Bláto je pro nás nejhorší špínou

8. února 2016 v 13:39 | Misantrop

Bláto je pro nás nejhorší špínou -
a totéž bláto je patrně příjemné vepřům:
válejí se v něm celí a bez omrzení.


Zdálo se mi, že jsem vstoupil do těla vepře, že pro mne nebylo snadné se z něho dostat a že jsem si provaloval štětiny v nejblátivějších bažinách. Byla to jakási odměna? Cíl mých tužeb, nepatřil jsem už lidstvu!


Když se mému tělu líbí být nahé nebo ležet třeba v blátě anebo mít trošku víc nafouklé bříško, pak jsou pro mne tělesné pocity libosti více rozhodující než názor nějakého učeného blba, který o mém těle a jeho libostech a nelibostech neví zhola nic, nebo alespoň méně než Já, svrchovaný vlastník tohoto těla a přední vnímatel jeho pocitů.


O francouzské revoluci se Gogol zmiňuje několikrát a nikdy pochvalně, avšak ani ji nijak zvlášť nerozebírá. Jen tu a tam nenápadně prohodí ústy jedné z jeho postaviček, že by patřilo všechny Francouze zmrskat a byl by pokoj, nebo jiná jeho postava utrousí o prasatech v blátě, že to jsou Francouzi a podobně.


Z neživého se zrozuje živé.
Vidíme přece, jak vznikají živoucí červi
z kalu a bláta, když hlína patřičně zpuchří
a v nečase zlém se průtrží promočí země.


Jediné možné soužití mezi mužem a ženou je milenecká praxe, tedy svobodně přepychový styl. Avšak lidé vzápětí vše pokazí; chtějí vzácné chvíle souladu prodloužit, zafixovat, zapomínajíce, že je nutno vysokost svobody strhnout kdyby k zemi!, ale do bláta nutnosti. Zaskočeni a netrpělivi chtějí svůj svazek stvrdit před společností, vždy nízkou a zablácenou, a vzápětí tím své štěstí rozbíjejí a ztrácejí.


Miroslav Bureš se musí obracet v hrobě. Toto prznění pramenů jistě v jeho době nebylo, jinak by nenapsal poému Otvírání studánek, nýbrž "Znesvěcování studánek".

Chtěla bych být plná čistý pěny,
bez bláta a bez kamení...

...a bez odpadků, zapomněl básník dodat!


Podivínství, nerudnost a sveřepost - antitoxiny v době, kdy vše se proměňuje v bláto.


Dejte mi poznat kravskou víru - a ze skeptika se stane rázem věřící této nové víry s prastarými kořeny, jež uhnily v blátě přemoudřelého a nadutého lidství.


Nenávist je bohyně, jejíž chrám vystavěli i nevystavěli lidé. Člověk tam zavítá i nezavítá, škorňata si nezuje, trousí bláto z venku a úctu bohyni nevzdává.


Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic.


Tu a tam blýskavice ducha v těchto mrákavách hlouposti, břitké bodnutí do živého, tak nenadálé, jako když vystříkne bláto z kaluže.


Oboř se na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra.


Půda je studená, bláto a sníh čvachtají pod nohama, ale jak veselé, laskavé a plné pohody je všechno kolem!
(Čechov: Zjara)


Byla mi dána rozumnost a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
*
Jeho život je bezvýznamnější než bláto; usoudil, že je žití výnosný trh. Na všem prý je třeba vydělávat, i na špinavosti.


Lhostejno, zda jde o náboženství, o morálku, o stát nebo o společnost, všem se sprostě nadává a na vše se hází bláto nejoplzlejším způsobem.


Na svých rtech má nepřítel jen sladkost, ale ve svém srdci zatím promýšlí, jak tě srazit do bláta.


Psota - slota - sprostý den -
Ptáš se: kudy na to?
Ať se v prachu zalknou jen
smršť i zaschlé bláto!
(Goethe: Nevzrušený poutník)


Jsou lidé, kteří rádi vidí, když ničemové urážejí a tupí lidi proslulé svým uměním. Říkají: "Nevšímejte si jich, nechte je křičet, ubožáky, ať můžeme s potěšením pozorovat, jak po vás ti pobudové házejí bláto."


Ve své Růžové zahradě (5,16) vypráví Sa'dí toto: "Mne naplňuje uspokojením toliko nějaké doupě ve světě, kde mohu dlít sám. Ve městě je tak kluzko a blátivo, že i sloni tam snadno uklouznou a padnou; a tak bych i já při pohledu na špatné příklady nestál pevně."


Do řídkého bláta neházej kamenem.
(Nepouštěj se do rozepře se zlými lidmi a s lůzou.)
*
Bláto bez břehů, a blázen bez ohrady.
*
Prorokovali proroci, že bude tma v noci, a po dešti bláto.
(O "zázračných" věštbách.)
*
Stejně jako kdybys do bláta hodil.
(Dáš-li co člověku.)


Za každou cenu vytrvat v odtažitosti od věcí veřejných, a nikoli pravý opak: tedy zadusit svou tvořivost v blátě angažovanosti a politikaření.


Rovnou a otevřeně říkáme: padejte, hyňte, ponořujte se do bláta - my potom sklidíme stonásob!


Kdo se lidským blátem obírá, ten se v něm utopí.
*
Z bláta do státu.


Kam mě to vede má dedukce? Do jakého blátivého údolí se stěnami příliš kluzkými, než aby se člověk vydrápal ven? Světový škrtič a dusitel, světová Rakovina si osobuje nárok na maškarní kostým lékaře, který má léčit svou oběť!


Když padne klenot do bláta, tu sběř
posměšně jásá, jako by v té chvíli
zbavit se mohla jha vlastní špíny.


Courtney Love (omen nomen!), vdova po Kurtu Cobainovi, prohlásila, že život je žumpa a jedině láska jej činí trochu snesitelným. - To je jak z bláta do louže.


Že jsem si vůbec začal s člověkem,
z bláta a slunce uhněteným, když je
pro velikost malý, pro slepotu velký.


Jak si někdo může vážit lidí, toho špinavého bláta, tolik, že zůstává v oposici?


Ano, lidé si připravují sami sobě různé útrapy a pak se obracejí s optimismem, s vírou či s pesimismem nebo s nadějí k autoritě státu nebo Boha a upadají tak do bláta, z něhož je těžké vybřednout.


Skutečně strhávám masku z jeho zrádného obličeje, plného bláta, a odhazuji vznešené lži, jimiž sám sebe klame.


Ano, už je to tak. Já nenávidím své sousedy. Už je to tak. Ale je to tak nepochopitelné? Nebo snad zvláštní? Ať je tomu jak chce, pro mne je to denní chléb, jenž upadl namazanou stranou krajíce do lidského bláta a je nepoživatelný.


Zabíjejí tě, sápou na kusy a s kletbami tě vyhánějí: čím je toto všechno, zůstává-li přitom tvá duše čistá? Zrovna jako kdyby někdo přistoupil k líbezné křišťálové studánce a spílal jí: ta však nepřestává vydávat pitnou vodu, a i kdybys do ní naházel bláta a třebas i hnoje, co nevidět to rozpustí, odplaví a ani trochu se nezkalí.


Jak směšné jsou ty lidské problémy,
myšlení, jež se nepozdvihlo z bláta
a nutí ploužit křídla po zemi!


Žena si libuje v pastích a v úkladných jámách... Jí působí požitek, je-li šlapána do bláta, trýzněna, smýkána, donucována...
(Arcybašev: Maličký Otto)


Stíny stromů se dlouží, slunce začíná zacházet
Sám se tak rozhlížím, po krajině svého srdce
Kde z bláta raší a rozvíjí se lotosu květ
(Chan Šan: V podvečer na skále)


"To já si Prahu představovala docela, docela jinak!" pravila Helenka.
"Ale až tam pojedete, to vám radím, nezůstávejte tam dlouho! Jinak se vám zhnusí - to je to pravé slovo - zhnusí, lidé vám na ni naházejí tolik bláta, že se s prvním dojmem vícekrát neshledáte."


Luna za noci chvějivý má svit
Zbaveno prachu i bláta je mé tělo
Jak bych v srdci smutek ještě mohl mít?
(Chan Šan: V klidu hor)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm