Pokorní jsou ten problém

23. února 2016 v 14:39 | Misantrop
členové Lidové fronty Judeje komentují Ježíšovo kázání:
- Blahoslavený je každý, kdo chce zachovat věci při starém, že?
- Ježíš zarputile odmítá přiznat, že pokorní jsou ten problém.


Pokorný a zbožný rolník Petr Oráč odešel do města a prodal svá dítka vládcům Nového Řádu z důvodů, jež můžeme při nejlepší vůli zváti pochybnými.


Měl by tu zaznít takový výkřik, až by se všechna okna vysypala, až by se rozklížily ty pokorné lavice a superiorní katedry!


Asi ze všeho nejmíň bych se chtěl jmenovat Bohumil Pokorný.


Zpupný Fíneus zjihl. Obrátil stranou obličej, pokorně vztahoval ruce a prosil: "Zvítězils nade mnou, Persee! Jen schovej, schovej rychle tu příšernou tvář, která mění všechno v kámen! Daruj mi život, nic jiného nechci!" Ale Perseus se nad zákeřníkem neslitoval. Rychle přemístil hlavu Medúsinu na tu stranu, kam předtím obrátil Fíneus svůj zděšený obličej. A jak se snažil otočit zrak, tak zůstal: Šíje mu ztuhla a bázeň a prosebný výraz v tváři i pohyb jeho ruky přešly do tvrdého kamene.


K nikomu není tak těžké být pokorný jako k někomu, kdo nás nenávidí.


Že mne žena počala, jsem jí vděčen; že mne vychovala, rovněž jí děkuji co nejpokorněji; ale abych si na čele dal rohy narůsti a loveckých trubek z nich nadělat k svému uštvání - to ať mi všechny ženy odpustí.


Ať nalhává si všechna ta pokorná holota boží cokoli o mystické jednotě své s bohem, ať nafouknuta je svými extatickými, česky nábožnými neboli psími vapeury jako nadmutá kráva, faktum je, že vzhlížejí k svému bohu stejně jako ratlík ke člověku.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Nesnáším lidi, kteří se pokorně rozplývají v "lidu", pochlebují mu a činí z něj boha.


Nebaví mě číst a rozčilovat se nad tím, když někdo píše o tom, jak jsou chycená zvířata brzy klidná a pokorná a ochočená. Já jsem ve fabrice také klidný a necukám se, nekopu, nekoušu ani neutíkám ven - a přesto tam nejsem ani spokojený, ani šťastný, natož abych byl ochočený.


Lidové režimy požadují, abychom zapomněli, a proto označují knihy za přebytečný luxus; totalitní režimy požadují, abychom nemysleli, a proto zakazují, hrozí a cenzurují; oba obecně požadují, abychom byli hloupí a abychom své ponížení pokorně přijímali, a proto podporují konzumaci braku.
(Manguel: Dějiny čtení)


Duch nesmí být podřizován ničemu nízkému, ničemu otrockému, nikdy nesmí pociťovat potřebu pokorně o něco prosit a nikdy mu nesmí prospět, že takto prosil.


Jsem-li podrážděn, hulákám nadávky, a to česky; nejsem-li, pokorně čekám a vyčkám, ale ponížen, naprosto odhodnocen, zahozen.


Pravá evropská "dáma" je bytost, která by vůbec neměla býti. Zato by měly býti hospodyně a dívky, které se jimi chtějí státi, a proto nejsou vychovávány k domýšlivosti, nýbrž aby byly domácké a pokorně se podřizovaly.


Stačí se jen pokorně spustit ze svých falešných lidských nadoblačných výšin zpátky na zem na všechny čtyři zvířecí končetiny a dlouze se napít přímo z čirého pramene. Není nic přirozenějšího. A krásnějšího.


Pokorně zkřižte ruce na prsou a oči sklopte k zemi. Když uslyšíte lavinu řítící se z ledových hor, lvici naříkající ve vyprahlé poušti nad ztrátou mláďat, bouři plnící své určení, odsouzence řvoucího v žaláři v předvečer popravy a dravou chobotnici vyprávějící mořským vlnám o svých vítězstvích nad plavci a trosečníky, ach, vyslovte to: nejsou ty velebné hlasy krásnější než lidský posměch?


Místo "Boha" by měli přijmout Přírodu, schoulit se pokorně v jejím laskavém objetí!
*
Člověku - v jeho situaci a s jeho hnusnou povahou - by nejlépe slušel kult zvířat a pokorné ponížení; stud za svoji existenci!


Když se člověk pokorně podřídí zákonům, pak je to nádherné.


Mahátmá Gándhí:
Jeden uvědomělý a probuzený jednotlivec je pro moc nebezpečnější než deset tisíc jednotlivců spících a pokorných.


Před nelítostnou tváří přírody, jež odkrývá každou šalbu, lidé sami pokorně uznávají, jakým špatným a nešťastným semenem jsou v základu.


Ó té pokorné, cudné, milosrdné prolhanosti!


Vy pouze budete opět zkoprněle zírat, že jste vůči lumpovi i vůči zákonu naprosto bezmocní, takže se pro příště z toho poučíte a necháte se s pokornou zahanbeností dál okrádat od lumpa největšího, který je takovým velkým lumpem, že může i krádeži vpálit takový cejch zákonnosti, že z toho až zasyknete bolestí.


Vaše snažení hanobí, drtí pokornou přírodu, pokud vás strpí, ona však žije dále, věčně mladá, a její podzim a její jaro nemůže nikdo z vás zapudit, nikdo nemůže narušit její éter.


Zvíře, ocitnuvší se najednou v džungli po dlouhodobém zajetí, necítí se tam již jako doma, což má za následek, že se pokorně vrací ke svému pánovi.


Pro lidi, jejichž soucit ještě neotupěl, je otřesné dívat se na zoufalství v očích zvířat, na jejich pokornou prosbu o milost, zachování.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Člověk žije, aby mi sloužil, aby pod rouškou zbožnosti šířil škarohlídství, aby zaséval koukol mezi pšenici tak jako vy tím, že slabošsky hovíte svým choutkám. A jak se začne už chýlit k vysvobození, může prokázat jen jedinou službu - kát se, umírat s úsměvem, a tak posilovat důvěru a naději mých bojácnějších dosud živých stoupenců. Nejsem moc tvrdý velitel. Zkuste to se mnou. Přijměte mou pomoc. Užívejte si života, jak jste ho užíval dosud, užívejte ho ještě plněji, dopřávejte si všeho, co hrdlo ráčí, a až se začne snášet noc a opona spouštět, zaručuji vám, pro větší klid vaší duše, že vám pak bude ještě snazší urovnat rozpor s vaším svědomím a pokorně se smířit s Bohem.


Milarepa umírá otráven jakýmsi závistivým lámou; pozná sice svými "nadpřirozenými schopnostmi", že jím podané mléko je otrávené, ale přesto nápoj pokorně po sókratovsku přijme, neboť mu je líto hříšného člověka, jemuž kyne záchrana jedině v tom, že až dokoná zločin zabití mnicha, obrátí jej jistě výčitky svědomí na správnou cestu. - Opravdu povedená taškařice. Jak dojemné myslet si, že osobní oběť změní samou podstatu zlověčí nátury.


Dík pokorný. Jak vidím, chtěje žíti, hledám smrt, a smrt hledaje, život nalézám. Ať tedy přijde.


Mýlíme se všichni, jen každý se mýlí jinak - Na těchto Beethovenových slovech, jimiž Romain Rolland tak překrásně začíná i končí svou stať o Goethovi a Beethovenovi, je památné, že je před odchodem ze života pronesl jeden z největších lidí, kteří kdy žili, jako pokornou výslednici poznání po životě hrdého titána.
(pozn. překl. k: Rolland: Goethe a Beethoven)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm