Dlouho trvaly úskoky

18. března 2016 v 15:03 | Misantrop

LONGA EST INIURIA, LONGAE
AMBAGES SED SUMMA SEQUAR FASTIGIA RERUM
(Vergilius, Aeneis 1,341-2)
Dlouho trvaly křivdy a úskoky, i vyprávění bylo by dlouhé,
ale já vylíčím jenom to hlavní
Tak začíná Aeneas vyprávět kartáginské královně Dídóně příběh svého útěku z Tróje a počátek bloudění.


My nemáme na svědomí jediný úskok. Byli jsme prostní jako holubice. A my umíráme!


Střezte se svého druha, na žádného bratra nespoléhejte, neboť každý bratr je samý úskok a každý druh utrhá, kudy chodí.


Nemysli, že to byl ode mne skok nebo úskok,
když jsem smrtelnost přiřkl i zemi i ohni
a neváhal tvrdit, že voda i povětří hynou,
že znovu a znovu se živly rodí a rostou!


Inanna byla bohyní zároveň lásky i války. Typické. Vždyť v lásce a válce je dovoleno vše, jakýkoli úskok.


Sertorius používal tohoto úskoku. Jakmile se totiž tajně dověděl, že nepřátelé vpadli do některé části jím ovládané země a že se pokoušejí převést město na svou stranu, předstíral, že laň s ním rozmlouvala ve snu a přikázala mu, aby měl vojska v pohotovosti. Jindy opět uslyšev o vítězství, jehož dobyl některý jeho vojevůdce, posla ukryl a laň ověnčenou z vděčnosti za šťastnou zprávu veřejně předváděl a vojáky vyzýval, aby byli bez starosti, protože brzy uslyší potěšující zprávu.
Takovým způsobem si Lúsitany úplně ochočil, takže byli ve všem povolní, protože byli přesvědčeni, že se dávají vést nikoli rozumem jakéhosi cizince, nýbrž božstvem.
*
Těm, kteří mají rádi u vojevůdců upřímné a ušlechtilé chování, jevil se Lýsandros jako úskočný muž a sofista, který mnoho válečného dění prováděl klamem a úskoky a právo měřil podle prospěchu, jinak však jen užitečné pokládal za krásné a domníval se, že pravda není lepší než lež svou podstatou, nýbrž cenu obou určoval podle potřeby. Ty pak, kteří žádali, aby potomci Hérakleovi neužívali ve válce úskoků, uváděl v posměch slovy: "Tam totiž, kde nestačí kůže lví, je třeba nastavit liščí."


Kolik licoměrnosti je v němé kráse! Jak dobře by uměla mluvit, a také jak zle, jen kdyby chtěla! Její svázaný jazyk a bolestné štěstí jejího vzhledu jsou úskokem, chce se vysmát tvému soucitu!


Jdi mi z očí, ty lidská zrůdo, skládko lží, nečistá schránko úskoků!


Obrovská neuvědomělá masa lidí nic neznamená. To jsou lidé z tak nehodnotné tkáně, že se dávají oklamat i nejprůhlednějším úskokem.
(London: Bílý den)


Sísyfos za všechny své dřívější úskoky teď jaksepatří pyká. Neustále musí válet do kopce obrovský kámen.


"Neprolévejte slzy, milé dámy," řekl don Quijote, "pohromy stíhají přece všechny, kdo patří k cechu, k němuž se já hrdě znám. Kdybych se vůbec nedostal do nesnází, ani bych se za slavného potulného rytíře nepovažoval, neboť pouze rytíři méně význační a proslulí neoctnou se nikdy v slepé uličce, vždyť kdo by si na ně v širém světě byť jen pomyslil? U těch opravdu udatných bývá tomu právě naopak, neboť mnoho vládců a mnoho rytířů závidí jim neobyčejnou chrabrost a pokoušejí se zničit lstí a úskokem muže nejlepší."


Když se Agamemnón vrátil, Aigisthos s Klytaiméstrou mu připravili slavné uvítání. Ta nádhera měla zastřít jejich nepěkné úmysly. Ale Agamemnón přijímal všechny jejich projevy přízně a pozornosti jako něco samozřejmého. Netušil úskok ani v tom, když mu služebníci připravili lázeň, aby se mohl po tak dlouhé plavbě osvěžit.
Když se vysvlékl a vychutnával lahodu teplé vody, tu se najednou rozhrnul závěs v koupelně a před jeho zraky stanul Aigisthos s Klytaiméstrou. V rukou měli vražedné nástroje. Vrhli se na bezbranného krále a nevěrná Klytaiméstra mu zasadila ránu první.


Spravedlnost shledávala zcela přirozenými všechny podvody v oblasti plození; byl to uznaný, připouštěný fakt; nebylo věru manželství, byť bylo sebebohatší, jež by nesvěřovalo svých dětí louhu nebo jež by neužívalo umělých prostředků, které svobodně se prodávají a jichž neschvalovati by nikomu ostatně nepřišlo na mysl. A přece, jestliže tyto opatrnosti nebo jestliže tyto úskoky zůstaly nedostatečnými, jestliže podvod se nepodařil a pro jeho nápravu se uchýlilo k účinnějším prostředkům, ach! tu nebylo dosti vězení, dosti káznic, dosti galejí, by se zavřeli lidé, jež odsuzovala, v dobrém úmyslu ostatně, jiná individua, která téhož večera v manželském loži klamala, jak nejlépe dovedla, by nezplodila fakanů!


Odysseus použil úskoku. Začal nadšenou řečí vykládat, jaké zástupy se už sešly, že výkvět celého Řecka je připraven táhnout k Tróji, že se mládež chápe zbraně, kterou jí otcové podávají, a prahne po vavřínech slávy, kterou si lze nejkrásněji získat udatností v boji. Kdo je hrdý na svůj rod, kdo ovládá koně a kopí, kdo vyniká ve střelbě z luku, kdo chce získat pověst opravdového hrdiny, ten se řadí mezi šiky ostatních bojovníků.


Proč se morálka a pravda nemohou předkládat syrové, jak jsou, ale rozhodně vždycky s přísadami, pocukrované a zabalené v pozlátku jako pilulky? Není to normální… Falšování, klam… úskoky
(Čechov: Doma)


Bohyně Sváru věděla, že si všechny bohyně zakládají na své kráse a každá si o sobě myslí, že je nejkrásnější. Nebude tedy těžké popudit je proti sobě. I vymyslela si takovýto úskok:
Vzala zlaté jablko, a napsala na ně: »Té nejkrásnější!« Potom přišla až na práh hodovní síně a jablko hodila ke stolu, kde seděly bohyně. Jedna z nich jablko uchopila a přečetla hlasitě nápis na něm. Vzápětí vypukla mezi přítomnými bohyněmi hádka, které z nich ten zlatý plod patří.


Dedukce. Použil jsem jí, abych zmařil nebezpečné úskoky svého smrtelného nepřítele, abych ho sám obratně napadl a vnořil do útrob člověka ostrou dýku, která navždy zůstane vězet v jeho těle; neboť z této rány se nezotaví.


Prométheus se podřídil Diově vůli. Zabil býka, maso zabalil do kůže a navrch položil bezcenné vnitřnosti. Na druhou hromadu dal hlavu a kosti a úhledně je přikryl lesklým vonným tukem. Pak požádal Dia, aby sám vybral a určil, co mají v budoucnu lidé přinášet za oběť nesmrtelným bohům.
Zeus vytušil úskok, ale přece jen ukázal na hromadu pokrytou lojem. A tak od té chvíle kladli lidé bohům na oltář kosti a tuk obětních zvířat jako zápalnou oběť a sami si připravovali hody z nejcennějšího masa.


Z nepatrných a zprvu nečetných faktorií se Britové lstí, úskoky, sliby, úplatky i mocí vojenskou během času domohli vlády nad rozsáhlými územími tzv. Britské Indie a získali tak anglické koruně nejskvělejší perlu.


Po smrti svého manžela vládla Massagetům královna Tomyris. Kýros k ní vypravil posly a naoko se ucházel o její ruku. Královna však poznala jeho úskok a vzkázala mu varovná slova:
"Zanech svého úmyslu, králi! Nemůžeš vědět, bude-li ti k prospěchu, co podnikáš. Spokoj se s říší, kterou máš, a mne nech vládnout, kde vládnu. Vím však, že neposlechneš mou radu a cokoli jiného si spíše zvolíš než mír. Chceš-li tedy změřit své síly s Massagety, můžeš vstoupit do naší země."


O taktu ve vzájemném styku už vůbec nemůže být ani řeči: tajné úskoky a hanebné řeči živí věčnou nedůvěru mezi nimi.


Sotva Persefoné zaslechla, že se může vrátit na světlo, poskočila radostí, a už ani neposlouchala, co jí Hádés dále říkal. Tím méně pomyslila na nějaký úskok. Hádés však využil jejího radostného vzrušení a v tom okamžiku jí lstivě vtiskl do úst jádro z granátového jablka. A granátové jablko znamenalo věrnost. Tím si Hádés zajistil Persefonu pro sebe.


A jakých úskoků a odhodlání je během valné části života třeba, aby směli dát davu slyšet to, čemu nikdy nemůže porozumět!
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Babylónští vojáci vystoupili na hradby a odráželi útoky Peršanů. Za tohoto zmatku otevřel Zópyros dvě nejdůležitější brány a vpustil perské vojsko do města. Pozdě prohlédli Babylóňané Zópyrův úskok.


Rolník má bezpečný klid, má úskoků neznalý život,
doma má hojnost všeho, má poklid na širých polích.
(Vergilius: Zpěvy rolnické)


Tušili nějaký úskok, nějakou zradu: »Jen netahejte toho koně do města! Raději ho shoďte do moře nebo pod ním zatopte a spalte ho! Nebo mu prorazte břicho a prozkoumejte, co se v něm skrývá.«


Miluji nepřátele, i když ne po křesťansku. Být stále na stráži, lovit každý pohled, význam každého slova, hádat úmysly, rozbíjet spiknutí, tvářit se jako oklamaný a náhle jednou ranou zvrátit celou velkou a pracnou stavbu jejich lstí a úskoků - to je ten pravý život!


Telamón, věrný přítel Hérákleův, obořil se pln hněvu na Ijásona:
"Já vím, že máš radost, že ses zbavil Héráklea. To sis dávno přál! Bál ses, aby tě jeho sláva nezastínila. Ale nač bych dál mluvil? Tenhle úskok jsi neprovedl sám, v tom ti pomáhali ještě jiní. A já v takové společnosti nemám co dělat a odcházím."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm