Shakespeare v literatuře a filosofii 3.

7. ledna 2016 v 15:52 | Misantrop

Zatím jsem však ještě neskončil s Lúkiánem a otevřel jsem jeho kapitolu nadepsanou Tímón neboli Nepřítel lidí. Mohu srovnávat stejný námět se Shakespearovým zpracováním a mohu se tudíž odvážit říct, že Shakespearova verze tohoto starověkého příběhu je o trošičku lepší. Inu, žák překoná svého učitele často, neboť - má-li k tomu dostatek talentu - vylepší a přidá leccos k mistrově předloze.


Králové, byť se nám zdáli sebenudnější, uznávají a hýčkají Shakespeara, Molièra, Wagnera, Huga atd.; republiky posílají do vyhnanství Aischyla, pronásledují Danta, popravují Andrého Chéniera. V republice, víte, mají na starosti jiné věci než dbát o génia! Mají plné ruce práce, jak víte.


Není přehnáno, řekneme-li, že polovina prolité krve patří lidské poezii. Macbeth a Chopart, řečený Roztomilý, jsou králi scén. Záliba ve zločinných legendách je člověku vrozena.



Dotknu-li se náhodou člověka nebo něčeho lidského, vzápětí si drhnu ruce jako královna Macbeth: "Pryč prokletá skvrno, proč nemizíš? Ani všechny parfémy Arábie nenavoní více tuto ručku..."


Heinrich Heine v něm viděl jednoho z předních německých dramatiků a zval jej "opilým Shakespearem".


Divoch, Kalibán (fantastická, nestvůrná postava ze Shakespearovy Bouře. V přeneseném významu bývá jako kalibán označován zlý, hrubý, surový člověk; hrubec, surovec. - pozn. Mis.), je tu jako nějaký virus ukryt přímo v samém soustrojí okultního imperialismu; prales / zvířata / lidé - všichni jsou od počátku vybaveni magickou mocí okraje, všeho opovrhovaného a vyvrženého. Divý muž Kalibán je ošklivý, špinavý, je zosobněním nebezpečné Přírody, zosobněním "vyjící přírody" - na druhé straně je Kalibán také ušlechtilý a nespoutaný, je zosobněním "rajské přírody".


Přál bych si, aby mezi Shakespearovými nejsvětějšími verši byly jednou červeně vyznačeny ty, za které vděčíme sklence vína vypité ve šťastnou chvíli.


V lese jsem se dnes posadil u jedné srnčí lebky, která tu již pár let leží. Vzal jsem ji do ruky a jako princ Hamlet jsem se zeptal: "Být, či nebýt?"...


Svět je blázinec, ne jen prosté vězení, jak řekl Hamlet!
(Klíma: Bílá svině)


Když má někdo bradu jako soustružník, vole, tak nemůže hrát Hamleta, řekl mi jednou nebožtík Zábrana, stižen nepochopitelnou nenávistí k herci, který ho právě hrál.


Podstatný obsah světově proslulého monologu v "Hamletovi" je v souhrnu takovýto: Náš stav je tak bídný, že celkové nebytí by pro něj bylo rozhodně přednější.


Misantropie je následek příliš žádostivé lásky k lidem a jejich "žraní", - kdo ti však kázal polykat lidi jako ústřice, můj princi Hamlete?


Dřív jsem se těšíval na svítání a vítal jsem s nadšením a radostným očekáváním každý nový den. Teď mám raději tichou noc a bezesný spánek, protože vidím, jak se všechno postupně víc a víc zhoršuje, všechno už mi leze na nervy, ze všeho jsem už akorát otrávený, znechucený vším a každým. Myslím, že takhle nějak se asi umírá, takhle nějak prosí o smrt, o vysvobození z útrap životem a lidmi uštvaný vyděděnec, pro něhož už není na světě radosti. "Umřít a spát, nic víc...", řečeno s Hamletem.


Ale co - vždyť i básník Vladimír Holan vyřešil tu skoro hamletovskou otázku "Jak být?" tím, že navždy opustil svět lidáků, a hranicí mezi jejich světem a jeho "svobodným teritoriem" mu od té doby byly zdi jeho bytu, hranicí, kterou nepřekročil, ani když měl v italské Taormině převzít jednu ze světových cen za poezii.


Zastavil se a díval se očima široce rozevřenýma údivem a hrůzou kolem sebe na tu luzu, uprostřed níž stál. "Jaké to množství ušlechtilých bytostí!" Ta melodická slova se mu vysmívala. "Jak spanilé to lidstvo! Ó ty nový a krásný světe..." (Tato ironická průpověď pochází ze Shakespearovy hry Bouře. - pozn. Mis.)
Divoch tu stál a přihlížel. "Ó ty nový a krásný světe, ó ty nový a krásný světe..." Hudba slov v jeho mysli nabývala jiného ladění. Ta slova se mu vysmívala v jeho bídě a sklíčenosti, ohavně se na něj šklebila a cynicky se mu vysmívala. Ten ďábelský, zlomyslný smích jen zvětšoval nízkou špinavost a ošklivost noční můry, ošklivost a hnus.


Nesnáším současnou zprznělou mluvu. Podle ní by Hamletův monolog nezněl: "Být či nebýt - to je oč tu běží." Ne, dnes by onen Shakespearův melancholický princ nejspíš ze sebe vykoktal špatnou češtinou: "To je vlastně o tom, jestli vlastně bejt nebo nebejt. A o tom to vlastně je." Ne, kdepak, dnes by se tak či onak ani nikdo neoptal.


Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku. Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede?


Toť vše. Můžeš si být jist, že Lidem se to líbit nebude. Oni by mnohem raději naslouchali někomu, kdo jim říká, jak jsou úžasní:

Jaké to mistrovské dílo jest člověk! Jak ušlechtilý rozumem! jak hojnými schopnostmi nadán! jak výrazný a podivuhodný v postavě i v pohybech! v jednání jak podoben andělu, v poznávání Bohu! okrasa všehomíra, pravzor všech tvorů živoucích!

(Citát ze Shakespearovy tragédie Hamlet, princ dánský nebyl vybrán příliš vhodně, coby ukázka lichometného slova, jež by rádi lidé slyšeli; protože celá tato Hamletova replika je spíše cíleným sarkasmem na adresu lidí, než jejich pochvalou. Citovaná replika totiž pokračuje dál: A přece, čím jest mi tento výkvět prachu! Já nenalézám potěšení ani v muži ani v ženě. - Pozn. Mis.)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm