MEDVĚD v literatuře a filosofii

2. února 2016 v 15:30 | Misantrop

Cvičený medvěd prchl na svobodu
a do lesa se vrátil zpět,
na zadních tlapách vytáčet
začal tu tanec svému rodu.
"Hle," volal, "umění, jež svět nám umí dát.
Zkuste to po mně, chce-li se vám snad
a můžete-li!" Starý medvěd bručí: "Ne,
tvé umění, aťsi je obtížné,
aťsi je třeba velké ceny,
říká nám, jak jsi nízký a jak zotročený."
(Lessing: Cvičený medvěd)


Hnědý medvěd při hudbě bručí, zda přátelsky a nadšeně, či zlostně, nelze rozeznat. Ubohý medvěd! Nikdy se při tom netočí a netančí, neboť tomu naučila jej jedině ukrutnost lidská, vymýšlející si rozžhavený plech, a nikoliv snad zvuky houslí.


Též medvěd miluje alkohol. V jedné restauraci měli klec s medvědem, a tu jeden nachmelený občan dával medvědovi sklenici za sklenicí. Medvěd jich vypil padesát.


Vlastně žiji, opravdu naplno žiji, jen půlku roku, to jest v létě. Utěšuji se jen tím, že nejsem sám; že takto napůl žije třeba i bratr medvěd, takže to není až tak zlé.
*
Sladká předjarní vůně je pro mne něčím podobným jako hmyzí feromon. Ztrácím pro ni hlavu a láká mě ven navzdory sněhu a nízkým teplotám. Opájím se jí, čichaje ji rozšířeným chřípím přezimujícího medvěda, jenž se již neklidně převaluje ve svém zimním brlohu.


Šťastné byly Töpagovy dny, šťastné byly i jeho noci v té jeskyni. Potravy neměl mnoho a přijímal ji proto jen skromně. Přesto se o ni dělíval občas i s divokými zvířaty, bručivým, kolébavým medvědem, který se přibatolil až k samé jeskyni, když se Töpaga nehýbal a zůstal zcela klidný. Divoká zvířata jsou velmi zvědava na tvory, kteří žijí v klidu a kteří trvale osídlili jejich území.
(Tomáš: Milarepa)


Jakýsi druh teriéra, snad Jack Russellův, nebo jeho kříženec čili bastard, mě vztekle vyprovázel až na konec pozemku hlasitým štěkáním, vrčením, ceněním zubů a nebezpečným dorážením na moje nohy.
Výjev připomínal štvanici na medvěda, přičemž Já byl ten, koho štvali, Já byl ten medvěd!


Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
(Bible: Přísloví)


V zimě miluji spánek láskou medvěda. Někdy bych se nejraději neprobouzel z utišujícího spánku sladkého jako med, ze spánku netečného, vysvobozujícího a dobrého jako smrt.
*
Zatím je vše bez ceny, a tak nezbývá než čekat a pozorovat tok času a řek, zda již neodnášejí mrtvoly mých nepřátel. Pak se probudím ze zimního spánku a budu mít hlad jako medvěd. Potom teprve mi bude chutnat.


Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu.


V dřívějších a slavnějších dobách, kdy se žilo víc podle přírody než podle člověka, a když medvěd uloupil člověku ovci, bylo to pokládáno za požehnání, za důkaz přízně Jarovíta, pohanského to boha plodnosti a úrody, slunce a války a ochranitele lesní zvěře, který si takto vybírá svou obětinu. Značilo to dobrý rok.
*
Pravěkým lidem ještě nechyběla víra a poznání, že cokoli se stane jiným bytostem, stane se i jim. Vlčice jim byla matkou, medvěd bratrem.


Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd.


Svatý Eustach, tento dobrý svatý muž, potkal v lese medvěda. Medvěd šel ve své drzosti tak daleko, že chtěl světce sežrat. Klerikální listy by napsaly, že ten medvěd byl volný myslitel.
(Hašek: Světci a zvířata)


Nechoď k lidem a zůstaň v lese! Či raději ke zvířatům jdi! Proč nechceš býti jako já - medvěd mezi medvědy?


Za celý dlouhý jasný den zahlédl jen černého medvěda, jak pod ním v údolí mručí a hrabe.
Mrzutý a nedůvěřivý černý himálajský medvěd - Sóna, pod bradou má vidlicovitou bílou lysinu - tam leckdy zabrousil. Puránbhagat nejevil strach, Sóna zas nejevil zlost, jenom se díval, přistoupil až k němu, vyžebral si polaskání, krajíc nebo lesní maliny. V ranním tichu vylezl někdy Bhagat až nahoru do průsmyku podívat se, jak po zasněžených štítech putují červánky. V patách za ním šmatlal a supěl Sóna, všetečně strkal pracku pod poražené stromy a se zlostným uf! ji zas vytahoval. Jindy se zas Sóna, schoulený do klubíčka, jeho časnými kroky vzbudil. Připraven k boji rozlíceně se vztyčil a tu zaslechl Bhagata a poznal, že před ním stojí nejlepší přítel.
O poustevnících a světcích žijících daleko od velkoměst se trousívá pověst, že s divou zvěří dokáží zázraky. Zázrak tkví v tom, že zůstanou v klidu, že se prudce nepohnou nebo aspoň že se dlouho na návštěvníka nepodívají. Děti zaslechly Sónu, jak si za sesutými skalami medvědím hlasem prozpěvuje, a Bhagatova pověst divotvorce se tím všude ještě víc upevnila.


Mně by nejvíc vyhovoval takový způsob sexuálního života, jaký má například medvěd (v jehož znamení jsem narozený, podle indiánského zvířetníku) nebo ježek či kočka a mnoho dalších solitérních savců. Nejsou na svoji přirozenou družku nijak vázaní - páří se spolu jen tehdy, když se potkají na svých osamělých toulkách.


V tomto kraji lesů, v tomto kraji kopců na kopcích a roklí v roklích, kde se v tlejícím soumraku pralesů rodí prameny a umírají prastaré javory, jsou posud začarovaná místa, odkud se ještě nikdy nedostal ani jelen, ani medvěd, ani člověk.
Zde žije ještě Bůh. V dusném tichu pralesů žije ještě starý Bůh země, který objímá hory a údolí, hraje si s medvědy v houštinách.
*
"Nikolo, kajte se!" To je totéž, jako říkati lesní zvěři, vlkovi nebo medvědovi: "Kaj se!" Z čeho, proboha?


Na svých potulkách jsem viděl i jiné krásné a nevšední obrázky, jako byl kříž pod stromem samotářem s medvědím reliéfem namísto obvyklého Krista. Možná označuje místo, kde zastřelili posledního medvěda na vysočině.


Půl zvíře, půl člověk - toť ten, jenž "obojetník" sluje;
v lesích chatrč lidskou má, v níž jak medvěd podřimuje;
toť obojetník - napůl zvíře prapodivné a zpola člověk jakýsi:
on žádnou nehovoří lidskou řečí, jen jak medvěd bručí si.


Händel byl mondénnější, agilnější a víc do světa než Bach. Také byl poživačnější, rád jedl a pil, a byl vznětlivější, což mu vyneslo přezdívku Medvěd. (Další osobnost světového formátu, která má něco společného s mým totemovým zvířetem!)


Protože se chce pomstít všem včelám, které ho bodají, nepomstí se vlastně žádné; a tak se jeho hněv změní ve vztek, medvěd si lehne na zem, ohání se rukama nohama, ale marně se včelám brání.
(Leonardo da Vinci: Bestiář)


Vynikající povídka, nebo spíš bajka, Zákon cti, vypráví o lovci, jenž uniká před tygrem, vyšplhá po lianě na strom, jenže tam sedí medvěd. Dole se tygr rozesmál: "Ach, bratříčku medvěde, ten člověk chce ulovit tebe i mne, je náš společný nepřítel. Shoď ho a já ho sežeru." Medvěd ho však neshodil, protože zákon cti mu nedovolil vyhnat svého hosta. Tygr ulehl do stínu velkého stromu. Podřimoval. Věděl, že zralé plody ze stromu vždycky spadnou. Muž tři noci nespal, nejedl, nepil a pak celý vyčerpaný spadl jako plod vlastních činů přímo do chřtánu svého osudu. Karmický zákon v podobenství.


Zápasím s medvědem o holý život. Najednou zjišťuji, že třímám v ruce lovecký tesák. Neváhám a opakovaně a vztekle jej nořím do toho chlupatého těla. Medvěd padá mrtev k zemi. Je po něm. Odvracím se a skloněný se vydýchávám. Pak se otočím a vidím, že na zemi už neleží mrtvý medvěd, ale mrtvola mého otce. Klesám na kolena a hořce pláču.


Jednou jsem dostal takový šílený nápad: Pořídit si karnevalový kostým medvěda a v tom chodit po lese. To bych dopadl! I v masce člověka jsem nápadný a podezřelý, natož v huňatém kožichu zvířete!


Někdo si zakládá na tom, když polapí zajíce, jiný opět, chytne-li do sítě rybu, a jiný divokého kance nebo medvěda. Ale nejsou všichni tito vlastně lupiči, zkoumáš-li jejich zásady?


Myslíte-li, že jsme tak nadobro hloupí, řekněte mi, kdo naučil medvěda, jak si má dát včelami sázet baňky? Ba, mohl bych přímo říci, že vy lidé jste se všem uměním a vědám naučili od nás!


Jak utíká, kdo medvěda se děsí,
tak před tou já, jež na krk se mi věší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm