Král jakožto formule nejvyššího

21. února 2016 v 15:25 | Misantrop

Král jakožto nejvyšší formule bojovníka, soudce a udržovatele zákona.


Velká hodnota, ba základní idea království se mi zdá spočívat v tom, že jelikož lidé zůstávají lidmi, musí být dáno jednomu vysoce postavenému tolik moci, bohatství, bezpečnosti a absolutní nezranitelnosti, aby mu nezůstalo nic, co by si přál, v co by doufal a čeho by se obával pro sebe. Tím je jeho egoismus, který má v nitru jako každý, téměř zničen neutralizací, a on je schopen, jako by ani nebyl člověkem, vykonávat spravedlnost a nemít na očích své, nýbrž jedině veřejné blaho. To je původ téměř nadlidské podstaty, která všude doprovází královskou hodnost a nebetyčně se odlišuje od pouhé prezidentury. Proto také musí být dědičná, ne volitelná: jednak aby žádný nemohl v králi vidět sobě rovného; jednak se tím král o své potomstvo může starat jen tím, že pečuje o blaho státu, které je zcela zajedno s blahem jeho rodiny.


Mudrc je menším bližním božského Jova. Je svobodný, ctěný, krásný, zkrátka král králů.


Přál bych si jen být králem, abych se při svých nepatrných vlohách mohl jmenovat Lichtenberg Veliký.


Krále lze ovládat tak těžko jako slona v říji. Zatouží-li po rozkoši, rozrazí pouta a ohrady práva. Jeho rozvahu odplavila svatá voda, kterou naň kněží při korunovaci vylili. Vějíře, kterými je ovíván, zahánějí od něho poučky, které mu starci vštípili. A královský slunečník brání, aby k němu pronikly nejen paprsky sluneční, ale i pravda! Nevidí správnou cestu, protože ho oslepuje smršť blahobytu.


I král zvířat, lev, tak jako všechno živé na této planetě, podléhá nějakým nutným regulačním mechanismům. Jen lidé by se z nich chtěli vyvléci.


Člověk je Král všech Lží. To je základní premisa vznešeného mrzoutství a také základ každého empirického poznání.


Omočím ukazovák ve vodnaté krvi vašeho nemohoucího spasitele a napíšu nad jeho trny zdrásané obočí: pravý kníže zla - král otroků!


Bůh velí jasně, králi, poskvrnu,
jež vyrostla zde v zemi, vyhladit
a neživit ji ve zlo nezmarné.
(Sofoklés: Král Oidipús)


Z Aristeidových vlastností byla nejvíce nápadná spravedlnost. Proto chudý muž z lidu získal příjmení nejpřiléhavější pro krále a pro boha, totiž Spravedlivý. Po takovém příjmení nezatoužil žádný král ani vládce. Ti dávali přednost slávě síly a moci před slávou ctnosti a raději přijímali oslovení Poliorkétés (= Dobyvatel), Keraunos (= Blesk), Níkátór (= Vítěz), někteří Aetos (= Orel), Hierax (= Jestřáb). A přece podstata božství, s nímž touží stát se příbuznými nebo podobnými, je výrazná třemi znaky: nepomíjejícností, mocí a mravní velikostí; z nich nejušlechtilejší a nejbožštější je mravní velikost. Neboť nepomíjející je i prázdný prostor i živly, veliká moc se projevuje v zemětřesení, blesku, nárazu bouře a v proudění řek, avšak na právu a spravedlnosti má božstvo podíl jenom rozumem a myšlením.


Jsem v rozepři s králem a o učiteli všech Konfuciovi se vyjadřuji nepříliš uctivě. Když s tím mezi lidmi nepřestanu, bude to to první, co mi neprominou!
(Texty staré Číny: Si Kchangův Dopis na rozloučenou)


Bože! - Já bych chtěl zavřen býti v skořepině ořechu, a myslil bych, že jsem králem nekonečných říší - jen kdybych neměl ty ošklivé sny.
(Shakespeare: Hamlet)


Každý v sobě má královského ducha, takže chce, aby sám měl absolutní volnost jednání, avšak vůči sobě ji odmítá.


Někdo je pěšák, jiný je král
Ale všichni jsme figurky na šachovnici hry mocných


Hovoří-li Ašóka o sobě, užívá stereotypně označení "bohům milý, milostivý král" a vybízí poddané ke skromnému a zbožnému životu, jaký vede on sám na svém dvoře. Hlavním příkazem mělo být zachovávání ahinsy, neubližování živým tvorům. Slavnosti, při nichž bylo zabíjeno mnoho zvířat, radí nahradit zbožnými poutěmi na posvátná místa. Přes všechny nejasnosti i pochybnosti, jaké můžeme chovat vůči některým Ašókovým slovům a úmyslům, je zřejmé, že to byl jeden z největších vladařů v dějinách starověku. Svou rozvážnou politikou položil základy k novému pojetí náboženské i občanské tolerance, jaká nemá u jiných kulturně vyspělých národů starověku obdoby.


Starověký sumerský král Gudea budoval ještě svou říši "se stejnou láskou s jakou obrací kráva pohled na své telátko", jak zní poetický nápis klínovým písmem na jedné hliněné tabulce. A my? Máme stejnou něžnou lásku k naší pozemské říši, alespoň přibližně jako ta kravička?


Indra je králem těch, co stojí i chodí,
krotkých i divokých, pán hromoklínu.
Je králem smrtelníků, jimž vládne
a které obklopuje jak obruč loukotě.
(Rgvéda: Hymnus na Indru)


V povídce Královo tajemství je překvapivá shoda se starořeckou legendou o oslích uších krále Midáse (podobná je i irská pohádka, již zpracoval K. H. Borovský v "Králi Lávrovi"). Shoda je i v tom, že to "strašné" tajemství v obou případech prozradí nějaká rostlina vyrostlá z vykopané jámy, kam svědek královy "hanby" ono tajemství potají vyřkne: v indické povídce to nakonec prozradí bubínek z chlebovníku, ve starořecké legendě to zaševelí rákosí. Avšak indický král s oslíma ušima se po odhalení zachová zcela jinak: místo, aby se zlobil, zuřil či klesl pod tíhou hanby, důstojně vstane a před ohromeným davem si rozmáchlým pohybem odhrne vlasy. Konečně odhalí své tajemství a smíří se s tím, že ho lidé spatří takového, jaký skutečně je. Ve chvíli, kdy si vlasy odhrne, nejsou však již jeho uši oslí. Vypadají důstojně jako vznešené boltce na hlavě sloního boha Ganéši, na nichž spočívají klenoty pokory a pravdy. To se mi zdá jako to nejúžasnější zakončení této zřejmě prastaré legendy. Král zvítězí tím, že je hrdý na své zvířecí uši.


francouzský král František I. (1494-1547):
Muž ať se pyšní tím, že kdyby ze světa zmizela urozenost, velkodušnost a věrnost, bude třeba hledat je v jeho srdci.


Když přišli samští vyslanci ke spartskému králi Kleomenovi, připravili si dlouhou a krásnou řeč, aby ho pohnuli k válce proti tyranovi Polykratovi. Král jim odpověděl: "Váš úvod a začátek jsem zapomněl, proto nemohu porozumět vašemu středu a konci."


Nemáme krále žádného; každý ať chrání sebe sama.


Divoký, dobrý, ryzí - jak jej nazvat?
Jen pravý žebrák přec je pravý král!
(Lessing: Moudrý Nathan)


Žiji si jako král, ba víc než to: lépe než král, neboť žiji osaměle, v lesích nejčastěji jako indický vanaprastha.


úterý 3. dubna 41
Výlet na skály. Byla to vyčerpávající šestihodinová túra, ale stálo to za to. Výhled byl velkolepý. Když jsem vystoupil na vrchol, vydrala se mi z úst jediná věta: "Jsem král!"


Ó Goethe, žádný císař, žádný král nemá takové vědomí moci...
(Bettina píše Goethemu o Beethovenovi)


Jsem volný, nepodléhám vašemu přísnému úsudku. Pyšný jako velkovévoda, ve hněvu jak faraón, král zahálkou. Že jsem nikoho nezabil? Jistě, zatím ne! Zdalipak však jsem nenechal zemřít zasloužilé bytosti?


Samuel pověděl těm, kteří od něho žádali krále.
Pravil: "Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vám syny a zařadí je ke svému vozatajstvu a jezdectvu, aby běhali před jeho vozem. Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty. Také dcery vám vezme. Vezme vám nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým služebníkům. Z vašich výmlatů a vinic bude vybírat desátky a bude je dávat svým dvořanům a služebníkům. Bude vybírat desátky z vašich stád, a stanete se jeho otroky. A přijde den, kdy budete úpět kvůli svému králi, kterého jste si vyvolili."
Lid však odmítl Samuela uposlechnout. Prohlásili: "Nikoli. Ať je nad námi král! I my chceme být jako všechny ostatní národy."
"Očividně poznáte, jak velmi zlé je v Hospodinových očích to, čeho jste se dopustili tím, že jste si vyžádali krále."
I řekl všechen lid Samuelovi: "Modli se k Hospodinu, svému bohu, za své služebníky, abychom nezemřeli za to, že jsme ke všem svým hříchům přidali ještě to zlé, že jsme si vyžádali krále."
"Jestliže však budete kupit zlo na zlo, budete smeteni jak vy, tak váš král."


Cožpak v celé historii nevidíme, jak každý král, jakmile upevnil svou moc a jeho země dosáhla určité prosperity, využívá ji k tomu, aby se svým vojskem jako bandou lupičů vtrhl do sousedních států?


Zas někdo křičí:
"Já chci být král!"
A kdeco ničí -
- lépe být od lidí dál.


"Člověk?" opáčil Hanuman, opičí král, jenž ze všech lukostřelců nejlépe své ostré šípy ironie vypouštěl. "Člověk si vám vleze na záda a udělá si z vás válečný stroj."


Kvůli čemu vede král své bitvy, které předčí blesk i hrom zběsilostí a zkázou? Chtějí mít konečně uspokojení.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Vím, že jsem se stal svobodným mužem od onoho dne, kdy ukončil život ten, jenž naplnil přísloví, že se buď králem, nebo blbcem člověk musí narodit.
(Seneca: Jak vypustil Claudius ducha)


Nač bych mluvil dál?
V kruhu mého ticha
vládne duch a dýchá,
snivec, mudřec, král.


Sokol odletěl do nebe a jiný vstoupil na jeho místo.
- staroegyptská obdoba rčení "zemřel král, ať žije král"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm