Proti úřadům!

27. ledna 2016 v 13:14 | Misantrop

Jednoho poutají čestné úřady, druhého majetek; některé tíží jejich urozenost, jiné jejich nízký původ; jedni mají nad hlavou cizí tyranii, druzí svou vlastní; jedny drží stále na stejném místě vyhnanství, druhé kněžský úřad. Celý život je otroctví.


Soudy, svině, úřady
Basy, prachy, doklady
Přestupkům se vyhni
Zaplať nebo chcípni


Dnes je všelijakých vyžírků většina, ale nejsou to žádní svatí moudří mužové, jsou jen vychytralí: jsou v úřadech, v pojišťovnách, v bankách, na vedoucích místech, v parlamentu, ve školách, v ozbrojených složkách, v řadách nezaměstnaných, v ordinacích... Ti všichni vyžírají mne a ještě mají málo.


Dnes snad uvěřím, že úřady rozdávají sociální podpory pro všechnu tu armádu nezaměstnaných, přebytečných a nevychovaných budižkničemů, kteří jen zevlují a otravují po ulicích se svými stejně nadbytečnými a otravnými čokly. Ani jednoho čokla jsem nepotkal, a to ani na předměstích! Dneska se vážně někde uděluje neobyčejně tučná almužna!


Co je ideálem bolševiků? Amerika, ale ještě daleko víc, Amerika, kde by na místo trustů nastoupily vládní úřady a místo boháčů státní úředníci. A co je ideálem ostatní Evropy? Totéž, jen boháči by zůstali zachováni. Tam stroje a vládní úředníci. Tady zase stroje a Alfred Mond nebo Henry Ford. Stroje, které nás mají dovézt do pekla, a boháči nebo úředníci, kteří je mají řídit.


Rychle pryč odsud! Ještě musím počkat alespoň do devíti hodin, než se všechna ta pakáž rozleze do práce a na sociální úřady do front na podporu, abych nevyšel ven zrovna do té největší tlačenice.


Zdrojem dětských potíží a frustrací bývá spíše neustále tak vychvalovaná škola nebo ústavy sociální péče, kam milé dítko starostlivé úřednice zavřou, protože jeho rodiče je nenahlásili, neudali úřadům nebo mu zvolili špatné jméno, nekoupili televizor, cokoliv!
*
Tehdejší "primitivní" lidé, se všemi svými "nevědeckými" pověrami a mýty, žili nevědomky ekologičtěji, zdravěji a svobodněji, než dnešní zprasená generace pyšných nabobů, i se všemi svými ministerstvy a úřady.
*
Člověk a jeho řád. O této zažrané špíně za nehty člověka kolují až neuvěřitelné a směšné legendy. Onehdy vzrušila část veřejnosti zpráva o zázračném nalezení devadesátiletého starce, jenž byl dávno již prohlášen za mrtvého, poněvadž se ztratil z očí úřadů a příbuzných. Udala ho samozřejmě nemocnice, kam se dostal - jak jinak. Zatímco on sám z toho všeho společenského pozdvižení měl očividně švandu a nade vším jen pohrdavě a pobaveně mával rukou, jeho bezprostřední okolí se mohlo pominout z toho, jak je vůbec možné žít takto nadivoko, žádným úřadem neevidován. Jeho děti hovořily dokonce až o mystickém zážitku z opětovného setkání se ztraceným otcem a jeho družka, u které nezištně a důvěřivě přebýval, se vyjádřila v tom smyslu, že už ho nechce víckrát vidět. To jsou konce!
*
"Jen ať se mládí vydovádí", že? Hlavně, že zase v pondělí pošupajdí poslušně a nakonec i rádi za své přepážky úřadů budovat stát, který mi bude znepříjemňovat život.
*
Ani v pustině plné hladových dravců není člověk tak trestuhodně nápadný a hlasitý, jako když dá všanc svůj život a svobodu tím, že poskytne úřadům všechny své osobní údaje. Jenže to je právě to první, co chtějí o vás všude vědět! No, pročpak asi?


Katolický tisk hájí úřady tím, že každému, kdo jim co vytýká, vynadá.
(Hašek: Katolický tisk)


České vydání Hitlerova stěžejního díla Mein Kampf (Můj boj) vyšlo v roce 2000. Záhy si vládní úřady uvědomily, že se dopustily závažné chyby: nechaly vyjít v necenzurované podobě knihu, v níž se hovoří i k dnešku a jejíž obsah je stále živý a platný.
(Misantrop: Předmluva k: Hitler: Mein Kampf)


Je nutno rozlišovat mezi zodpovědnými vůdci našich státních úřadů, průměrem našich parlamentních politikářů a mezi velkým stupidním stádem našeho snášenlivého obyvatelstva.


Pan Alois Širlo byl jedním z oněch podnikavých mužů, kterým hloupost lidská nijak nevadí a kteří by bez této možno říci veřejné vlastnosti nemohli ani existovat. Stal se úředně oprávněným vykladačem karet, hadačem a vydavatelem planet. K takovým věcem úřady ochotně dají povolení.
(Hašek: Dějiny strany mírného pokroku)


Ty lidi mají všichni stejné zvyky: mluví o svobodě pro všechno lidstvo. Pak taky chtějí pobít celou vládu, sami zaujmout vysoké úřady a prostřednictvím socialismu zavést zase nevolnictví, při kterém ale oni budou mít úplnou svobodu.


Sbohem, světe! Neboť každého svádíš: ctižádostivci slibuješ slávu, nespokojenci změnu, šplhavci knížecí přízeň a úřady.


Marie Terezie je vnímána jako pokroková a lidumilná reformátorka za zavedení povinné školní docházky, evidence půdy, centralizace moci aj. experimenty sociálního inženýrství. Její nejstarší syn Josef II. zavedl v Čechách patentem z r. 1786 povinnost mít příjmení! Pak už nic nebránilo zavést povinnou registraci obyvatelstva a průkazy totožnosti, a policie a úřady mohly směle zahájit celoplošnou šikanu a perlustrační vyzývavé otázky typu "Jmenujete se...? Cítíte se vinen?... Ne?"


Tak rozhodl soudce ti známý,
lid, jenž z hlouposti často dá nehodným úřady čestné,
nejapně slávě se koří a nápisy s obrazy předků
budí v něm obdiv a úžas. Co však mám dělat, jenž v tomhle
vzdálen jsem zvyklostem lidu, tak daleko v ústraní?


Až nás všechny pošlou do koncentráku, kde už vlastně stejně jsme, také v tom budou ty choré mozky spatřovat dobro. A mít čip voperovaný do mozku může přinášet i výhody; jen je potřeba lidi dostatečně zblbnout nějakou reklamní kampaní. Ztratí se, dejme tomu, dítě, nebo je unesou, a hned se nadhodí žhavá otázka dne, zda by nebylo lepší, kdyby rodiče, policie, úřady mohly pohřešované dítě vysledovat satelitním vyhledáváním pomocí pěkného levného čipu v mozku, a to skoro zdarma! Pohleďte, lidé, na ty nekonečné výhody! Pověříme ministerstvo zvláštních záležitostí, aby dbalo o to, že toho nikdo jiný nezneužije. A zanedlouho to bude povinné pro všechny. Hlaste se u svého obvodního lékaře! Nástup! No tak, bude to?
*
Daně z nemovitostí prý porostou. Máma měla s prodejem zahrádky takové nestydaté "obštrukce", že je opravdu lepší nic nemít. Prodáváš vlastní zahrádku a ještě za ten prodej musíš různým příživníkům na několika různých úřadech zaplatit málem stejnou částku, jakou jsi utržil! Neutržil jsi nic, jen pořádné ponaučení, jak se věci mají a kam jsme to jako společnost dopracovali. Komunisti ti majetek prostě sebrali. Tihle novopečení soudruzi, jakkoli se pyšní falešným peřím přívlastků "liberální", "sociální" či "demokratičtí", ti to soukromé vlastnictví alespoň tak znechutí a ztíží všelijakými byrokratickými zádrhely a nesnázemi a poplatky, že tě lehce přejde chuť něco vlastnit. To bude platit za každého režimu, ať se sám nazývá sebesvobodnějším. Jednu věc totiž žádná společnost na světě nehodlá trpět a ani nebude: aby nějaký člověk na této zemi kdy žil životem byť i jen trochu nezávislým na ostatních lidech. To nemůže žádná společnost připustit, aby někdo žil soběstačně díky svému majetku a třebas i úplně bez jakýchkoli vazeb, jež by jej poutaly (to je to správné slovo!) k mocipánům, k jejich úřadům, k jejich institucím, k dalším lidem. Ne, to by přece byla anarchie! To se nesmí připustit!


Představte si, že by hned zítra tady už nebyl žádný stát, žádná policie, ani úřady a psané zákony. Počet vražd a krádeží by vzrostl jistě natolik, že by nakonec stejně znovu vznikl stát a všem by se ulevilo.


Mládež věří víc muzikantům než úřadům, hudba dohání ji k drogám... - Zakázat!
*
A co by asi pramisantrop řekl na to, že jsi jako individuum neustále pod kontrolou nějakých úřadů, které po tobě chtějí, abys jim stále za něco platil: za bydlení, za věci, které ani nepotřebuješ, sociální a zdravotní pojištění, daně z příjmu, daně z "hlavy"(!?). Cokoliv lze zdanit, a oni si přijdou pro svůj nezasloužený dukát. Peníze jsou oběživo, a oni už přijdou na to, jak je z tebe dostat! Nemůžeš ani v klidu zmizet do ústraní! V mžiku půjdou po tobě a nedají ti pokoj, dokud tě nedonutí pro ně pracovat. Na všechno si činí nárok oni. Když si chceš něco vzít, zjistíš, že ti to vlastně nepatří. Ale platit za to můžeš? Ty platíš, ale nedostáváš za to nic.
*
Oni se nikdy neptají na můj názor a nečekají na můj souhlas; pravidla určují Oni, a tak nemůžu nikdy vyhrát. Přežít a zachovat si co nejvíc svobody lze jen někde nenápadně v koutku, ve skromném soukromí za co nejmenší komunikace s lidmi a jakýmikoli jejich úřady.


Vůbec jejich úřady netrápí občany zbytečnou prací proti jejich vůli, protože jejich státní zřízení především sleduje ten jediný cíl, aby se stlačením fyzické služebnosti, pokud to připouští veřejný zájem, všem občanům dostávalo co nejvíce času pro svobodné vzdělávání ducha. Neboť v něm spočívá podle jejich přesvědčení životní štěstí.


Někdo rozhazuje fíky a ořechy, děti po nich chňapají a rvou se spolu, ale muži nikoliv, neboť to pokládají za malicherné. Rozdělují se místodržitelské úřady v provinciích: to je věc dětí! Peníze: to je věc dětí! Praetura, konsulát: ať si to rozeberou děti; ať se dávají odmítnout, ať si dají nabít, ať si líbají ruce tomu, kdo ty věci rozdává, i jeho otrokům! U mne to jsou jen fíky a ořechy.


Poklidnou hladinu smrdutého veřejného mínění rozvířil zajímavý případ: Otec malého dítěte je zřejmě pohlavně zneužíval, na což upozornila příslušné orgány horlivá sociální pracovnice, načež pachatel pod tíhou svědomí nebo hanby spáchal sebevraždu oběšením na větvi borovice. Případ je modelový: za prvé a za nejdůležitější, úřady se neměly co vměšovat do čistě rodinných záležitostí - v tom je jejich hlavní vina, jinak by se nic nebylo stalo.


Protože lid byl zkažen úplatky od lidí ženoucích se za úřady a většina považovala uplácení za obvyklé řemeslo, chtěl Cato tento neduh v městě úplně vyhubit a navrhl senátu, aby zvolení úředníci, i když proti nim nikdo nevystoupil s žalobou, sami byli nuceni se dostavit před přísežný soud a odpovídali se z předvolební kampaně. Tento návrh popudil jak uchazeče o úřad, tak zejména lid zvyklý na úplatky. A tak když jednoho rána Cato přišel k soudu, vrhli se houfně na něho, křičeli, zahrnuli ho urážkami a házeli po něm kamením.


Salomé šla prosit úřady o důchod. Vzala si na to můj rodný list (který jsem ještě nestačil spálit), aby jí mohlo být přičteno k dobru, že dala státu vojáka a dělníka.


Těm, kteří se chovali v bitvě zbaběle, říkali třasořitkové. Takoví lidé nejsou jen vyloučeni ze všech úřadů, ale přináší hanbu i dát někomu z nich dceru za manželku nebo se oženit s dcerou takového člověka; kdokoliv je potká, může je udeřit. Chodí stále špinaví a zanedbaní, nosí záplatovaný strakatý plášť a holí se jen na jedné straně, druhou tvář musí nechat zarostlou.


Takový prý byl Sokrates: neschopný ke všem státním úřadům, stále se smál, s každým si stejně připíjel, vždy výsměšný, vždy tajil svou božskou moudrost.
*
Chtěli ho udělat zmatečním soudcem a presidentem soudního dvora, ale on odmítl vše, děkuje jim s poklonou:
"Neboť," pravil, "tyto úřady vyžadují příliš veliké služby a jen s velikou námahou mohou zůstat bezúhonní ti, kdož je zastávají, hledíme-li ke zkaženosti lidské."


Vlastní zásluhou Solónovou je prominutí dluhů, čímž nejvíc upevnil svobodu občanů. Nic nejsou totiž platny zákony, které dávají rovnost všem, jestliže chudí tuto rovnost pro dluhy ztrácejí, tam však, kde chudí zdánlivě požívají největší svobody, totiž u soudů, úřadů a při veřejných poradách, nejvíc otročí bohatým, neboť zde jim bohatí poroučejí a oni jim musí sloužit.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm