Člověče, jaký úděl si přeješ?

24. března 2016 v 13:53 | Misantrop

Člověče, jaký úděl si přeješ? Já aspoň jsem spokojen, jestliže má žádost i nechuť jsou ve shodě s přírodou a jestliže své vůle i odporu a rovněž svých předsevzetí a záměrů a souhlasu užívám, jak je mi přirozené. Proč si tedy před námi vykračuješ, jako bys byl spolkl rožeň?
(Epiktétos: Rozpravy)


Když tělesná schrána se rozpadne celá
a vyvane životní van, věz opět a opět:
s pocity ducha je konec a právě tak s duší,
to musíš uznat, vždyť obé má společný úděl.


Tragický je úděl živých bytostí v sousedství zlověka.


Na blázny svrchu pohlížej,
pak budeš šťastný, budeš pán,
a úděl svůj si stvoříš sám!
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Proč lidstvu lopotivý úděl káže
dbát zákona, pod nímž se nezrodilo?


Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.
To je úděl člověka, jemu přiřčené dědictví.


Křesťanský člověk popírá i nejšťastnější úděl na zemi: je slabý, chudý, vyděděný, aby každým způsobem trpěl životem.


Příroda, a jenom příroda může rozplést velký úděl světa.
(Wagner: Umění a revoluce)


Osamocenost je úděl všech vynikajících duchů; občas si sice nad ní povzdechnou, ale vždy si ji vyvolí jako menší ze dvou zel.


Nejšťastnější úděl, jehož se géniovi může dostat, je oproštění od všeho, co není jeho živlem, a volný čas k tvorbě.


A poněvadž pozemským tvorům
osud dal smrtelné duše a nikdo, ať velký či malý,
nemůže uniknout smrti, žij proto, dokud je možno,
blaženě v radostech jen, žij šťastně a pamatuj stále
na krátký života úděl.


Mám dosti slídění, na výsost znaven jím.
Jest úděl, který by byl nelidštější mého?
Já nalézám jen ty, o které nestojím.
(Molière: Amfitryon)


"Jak byste chtěli býti spravedlivi ke mně" - tak musíš mluviti - "já si volím vaši nespravedlivost za úděl, jenž mně je souzen."


Ach, Aiante, můj pane, není pro lidi
tu žádné větší zlo než úděl poroby.
(Sofoklés: Aiás)


Jednoho nedělního večera, když jsem cítil, že můj úděl je totožný s údělem ubohých, jsem se rozhodl vyrazit na projížďku, podívat se na lid.
Když jsem si ta stvoření prohlédl důkladněji, našel jsem mezi nimi rozhodnou převahu mrzáků. Byla to sbírka veškeré bídy. Viděl jsem tato lidem podobná stvoření v Ensorových okultních maškarních scénách a na divadle v Gluckově Orfeovi v podsvětí a myslel jsem si, že jsou to výmysly a fantazie. Nijak mě to nevyděsilo, ale přesto bylo otřesné vidět tyto nešťastníky v revuálním defilé.
A když jsme konečně zastavili před domovními vraty, připadal jsem si, jako bych se probudil ze zlého snu.
"Raději volím přece jen samotu!" řekl jsem si; a to bylo naposledy, co jsem si toho léta vyšel ven.


Takže jdu do toho. A od toho. Ať si dál hrají ty svoje choré hry - ale beze mne! Přeju jim to z celého srdce. Jejich otrocký úděl si nadělili sami. Jeden má moc nad druhým a všichni se bojí druhého.


Dopadne špatně, kdykoli se vzpříčí
úděl přírodě: toť jít pozpátku,
semeno v špatné půdě špatně klíčí.
A svět by rázem vyšel ze zmatků,
kdyby dokázal přírody se tázat,
s lidmi by všecko bylo v pořádku.


Zní píseň smutným obsahem:
"Jsou otroci zde doby,
jich úděl, pot a strádání,
a cílem jsou jen hroby."
(Hašek: Ta kola letí v továrně...)


Pomíjivý jak "jitřní houba" je lidský úděl, budí vzdech
Když na to pomyslím, v mžiku mne přepadne smutek
Tak těžký smutek, že věru je těžko se ho zbýt
Co si jen počít? Co proti tomu učinit mám?
Pominout tělo, vrátit se do hor, vzdálen tam světu žít
(Chan Šan: Smutek nad pomíjivostí života)


Pro mne by nebylo radostnou událostí ani narození mého vlastního dítěte. Krom jiného bych nemohl potlačit hlas svědomí a lítost - nad sebou, nad tím dítětem, dosud nevinným, které však přesto musí naplnit svůj lidský úděl a zesurovět, zkazit se, aby dostálo svým lidským povinnostem.


Na utrpení není nic velkého, ani neočišťuje - naopak: utrpení je úděl těch nejnižších, vždyť ostatně trpět pod tíhou břemene dokáže každý mezek; utrpení poskvrňuje každý život.


Myslel jsem na nezbytnost, jíž nikdo z nás nemůže uniknout. Slunce zapadlo. Otevřel jsem okno, díval se, jak se zažehují první hvězdy, a s hrůzou jsem myslel na to, že úděl tohoto světa nejen není jedinečný svou krutostí, nýbrž je možná údělem nesčetných světů a že v nekonečných prostorách, všude, kde jsou živí tvorové, jsou možná podrobeni témuž zákonu, který je přisouzen nám. Kéž ty sestry naší Země zplodí život a bytosti méně nešťastné, než jsme my.
(France: Blouznivá snění)


Do práce! Do díla! Toť okamžik historický.
K výšinám nadčlověka! Ó, jaké božské dílo!
Překonat nízký, otročí úděl lidský!


Je údělem králů, aby se jim za dobré skutky dostalo pomluv.


Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil - naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná - prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.


Co je mi po lžích a nereálných nadějích absurdního lidského údělu! Tady jsem přirozený jako ostatní zvěř. Tady jsem vyrovnaný jako ten starý dub nade mnou.


Miroslav Dolejší:
Jedinou povinností člověka je být sám sebou. Zjistíte, že to, co vám vadí v tom, abyste mohl být sám sebou, je jakákoli závislost na tom, co pro sebe chcete mimo naplnění tohoto údělu.


Nevěřil příliš, že člověk může jako jedinec nějak viditelně přispět k obecnému zlepšení lidského údělu. Celkem vzato byl podle něho člověk ať ve štěstí či neštěstí do značné míry odkázán sám na sebe.
(Poe: Arnheimské panství)


Údělem ženy nejsou nejprudší strasti a slasti a projevy síly, její život má plynouti tišeji, klidněji a méně významně než život muže, aniž je při tom podstatně šťastnější nebo nešťastnější.


Já nejsem naprosto s lidským údělem spokojený, ale ostatní jej vychvalují jako něco, co se neustále zlepšuje. Kategoricky nesouhlasím!


Věčným údělem lůzy je práce a utrpení všeho druhu.


"Ty chceš vše znát?" dotazoval se kdosi a hlas jeho zazníval, jako by se nesl ze všech koutů. - "Ale velká věda poskytuje jen - žal. Jen zármutek jest - údělem mudrce!"
(Arcybašev: Vypravování o veliké vědě)


I průměrnost je dnes vzácná. Velikost byla vždycky něčím ojedinělým, stejně jako dnes, ale v jiných stoletích ovládala pole průměrnost, v našem věku nicotnost. A tak, zatímco se ti nejpodřadnější považují za vyvolené, tuctovost a nicotnost výsledků se staly společným údělem nejpodřadnějších i nejznamenitějších.
(Leopardi: Tristan a jeho přítel)


Tvůrce svrchovaného umění zaujímá na tomto světě to nejvšednější postavení, totiž to nejbídnější. Ať jsou jeho příjmy jakékoli, jeho údělem je bída, vždy mu patří spodní příčky žebříčku.


Od zrození po smrt je člověk provázen utrpením, trvalé štěstí mu nikdy není údělem.


Mám to nazvat bláhovostí anebo zaslepeností? - K čemu jsou mi slova? Věc mluví sama za sebe! Lidstvo je po čertech jednotvárné. Skoro všichni propracují větší část dne, aby mohli žít; a ta troška svobody, která jim zbývá, je tolik znepokojuje, že dělají co mohou, aby se jí zbyli. Ach, úděle lidský!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm