Můj hlas tě vzývá, vyslyš jej!

26. února 2016 v 15:52 | Misantrop
K. A. Korovin: Puškin a Múza (1930)

Přijď, satirická Múzo mstící,
můj hlas tě vzývá, vyslyš jej!


V této vyprahlé divočině oceli a kamene pozvedám svůj hlas, byste slyšeli. Volám k východu i k západu. Na sever i na jih dávám znamení, jež ohlašuje: Smrt slabochům, blahobyt silným!


Hlas pravdy je srozumitelný, hlas lži dvojsmyslný, záhadný a tajemný.


Předně slyšíme hlas a všeliké zvuky,
jichž látka donikne k uchu a dotkne se sluchu.
Je nutno přiznat, že hlas je v podstatě hmotný,
i zvuk; to proto, že působí na naše čidla.
Mimoto hlas nás nejednou v hrtanu škrábe
a křik, který vydáváme, nám zdrsňuje hrdlo.
Jakmile tělíska hlasu se k odchodu zvednou
po úzké cestě ven, a to ve větším počtu,
snadno se brána úst tím návalem drásá.
Je tedy jisto, že hlas i slova jsou v jádře
z tělísek hmoty, a proto mohou i škrábat.


Hlas selhává, jsem sám ledový křís,
co psát, čtenáři, nechtěj po mně divy,
slova jsou málo, nepochopil bys.


"Slyšelas teď, jak Řehoř mluví? To byl zvířecí hlas."


Kdyby byla spravedlnost na světě -
a právo kdyby v světě platilo -
pak bych nebyl musel pozvednouti hlas.


U Sókrata bylo znamením hněvu, že nechal hlas poklesnout a šetřil slovy. Na tom se poznalo, že bojuje sám se sebou.


Ukájení hladu po zabíjení, krvi, masu
Po celém světě se nese pláč a křik
Ale žádné vyslyšení mého hlasu
Žij a nechej druhé žít!


HLAS SHŮRY:
Hodláme zbavit vaši planetu plevele,
ať už se tam jediná fronta nemele.


Ustaňte, volá můj hlas, ó, ustaňte bezbožnou vraždou
vyhánět příbuzné duše a krev svou sytiti krví!


Vykládej si bůhvíjaké moudrosti, milý starochu - ty, který žiješ už sedmdesát let ve vší počestnosti -, já slyším neodolatelný hlas, který mě od toho všeho zrazuje.


My psanci věříme v kvalitu. Pro demokratické politiky je hlas většiny hlasem božím; jejich zákonem je zákon, který se líbí davu. My se stavíme mimo zákon diktovaný davem. My psanci jsme pro individuální svobodu a dovedeme si jí cenit.


Říká se: hlas lidu, hlas boží - nikdy jsem tomu nevěřil.


Já pastory vůbec nesnáším, jestli chcete co vědět. Aspoň ve všech školách, kam jsem kdy chodil, nasadili vždycky všichni takovej svatouškovskej hlas, jakmile začali kázat. Tohle já nesnáším. Kruci, já nechápu, proč nemůžou mluvit přirozeným hlasem. Jakmile začnou kázat, je to vyložená šaškárna.


Kynik musí umět třebas i hlas pozvednout a na tragickou scénu vystoupit a hovořit jako Sókratés: "Běda, lidé, kam se to řítíte?"
(Epiktétos: Rozpravy)


Nejsem hlas volajícího na poušti. Pro koho si namáhat hlasivky?


Nač nadarmo napínat hlas
kdes na bujné hostině u plných mís?


Mumbaí je vskutku nádherný hvozd! Hodiny a hodiny tu lze kráčet po dřevařských cestách a nepotkat člověka, nezaslechnout jediný lidský hlas!


Dole na předměstí potkávám zase toho samého ježka na témže místě, kterak podlézá pod plotem do téže zahrady. Pokolikáté již? To je vzájemné načasování! A to nemáme hodinky ani on, ani Já! Dva lidé s přesně seřízenými hodinkami by se takhle pravidelně nedokázali setkat! Ale my dva ano, protože nás řídí hlas přírody.


Nemodli se za lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mne, neboť tě nevyslyším. Což sám nevidíš, čeho se dopouštějí?


Hudba je hlas ducha přírody. Lidé jen Aeolova harfa, rozeznívaná větrem.


Ty, člověk nadčlověk! Kde duše tvé je hlas?
Kde hruď, jež v sobě svět si stvořila
a hýčkala jej, hřála, nosila,
až vzedmula se k duchům: mezi nás?
Kde, Fauste, jsi?


Peter Ustinov:
Těsně předtím, než svět vybouchne, zazní v televizi hlas odborníka, který prohlásí, že je to technicky nemožné.


Koupený Říman řídí při volbách hlas jen zvonivým ziskem a lupem.


U některých lidí na první pohled odhadnete jejich rozum podle jejich hlasu a smíchu. Tenhle patřil právě k těmto šťastlivcům. Z jeho hlasu a smíchu čišela nevýslovná hloupost.
(Čechov: Step)


Časopis Svět zvířat způsobil v mé duši naprostý politický převrat. Co se tam provádělo v malém, děje se v politice ve velkém. Jedině klamáním celé společnosti mohou jednotlivci pohodlně žít. Psali jsme o ubohých psech proletářích, kteří o hladu, v dešti ran choulí se skrčeni do kouta, a když pozvednou svůj hlas, jsou biti nanovo; a sluha Čížek bil ty psy, kteří byli ve psinci Světa zvířat, až jedna radost. A když v noci štěkot psí probudil přítele zvířat Václava Fuchse ze spánku, tu vycházel Čížek ze svého pelechu s býkovcem v ruce a ztloukl ony psy revolucionáře. Tak se dělá i politika.
(Hašek: Svět zvířat)


Je to vnitřní hlas, který uvnitř řve a nedá si pokoje, dokud mi nepomůže se vysvobodit a nevrátit se už mezi lidi.


I když o rozhodnutí hlasuje veřejnost, počet voličů je tak veliký, že individuální hlas je zanedbatelný.


Marně psisko jeho pán volá k sobě. Neboť pes nerozumí lidské řeči, rozumí jen tónu jeho hlasu. A ten vyjadřuje jeho skryté, leč zbabělé přání "ulovit". Přede mnou je pes sice pokrytecky a alibisticky jakoby okřiknut, aby se neřeklo, ale Já i ten čokl vnímáme více než jasně tu intonaci v páníčkově hlase, který říká jediné: "Vem si ho!" Ví to pes, ví to ten šufťák na druhém konci vodítka, vím to Já.


Kdyby lidé konali, co je jim přirozené, kdyby poslouchali hlas přírody ve svých myslích, vyvraždili by se navzájem.


Chodil sem už třičtvrtě roku, sám, každé ráno. Ani žena ho sem nesměla provázet. Chtěl mít tu krajinu jen pro sebe, mít tu výlučnost jen pro své oči a neslyšet v ní ničí hlas. A tady, když hleděl na ten širý obzor, nepřišla mu na mysl ani jediná vzpomínka na lidskou bytost.


Není-li ještě dnes nedostatek takových, kteří nevědí, do jaké míry je neslušné být "věřícím" - čili příznak dekadence, zlomené vůle k životu -, zítra již to vědět budou. Můj hlas dosáhne i nedoslýchavých.


Mým hlasitým hlasem je psané útočné slovo, jež uráží veškeru lidskost.


Potřeba jezení masa nevyplývá z lidské přirozenosti, ale ze zlozvyku, vypěstovaného mnohdy násilně rodiči v dětství. A pak člověk zcela zapudí hlas svědomí, morální zábrany a týrá, mučí bezbranná zvířata, vydaná mu na milost a nemilost, prost vší zodpovědnosti, způsobuje jim bolest, zabíjí je jen kvůli naplnění svého věčně zvířecích mrtvol lačného žaludku.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Nejobyčejnější slovo, je-li vysloveno s pravým přízvukem, může rozechvět můj hlas, nebo mne dokonce rozplakat. Kolikrát mnou bezcitní lidé pro tu slabost pohrdali! Domnívali se, že prosím o milost. To si o mně nikdo nesmí myslit!


Velkého génia u všeho napadne: Není snad i tohle nesprávné? Nikdy nerozvážně nedá svůj hlas.


Nepřejeme si nic víc než uchovat v bezpečí a neporušené ty vědomosti, o nichž máme za to, že je jednou budeme potřebovat. My jsme jen podivínská menšina, hlas volajícího v poušti.


Zpíváš si o tom, co nejde z mysli básníka,
a hlas ti slábne, tichne, téměř zaniká.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm