Tomu, kdo (ne)myslí na prospěch

24. ledna 2016 v 18:42 | Misantrop
Caesar van Everdingen: Lykúrgos mluvící o prospěšnosti vzdělání (1661)

Chtěl bych zde promluvit ve prospěch Přírody, ve prospěch absolutní svobody a divokosti na rozdíl od pouhé občanské svobody a kultury, a pohlížet při tom na člověka spíše jako na obyvatele či nedílnou součást Přírody než jako na člena společnosti.
(Thoreau: Chůze)


Aristón Chijský tvrdil kdysi správně, že filosofové posluchačům škodí, neboť většina z nich není prý tak duševně silná, aby měla z vyučování prospěch.


Výchova: v podstatě prostředek ke zničení výjimky ve prospěch pravidla.
Vzdělání: v podstatě prostředek k řízení vkusu proti výjimce ve prospěch prostřednosti.


Je nesmyslné stavět se proti nějakému dobrovolnému hnutí, které nikomu neubližuje a z něhož mají prospěch všichni.


Práce, jejíž hlavní nitky se sbíhají v nečistých rukou, nemůže být čistá. Prospěch, který se tu staví na odiv jako přímý výsledek práce, je prospěch zdánlivý, je to klam, který slouží pouze k tomu, aby byli zlákáni nevědomí nebo prostomyslní lidé.


Pohrdání se dostává zbabělci, bázlivci, malichernému, tomu, kdo myslí na úzký prospěch.


Rád se bavím se studovanými lidmi, protože z toho může člověk získat jen prospěch.


Místo boje a činů ve prospěch konečné revoluce myslí
Radí víru a modlitbu


Říkali, že je sobec, protože z něho neměli žádný prospěch.


Dávám k meditování, odkud pochází tohle národní zdraví lidských mláďat a vůbec všechny ty zdravotní zlepšeniny ve prospěch lidského rodu. Jenom z vivisekcí a pokusů na zvířatech!


Bude ti k dobru ten poznatek jednou, můj drahý,
a v nejednom ohledu ještě ti přinese prospěch.


Vůbec by mě netěšilo, že mě lidstvo, ta zparchantělá verbež, uznává! Znamenalo by to, že jsem jako oni a že mají ze mne prospěch; že pracuji pro ně a pro jejich budoucnost.


Kdo si boha vyrábí, jen modlu si odlévá; nebude z toho mít žádný prospěch.


Ochrana přírody je vždycky až na druhém místě, až po lidech a jen v jejich prospěch.


Vždy platilo, že čím větší strach lidé mají, tím pro vládu lépe. Existence všech vlád je na strachu totiž závislá. Když lidé uvěří tomu, že jsou schopni se s danými nebezpečími vypořádat sami, nebudou ochotni vzdát se části svého majetku či svobod ve prospěch vlády.


Ze slabosti a s očima navrch hlavy se po celou historii lidé seskupovali do roztřesených bojácných houfů, aby dali raději vale svojí svobodě a aby se raději podrobili otroctví organizovaného stáda nerozumného dobytka, než aby pracovali silou vůle na svém zdokonalení ve prospěch sebe samých jednotlivě.


V dosud ještě vzdálené budoucnosti budou existovat pouze dvě možnosti: buď bude svět řízen podle představ naší moderní demokracie, čímž padne těžiště rozhodování ve prospěch početně silnějších ras, nebo bude svět ovládán podle přirozeného řádu sil a zvítězí národy s brutální vůlí, tedy nikoliv národ sám sebe omezující.


Věda slepě pochoduje vpřed bez ohledu na skutečný prospěch lidstva a bez ohledu na jakékoli jiné normy, poslušná pouze psychologickým potřebám vědců a vládních úředníků a zástupců korporací, kteří poskytují fondy na podporu výzkumu.


Jen dvé ctností je mi ku prospěchu: otium a odium - zahálka a nenávist. Nebo aby se to rýmovalo hezky česky stejně tak dobře jako latinsky: lenošení a nesnášení.


Kohopak popírá křesťanství? Čemu říká "svět"? Tomu, že je člověk vojínem, že je soudcem, že je vlastencem; že se brání, že dbá své cti; že usiluje o svůj prospěch.


Když už nedokážete být bezohledně upřímní ve svých názorech z obavy z nepříjemných reakcí zaměstnavatelů, veřejných představitelů apod., můžete být upřímní přinejmenším sami k sobě. V soukromí vlastního domova a s blízkými přáteli se musíte hlásit k tomu náboženství, kterému leží na srdci pouze VÁŠ prospěch.


Když ráno vstane, hned po snídani ulehne na pohovku, podepře si rukou hlavu, nešetří se a přemýšlí, až má hlavu konečně unavenu těžkou prací a svědomí mu řekne, že dnes udělal pro obecný prospěch dost.


Byť lidu vzdálen, na prospěch přec lidem,
svou cestou jdu, jsem bouří hned, hned klidem -
a stále nad tím lidem!


Svět je přecpaný lidmi a zprzněný jejich kolektivismem, který se vyznačuje potlačením vůle jednotlivce ve prospěch kolektivu.


No ano, občas se i vyskytne pár pomatenců, kteří vykonají nějaký "šlechetný" skutek. Ale komu se tím pomůže, kdo z jejich bláznovství má skutečný prospěch? Riskují svoje zdraví, nasazují svůj krk, dávají v sázku svou životní pohodu - a pro koho vlastně? Pro někoho, kdo celý svůj zpackaný a zbytečně dlouhý život vynakládá jen na vymýšlení nesmyslností, drobných i větších podrazů a lží a páchání více či méně zjevných krutostí a křivd.


O daních tvrdí, že lidé mají je platit proto, že jsou ustanoveny všeobecným souhlasem, ač mlčenlivým, a užívá se jich na veřejné potřeby ve prospěch všech. Zdali je to pravda?
Na tuto otázku odpovídají dějiny i skutečnost.
Peněz berou ne tolik, kolik je třeba, nýbrž tolik, kolik je možno, a úplně nezávisle na souhlasu nebo nesouhlasu poplatníků (všichni vědí, jak jsou složeny parlamenty a jak málo představují vůli lidu) a užívají jich ne na všeobecný prospěch, nýbrž na to, co vládnoucí mají pro sebe za nutné.


Zdá se, že štěstěna závidí nejvýznamnějším osobám, protože klade na roveň dlouhověkost a neužitečnost jedněch s významem a krátkověkostí druhých. Takže tu budou chybět všichni, na nichž záleží, a zůstane ten, který nepřináší žádný prospěch.


My maximálně poznáme zákony, podle nichž se odehrává život přírody; budeme moci využít ve svůj prospěch znalostí zákonů přírodních věd; ale na to, jak tyto zákony fungují, na to nepřijdeme.


To není sobectví, neboť taková už je přirozenost každého tvora: všechno dělá pro sebe. Vždyť i slunce všechno dělá pro sebe. Neboť co očekáváš? Snad to, že by se někdo zřekl sebe a svého prospěchu? Což nebudou mít všichni vždy jeden a týž důvod k činům - svou náklonnost k sobě?


Neexistuje takový zákon, aby jej vychytralý lump nevyužil ve svůj vlastní prospěch právě proti vám.


Grotius popírá, že by veškerá lidská moc byla zavedena ve prospěch těch, kteří jsou ovládáni, a jako příklad uvádí otroctví. A tak je lidský druh rozdělen na stáda dobytka, z nichž každé má svého vůdce, který je hlídá, aby je pohltil.


Misantrop je proto vrcholem přírody, protože jde proti přírodě tam, kde z toho má prospěch.


Umění potlačovat zásluhy zlomyslným mlčením a ignorováním, aby ve prospěch špatného zůstalo veřejnosti dobré ukryto, bylo běžné už u lumpů Senecovy doby jako u těch dnešních, jimž závist zavřela ústa.

Sir Lawrence Alma-Tadema: Četba oblíbeného básníka (1888)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm