Všichni by měli být nešťastní

13. ledna 2016 v 15:42 | Misantrop

Nechápu, jak mohou lidi žít. Mám pocit, že by všichni měli být nešťastní.


Nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že jim není nic dovoleno.


Nikoli tělesné potřeby, nikoli žádost, - ne, láska k moci je démonem lidí. Dejte jim všechno, zdraví, potravu, obydlí, zábavu, - stejně budou a zůstanou nešťastní a reptaví: neboť démon čeká a žádá si uspokojení.


Představte si společnost, která vystaví lidi podmínkám, ve kterých jsou strašlivě nešťastní. Dá jim tedy drogy, aby jejich neštěstí odstranily. Science fiction? Toto se v naší společnosti již do jisté míry děje.


Nás ostatní mohou zatím učinit dokonale nešťastnými nepatrné náhody; dokonale šťastnými nic na světě. - Mohlo by se snad říci, že nejšťastnější okamžik šťastného je přece jeho spánek, jako nejnešťastnější nešťastného jeho probuzení. - Nepřímý, avšak jistý důkaz toho, že lidé se cítí nešťastní, tedy nešťastní jsou, dodává v nadbytku také ještě divoká závist, sídlící v nitru všech, kterou ve všech životních poměrech podnítí každá přednost jakéhokoli druhu a pak nelze zadržet její jed. Jelikož se cítí nešťastní, nemohou lidé snést pohled na domněle šťastného.


Proč je to tak, že sotva začneme žít, jsou z nás nudní, šediví, nezajímaví, lhostejní, zbyteční a nešťastní lidé?
(Čechov: Tři sestry)


Lidé jsou nešťastní jenom proto, že jsou nevědomí.


Nešťastní jsou ti, kdo nemají smysl pro žert. Nemají totiž smysl ani pro vážnost.


Křesťanství sehrálo politováníhodnou úlohu. V době, kdy lidstvo už bylo u konce té strastiplné cesty poznání a moc nescházelo, aby všichni ponížení a nešťastní vzali rozum do hrsti a jediným úderem zvrátili nesnesitelně tíživý a nespravedlivý řád tím, že by zlikvidovali všechno, co tylo z cizího, objevilo se tiché, smířlivé, mnohoslibné křesťanství.
(Arcybašev: Sanin)


I ty dějiny člověka jen rozteskňují. Učíš se, čteš, že prý nastaly zlé časy, lidé byli nešťastní; pak se začnou zotavovat, pracují, lopotí se, hrozně trpí a namáhají se, stále připravují lepší časy. Pak ty časy přišly a aspoň samy dějiny by si tedy měly odpočinout; ale to ne, znova se objevily mraky, opět se budova zřítila, zas musí lidé pracovat a lopotit se... Lepší časy nepotrvají, uběhnou a život plyne, plyne, stále se boří a boří.


Mír s vámi, hlupci švitořiví,
vy nešťastní a neškodliví!


Přejde-li věda k aplikaci, vynalézá jen mučidla a stroje, v nichž jsou nešťastní smrtelníci popravováni.


Představa manželství a dětí mě naplňovala klaustrofobním strachem. Když jsem viděl dvojice s dětmi, vždycky jsem si myslel, že jsou nešťastní, ale kvůli fasádě to dobře skrývají, jako to dělali moji rodiče.


Existuje spousta lidí, kteří se oddávají zlu jedině tehdy, dovede-li je k tomu jejich vášeň. Když někdy sejdou ze správné cesty, zase se na ni vracejí, aby se pak na chvíli vydali cestou neřesti. Celý život tak stráví bojem mezi chybami a výčitkami, a nakonec už ani nedokážou přesně říct, jakou roli na tomto světě hrají. Takoví lidé musí být nutně nešťastní, váhaví a nejistí a celý život tráví tím, že se ráno nenávidí za to, co udělali večer.


Ano, právě pro nás bylo nutné žít stranou světa, nemít vůbec styk se životem, abychom trochu rozkvetli a dostalo se nám významu. V opačném případě bychom jen zvětšili zástup nešťastných a bezmocných, jenž je beztak již tak ohromný, že nepotřebuje nových příspěvků.


"Na profousovi je nejlepší vidět," pokračoval ve svých úvahách jednoroční dobrovolník, "jak vojna zesuroví člověka. Jistěže náš profous, než nastoupil službu vojenskou, byl mladý muž s ideály, plavovlasý cherubín, něžný a citlivý ke každému, obhájce nešťastných, kterých se zastával vždy při rvačkách o holku na posvícení v rodném kraji. Není pochyby, že si ho všichni vážili, ale dnes..."


Je opravdu překvapující, proč tolik různých vládních forem, ustavených aspoň pod záminkou obecného blaha, a proč tolik zákonů a nařízení nebylo u většiny národů ničím jiným než nástroji, jak učinit lidi nešťastnými.


Všecky jejich myšlenky o bohu, o neobratném bohu, kterému se nepovedou první lidi a musí je začít znovu, o bohu, který naslouchá, s čím se mu svěřujeme a zaznamenává si to, o bohu četnickém, jesuitském, advokátském, okopávajícím nebo nosícím brnění, o bohu v taláru nebo v dřevácích, a také popírání boha, opřené o pozemskou logiku, o důvody pro i proti, o dějiny posvátných náboženství, schismat, kacířství a filosofií, o souhlas jako o pochybnosti, o všechnu tu dětinskost zásad, o rušivou i krvelačnou prudkost výrobců hypotéz, o chaos domněnek, celé to ubožácké úsilí nešťastných bytostí, neschopných cokoliv pochopit, uhodnout nebo vědět, a tak ochotných uvěřit! - to vše dokazuje, že lidé byli vrženi na svět tak malí, a jen proto, aby pili, jedli, plodili děti, skládali písničky a z nudy se občas pobíjeli.
(Maupassant: Šlechtici v Cannes)


Lidé byli nešťastni, když o své pohodlí přišli, ale nebyli šťastnější, když je měli.


Všimli jste si, kolik lidí je nešťastných? Kolik škaredých obličejů se na nás dívá?


Svět, v němž na paloučcích za měsíčního světla tancujou víly, je zřejmě mnohem a mnohem lidštější a srozumitelnější než tento současný a budoucí, v němž je spousta krásných a zázračných vynálezů, jenomže stále víc a víc lidí nešťastných, vězněných, mučených, manipulovaných - a co nejhoršího: stále víc a víc hladových a negramotných.


Všichni utištění naprosto nejsou nešťastni. Většina jich se v tom stavu narodila a nepřetržitá práce jim nedovoluje nésti jejich postavení příliš těžce.


V městě se žije nešťastným lidem lépe. V městě může člověk prožíti sto let a ani mu nenapadne, že už dávno umřel a shnil. Není kdy obírati se samým sebou, všecko je zaměstnáno: povinnosti, společenské styky, hudba...


Lidé, kteří se zabývali štěstím národů, učinili své bližní velmi nešťastnými.
(France: Zločin Silvestra Bonnarda)


Ráno po šichtě, konečně volný, kráčím sám středověkým městem a po "kočičích hlavách" opět kolem kostela a okolo mini-zoo. Bílo-žlutí papoušci z čeledi loriovitých s červenou skvrnou na líčkách a chocholkou na hlavě mě znovu napjatě pozorují. V jiné kleci vedle té jejich nyní vidím a zřetelně rozeznávám pěknou malou líbeznou činčilu. To je tedy ten "králík"! Snažím se je příliš nepoděsit; nepřistupuji proto až těsně k oknu, avšak zdáli se jim obdivuji. Je mi jich však líto, hluboce líto až k pláči. Nejraději bych je vykoupil z jejich vězení. Ale u mne doma by si nepřilepšili; ani bych se o ně nemohl jak náleží starat. A vypustit je na svobodu, by jim v této zeměpisné šířce také nepomohlo, ba by je to spíše zahubilo. Trpím při pohledu na ty doživotně zavřené chudáky, ale zároveň mě přitahují jako magnet. Musím tudy chodit a navštěvovat ty smutné a nešťastné tvory s osudím podobným mému. Zkrátka musím.


Statečnost získává nešťastným velikou úctu nepřátel, zato zbabělost, i když ji provází štěstí, je u Římanů ve svrchovaném opovržení.


Ženy dávají najevo více soucitu, a tudíž více lásky k bližnímu a účastenství s nešťastnými než muži. Zato tam, kde jde o spravedlnost, poctivost a svědomitost, zůstávají ženy za muži.


Jsou lidé, kteří se ustavičně motají v bludném kruhu utrpení. Nežijí v realitě, ale buď v minulosti, nebo v budoucnosti, čímž si připravují sami sobě utrpení, z něhož se pak utěšují zase útěkem z reality. Protože nikdy nestanou na pevnou zem, jejich utrpení ukončí až smrt, bez toho, že by poznali za celý život radost. Mimo realitu nikdy nepochopí, co je činí nešťastnými, a tak těm neštěstím nemůžou čelit. Nevadilo by mi to, kdyby se to netýkalo také mne, poněvadž oni svoje neštěstí přenášejí na druhé lidi a ještě spíš žárlí na šťastné lidi a na jejich štěstí; nedovedou si ho vysvětlit, a tak říkají, že jsou zlí, že s nimi nemá nikdo soucit a snaží se spíš dostat ty šťastné taky do neštěstí, než aby sami vyvinuli nějakou pozitivní aktivitu ve svůj vlastní prospěch.


Nešťastní lidé! Teď tedy udělám pro vás to poslední: Zasadím vám ránu z milosti!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm