Hodně nahlas, nahlas, nahlas

18. dubna 2016 v 14:07 | Misantrop

Čím to, divil se, že je člověk tak prázdný? Kdo ho to vyprazdňuje? Ta užvaněná banda opic, která drmolí o ničem, o ničem, o ničem a hodně nahlas, nahlas, nahlas.


Nenáviděl ze všech sil nových generací, plodů hnusných hulvátů, pociťujících potřeby mluviti a smáti se nahlas v hostincích a kavárnách.


Domů jsem šel zvesela. Cestou jsem se bavil vymýšlením vtipných bonmotů a glos na lidstvo, potichu jsem si je nahlas odříkával, těše se z jejich břitkosti a libozvuku a sám jsem se jim potutelně smál.


"Prdlá Hanka" prošla chůzí pomalou, stařeckou, s rukama založenýma za ohnutými zády i s čoklem trochu stranou pod mým posedem, kde jsem zamaskován a nepozorován ani nedutal. Oba šli dál, aniž by mě spatřili. Hanka si mumlala:
"To je strašný, to je strašný..."
Pořád opakovala polohlasem jenom tuto větu:
"To je strašný, to je strašný..."
Pomyslil jsem si, že to Já bych měl spíš mít oprávnění neustále mumlat, ba říkat a nahlas křičet, že je to strašné, když ani tady na starém posedu v hloubi lesa nemám od lidí pokoj, a zvláště ne od ní.


Nechcete-li být za blázna celému domu, nechcete-li si naopak vysloužit svým kacením jejich další sprosté naschvály a nízkou zášť, pak je lepší nic neříkat, nereagovat, stavět se netečným, zavřít okno, nahlas si od plic ulevit v soukromí domova - a vypadnout co nejdřív na celý den pryč, do lesů, kde je od lidí aspoň trochu pokoj.


Divím se, že ty otravné a hlučné smečky podvraťáků ve městě ještě nikomu nevadí; že si nikdo dost nahlas nestěžuje; že to vůbec dovolí veřejné mínění, policie a ubytovací řád. Zas to bude asi na mně, abych ztropil kvůli tomu nějaký skandál. Jako ostatně vždycky.


Nenávistí k té čubce se netajím a nahlas říkám, co si myslím - sice jen doma, ale v tomhle baráku pitomém mají i stěny uši, a tak se to jistě doneslo k těm správným uším; existuje též cosi jako přenos myšlenek na dálku; pohledy sousedů jsou ostatně výmluvné dostatečně.


Lžou frašku - otřepaných slov -
Bloud šeptem - Nahlas filosof.


Když psal Flaubert, přímo trpěl "smrtelnou úzkostí ze slohu", pročítal nahlas po sobě desetkrát, dvacetkrát co napsal; a tříbil, přepisoval, cizeloval, zahazoval, pálil, škrtal, ohledával mrštnýma očima slova na řádcích, hodiny hledal a zkoušel ty nejvhodnější, nejlibozvučnější výrazy, jež by nerušily spád a rytmus řeči. Dělal to tak dlouho, dokud nebyl se svým dílem naprosto dokonale spokojen.


Každý to cítí, ale nikdo z lidí se neodváží říci nahlas to, co z nějaké neopodstatněné šetrnosti neřekne: je to pravidlo, jež by mělo platit všude, nejen u misantropů: Udělali jste si mě, tak si mě živte!


Soukromé monology, pronášené nahlas, jsou v lidské společnosti s.r.o. "neetické". Jsou schvalovány jen dialogy, jen rozhovory, jen společné "konstruktivní" diskuse!
Některé povstalecké výkřiky do tmy jsou pro ně prostě vždycky rušivé. Nemusí být ani kdovíjak nahlas. Stačí jen zaslechnout. Toto se nepovoluje.


A Ratkin nahlas křičel: Ne a ne! A bylo mu, jako by se dával na pochod za zvuků hudby, pod výbojně vlajícími prapory...


Slyší-li malí o Cestě,
nahlas se Tomu smějí.
A nebyla by to ani Cesta,
kdyby se jí nesmáli.
(Lao-c': Tao Te Ťing)


Existuje bod, kdy už člověk viděl dost, aby o tom nemusel mluvit nahlas.


Římský don Juan se ovšem střežil dopustit té nevýslovné neobratnosti, aby se svěřoval svému lokajovi a tak dal nahlédnout do svého nitra jako don Juan Molièrův; žil bez důvěrníka a říkal nahlas jen to, co mohlo urychlit jeho záměry.
(Stendhal: Italské kroniky)


Při hodině angličtiny měli napsat krátký odstavec, ve kterém by vyjádřili sami sebe. Každý potom musel ten svůj nahlas před třídou přečíst. Tohle napsal on: Musíš od nich pryč. Musíš se od nich dostat tak daleko, jak jen můžeš, jinak tě svými životy zabijou. Nevědí, co dělají. Jsou neopatrní sami na sebe a příliš mnoho věcí považují za samozřejmost. Zatěžují tě svými zkraty. Jediný způsob, jak si udržet nadhled a léčit si rány, je odplazit se.


"Ach!" bolestně si nahlas vzdychl Ilja Iljič. "To je život! Jak ohavný je ten velkoměstský hluk!"


Opakuj nahlas stokrát po sobě nějaké typicky české slovo. Zanedlouho ti bude znít tak cize jako nicneříkající výraz nějaké mimozemské hatmatilky. To je zajímavé.


Děvčata sedí jako na bazaru a mužové přicházejí a vybírají si. A děvčata čekají a myslí si, ale nahlas říci se neopovažují: "Báťuško, mne! Mne, ji ne, podívej se, jaká já mám ramena a to ostatní!"


Když jsem s nějakou ženou, vím, že je jen otázkou času, kdy budu rozpárán na kousky. Cítí se tak hodně mužů, ale nemají odvahu říct to nahlas ze strachu, že by byli politicky nekorektní.


Neměli bychom se zlobit, nýbrž radovat, když je nějaké pochybné dogma, již dlouho v tichosti působící, nahlas a zřetelně vysloveno: neboť teď bude jeho chybnost brzy pocítěna, poznána a nakonec též vyslovena. Je to podobné jako když praskne hnisavý vřed.


Můj domov je pod zelenavým srázem
Na dvorku už býlí nepleji
Jeden, dva svazky Knih Nesmrtelných
Pod stromem si nahlas pročítám
(Chan Šan: Soustředění)


Četl jsem si z nudy pokyny pro ohlašovatele požáru; cedulka je to malá, textu pramálo - leč dvě hrubé chyby jako Brno tam bijí do očí (avšak jen do mých, těžce zkoušených)! Vypracovala to jakási inženýrka a další inženýr se pod ten zapocený elaborát podepsal. Páni inženýři! Honorace! Ale psát to neumí! To mě na tom štve, že Já, se svým pohříchu "jen" soukromým vzděláním, tady vykonávám podřadnou, špatně placenou ženskou práci, a oni si sedí v kanceláři na svých tlustých prdelích, v příjemném tichém prostředí s palmami, fíkovníky a kaktusy v květináčích, popíjejíce své banální úřednické kafíčko - a přitom to jsou takoví blbci, kteří nedovedou nic napsat správně. To mě zase dostalo do varu. Neudržel jsem se a začal jsem nadávat nahlas, polohlasem; fabrika byla prázdná, a tak mě snad nikdo neslyšel. Možná je to škoda.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm