Na půdě všeho posvátného

27. března 2016 v 15:44 | Misantrop

Jaro má také tu výhodu, že jsou otevřeny desítky kouzelných lesních pramenů a pramínků, vyvěrajících z posvátné panenské půdy, která ušlechtile cedí nahromaděné zimní zásoby podzemní vody a chrlí ji ven v nesčetných rozkošných potůčcích a stružkách. Voda z nich chutná přímo znamenitě!


Neexistuje nic čistšího nad radostný východ slunce a zrovna tak čistě je nutno rozdělávat a opatrovat ohně, aby byly a setrvaly posvátné, podobné slunci. Zřejmě to byl Zoroaster, kdo první proměnil ušlechtilé, čisté, přirozené náboženství v zevrubný kult. Avšak důležité je všimnout si toho, že staří Pársové neuctívají snad jenom oheň; jejich náboženství je veskrze založeno na důstojenství všech živlů. Proto ta posvátná bázeň před poskvrněním vody, vzduchu a země. Z této posvátné úcty ke všemu, čím příroda obklopuje člověka, vyplývají všechny občanské ctnosti; podněcuje a živí ohleduplnost, čistotnost a píli. Tato posvátná úcta byla základem vzdělávání půdy; protože stejně jako neznečišťovali toky, tak pro největší úsporu vody zakládali a udržovali v čistotě kanály, z jejichž oběhu pramenila plodnost země, takže říše byla tehdy desateronásob obdělána.
(Goethe: Poznámky a pojednání)


Sem, do mého posvátného háje, jejž jsem přezval "Reinlebensbornem", už žádné cesty nevedou. Kromě té mé.


Ty nic nepácháš zlého jen proto, že bojíš se trestu:
doufáš-li, že se to ztají, pak na všechno posvátné kašleš.


Královský dvůr upadl do velké prostopášnosti, nezřízenosti a vlády žen. Neboť sám král Ptolemaios Filopatór byl ženami a pitím na duši tak zkažen, že, vystřízlivěl-li kdy co nejvíce a nabyl své nejvážnější nálady, slavil posvátné obřady a s bubínkem v ruce sbíral po královském paláci dárky, kdežto velmi důležitá vládní jednání obstarávala králova milenka Agathokleia a její matka bordelářka Oinanthé.


Ženy staly se domýšlivými a bezohlednými, někdy do té míry, že si bezděky vzpomínáme na posvátné opice v Benaresu, které, jsouce si vědomy své svatosti a nedotknutelnosti, domnívají se, že je jim vše dovoleno.


Jak tedy vzniklo ctění, zbožňování žen a co to vlastně je? Věřil jsem kdysi, že k tomu dala podnět synova úcta k matce, ale obávám se, že jsem se zmýlil. Nevěřím už, že je nějakým úctyhodným aktem "rodit živá mláďata". Ale žena vytloukla kapitál ze všeho: dokázala, že bylo mateřství prohlášeno za posvátné.


Poněvadž všechny orgány, vymyšlené tím spořivým a nepřejícím Stvořitelem, slouží dvěma účelům, proč nevybral jiné, které by nebyly tak nečisté a potřísněné, když jim svěřoval to posvátné poslání, nejvznešenější a nejvyšší z lidských povinností?
(Maupassant: Neužitečná krása)


Požíráme se navzájem, ale přitom prohlašujeme život za něco posvátného a nemáme odvahy si přiznat, že život je neustálá vražda.
(France: Komická historie)


Tak vlastně posvátné je jen občanství. Tak. To chrání člověka. Člověk je posvátný, poněvadž je zapsán jako občan. Úcta k občanství je zákonný Bůh. Na kolena!


To, co vy nazýváte vraždou a krádeží, je ve skutečnosti válka a kořist, posvátné základy každé říše, zdroje všech lidských ctností a veškeré velikosti.
(France: Ostrov Tučňáků)


Nedivím se, že všechny lepší civilizace starověku uctívaly krávu jako posvátné zvíře: indická, babylonská, egyptská... Já sám mám pro "obyčejné" krávy jen slůvka obdivu. Také pro mne to nejsou tak zcela obyčejní tvorové a posvátné pocity se blíží i mým citům k nim. Pohleďte na moudrost posvátné krávy - ať je to Matka Živitelka, ať je to Hathór či Auðhumla - v ní je obsažena všechna moudrost světa.
*
Celý život žít ve tmě a v posledním okamžiku, těsně před smrtí se vyškrábat na povrch, na světlo. Je to velmi symbolické, posvátné pocity vzbuzující, mysteriózní náladu přivozující. Přitom neznám žádnou kulturu na světě, ani v dějinách, která by si té podivné symboliky všimla a třebas uctívala krtka jako posvátné zvíře.


Staří Mezopotámci považovali ptáky za posvátné, neboť jejich kroky v mokré hlíně zanechávaly znaky připomínající klínové písmo, a představovali si, že kdyby dokázali rozluštit chaos těchto znaků, dozvěděli by se, co si myslí bohové.


Přál bych si, aby naši farmáři, když kácejí les, pociťovali aspoň trochu oné posvátné bázně, s jakou staří Římané přicházeli prosekat nebo prosvětlit posvátný háj.


Všude po cestě nacházím poházené haldy odpadků - lidákům bych zakázal vůbec vkročit do něčeho tak posvátného a samo sebou čistého jako je les.


Chci-li načerpat nové síly, vyhledám ten nejtemnější les a tu nejhustší a nejnekonečnější a pro mé spoluobčany nejpochmurnější bažinu. Do bažiny vstupuji jako do posvátného místa - sanctum sanctorum. Je v ní síla, dřeň Přírody.
(Thoreau: Chůze)


Neporušenost posvátné mysli indického vanaprasthy sluší tomu, kdo je nejsvobodnější a kdo dlí tudíž nejosaměleji ve svém lesním ášramu!


Má filosofie a mé spisovatelské umění jsou zcela zdarma a volně přístupné. Obojí je mi příliš posvátné, než abych je zneucťoval nízkým čachrem jako "někdo".


Parlament jsem nenáviděl odjakživa, ale vůbec ne jako instituci jako takovou. Naopak, jako svobodomyslný člověk jsem si nedovedl jiný způsob vlády představit, neboť myšlenka na nějakou diktaturu by mi při mém vztahu k habsburskému domu připadala jako zločin proti svobodě a rozumu. S takovým vnitřním postojem jsem poprvé vstoupil do prostor posvátných i sporných. Ovšem pro mne byly posvátné jen díky vznešené kráse nádherné stavby. Zázračné helénské dílo na německé půdě. Ale vzápětí jsem byl pobouřen, když jsem viděl to ubohé divadlo, jež se konalo před mýma očima!


Zůstávám v posvátném předchrámí, dívaje se pootevřenou branou na ty, kdo unikají před mou pomstou do lůna Hospodinova. Vím, kdo jsi, ty stará čarodějnice, starající se tak dobře o posvátné mešity, kde se tvůj podivínský pán vypíná jako kohoutí hřebínek.


Jsem vždy krok v předstihu. Vždy pár tahů napřed. Na co jim vysvětlovat všechny mé královské gambity, všechny mé jinotaje a přesmyčky a tajná písma? Na co jim drobit kousky chlebové střídy v mém posvátném labyrintu?


Zatímco starořecký návštěvník amfiteátru odcházel odtud zpět k posvátnému rodinnému krbu uprostřed svého tichého domu v hloubi zahrad s vodotrysky obklopených peristylem duševně povznesen z toho, že světový řád zůstává navzdory pošetilostem osudů, bojů a vášní tragických hrdinů nezměněn a spravedlivý i ve své krutosti, moderní účastník světové všelidské tragédie má naopak pocit, že řád se hroutí, spravedlnost neexistuje a vše vyšší v člověku stává se nejnižším v celé přírodě.


Bytí samo je dost posvátné, aby nesmírnost utrpení ospravedlnilo. Tragický člověk se staví kladně i k nejdrsnějšímu životu: je k tomu dosti silný, plný. Křesťanský člověk popírá i nejšťastnější úděl na zemi: je slabý, chudý, vyděděný, aby každým způsobem trpěl životem. Bůh na kříži je kletba životu, znamení, abychom se od něho uchránili.


Má-li kdo posvátné úkoly - například napravovat lidstvo, zachránit je, vykoupit -, nosí-li božstvo v prsou, je-li troubelem imperativů z onoho světa, stojí takovýmto posláním již mimo všechno jen rozumové hodnocení, - sám jsa již posvěcen takovýmto úkolem, sám již typ vyššího řádu!... Co je knězi po vědě! Stojí na to příliš vysoko! A dosud kněz panoval! - Určoval pojem "pravdy" a "nepravdy".


Náboženství je přece věcí slaboduché, samostatně nemyslící, nesvobodné většiny; směšné a nesmyslné náboženské rituály, morálka a všechny ty posvátné lži kolem, to není nic pro svobodné duchy.


Svobodu si stvořiti a posvátné Ne i k povinnosti: k tomu, bratří moji, je třeba lva.


Mravní zásady nejsou samy o sobě posvátné. Stejně jako dřevěné modly v dávných dobách jsou i ony výtvorem lidských rukou. Co člověk stvořil, může také zničit!


Může si jeden národ nebo jedna víra usurpovat jako jediná nárok na všechnu moudrost světa? Já tedy nevím, ale zaobírat se a donekonečna vykládat takzvané "posvátné" texty, které jsou beztak všechny jen bezcennými podvrhy podvodníků a chorými bláboly náboženských cvoků, v tom Já nespatřuji žádný výraz moudrosti ani učenosti - spíš naopak.


Izrael je rozbujelá réva. Čím více má plodů, tím více oltářů staví. Jejich srdce je plné úlisnosti, budou však za vinu pykat. On jejich oltáře strhne, zničí jejich posvátné sloupy.


Jako Hannibal dostal od svého otce Hamilkara za slavnostní a posvátné přísahy rozkaz pronásledovat Římany, pokud bude živ, tak i já mám příkaz, abych tu přebýval tak dlouho, dokud tady hrom do nich neuhodí a neobrátí je v popel, neboť lidé jsou tak zatvrzelí, že nevzpomínají, necítí a netuší zlo, které od nich přišlo, přichází nebo přijde, anebo cítíce je neodvažují se, nechtějí ani nemohou je vyhladit.


Od myšlenky, že existuje jen jeden univerzální Bůh, není daleko k posvátnému přesvědčení, že na Zemi a v nebi je místo jen pro vyznavače tohoto jednoho názoru a všechno ostatní "nesjednocené" a "zmatené" je potřeba vymýtit. Pro hrdý pohanský Řím byly křesťanské "hodnoty" čirou perverzí, jíž zůstala podnes. Jen uvažte, že křesťané např. pokáceli všechny posvátné stromy a na jejich místě vztyčili kříže - hrůzostrašné popravčí nástroje kříže! Zvrhlost! Posléze bryskně dodali i ukřižované... Zapalovaly se posvátné háje, kácely se posvátné stromy, klátily se modly bůžků. Však i to mírně negativní zabarvení slova "modla" nám naočkovalo křesťanství! Vadila jim i filosofie: v roce 529 dal césaropapež Justinián I. zavřít Aristotelovo Lykeion a zrušil Platónovu filosofickou školu v posvátném háji héroa Akadéma. A to byl konec jejich tak nadějné civilisace.


Existuje nějaké posvátné místo, kde se osud obrací?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm