Člověk? Fuj!

29. února 2016 v 16:01 | Misantrop

- Že se nestydíte, takový sympatický člověk...!
- "Člověk"? Fuj!


Fuj! Vy se chcete vpravit do systému, kde člověk buď musí být kolečkem, plně a zcela, nebo se dostane pod kola!


Fuj, práce! Tu mohou oslavovat opravdu leda tak komunisti!


"Fuj!", řekli
Když mudrci z dávných dob přišli
A všichni se smíchem otřásali


Na Haiti bylo třikrát krátce po sobě nějaké velké zemětřesení. Prý je tam teď strašný smrad z hnijících mrtvol, rabování, hlad, málo pitné vody a násilnosti. Na internetu jsem viděl, jak na ulici spalují lidské zdechliny a rvou se o žrádlo. Fuj, tam bych teď neletěl.


"Fuj!" odplivl si. "Jak se nechám slabošsky unášet vášní! Jsem přece jen tak bídným mužem činu? Ale hniju v těchto poměrech - to je jisto! Však dost!"


Co? Ženich? Fuj! To slovo se mi hnusí.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Smradlavý svatý František. Ano, smradlavý ješitný pitomeček, který se nafukuje, jako by byl Ježíš, a nakonec v sobě ubije všechen smysl pro slušnost a nadělá ze sebe jen ohyzdné smradlavé fragmenty skutečného lidského tvora. Chodí po světě a vzrušuje se tím, že olizuje malomocné! Fuj! Ten nechutný perverzní ubožák!


Al (v hospodě ke všem): Hele, chlapi, "děti"!
Všichni:
Fuj!


Obchůdky jsou tam zásobené dobře, byť ne přímo pro vegany, takže jsem musel z nouze sáhnout po tavených sýrech a jednou i - nevím, co mě to popadlo - po vepřové paštice. Ta paštika byla ovšem odporná, hnusná a nechutná, takže i tímto způsobem jsem si příkladně zase jednou připomněl, proč maso nejím; nejen ze solidarity se zvířaty a z obdivu k nim, nejen kvůli čistému svědomí, ale také pro tu odpornou chuť. Fuj! Nikdy více!


Ó, fuj, jaký to jazyk má člověčí hlava,
že na mase si pochutnává!


Duj, větře, duj,
Fuj na lidi, fuj!


Na sluníčku vyspávám pohodlně až téměř do poledne. Zdálo se mi, že sem někdo leze. Když jsem se probudil, skutečně jsem se zhrozil, když jsem slyšel praskání větviček a jakési blížící se nesrozumitelné mumlání. Nebyl to však naštěstí žádný lidák, to jen dvě srnky procházely kolem a jakousi podivnou srnčí řečí spolu rozmlouvaly. Fuj, to se mi ulevilo!


To líbit se vám nechce.
"Fuj" v mravním patosu se vysloví tak lehce:
tím cudný sluch se nesmí znesvětit,
bez čeho nelze cudným srdcím být.


Umínil jsem si stůj co stůj vytrvat. Je to těžké, velmi těžké; dře to, ale jde to. Na úplné odstřihnutí od lidského světa to ovšem nestačí; to by musel být misantrop hluchý, slepý, a ještě ke všemu blbý - jako obyčejný člověk. Fuj!


Leckdo si rodinný život pochvaluje, kamaráde milý, ale podle mne je horší než galeje. To je samá móda, kraječky, klepy, křik… s hosty se dveře netrhnou… jedno děcko za druhým leze na ten boží svět… a ty výdaje… Fuj!
(Čechov: Diplomat)


Málem jsem šlápl do tratoliště zkrvavených cárů zbytků zajíce. Mrtvola je čerstvá, rozpáraná, s vyhřezlými vnitřnostmi, s odhaleným hrudníkem a ohryzanými kostmi. Makabrózní nález. Máma by řekla "fuj!", jako tuhle, když jsem se díval na film o masožravcích, v němž právě lasice porcovala králíka. Máma na takové scény říká "fuj!", ale sama, když nastane neděle, natlouká řízky tak surově, že krev stříká po stěnách a hrnky nadskakují na policích. A ještě k tomu to pak sežere - to, čemu říká ve filmu "fuj!" Vidíš, Schopenhauere? Není lepší než to "bestiální" zvíře, ale povyšuje se nad ně. Taková je síla lidského sebeklamu, že zabití zvířete nenazývají vraždou a masožravost nejmenují kanibalismem. Sami sebe jaksi morálně vyřazují z přírodních procesů, jako by se jich netýkaly a jako kdyby na nich sami neměli krvavý podíl. U zvířat říkají "fuj!", u sebe "mňam!"


Fuj na všechny ty lidské hovadské pojmy!
(Klíma: Slavná Nemesis)


Když se blížím městu na dohled, mám takový divný pocit; jako kdybych se blížil k hnízdu obávaných afrických divokých včel nebo ke krysímu doupěti nebo k válečné linii. Zde každé přirovnání kulhá, neboť odpornější pakáž v živočišné říši neznám! Město. Fuj, těch tam je!


"Poznala jsem Spinozu, - fuj! Tak kojeného, krotkého, jako vypráskaný pes vypadajícího člověka jsem neviděla. Takové lidi považuje lidstvo za největší své syny!"
(Klíma: Bílá svině)


Nechuť k spisovatelství, kterou už dávno pozoroval, se proměnila v zhnusený nezájem. Co je to za povolání, stahovat z lidí kůži a pak jim ji nabízet ke koupi. Jako lovec, který z hladu usekne svému psovi ocas, sám z něho sní maso a psovi hodí kosti, jeho vlastní kosti. Fuj!


Fuj, přivádět na svět další kapitalismem zkaženou a otrávenou duši!


Svět je chlípné lejno. Lidstvo - ty fuj, fuj, tisícinásobně fuj! Jaký výtvor, takový tvůrce. Je možno poznat svou absolutní bídnost a dále žít?
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Letos se hemží pod mými zoufale, avšak marně utěsňovanými okny nějak moc parchantů. Ano, parchantů; užívám tento pejorativní název pro děti záměrně, třebaže všechny mají jistě jak náleží své právoplatné a zákonité otce. Fuj, pakáž jedna chlévská přemnožená!


"Dej si pozor, Iljo, nezapadni do bahna. Praobyčejná ženská; odporný způsob života, dusné ovzduší omezenosti, hrubost - fuj...!"


Ještě je formálně mojí nadřízenou, ale moc už nade mnou nemá. Nepřátelství je totam. Dnes jsem s ní dokonce vtipkoval, vyměňoval si s ní nesmyslné bezobsažné fráze a nakonec jsem ji ještě na odchodu z dílny dvorně pustil do dveří! Fuj, co to dělám? Už abych byl pryč!


Horác Hogo-fogo: Fuj!
šerif: Řekl jste "fuj", cizinče?
Horác Hogo-fogo: Ano, fuj.
Goodman: Fuj, Kolalokově limonádě?
Horác Hogo-fogo: Ano, fuj, Kolalokově limonádě.
Goodman: Šílenec.
šerif: Anarchista!


Již žádné sbližování různých živočišných druhů! Již žádná infikace-indoktrinace nějaké úchylné lásky k lidem, fuj!


Eh fuj! Vy "vážní" tatrmani!
Vy "hrdinové" - zbabělci!
K čertu! Vy "přímí" pokrytci -
Vy darebáci - "gentlemani"!


Poctivá práce! Fuj, špíno!


Fuj, hanebnost! Jak jsem jen mohl neviděti tenkrát vší mrzkosti toho.


Před úsvitem nového slunného dne pějí kosi na sídlišti svou jarní píseň. Je to nádhera. Radši bych je poslouchal, dokud znovu neumlknou, než šel do práce, připojiv se k proudícím davům. Jakmile jsem došel k hlavní silnici, kosy přehlušil řev aut jedoucích v jedné nekončící koloně. A toho smradu! Fuj! Všichni samozřejmě vytáčejí zmrzlé motory na sytič a Já to mám dýchat! To je prostě strašné.


Mírná a býložravá zvířata, která se narodila jako člověk, už nebudou snášet společný stůl, příbytek a prostředí s vraždícími lidskými zvířaty a budou vyhledávat jiná prostředí, kam lidé nepronikají. Při každém náhodném setkání s člověkem si bezděky pomyslí: "Fuj, do čeho jsem to šlápnul!"


Kouzelný dědeček (vstoupí do vlakového kupé): Promiňte, je tu volno?
Bergner: Bohužel.
Dědeček: To jsem teda vlez do pěkný společnosti. Fuj!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm