Být nesmrtelný

20. března 2016 v 13:56 | Misantrop

Ó proč jenom není člověk nesmrtelný? K čemu jsou mozková centra a závity, k čemu je zrak a řeč, vědomí a nadání, je-li tomu všemu souzeno přejít do hlíny a jednou vychladnout společně se zemskou kůrou a pak milióny let beze smyslu a bez cíle kroužit se zemí kolem slunce?
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Také Já už dávno nejsem ten "bezcitný a bezohledný mladík", který se toulal po světě, s ničím si nedělal hlavu a do všeho se vrhal po hlavě, nemysleje na následky, poněvadž si byl jistý, že je neporazitelný a nesmrtelný a že ho nikdo a nic nemůže nikdy natrvalo připravit o tu nesmírnou, až nelidskou, ano nadlidskou zvířecí svobodu, již si sám dal.


Co se toho namluví o božství v člověku! Co je na něm božského, co nesmrtelného? Hle, jak se plíží a hrbí, jak se celý den z něčeho nepojmenovatelného strachuje! Ne, není nesmrtelný, ani božský, je otrokem.


Každé teogonii v prvé řadě chybí začátek a konec. U Jehovy ani u Krona ani u žádného jiného prvotního boha neznáme jejich otce a otce jejich otců, neznáme ani jejich smrt. Tady lidská fantazie selhává. A lidskému rozumu to přesto nepřipadá nelogické. Není to tím, že Bůh je nesmrtelný, věčný, nebo že vesmír je nekonečný nebo věčný - nekonečné a věčné jsou jen lidské lži a lidská hloupost.


Snílkům nesmrtelnosti. - Vždyť by na Zemi stačil jen jediný nesmrtelný člověk, aby vše ostatní, co by tu ještě bylo, vehnal pro samé přesycení z něho do všeobecné posedlosti umírat a věšet se!


Když je lidská bytost osamocená - tedy svobodná - je vždycky poražena. Musí tomu tak být, protože každá lidská bytost je odsouzena zemřít, což je největší prohra. Když se však člověk dokáže dokonale a naprosto podřídit, dovede uniknout vlastní identitě a splynout se Stranou tak, že sám je Stranou, potom je všemocný a nesmrtelný.


V jistém smyslu jsem vždycky žil bezuzdně, nikdy mě totiž nepřešla touha po nesmrtelnosti. Což to netkvělo v samém základu mé bytosti, nevyplývalo to snad z té velké sebelásky, o níž jsem vám už pověděl? Ovšemže, horoucně jsem si přál být nesmrtelný. Já se miloval tak náruživě, že jsem si nemohl nepřát, aby drahocenný předmět mé lásky nikdy nezmizel.


S nesmrtelnými lidmi by už vůbec nebylo k vydržení. Jedině spásná smrt je udržuje v mezích. Ti první, lepší tvorové, se chovají jako nesmrtelní, i když smrtelní jsou.


Aby byl každý co "nesmrtelná duše" s každým stejného řádu, aby se v souhrnu všech bytostí směla domáhat "spása" každého jednotlivce věčné důležitosti, aby si směli malí tichošlápkové a třičtvrtěblázni domýšlet, že jim k vůli se neustále prolamují přírodní zákony, - takové vystupňování sobectví všeho druhu do nekonečna, do nestoudnosti nelze ani s dostatečným opovržením pranýřovat.


Zahynul sicilský básník Empedoklés.
S chladnokrevností ten do žhavé Etny skočil,
za boha chtěje být pokládán nesmrtelného.


Jeho bol jest rázu nesmrtelného.
Zde žádný z duchů nemá takou duši
jak jeho a též moci nemá nad ní!
(Byron: Manfred)


Byl jsem částečkou jediného nesmrtelného muže, který se zmítá mezi svou nedotknutelnou svobodou a ženou. Táhl mě vír a ve mně to křičelo: Sbohem, sbohem, sbohem.


Z klamné zásady vyšli, kdo tvrdí, že duše
jsouc nesmrtelná se mění dík novému tělu.
To, co se mění, se dělí - a tudíž i hyne,
neb se tu přeskupí částky a opustí místo;
však proto také se musí dělit i v těle,
aby tak všecky i s tělem nakonec zašly.


Na člověku není nic, co by nesmrtelnému nepřipadalo přinejmenším podivné. Na nic nepohlíží tak jako my, jeho smysl pro proporce se od našeho beznadějně liší a pořadí jeho hodnot je od našeho tak dalece divergentní, že je krajně nepravděpodobné, že by dokonce i nejnadanější z nás se svými obrovskými intelektuálními schopnostmi byl schopen člověku zcela porozumět.


Staré prameny vždy citují výrok Che Č'-čanga o Li Poovi jako o "nesmrtelném, zapuzeném dočasně z nebe do světa lidí".


Člověk si vzal do hlavy, že se chce stát jakýmsi Kostějem nesmrtelným! Že zrovna on! Ten, jenž by měl z tohoto světa raději pěkně po anglicku zmizet a nechat jej lepším tvorům než je on, tento proklatý kazisvět, který si nechává zmrazit svou blbou, avšak velikánskou hlavu, aby si ji mohl ještě za tisíc let nasadit na nějaký laboratorně vyrobený seitan a dál šířit po této planetě děs, hrůzu a zmar.


Co dělá řecký ideál nesmrtelným, to je jeho zázračné spojení nejnádhernější tělesné krásy se zářným duchem a vznešenou duší.


Všeho se bojíte jako smrtelní, po všem toužíte jako nesmrtelní.
(Seneca: O krátkosti života)


Abychom vykonali veliké věci, musíme žít tak, jako kdybychom byli nesmrtelní.


Co by vlastně humanisté chtěli? Aby lidé neumírali vůbec? Aby žili věčně a byli nesmrtelní, nebo jak si to představují? To by to vypadalo na tom světě!


O posvátné sómě se pěje v Rgvédě:
Vypili jsme sómu, jsou z nás nesmrtelní.
Vešli jsme v světlo, i bohy jsme poznali.
Co nám teď uškodí nepřítel cizí?
Což nás, ó nektare, smrtelník ošálí?


Smrtelné plémě stvořili nesmrtelní,
co bydlí v olympských sídlech.
(Hésiodos: Práce a dni)


Pukají skály, děsí se nebe,
do vzduchu prudce vyletěl jeřáb,
jeřáb - oř nesmrtelných.


Nořím se do poslední (desáté) Knihy Platónovy Ústavy. Tou to "dorazil"! Bláboly o nesmrtelné duši, o posledním soudu na věčnosti, a podobně. Tahle kapitola se nejvíc podobá Bibli. Je vidět, že půda pro nástup křesťanství byla připravena již dávno před Kristem, právě přispěním a vinou takovýchto protipřírodních filosofů.


Filosofické myšlenky lze přijmout jen od jejich původců: proto má každý, kdo se cítí být puzen k filosofii, vyhledat její nesmrtelné učitele v tichých svatyních jejich děl samých.


Neboť nikterak se nepodobá smrtelnému tvoru člověk, který žije uprostřed hodnot nesmrtelných.


Můj domov je pod zelenavým srázem
Na dvorku už býlí nepleji
Jeden, dva svazky Knih Nesmrtelných
Pod stromem si nahlas pročítám
(Chan Šan: Soustředění)


Kdo přijde do skrytého údolí okusit pokrm nesmrtelných?
Sám sedím obrácen tváří k Oblačnému prameni, člověka nepotkat
Prodlužuji svůj život, oddaluji konec, skály rukou zdravím
Tady jsem našel útočiště a klid, nikdy již nevyjdu z Horských vrat
(Š'-te: Nepočítám jara)


Básníci skupiny Sedmi nesmrtelných bambusového háje vycházeli ze základní premisy, že není krásné, co není poctivé. A stejně jejich zaujetí pro výlučné podivínství (čchi-žen) i jejich "chvála bláznovství" a obdiv k samotářům jsou etické povahy; vycházejí z přesvědčení, zkušeností opětovně utvrzovaného, že ryzí etické jednání je vlastně možné jen jako akt čirého sobectví a bezohledného egocentrismu, jako jednání do sebe zahleděné.


Čí je to zásluha, že se furt cítím nesmrtelný jako bůh? Není to tím, že mě ještě život tolik baví? Ano, říkám to znovu: Je v mých silách být nesmrtelný!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm