Jenže je tady dítě

8. března 2016 v 15:07 | Misantrop
Sandro Botticelli: Madona s dítětem


Jenže je tady to dítě. Jak mohla vůbec připustit, aby tu bylo? Nenáviděl je. Pohlédl na ni. Těhotná je tak ošklivá, tak stará.


Zdravé a dobře živené malé dítě je v jednom roce svého věku tou nejjemnější, nejvýživnější a nejzdravější potravou, a přitom vůbec nezáleží na tom, zda je podáváno dušené, rožněné, zapečené nebo uvařené, a já sám vůbec nepochybuji, že se rovněž může servírovat v podobě frikasé nebo ragú.


Když líbal dítě s růžovým líčkem, chtělo se mu břitvou odříznout mu tváře a byl by to často vykonal, nebýt Spravedlnosti s jejím dlouhým průvodem trestů, která mu v tom vždycky zabránila.


dítě, kterým zlem se nyní trápit mám?
Tolik jich doléhá. Když myslím na jedno,
druhé mě odvádí, a nová bolest zas
mě k sobě přivolá. Tak zlo jen střídá zlo.
Teď nad tvým utrpením musím, dítě, lkát
a mysl nemohla bych od něj odpoutat.
(Eurípidés: Hekaba)


Pravděpodobně se vám v životě naskytla příležitost setkat se s lidmi, které pouhý pohled na nehezké a špinavé dítě přivádí téměř v podráždění. A touto podrážděnou nenávistí k nečistotnosti všeho druhu jsme nakaženi i my.


Jejich dítě je středem pozornosti
Je závislé, slabé, nezkušené a nesvobodné
Je to jejich chovanec, živá hračka, domácí zvířátko
Ona mu říká: "Nemám tě ráda, když neposloucháš"
On zvyšuje hlas: "Ukaž, jak umíš zdravit!"
To je rodinný cirkus - domácí drezúra


Rozhodnout se mít dítě, tady může hrát prim jen nevědomost předem zločinná - znovu souhlasit, aby v horizontále bylo zopakováno tisíckrát prozkoušené nedochůdné, ovšem i aby prvotní čirost byla ztřísněna, aby nicnetušící bylo z hlubin jistoty vytaženo na krvavou palubu vědomí a pak zrazeno ve všem všudy, a to zrazování aby trvalo půl sta let! Ale když se dítě narodí, zevšad se rojí pečovné ruce, voní květiny a lidé kolem se zaradují, ano, oni se opravdu zaradují i radují. Jaké strašné tajemství, svatý, pekelný koloběh. Oč tu běží?


"Pokud si nejkrásnější ze všech lidských výtvorů - dítě - už nikdy nebude hrát na zelené Zemi, co po nás vlastně zůstane?"
Tak tady se autor jinak skvělé knihy Alan Weisman "odkopal". "Nejkrásnější ze všech lidských výtvorů - dítě"! No, to se mu povedlo. Uřvaný parchant, který až vyroste, bude stejně otravný, škodlivý a nebezpečný jako jeho rodiče, ne-li ještě víc - a nejkrásnější ze všech výtvorů? To musí být vtip!


Zajíc křičí v krajní nouzi jako dítě. Vás pak, matky, upozorňuji, že mé sympatie nerozlišují vždycky podle běžných lidumilných zásad.


Chápeme se kdejaké záminky k tomu, abychom byli neušlechtilí, jedni vymlouvajíce se na dítě, jiní na matku a jiní zase na bratry.
(Epiktétos: Rozpravy)


Chudák dítě, které bude muset snášet svět.
A ještě větší chudák svět, který bude muset snášet toto dítě.


Celé naše vzdělání je založeno na napodobování. Utvářejí mládež svými knihami. Nutí dítě, aby opakovalo všechny chyby a omyly předků.


Dítě si hrát, to neuvidíte; jedině někoho s čoklem šmajdat nebo auto projíždět lze vídat nejčastěji.


Bajka Člověk a dobrý duch. Vzpomínám si na ni. Dobrý duch dá dítěti klubko nití, řka: "Tato nit je nit tvých dnů. Vezmi si ji. Budeš-li chtít, aby čas ti plynul, zatáhneš za nit: tvé dny poplynou kvapně nebo pomalu, podle toho, budeš-li rozvinovat klubko rychle nebo zvolna. Dokud se nitě nedotkneš, setrváš v téže chvíli svého života." Dítě vzalo nit; táhlo ji nejprve, aby se stalo mužem, poté, aby se mohlo oženit s milovanou dívkou, pak, aby vidělo růst své děti, aby dosáhlo úřadů, zisku, poct, aby se zbavilo starostí, vyhnulo zármutkům, nemocem přišlým s věkem, konečně, běda! aby skončilo obtížné stáří. Žilo čtvero měsíců a šest dní po návštěvě dobrého ducha.


Že účelem lásky a milování ve dvou je dítě, to jsme už věděli; ale že je výsledkem toho všeho nenávist, to vím a říkám jen Já. Když totiž muž a žena zplodí dítě, není to plod lásky, ale nenávisti. Dítě není plodem lásky, leč plodem bezmyšlenkovitosti, nesmyslnosti a nudy; každé z ženy zrozené dítě je leda plodem nejhnusnějšího sobectví ve dvou, bezohlednosti ve dvou a krutosti vůči dítěti samému i celému světu, jenž se s jeho nevhodným a přímo škodlivým příchodem bude musit vyrovnat, napravit po něm posléz všecky škody, jež napáchá za život, a ozdravět. Každé lidské robě je vposled popřením nejen přírodních, ale i matematických zákonů. Neboť s příchodem třetího do páru rázem dostáváme podivuhodný výsledek, že 1+1=3, 4, 5 atd. anebo ještě lépe, že 1+1=0, případně výsledek zdaleka vůbec nejhorší, nicméně nevyhnutelný, totiž že 1+1=miliardy přemnoženého lidstva. Takové dítě je pak navíc i plodem zloby, plodem odmítání, plodem vyvolávajícím zášť. Dítě je jen nechutný plod zasvěcený od počátku do konce smrti. Proto tedy není dítě plodem lásky, nýbrž jen čiré nenávisti: z líté nenávisti bylo nejprve počato, v zuřivé nenávisti kopalo v matčině lůně a s výkřiky bolesti a odporu bylo konečně vyvrženo a kleštěmi vydobyto z života nemyslící mrchy, která neví, co činí, a ví-li to přesto, tím hůř. Já tě však chci učiti nenávisti k této mrše a k tomuto jejímu špinavému plodu; chci tě učiti nenávisti k lásce a plození, nikoli nenávisti, jejímž plodem je a bude zmrd jménem dítě.


Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: "Narodilo se ti dítě, chlapec," a udělal mu velkou radost.


Přivést dnes další dítě do tohoto přelidněného a vypleněného světa, do světa masovosti, odosobnění, znečištění, do přetechnizovaného světa, kde vládne všemocná byrokracie, diktatura průměru a totálního dohledu - tak do tohoto světa může přivést dítě leda naprostý šílenec nebo idiot s IQ tykve.


Jean-Henri Fabre:
Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem.


Pro rodiče je každé dítě mesiášem,
zářivou hvězdou na rodinném nebi.
Až později se stane z děcka mamlas.


Život nemá pro mne žádný půvab, když se lidé nevraždí. Kdyby alespoň nějaká matka utýrala své dítě. Ale nic, vůbec nic. Vím kupříkladu, jaká to byla slast, když ta matka vrazila svému dítěti do zadní části těla, do konečníku, ten kolík. To byla radostná událost.
(Hašek: Z trampot lokálního referenta)


Jako plavec, jejž vyvrhly divoké vlny,
dítě, nemluvně nahé, se na zemi octne
beze všech životních potřeb, když z matčina lůna
je křečemi vyžene příroda na světlo světa;
žalostným pláčem kol dokola komnatu plní -
právem, když tolik strastí je v životě čeká.


NATAŠA (Solenému): Kojenci velmi dobře chápou. Řekla jsem: "Dobrý den, Bobíku. Dobrý den, broučku!" Podíval se na mne takovým zvláštním pohledem. Vy si myslíte, že ze mne prostě mluví matka, ale to není pravda, ujišťuji vás! Je to mimořádné dítě.
SOLENÝ: Kdyby to dítě bylo moje, upekl bych si je na pánvi a snědl. (Jde s šálkem do salónu a sedne si do kouta)
NATAŠA (schová hlavu v dlaních): Nevychovaný sprosťák!
(Čechov: Tři sestry)


Ach, kéž bych byl jednou poctěn tím úkolem zardousit vlastníma rukama poslední lidské dítě na Zemi!


Kalingaséno, my božští tvorové jsme podrobeni takovému řádu, že když se nám narodí lidské dítě, musíme je opustit a vzdálit se.


Můj synek není muž - je stále děckem u mne:
i záletník si vede jak dítě nerozumné,
vždyť od dítěte sotva v čemkoli se liší,
od něho se vážné slovo neuslyší.


Šel jsem klidně po ulici, zasněný jako obvykle, když tu slyším zblízka dětským hlasem nádherně vyslovené "dobrý den". To nebylo takové to odbyté "bryden", na které jsme zvyklí a jak ho každý vyslovujete. Vyrušilo mě to a vzhlédl jsem, abych se podíval na původce toho nezvyklého úkazu. Bylo to malé děcko, sotvaže se naučilo mluvit, které se na mne dívalo usměvavou tvářičkou. Neodpověděl jsem a ještě než jsem stačil sklopit zrak zpátky na asfalt pod sebou, zahlédl jsem, jak se výraz dítěte změnil. Pozdravení zřejmě patřilo mně, neboť výraz té veselé tváře se změnil a vypadal teď zprvu překvapeně, pak zaraženě a smutně, až se nakonec proměnil do vzhledu, jaký mají lidé obyčejně, když potkají nějakého mrzáka. Urazilo se. "Dítě, dítě," pomyslel jsem si, "co tě to naučili."


Žij svobodně, dítě mlhy - a s ohledem na vědění jsme všichni dětmi mlhy.
(Thoreau: Chůze)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm