Venku je zima a třeskutý mráz

20. ledna 2016 v 13:20 | Misantrop

Venku je zima a třeskutý mráz,
Závěje sněhu a zástupů lidu nepřeberná hráz,
Já dychtím po jaru, pak vše půjde snáz,
Neb zmizí tato stráz,
Přebývat tu za okny umouněnými,
Jež svými květy vymaloval mráz.


Po podzimních deštích přišel nenadálý mráz, který celou zemi zledovatěl a jenž holé již větve stromů obalil skelnatými rampouchy, takže teď vypadají jako nějaké podivné křišťálové lustry, dokonce i podobně tak znějící v tom ostrém severním vichru, v němž omrzá má tvář. To by nicméně nebylo ještě nic tak divného, kdyby se hned nevyskytly hlasy - lidské hlasy - které v tomto úkazu vidí cosi nekalého, a hledají viníka, který ten mráz způsobil, a chtěly by za to asi také někoho odpovědného potrestat. Jenže není koho - přírodu nevytrestáš, člověče. - To je prostě ta lidská primitivní psychika (trochu i ovšemže sebestředná), která nedokáže nikdy pochopit, že věci se dějí samy sebou, a nezpůsobuje je tedy ani žádný bůh, ani žádný ďábel, ani člověk, ani zvíře. Takové hlasy - jež jsou povýtce jen lidské - si zřejmě představují, že žijí ve Verneově románu a že naše země či stát je jakési Ocelové město, v kterém došlo ke zničujícímu výbuchu holomrazového granátu. Tu nedůvěřivou podezřívavost bych jim ale nezazlíval - vyplývá často ze špatné zkušenosti s vládou nejen tohoto státu. Není ostatně vůbec překvapivé, že při jakémkoli výkyvu počasí se každý okamžitě ptá, který blbec zase co zvoral.


I mráz se prodere bronzem.


"Ach, ma chère!" volá Marja Ivanovna a směje se tím usilovným mateřským smíchem, z něhož svobodným mužům běží mráz po zádech.


středa, 31. prosince 43
Je jasno, nadále bez sněhu; ale ten mráz! Nabalil jsem se jako pumpa: čtyři spodní slabší vrstvy, navrch bombera a na něj ještě zimní péřový kabát; pod kalhotami mám dvoje podvlíkačky a na rukou dvoje rukavice. A stejně mi bylo za chvíli vsedě na posedu zima! Okolo se to hemží srnkami a také dva zajíci spolu boxují na zadních jako klokani. Vyplašili tím srnky, ale pak se svorně usadili vedle sebe a něžně se dotýkali jeden druhého čumáčky jako nejlepší přátelé. Závidím jim. Já bych tu umrznul za půl dne, možná i dřív, tak za šest hodin; tři hodiny bych možná přežil zachumlán v mnoha vrstvách oblečení. Z "Putinovky" je ovšem malý ráj a středisko zimních sportů, poněvadž monstra vytrvale vyrábějí umělý sníh. A těch aut kolem! Počítám, že nikdo tam není pěšky, jako jsme to dělaly my, coby děti. Pamatuji se, že mi vždycky "zalezlo za nehty". Kdepak, Já pro zimu nejsem stvořený!


Jisté duše vstupují do kláštera z přirozené náklonnosti; jsou to duše klášterní. Poněvadž jsou nelidské a pokojné, opouštějí svět a radostně sestupují do ticha a míru. Jejich život neponese ovoce; mráz spálil mu květ. Měly příliš brzy pocit obecného zla.


Ale léto zatím nekončí, tož užívejme volna k pobytu v přírodě, k tichému rozjímání pod blahosklonnými stromy a k vdechování voňavého lesního vzduchu. Je to tak zušlechťující! Tak příjemné, že jedině sníh a mráz mě odtud vyženou!


Jak mráz vám stáří vtip a sílu spálí,
ne věk, spíš zimnice to je,
a člověk, nad třicítku má-li,
už dávno vlastně nežije.


TEHDEJŠÍ LIDÉ, že žili venku a z drsné
se zrodili země, ti o mnoho drsnější byli,
stavěni v nitru z větších a silnějších kostí
a po těle dotuha mocnými svázáni svaly:
mráz nebo horko jim mohly ublížit těžko.


Umím dobře snášet mráz i vedro, nereptám proti bohům a jimi seslaným pohromám, protože jsem nenáročný a nic nepotřebuji. Ale vám vaše šťastné postavení nedovoluje těšit se z toho, co máte. Nad vším naříkáte, nechcete snášet daný stav věcí, toužíte po něčem, co není. V zimě chcete, aby bylo léto, v létě zima, v horku mráz, za mrazů horko. Nelze vás uspokojit a jste nevrlí jako nemocní; ale u nich je příčinou nemoc, u vás váš způsob života.


Život v jejich zavšiveném davu jim skýtá tolik výhod! "Kopřivu mráz nespálí," jak se říká.


Mráz až do kostí vniká.
To by se nemohlo dít, kdyby nebylo prázdna,
jímž tělísko jedno jak druhé dovede projít.


Že génius je jistý druh nemoci, dokázal pan Unzer ve svém "Lékaři" tak znamenitě, že by měl jít mráz po zádech každému, kdo by si tuto velice nebezpečnou nervovou chorobu přál.


Civilizovaní lidé jsou lupiči, protože jsou tak od přírody uzpůsobeni. Loupí právě tak jako kočka škrábe, hlad zkrušuje a mráz štípe.
(London: Bílý den)


Někdy se ho zmocňoval nervosní strach; lekal se ticha, které ho obklopovalo, nebo ani sám nevěděl, čeho se bojí, ale přeběhl mu mráz po zádech. Jindy se bázlivě ohlížel na temný kout, obávaje se, že mu obraznost něco provede a ukáže mu nějaký nadpřirozený zjev.


Zvláštní mráz mé srdce protíná,
však zmohu vše, před čímž mne jímá děs
i lidskou zmohu úzkost.
(Byron: Manfred)


Také vítr když člověka povlovně tepe
či ostrý ho protkne mráz, tu částečku větru
necítí každou zvlášť, ani jehličku mrazu;
spíš celek a úhrn a po těle podobný pocit,
jako by nějaká věc na ně sázela rány
a svou hmotu mu dávala pocítit zevně.


středa, 28. listopadu 42
Po ránu jasno a mráz -6°C. Od půl osmé huláká čubka. Straka se odvážila před dům a cosi tam spěšně klove. Kolem poletují kavky, dvě hrdličky a samozřejmě i spousta sýkorek. Docela živo na tu polární poušť. Kdyby bylo jaro, tak jdu okamžitě ven, ale do toho mrazu a sněhu se mi nechce.
*
pátek, 25. ledna 42
Venku je asi 1°C, jasno a slunečno, leč fryšno a velmi nepříjemná zima, při níž slzí oči a mrznou všechny nezahalené části těla; dělá to zřejmě ten ostrý severák, co vane. Počasí jako z alba Hrimthursum od skupiny Necrophobic; taky se tam v každé skladbě zmiňuje zima, sníh či mráz. Inu Norsemen, Seveřané.
*
pátek, 15. února 42
Ráno je mrazivá zima. Nedíval jsem se sice na teploměr, ale cestou do práce mrznul mi obličej, což znamená, že byl asi velký mráz. Kočce na parapetu v huňatém bílém kožíšku to však zřejmě nevadilo. Ta se má.


Na venkově a na válečných výpravách chodil vždy bos a bez pláště, nebyl-li zrovna třeskutý a nesnesitelný mráz, takže i vojáci říkali žertem, jestliže chtěli vyjádřit, že je velká zima: "Fókión má plášť."


Z toho člověka na mne jde mráz.
Nějaký darebák bude to as!


V Tomášově románu právě získal Mila Töpaga své "výuční" jméno Milarepa. Jeho učitel Marpa mu je dal, když rozděloval svým žákům Tajné nauky podle jejich vlastních zájmů. Töpaga obdržel nauku Drong-džugu a k ní upřesňující a doplňující texty Tumo, Nauky o psychickém teple - tu bych potřeboval taky umět:
"Ty jediný nebudeš žít nikdy v klášterních zdech," řekl mu Marpa. "Budeš celý život v bezdomoví. Budeš se oddávat soustředění na samotách, na vrcholech hor, v jeskyních a pouštích. Tvým domovem bude vždy neposkvrněná a volná příroda: Ještě dřív, než dojdeš poznání dík této nauce, kterou ti odevzdám, staneš se repou, člověkem, jenž nenosí teplého oděvu ani v největších mrazech a přitom nezmrzne. Ty budeš takovým repou, a proto tě budou jmenovat Mila-repa."


Chtěl jsem si tu a tam uhnat nemoc, - nejde to - ovšem nevezme-li člověk cyankáli - 20° pod nulou celou noc v tuhém mrazu, vichru - a v letním oděvu - nic.


Přinese slunovrat sněhy a lenivé ledy,
za ním jde Zima a zuby jí jektají mrazem.


Kdyby jen lidé byli uzpůsobeni jako ptáci a dovedli s příchodem zimy stejně lehce odletět do dalekých krajin, vyhnout se nedostatku a zajistit se před mrazem!


Člověče, především se cvič doma jako vojáci v zimním táboře. Nejprve se snaž, aby se o tobě nevědělo, kdo jsi: sám sobě nakrátko filosofuj! Tak se rodí plody: semeno se musí na nějakou dobu zahrabat, skrývat a pomalinku růst, aby dospělo k zrání. Vyžene-li rostlina v klas dříve, než vytvoří kolínko, plod nedozrává; je jako z Adónidových zahrádek. Taková rostlinka jsi také ty: předčasně jsi vyhnal do květu a zima tě nadobro spálí.
Člověče, měj se na pozoru také ty: zbujněls; myslíš si o sobě, že jsi něco, pošetilec mezi pošetilci; mrazem budeš spálen, ba spíše jsi už spálen - dole u kořene, jen svrchu ještě trochu kveteš, a proto se zdá, že ještě žiješ a bujíš.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm