Jak se máme chovat k tyranům

11. února 2016 v 14:02 | Misantrop

JAK SE MÁME CHOVAT K TYRANŮM - Má-li někdo nějakou přednost nebo se aspoň domnívá, že ji má, i když ji nemá, ten, je-li nevzdělaný, nezbytně si musí na ní zakládat. Tak například tyran o sobě říká: "Já jsem ze všech lidí nejmocnější." A co mi můžeš poskytnout? Co tedy zmůžeš? "Všichni lidé si mne hledí." Nevíš, že každý člověk si hledí sebe a tebe jen tak jako svého osla? Neboť kdo si tebe hledí jako člověka? Jen mi ho ukaž! Kdo se tobě chce připodobnit? Kdo tebe chce následovat tak, jako kdysi následovali Sókrata? "Ale mohu ti dát srazit hlavu." Správně říkáš; zapomněl jsem, že tebe si mám hledět, ale jako horečky nebo cholery a oltář ti zřídit, asi jako je v Římě oltář Horečky.
Je nemožné, aby to, co je od přírody svobodné, dalo si bránit někým jiným než sebou samým. "Nebudeš si mne tedy hledět?" Nikoliv, nýbrž jen sebe samého.
To není sobectví, neboť taková už je přirozenost každého tvora: všechno dělá pro sebe. Vždyť i slunce všechno dělá pro sebe. Neboť co očekáváš? Snad to, že by se někdo zřekl sebe a svého prospěchu? Což nebudou mít všichni vždy jeden a týž důvod k činům - svou náklonnost k sobě?
Nuže tedy, utkví-li v něčí duši nepřirozené zásady o věcech, ten si arci nezbytně musí hledět tyranů. Ale kéž by byli jen tyranové a nikoliv ještě jejich komorníci! A jak najednou člověk zmoudří, když ho císař učiní třeba jen dozorcem nad svým nočníkem! Jak najednou říkáme: "Moudře se mnou hovořil!" Jen bych si přál, aby ho zbavili hodnosti dozorce nad záchodem, aby se ti zdál zase hloupý!


Všeobecné hlasovací právo vládne jako tyran, a je to tyran se špinavýma rukama.


Když byl tyran Dionýsios vyhnán ze Syrákús, učil v Korintě děti: natolik mu bylo poroučení nepostradatelné.


O athénském tyranu Peisistratovi se vypravuje, že když jeho opilý spoluhodovník hodně mluvil o jeho krutosti a někteří z přítomných chtěli za to naň vztáhnout ruku a jeden tyrana popichoval tak, druhý onak, on to klidně snesl a těm, kteří ho dráždili k hněvu, řekl: "Nebudu se na něho hněvat víc, než bych se hněval na toho, kdo by měl zavázané oči a vrazil do mne."
(Seneca: O hněvu)


Hospodin Bůh je trochu sympatický jen tehdy, když hřímá na lidstvo a chce je vyhladit; ale jeho důvody k tomu jsou vždy malicherné a sobecké jako je On sám a jako každý tyran: nechce vyhladit lidi pro jejich povšechnou základní špatnost neboli proto, že je to taková hnusná pakáž, škodící celému světu, nýbrž jen proto, že se tato jeho milovaná trestaná pakáž dostatečně přesně neřídí jeho směšnými nařízeními, je mu nevěrná a neuznává jej.
(Misantrop: Předmluva k Bibli)


Co nejvíce potřebuje dnešní svět, je nějaký nový César, nový osvoboditel, jenž by naučil své lidské opičky říkat "ne" a jenž by spíše život usnadnil, zlevnil, zjednodušil! Líbil by se mi např. takový politik, který by se nebál pojmenovat nejožehavější problémy dneška, jako je třeba přelidnění, automobilismus, ničení životního prostředí, drahota, nadměrná práce. Mohl by to být i osvícený diktátor (a vlastně jedině diktátor, "misantropický tyran" - jak by ho nejspíš nazvala chátra), který by zakázal mnohé škodlivé věci; který by kupříkladu zakázal rodinám mít více než jedno dítě; zakázal opilectví, chov domácího zvířectva, odpornou barbarskou masožravost; mohl by to být osvícený diktátor, jenž by zrušil osobní automobilovou dopravu; jenž by zrušil všechny daně, všechny průkazy; jenž by přidělil každému zemědělský statek, jako za Hadriána, a nyní ukaž, co je v tobě, živ se sám a poctivě, žádné keťasení - a jenž by hlavně vyhlásil nesmiřitelný boj s byrokracií!


Neboť co kazí svět podle anarchismu, je otroctví a nespravedlivost, za nimiž se vždy skrývá člověk. Člověk-tyran, člověk-ubližující, člověk nesebevědomý a zamindrákovaný, který si zvyká užívat ostatní jednotlivce jako berly pro svoje chromé, leností zchromlé nožičky.
*
Snad mi porozumíte, když řeknu, že všechny problémy, jež sužují svět živých a lidskou společnost, vyplývají ze života samého. Život je ten tyran, nikoli oni prostředníci, kteří jsou za tyrany omylem a nevědomostí považováni!


"Je-li posmrtný život... Na mou věru, najdu-li tam křesťanského Boha, jsem ztracen. Je to despota a každý tyran má plno myšlenek na pomstu. Jeho bible mluví jen o krutých trestech. Nikdy jsem ho nemiloval. Nechtěl jsem ani věřit, že by ho mohl někdo upřímně milovat. Je nemilosrdný (přitom si vzpomněl na několik míst z bible). Potrestá mne strašně..."


V té chvíli, kdy dovolím nějaké ženě, aby se se mnou spřátelila, začne být žárlivá, náročná, podezřívavá, jedním slovem opravdová hrůza. A právě tak vím, že v té chvíli, kdy já se spřátelím s nějakou ženou, stává se ze mne sobecký tyran.
(Shaw: Pygmalion)


Je to zkrátka hotový mužský tyran a ony jsou zrovna takové, jako všechny nesamostatné ženy; mají rády tyrany.
(Shaw: Láska mezi umělci)


Nikdy jsem nebyl tyran, ale vždycky jsem se snažil vyhnout se tyranizování, a to nemají tyrani rádi. Byl jsem vždy nepřítelem tyranů a to tyrani neodpouštějí.


Lékaři nás úspěšně zbavili vší, ale nastěhovali se nám tím do uprázdněné hlavy sami. Z osvoboditelů se stali noví tyrani. Nepřipomíná vám to něco?
*
Kde jsem se to ocitl? V blázinci, nebo na galejích? Tohle přesahuje meze snesitelnosti. Každou směnu nyní blahořečím sám sobě, že jsem dal výpověď. Jak slastný pocit u vědomí toho, že mi může být každý tyran na světě ukradený!


Ctižádostivec, který se první povznesl nad své spoluobčany, tyran, který po nich šlapal, fanatik, který je drží u svých nohou, všechny ty rozličné metly člověčenstva, různé ty druhy zlosynů, dobře cítily, že jejich moc se zakládá jen na nevědomosti a ohlupování lidu; a vždy také ukládali mlčení každému, kdo odhaloval národům pravé principy morální a byl by jim ukázal všechna jejich neštěstí, ale také všechna jejich práva, a byl by je vyzbrojil proti nespravedlnosti.
*
Nebyl-li silou zbraní celý národ najednou spoután, podaří se tyranům teprv po řadě staletí a ponenáhlými, ale vytrvalými pokusy udusit v srdcích ctnostnou lásku k svobodě a pokořit duše tak, aby byly ohnuty k otroctví.


Každý úspěšný podnikatel, majitel firmy, jakmile zbohatne a zvětší své jmění, chce hned také zvětšit svůj politický vliv a moc. Je to pochopitelné. Neboť tento vládce malého firemního impéria už nechce být nadále jen tím, koho všichni obírají a odírají o naspořený kapitál, ale nyní chce sám druhé obírat a odírat. A tak se dá tento malý tyran na politiku, aby on sám, jeho podnik, jeho malá soukromá mafie a jeho čím dál podezřelejší a neprůhlednější kšefty získaly tím větší zdání poctivosti a byly více chráněny zákonnou imunitou. Ale zatím nedělá nic jiného, než že se snaží upravovat zákony tak, aby mu byly co nejvýhodnější, využívá hojné styky s dalšími mocnými magnáty na pokoutní dohazování přednostních práv a zakázek, k peněžním spekulacím z nejlépe informovaných zdrojů pro další zvyšování majetku a zvětšování moci.


Otevřeme-li korán, vidíme, že ta kniha může být vykládána tisícerými způsoby, je temná, nesrozumitelná. A taková je zaslepenost lidská, že pokládá za božskou takovou knihu, v níž je bůh vylíčen v podobě tyrana; tento bůh je stále zaměstnán trestáním svých otroků za to, že nepochopili to, co je nepochopitelné; tento bůh, původce výroků, nepochopitelných bez výkladu imámova, je tupohlavým zákonodárcem, jehož zákony potřebují vždy výkladů. Jak dlouho si mohamedáni zachovají tolik úcty pro dílo, tak přeplněné hloupostmi?


Štika umřela, ale zuby ostaly.
(Překrásný obraz! Ač zlý člověk-tyran dávno umřel, neumřely s ním častokrát jeho skutky a ustanovení.)
*
Dokud had hada nepozře, drak se nenarodí.
(Srbské přísloví. V pověrečném tom přísloví je, tuším, i ten smysl ukryt, že ne mezi dobrými, ale mezi zlými a hubícími se vzájemně povstávají tyranové.)


Nejvíc vytýkali Solónovi jeho přátelé, že si ošklivil samovládu již pro pouhé její jméno. V básni pak praví:
Nikdy moc tyrana jsem nechtěl,
čímž bych zhanobit moh své čestné jméno a pověst,
nijak se nemusím hanbit; tak myslím že vítězství získám nad všemi lidmi.
*
Tvrdostí nazývali Brutovu nesmiřitelnost vůči špatným lidem, příjmení "prostoduchý" se nezbavil ani později, neboť, jak se zdá, předstíral po dlouhou dobu hloupost, aby byl bezpečen před tyrany.
*
Cato nepřál filosofii a z řevnivosti zesměšňoval vše, co bylo řecké, vědu i umění; vždyť i o Sókratovi se vyjadřoval, že to byl žvanil a násilný člověk, který se pokoušel ze všech sil stát se tyranem své vlasti, a to tak, že rušil staré zvyklosti a sváděl a přemlouval občany k názorům, které se příčily zákonům.
*
Lidi prosté a chudé si Alkibiadés získal tak, že začali pociťovat podivuhodnou touhu, aby jím byli ovládáni jako tyranem, a někteří to dokonce říkali.
*
Pelopidu omlouvá spravedlivá touha po pomstě. Vedle vášnivého hněvu to byl cíl dosáhnout vítězství zničením tyrana, cíl, jenž právem ovládl Pelopidovu duši. Neboť je těžko najít druhý hrdinský čin, který by měl krásnější a skvělejší opodstatnění.
*
Pompeius se rozloučil s Cornelií, ta už napřed oplakávala jeho konec, obrátil se ještě k ní a synovi a recitoval Sofokleovy jamby:
Kdo vchází k tyranovi, je jeho otrokem,
i kdyby vstupoval tam jako svobodný.
To byla poslední slova, která řekl své rodině.
*
Tyran Dionýsios se sešel s Platónem a vyposlechl jeho názory.
Platón vykládal, jak blažený je život spravedlivých a jak bědný je život nespravedlivých. Tyran, jenž si to vykládal jako narážku na svou osobu, nesnesl takové výklady a dal svou nevůli najevo. Nakonec se ho prudce rozhněván zeptal, s jakým úmyslem vlastně přišel na Sicilii. Platón řekl: "Abych hledal dobrého muže." Na to mu tyran odpověděl: "Při bozích, toť se zdá, žes takového ještě nenašel."
*
Iunius Brutus, jemuž postavili staří Římané na Capitoliu uprostřed mezi sochami králů kovovou sochu s vytaseným mečem za to, že vypudil navždy Tarquiniovce, měl od přírody povahu tvrdou jako kalená ocel meče, nezměkčenou vzděláním, takže se dal strhnout svým hněvem proti tyranům až k usmrcení vlastních synů.
*
Brutus se prý až dosud pevně nerozhodl, zda má začít válku, či se chovat klidně; ale o jedné věci už je rozhodnut, totiž že nebude otrokem. Diví prý se Ciceronovi, že se bojí občanské a nebezpečné války, ale nemá strach z hanebného a nedůstojného míru. To, že jsou otroky, je prý spíše vina jich samých než tyranů, a proto se musí vlastníma očima dívat na věci, o nichž pouhé vypravování by jim mělo být nesnesitelné.
*
S Filippem se stala veliká a nejvýš překvapující změna: z mírného krále a mravně opravdového jinocha se stal nevázaný muž a ničemný tyran. Ve skutečnosti se jeho povaha nezměnila, nýbrž v době, kdy se už nebylo potřebí čeho obávat, se vyjevila v plném světle jeho špatnost, kterou byl nucen po dlouhý čas ze strachu skrývat.
Že totiž jeho oddanost k Arátovi, k níž byl od počátku vychováván, byla jen směsí studu a strachu, ukázalo jeho pozdější chování k tomuto muži. Chtěl ho odstranit, protože byl přesvědčen, že pokud Arátos žije, nemůže být nikdy svobodný, tím méně být tyranem nebo králem.

Alexandros a Aristotelés - tyran a jeho učitel

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm