Od červa až k člověku (a zpět)

20. února 2016 v 15:25 | Misantrop

Cosi, co bývalo jedinou buňkou, chomáčkem buněk, váčkem tkáně, červíčkem, nevyvinutou rybou s žábrami, hýbalo se jí v lůně a jednou z toho bude člověk - dospělý člověk, který trpí, a přece je rád na světě, který miluje a nenávidí, člověk s mozkem, pamětí, obrazností. A to, co bývalo klubíčkem rosolu v jejím těle, nalezne si boha a bude ho uctívat; to, co bývalo skoro rybou, začne tvořit, a až stvoří, stane se bojištěm, kde se bude potýkat dobro a zlo; to, co v ní slepě žilo jako parazitický červ, bude hledět ke hvězdám, bude naslouchat hudbě, číst básně.


K čemu říkáš, že jsi člověk, když jsi červ?


Mimořádně mě zaujalo, když jsem slyšel, že buddhističtí mnichové, jdou-li lesem, vyzvánějí zvonečkem, aby se jim mohla vyhnout lesní zvířata, která by mohli zašlápnout. U nás je ale každý šnek podupán, každý červ zašlápnut.
(Heinrich Himmler)


Osudy lidí jsou v krvi vyznačeny drahou černé sepse, jež se touto zkaženou krví proplétá, a jež za sebou jako červ pochybností o sobě samém zanechává, nemohouc nalézt východ ani východisko. Dráha tohoto septického červa je písmem, jež mně zvěstuje mnohé z toho, čeho lidstvo nedbá. Zlý červíček človíček chce na světlo.


Což může být spravedlivý a čistý ten, kdo se zrodil z ženy?
Což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!


Křidélka dušičce, takzvané Psýše,
jak vyrvete, je bídný červ z ní hned;
a pak se na čelo můj znak jí vpíše,
a pryč s ní v ohňů rozvichřený let!


Člověk jen sám si štěstí najde
a často si je najde právě tam,
kde jeho druh si peklo vytvořil.
Takto se chová i žluna, když si chytí
červíka a když žárlivě si myslí,
že pochoutku má, které není rovno,
kdežto holub ji s hnusem pozoruje.
*
Když na zemi se první člověk objevil,
zem byla jako plná spíž,
stačilo jen ruku natáhnout
a brát a brát, co srdce žádalo si.
Tak mrhal člověk vším bez rozmyslu
jak v sýru červ a v sladkém opojení
vždy měl dost času v směšných hypotézách
vzrušení hledat, hledat poesii.
Ale my, kteří jsme už u posledního krajíce,
musíme šetřit, neboť dobře víme,
že dojde sýr a zahyneme hladem.
*
Marnivý člověče. Snad jsi jen nechtěl
rozvrátit věčný zákon přírody!
Myslíš, že pro smrt jediného červa
zachvěje se zem a nová hvězda vyjde?


Nebylo neřádstva v jakékoliv formě, žádná nestydatost především v kulturním životě, na nichž by se byl nepodílel alespoň jeden Žid. I když se řízlo do takového nádoru opatrně, našel se židáček jako červ v hnijícím těle, často zcela oslněn náhlým světlem.


Raději normální neboli ordinérní člověk připustí, že nějaká nadlidská moc, démon, obrala si z čert ví jakých důvodů právě tebe za svůj příbytek, učinila tě jen svou hlásnou troubou, než aby sáhl k nejpřirozenějšímu vysvětlení: ten člověk je vznešený, já červ vedle něho.
(Klíma: Podivná příhoda)


Ó lidský tvore! Teď tu stojíš nahý jako červ před mým démantovým mečem!


Jak je takovému červíku v kůži jeho dobře! Nikdo necítí svůj smrad a cítí-li jej, voní si k němu.
(Klíma: Bílá svině)


Co je židovská morálka, co je křesťanská? Fyziologická neduživost otrávená červem svědomí.
*
Červ hříchu: touto strázní obohatila lidstvo teprve církev!


Pretenciosnost červa je vždy velmi škodlivá.
(Klíma: Ženy Cesareovy)


Jak známo, věřící a praktikující buddhisté jsou vegetariáni. Jejich náboženství nedovoluje zabíjet zvířata a jíst maso. Mezi hinduisty existuje sekta džinistů, kteří tento zákaz dodržují až do krajnosti; dbají na to, aby ani nezašlápli, ani nesnědli nějaký hmyz, červíčka.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Ty, červ, jemuž v službu jsem vzdán,
hnán vydluženou mocí jen,
jíž kdys mi budeš podroben,
svůj na mžik nucen zkrotit vzdor,
sestoupit v slabších duchů sbor,
co s tvorem jak ty mluvit mám,
co, prachu, chceš, to zjev mi sám!
(Byron: Manfred)


Co je to svoboda? Kolektivista vám řekne, že svoboda je samota, strach z tíživého prázdna, hlodající červ zoufalství a namáhavá odpovědnost.


Teď se však podívejte na Makara Děnisyče. Celý újezd ho pokládá za literáta, za básníka, každý v něm vidí něco zvláštního, nikdo ho nemá rád, kdekdo míní, že nějak divně mluví, a on sám se tuhle prořekl, že se zabývá literaturou, a začervenal se tak, jako kdyby ukradl slepici. A v Makarovi začíná hlodat červ.
(Čechov: Zjara)


Ušlápnutý červ se svíjí. Je to chytré. Snižuje tím pravděpodobnost nového střetu. Řečí morálky: pokora.


To pokušení mě přepadlo jako červ, který hryže. Hryže a postupuje; jde celým mým tělem, mým duchem, který myslí už jen na toto: zabíjet!


Velice dojemně jí vymaloval život rostlin za dne i v noci a v opravdový úžas ji přivedl tím, když jí řekl, že kořínek u rostlin je vlastně živý, že se vevrtává do země jako červ a cítí všecko jako člověk, jenom hýbat se nemůže.


Jest u lidí rozumných nanejvýš radno, neklade-li zrovna pan Červík, svědomí, překážky, žádaje opak toho, vytrubovat své vlastní ctnosti, jak to dělám já.


Štěstí je skromnost červa, jenž se dál nesnaží lézt, než kam mu síla stačí.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Popis hrůz, jež čekají zloděje knih, se nachází v nápisu v knihovně kláštera San Pedro v Barceloně:
Tomu, kdo krade knihu nebo si ji půjčuje od majitele a nevrací, ať mu knižní červi rozežerou vnitřnosti na znamení červa smrti, který neumírá.
Brr! Takovou strašnou kletbu bych nechtěl na sebe přivolat!


Ani červa, ani zelený lísteček na cestě nemohl bych dnes rozšlápnout.


Mravní vývoj člověka! Pozorujeme jej snad u zemního červa?


Víš ty, vím Já, ví kdokoliv, kdo plánuje rodinu, jestli zplodí Misantropa nebo bahenního červa, který se bude v životě kroutit a svíjet?


Máš-li snad za to, že duše se do těla červu
dostává zvenčí a zvlášť doň vstupuje každá,
a neuvažuješ, proč tisíce duší se schází
na místo, odkud se jediná stáhla: pak dotaz
na tebe musím vznést a můžeš si vybrat,
zdali ty duše si tělíska na červí tělo
loví a budoucí byt si budují samy,
či vcházejí do těl už jaksi vybudovaných.


Ó Země veliká, nač zrodila jsi člověka?! Proč jsi jej nezničila, by nebyl kdy se zjevil s kletbou svého rodu mizerného?! Jaký plod jsi to vypěstila - v nitru s červem zla!


Jak? Příčí se vám vír mé duše dravý,
vy zdrobňovatelé, vy popi lhaví!
Bůh kdyby červem chtěl mne mít,
mohl mne červem utvořit.


Jsouc červem, neznáš nebes dráhy,
znáš zisk jen, - ceníš jen dle váhy.


Abych pak již tu věc o lidstvu zakončila, vypůjčuji si ještě jeden výrok jiného myslitele: "Vykonalo dlouhou cestu od červa až k člověku, ale jest v něm ještě mnoho červivého."
*
I kdybych byl vtělením všech géniů a zaplál požárem nejvyšší extáze, ještě bych nedovedl vymaniti se z tohoto odkazu a vydobýti ze sebe cosi, co by nebylo dědictvím vzatým od červa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm