Ach, když jste samý hřích

19. března 2016 v 13:53 | Misantrop
Cesare Fracanzano: Upoutaný Prométheus

Hanba těm, kdož za hřích bijí,
který sami v nitru kryjí!
Třikrát hanba, když hřích tvůj
vladař kosí, pěstě svůj!


Zabít embryo je hřích proti božímu přikázání, ale nikdo se neohlíží na to, co tomu jednou třeba může říct individuum, které někdo láskyplně vůbec zplodil! Zabití a zplození je jeden a tentýž hřích!


Jednou ráno jsem mu s chladným srdcem hodil kolem krku smyčku a pověsil ho na větev stromu. Pověsil jsem ho s pláčem, s hryzením svědomí, pověsil jsem ho, protože jsem věděl, že mě má rádo, a protože jsem cítil, že mi nedalo důvod k pohoršení, pověsil jsem ho, protože jsem věděl, že tím páchám hřích - smrtelný hřích, který tak ohrozí mou nesmrtelnou duši, že ji možná i vyjme - pokud je to vůbec možné - z dosahu nekonečného milosrdenství Nejslitovnějšího a Nejukrutnějšího Boha.
(Poe: Černý kocour)


Přiblblí paranoici se modlí před oltářem
Civí zbožně a s úctou na svoje otrokáře
Přijímají pokání od mazaného lháře
Za hřích narození dřou se v potu tváře


Člověk, jenž má jen trochu jemný vkus, by z Miltonovy Svatby hříchu se smrtí a z těch užovek plodících hřích zvracel.


Proč se mi nedostalo takové tělesné síly, abych jednou ranou sekery sťal hřích této planety?


Jestli kdy někdo každý den neustále zachraňuje lidstvo - tu věčně krvežíznivou kanibalskou chasu - před "hříchem" upadnutí do zločinu proti lidskosti, pak to není Ježíš ani Milarepa, nýbrž jsou to zvířata - nevinné oběti na oltáři lidské zvrácenosti.


Připouštím, nebylo hříchem,
byla-li zabita zvěř, jež život náš ohrožovala;
avšak zabíjet měla se jen, ne předkládat k snědku!
Avšak nedosti na tom, že páchají takový zločin:
vinu za tento hřích též na bohy vznesli a věří,
že prý se raduje bůh, když zabijí dělného býka!


Šintoističtí mniši na japonském posvátném ostrově Okinošima by neutrhli jedinou rostlinku. Byl by to hřích proti přírodě. Souhlasím.


Ony nám rozumějí. A lidé je zabíjejí a žerou jejich maso. Pro pravověrného hinduistu by to byl neodpustitelný hřích a urážka boha. Krávy nám rozumějí, lidé však nerozumějí jim.


Někam mezi náhodu a záhadu se vklínila představivost, naprostá lidská svoboda. Tuto svobodu, podobně jako jiné svobody, se pokoušeli omezit a zrušit. K tomu účelu objevilo křesťanství hřích v mysli.


Pro srovnání: Různé varianty slova "láska" se v Bibli vyskytují pouze ve 181 verši, zatímco varianty slova "trest" nejméně 266x; varianty slov "mír" nebo "pokoj" tvoří dohromady pouze tolikerý výskyt jako je dnů v roce, kdežto "hřích" se tu vyskytuje až 980x.


Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.


Často za údajné "hříchy proti jedinému Bohu" nebo za údajnou "nenapravitelnou bezbožnost" jedince pykaly pod exemplárními tresty celé rodiny, ba i vesnice. Kdo veřejně nepřijal Krista za svého pána a spasitele, byl rovněž popraven. Kdo nepoklekl před křížem, od nynějška všudypřítomným, byl popraven. "Žít v hříchu jako divá zvěř" neznamenalo jen "žít na hromádce", tj. řádně nesezdán, jako to ještě někde platí dodnes. Ne, znamenalo to mnohem víc: "žít v hříchu" znamenalo žít nepokřtěn, žít bez Boha, žít prostým životem v souladu s přírodou a s jejími tvory. A hřích byl tehdy smrtelný, doslova smrtelný, tj. trestal se smrtí!


Příroda - duch - ? To pro křesťany není!
To vede právě k upálení,
toť mluva ateistů jen!
Duch - ďábel; příroda - toť hřích;
a pochyba je dítě jich.


LUCIFER (k těhotné Evě)
Čím se to vlastně chvástáš, ty hloupá?
Tvůj syn už v ráji počatý byl v hříchu.
Přinese na svět jen hřích a bídu.


Každý pokus snésti to, každé přiblížení k lidem a cílům dneška musí člověk odpykat jako svůj vlastní hřích.


A vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo.


Všechno, co odporuje levičácké víře je Hřích.


Nikde se nezrcadlí hřích proti přírodě víc než v odporném ksichtu kněžourskýho homouše!


Od té doby, co lidé jsou lidmi, příliš málo se radovali: To jediné, bratří moji, je dědičný náš hřích!


Sjednotit se s přírodou, resp. s TAO, šlo poměrně dobře, neboť žádnému Číňanovi nebyl překážkou v klidně blažené kontemplaci nějaký dědičný hřích, zpytování svědomí, pokání, strach před Posledním soudem, peklem, očistcem atd., ani úzkost nad osudem hříšného světa apod. apod. Nic takového v Číně neznali, zvláště ve vzdělaných kruzích.


Křesťanství se dalo na stranu všeho slabého, nízkého, nezdařilého, udělalo ideál z odporu proti udržovacím instinktům silného života; zkazilo rozum i u povah duchovně nejsilnějších tím, že učilo vidět v nejvyšších hodnotách duchovnosti hřích, klam, pokušení. Příklad nejžalostnější: zkáza Pascalova, jenž věřil ve zkázu svého rozumu dědičným hříchem, zatímco byl zkažen jen jeho křesťanstvím!


Romain Rolland píše: "Ukrutnost vůči zvířatům i samotná lhostejnost vůči jejich utrpení je, podle mého mínění, největším hříchem lidstva. Je příčinou lidského úpadku. Vytváří-li člověk kolem sebe tolik utrpení, jaké má právo si stěžovat, když pak sám trpí?"
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Dokážeme jíst maso jedině proto, že nemyslíme na to, jak je to kruté a hříšné. Existuje mnoho zločinů, které jsou dílem člověka a jejichž zlo plyne z opuštění zvyků, obyčejů a tradic. Ale krutost mezi ně nepatří. Je to smrtelný hřích a nepřipouští žádné argumenty ani racionalizace.
(Rabíndranáth Thákur)


Pravý smysl tragédie je hluboké pochopení, že hrdina neodpykává své partikulární hříchy, nýbrž dědičný hřích, tj. vinu samotného existování.


Kdyby byla příroda nechtěla, aby hlava popřávala sluchu žádostem břicha, proč potřebovala spojovat hlavu s břichem? Břicho by se mohlo dosyta najíst a pářit, aniž by se vlastně dopouštělo toho, čemu říkáme hřích, a hlava by mohla bez břicha vymýšlet systémy, abstrahovat a bez vína a milování mluvit a pět a tlachat o platonickém opojení a platonickém vytržení.


Pokud budete ležet v posteli dostatečně dlouho, zjistíte, že pácháte další hřích - smilstvo. I sotva znatelné vzbuzení sexuální touhy znamená provinit se smilstvem. Příroda, aby pojistila rozmnožování lidstva, učinila z touhy nejsilnější instinkt, hned po pudu sebezáchovy. Když si to křesťanská církev uvědomila, udělala ze soulože "prvotní hřích". Tak dosáhla toho, že se hříchu nikdo nevyhne. Samotná vaše existence je důsledkem hříchu - prvotního hříchu.


Každý lže, zrazuje, smilní, co mu síly stačí... Každý. Stačí, když se vmyslíte do života každého člověka, a najdete tam hřích, ať hlouběji zasazený nebo na povrchu...
(Arcybašev: Sanin)


V Itálii v sedmnáctém století řekla kterási kněžna, pojídajíc s rozkoší za jednoho horkého večera zmrzlinu: "Jaká škoda, že to není hřích!"
K tomu volá jeden neapolský spisovatel: "Cožpak jít proti nebi a věřit, že vás toto nebe může v jediném okamžiku proměnit v prach a popel, to nic není?" Proto je prý největší rozkoší mít za milenku jeptišku, a to jeptišku skrz naskrz zbožnou, která dobře ví, že páše hřích, a prosí Boha o odpuštění právě tak vášnivě, jak vášnivě hřeší.


Čin se může stát hříchem jen z důvodu, že ten, kdo ho činí, je nevědomý, neuvědomující si, žijící v hlubokém spánku. Nevědomost je hřích a uvědomění je ctnost.


Mé oči ne, už nečti radu v nich:
jsi volný, přímý, zdravý sám v svém nitru
a neposlechnout ten hlas by byl hřích.


Ach, bědní smrtelníci, když jste samý hřích,
proč ve vás další hrůzy vyvolával bych?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm