Věčná féerická hříčka je život

1. března 2016 v 15:24 | Misantrop

Věčná féerická hříčka Ladislava Klímy! Takový je totiž život. Nelze jej vtěsnat do logických škatulek, sám je nelogický, nerozumný, plný omylů a nečekaných zvratů.


Některé takzvané "důkazy" jsou pouhou smyšlenkou, znějící sice dobře a zdánlivě logicky, ale je to na první pohled jen a jen logická hříčka.


Ano, existuje sice mnoho děl, jež jsem si oblíbil pro jejich víceméně skrytou misantropii, ale ta všudepřítomná Rakovina je cítit všude a všechno vposledku zkazí. Skrytý misantropismus je k nalezení i v obyčejných, byť výborných, českých satirických komediích a moralitkách typu Vrať se do hrobu! (tu oceňuji nejvíc), Já už budu hodný, dědečku! (kde lze dokonce vyposlechnout úryvky z Molièrova Misanthropa!), Zítra to roztočíme, drahoušku!, Co je doma, to se počítá!, Příště budeme chytřejší, staroušku!, Konec vodníků v Čechách aneb Jak utopit dr. Mráčka, Což takhle dát si špenát?, Zítra vstanu a opařím se čajem, Zabil jsem Einsteina, pánové! atd. atd. - takové duchaplné hříčky kultury už se dnes nedělají!


Monotono-teismus - Nietzschova slovní hříčka, jíž vytýká jednotvárnost jednobožskému křesťanství.
(pozn. překl. k: Nietzsche: Antikrist)


Lůza, latinsky LUSUS NATURAE (hříčka přírody), nemá vlastní rozum - a tak napodobuje.


I takové věci, které mi předtím dávaly jen podnět k další slovní hříčce a dobráckému zasmání, ve mně teď vyvolávají pochmurné nálady.
(Čechov: Ze zápisků starého muže)


Vy jste nejpitomější hříčka přírody, kterou jsem kdy viděl. Nu, řekněte pravdu, Švejku: líbíte se sám sobě?


Jak má přesvědčit generála Stremouchova, že ta francouzská hříčka je nicotná, banální a zpackaná, jak mu to má vyložit, když nečte nikdy nic jiného než právě takové prázdné hříčky?
(Čechov: Zjara)


Nejvíce se lidská duše snižuje, kdykoli se svou vlastní vinou stává hlízou a takřka vředem vesmíru. (V původním textu je slovní hříčka s příbuznými výrazy απόστασης (apostasis = odpadnutí) a απόστημα (apostéma = hlíza, absces. - Pozn. překl.)


Nic nového není pod sluncem, ba ani ne ta vytoužená hříčka chabých duší - nesmrtelnost. Neznají svobodu, jsou hříčkou náhod, nejinak než on sám.


Obzvlášť směšná impertinence anonymních kritiků tkví v tom, že hovoří jako králové v plurálu, zatímco by neměli mluvit ani v singuláru, nýbrž v diminutivu, ano, v humilitivu, např. "má žalostná maličkost, má zbabělá prohnanost, má maskovaná inkompetence, má nejponíženější ničemnost" atd. (humilitivum = slovní novotvar a hříčka, využívající latinského slova "humile" (nízký), pro označení gramatického čísla menšího než nejmenší, doslova "nejnižší, nejsprostší". - Pozn. Mis.)


Všichni lidé, jež jsem poznal, byli jen hříčky vnějšku, pápěrky peří na jeho větru.


V umění je dětinství, které odzbrojuje nenávist. Jsou to dětské hříčky. Malíři, sochaři mažou obrazy a dělají loutky. Toť vše!


Vyskytne-li se oříšek ve formě nějaké slovní hříčky, zůstává nepovšimnut a nerozlousknut.


Jste děti okamžiku, hříčky povětří,
jak v neštěstí tak v štěstí!


V oblasti parodie, blasfémie, slovní hříčky a mystifikace dociluje Hašek pravého mistrovství.
(Pytlík: Doslov k: Hašek - výpisky z díla)


Něco na tom bráhmanismu bude; není to až tak uhozená filosofie, pomineme-li všechen ten odpad pro nechápavou většinu, jako jsou všechny ty směšné rituály, zamotané slovní hříčky a vymyšlení bůžci.


Lekne se hejno tvých pověr takových věcí
a prchne ti zděšeno z duše? a myšlenka na smrt
přestane soužit srdce a nechá je v klidu?
Jsou to všecko jen trety a dětinské hříčky.


Není slovo jako slovo a věc jak věc. Obrať ji na líc a zase na rub - jaký to rozdíl! Jedná-li se o důležitější věci, musí malicherné hříčky mravnosti ustoupit přirozené prostotě.


Jsem svůj, jen když jsem sám, jinak jsem hříčkou všech těch, kteří mě obklopují.


Kdo očekává, že po světě chodí ďáblové s rohy a blázni s rolničkami, stane se vždy jejich kořistí či hříčkou.


Není lidské velikosti, kterou bych neviděl pod sebou a hříčkou svou.
(Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha)


Poznává dokonale ideje, ale ne individua. Proto, jak jsme si všimli, může básník hluboce a zásadně znát člověka, ale velmi špatně lidi. Lze ho snadno oklamat a je hříčkou v ruce chytráka.


LOCI COMMUNES
Otřepané věci, otřepané fráze
Srov.: Vznešená forma, jež splní naše přání, // jest ve vyloučení všech slabik sprostých zvuků, // způsobujících nám i v krásných slovech muku, // těch hříček, vtipálky tak oblíbených dnes, // těch různých mrzkostí a loci communes, // těch zdrojů dvojsmyslů, tak trapných pro nás, ženy, // kterými býváme v svém studu uráženy. (Molière, Učené ženy 3,2)


Pomáhají-li zvířata nějakou zlomyslnou hříčkou osudu lidem, což se jim zpravidla vymstí, hned jsou obdařena citem. Ale když dojde řada taky na lidi, aby zvířatům splatili alespoň část toho obrovského morálního dluhu, který u nich mají - neboť jistý kolosální "vroubek" by tu skutečně mohl být pohledáván - najednou jsou to jen nemyslící automaty a divé bestie, lačnící po krvi.


QUI CUM IESU ITIS, NON CUM IESUITIS
Kdo jdete s Ježíšem, nejdete s Jezuity
Slovní hříčka vzniklá v 17. stol. u odpůrců jezuitského řádu. V češtině ji lze těžko napodobit. V. Flajšhans např. překládá: Jsi-li Jezuvita, sotva to Jezu vítá (Živá slova, s. 421). Kalambur cituje Al. Jirásek v románu F. L. Věk.


Neslyšíš, jak duch se tu stal hříčkou slov? Jak zvrací odpornou břečku slov? - A z té břečky nadělají novin!


AMICUS COGNOSCITUR AMORE, MORE, ORE, RE
Přítel se pozná podle lásky, mravů, řeči, skutků
Středověká slovní hříčka.


Nepoznal posud nikdy nic podobného - a teď už ji znal, tu lásku. "Tož taková ona je! Pěkná je! Zmítá s člověkem jak s hříčkou a dělá z něho..." Nevěděl, co z něho udělala nová ta moc, jen cítil, že tomu musí býti konec, konec - "Láska je krásná radost!" slyšel někde nebo čet a Ríša se zařehtal na svém lůžku strašnému tomu nesmyslu.


RESPICE PERSONAM, PONE PRO DUOS: BUS NON EST IN USU
Měj zřetel na osobu, nalévej pro dva: bus se neužívá
Nepřeložitelná slovní hříčka. Správně latinsky by měl stát namísto "duos" tvar "duobus". Rabelais vypouští koncovku -bus, protože slovo "bus" je ve francouzštině minulým časem slovesa boire - pít, čímž má být naznačeno že boire (pít) má se jen v čase přítomném a ne v minulém.


O. HENRY (1862-1910) - Americký spisovatel, autor krátkých, vtipných povídek, plných slovních hříček, živých charakterů a nečekaných rozuzlení.


MITTO TIBI NAVEM PRORA PUPPIQUE CARENTEM
Posílám ti loďku, jež je zbavena přídě i zádi
Smysl: Posílám ti pozdrav. Obrazná slovní hříčka, která využívá možnosti slova "navem" (navis - loď, loďka), v němž první písmeno je jakoby příď, koncové záď. Slovo zbaveno těchto písmen (přídě a zádě) dává AVE, což znamená "buď zdráv".


Podobně jako Mozart měl i Beethoven zálibu v roztodivně šprýmovných slovních hříčkách a jazykových žertech.


NOSTER IMPERATOR CLEMENS EST ET CLAM EXERCITUM REGIT
Náš císař je vlídný a tajně vojsko řídí
Slovní hříčka z doby panování Františka Josefa I., ze které vyplývalo, kdo vlastně v Rakousku-Uhersku vládne. Hříčka je ukryta ve slovech clemens (latinsky "vlídný") = Klement, tj. kníže Metternich a clam (latinsky "tajně") = Clam, tehdejší vlivný generál. Smysl tedy je: Vládne nám Metternich a vojsko řídí Clam.


Takovým je, Lucilie, filosof, který se zabývá skutečností, a ne hříčkami.


Kondor: "Podnikneme invazi na Střední východ?"
Higgins: "Zbláznil jste se?"
Kondor: "Plánujeme to?"
Higgins: "Ne, rozhodně ne! To jsou jenom hříčky, nic víc, pouhá teorie, co kdyby, co by to stálo, kolik by to chtělo lidí - to je nejlevnější způsob nátlaku na druhý stát. Za to nám taky platí."
Kondor: "Páni, co vy jste to za lidi! Zabíjíte lidi a tvrdíte, že to jsou jen hříčky!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm