O lidské nadřazenosti

15. dubna 2016 v 14:20 | Misantrop

Co se toho už napovídalo o lidské nadřazenosti a inteligenci a rozumu, o lidském uvědomělém vědomí a svobodné vůli, o jejich duši, dobrotě, o jejich prvenství na vývojovém žebříčku a kdesi-cosi, láry-fáry! K smíchu vše! Stačí jediný poctivý pohled do zákulisí přírody, stačí jediné srovnání života divokých zvířat s životem civilizovaného člověka - a je rázem veta po nějaké lidské pýše.


Lidská nadřazenost, to je jen klamné zdání.


V čem tedy spočívá takzvaná lidská nadřazenost? - Jen v omylu, jen v nedostatečnosti lidského rozumu.


Nesmělo se vyřezávat dětem na hraní žádné zvířecí figurky, povolen byl nanejvýš krucifix. Jediným podporovaným vztahem k zvířatům se od nynějška stala přezíravá nadřazenost a nenávistné nepřátelství na život a na smrt.


Ten, koho se nikdo nemusí bát, nemůže přirozeně vyžadovat žádný respekt, protože úcta vždycky znamená uznání síly, nadřazenosti, moci - a síla, nadřazenost a moc jsou vždycky nebezpečné svému okolí.


Lidé nikdy nemohou připustit nezkrášlený pohled na sebe sama, zbavený všech líčidel, iluzí a obvazů. Neboť pak by se poznalo, že člověk není v žádném případě, jakkoli a čímkoli, nadřazen zvířatům, nýbrž že je hluboko pod nimi; že lidé jsou choroba, dočasný nádor na kůži Země.


Lovci-sběrači se dívali na svou kořist jako na bytosti sobě rovné, pokud ne dokonce lidem nadřazené, a zvířata byla v mnoha tradičních kulturách uctívána jako božstva. Humanistický pocit propasti mezi námi a ostatními zvířaty je úchylka, normální je cítit se součástí ostatní přírody.


Všechna zvířata jsou stejně dobře vyvinuta; každé však něčím jiným vyniká nad ostatními, což hned neznamená jejich nadřazenost.
*
Lidská záliba v zabíjení a ničení všeho živého vždy byla a stále je považována za jeden z perverzních důkazů údajné nadřazenosti lidí nad jinými tvory.
(Pozn. Mis. k předešlému)


Choroba jen předstírá myšlení, které obratem ruky upírá těm, jež hodlá pohltit a otrávit, aby si dodala zdání historické nevyhnutelnosti své rozpínavosti a nadřazenosti.


Už v době před školní docházkou, ale i potom ve škole, kde jsem byla zase ta nejhorší a nejotloukanější... K nesnesení to bylo při přeřazení do jiné třídy, kdy mi děti dávaly najevo svou nadřazenost.


Silné vášně jsou osvícenější než prostý zdravý rozum a samy nás mohou naučit, abychom rozeznávali něco mimořádného od nemožného, což lidé jen rozumní skoro vždy směšují; neboť nejsou oživeni silnými vášněmi a zůstávají vždy jen lidmi prostředními. Dokáži to tvrzení, abych ukázal všechnu nadřazenost člověka vášnivého nad ostatními lidmi a abych prokázal, že jedině mocné vášně mohou zrodit velké muže.


Stavy nadřazenosti a podřízenosti, mazácké manýry
Každý odstup od práva ubližuje
Tak proč žijete, vy despotický zmetci!
Proč už nepochcípáte, vy nesnášenliví parchanti?
Šíříte jenom bolest a neštěstí


Teprve na půdě této podstatně nebezpečné formy lidského bytí, formy kněžské, se z člověka vůbec stalo zajímavé zvíře, teprve zde nabyla lidská duše hloubky a stala se zlou - a to jsou ovšem obě základní formy dosavadní nadřazenosti člověka nad ostatním zvířectvem!...


Zlidštit si svět, tj. cítit se v něm stále více pánem... rozhodnout se a rozkazovat si nejvnitřnější přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Vzít věci do svých rukou.
(Klíma: Svět jako vědomí a nic)


Osvobozený, který skutečně slibovat smí, tento pán svobodné vůle, tento suverén - jak by nevěděl, čím je nadřazen všemu, co slibovat a ručit za sebe nesmí.


Člověka se každé zvíře bojí jako ztělesněné smrti; a ještě je na to pyšný jako na svůj primát, jako na důkaz své nadřazenosti, jako na potvrzení jeho nadvlády nad přírodou, jako na jeho vítězství nad vším tvorstvem! Ach...!


Tělesné utužování by mělo každému jedinci vštěpit přesvědčení o jeho nadřazenosti a dát mu onu víru, která věčně spočívá pouze ve vědomí vlastní síly.


Všechny argumenty o nadřazenosti člověka nemohou popřít fakt, že v utrpení jsou si lidé a zvířata rovni.
(Peter Singer)


Přepjaté výlevy citu, dávané veřejně a nepokrytě najevo, vzbuzují nadřazený smích a odmítavost, nevraživost u lidí, kteří žádné city nemají, nebo nanejvýš jen citečky nízké, sobecké a čistě účelové, a proto každý vyšší, pro ně nezvyklý, divný a tedy jistě "zvrhlý" cit, naprosto nepochopitelný, pokládají za projev nějaké duševní vyšinutosti, choroby, bláznovství, jež by se mohlo stát nebezpečným pro lidskou společnost, kdyby se jako nákaza, či lék, rozšířilo mezi lidský mor.


Víme jedno: Oni, ta verbež, ti podlidé, hrají a poslouchají samý sračky, zamořujíce svět svým hudebním smogem. Zatímco My... - ach, to je jiná: je to píseň o tom, že jsme naživu a že si děláme, co chceme, a komu se to nelíbí, ať si prdel políbí! - Je to výraz hluboké nadřazenosti nad Člověkem.


Lidé jsou stále schopni schvalovat, připouštět, tolerovat, plánovat a spáchat vraždu zvířete, jako kdyby na nevinné krvi záviselo jejich přežití, a jsou schopni vraždit jen pro ten psychopatologický požitek nebezpečného primitiva, jenž jej vyhledává ne kvůli hladu, nýbrž pro falešný pocit nadřazenosti člověka nad zvířetem, pro megalomanský pocit vlády nad světem, pro nenávist ke všemu divokému, pro zvrácené přesvědčení, že člověk je bůh, jenž vyžaduje zvířecí obětinu, aby se nezhroutil řád vesmíru.


Mnozí hlupáci, z téhož důvodu jako mnozí hrbáči, se stávají zlými, totiž z hořkosti nad ponížením, které utrpěli od přírody, a tedy hledají krátký triumf v tom, příležitostně nahradit potměšilostí to, co jim schází na rozumu. Z toho je mimochodem také pochopitelné, proč se vůči nějaké velmi nadřazené hlavě téměř každý snadno stává zlým. Z druhé strany mají hlupáci velmi často pověst zvláštní dobroty srdce, která se však potvrzuje tak zřídka, že jsem se musel divit, jak jí dosáhli, až jsem k tomu našel klíč v následujícím. Každý si vybírá, hnán nějakou skrytou silou, ve svém nejbližším okolí nejraději někoho, jehož rozumu je trochu nadřazen: neboť jen u něj se cítí příjemně; protože, podle Hobbese, "slastí pro každého ducha, ať je v čemkoli obratný, je dát se dohromady s tím, komu může ukázat svou velikost." Z téhož důvodu každý prchá před tím, kdo je mu nadřazen; pročež Lichtenberg zcela správně poznamenal: "Pro jisté lidi je člověk s hlavou fatálnější tvor než největší darebák": příslušně tomu praví Helvetius: "Průměrní lidé mají spolehlivý a bystrý instinkt, jak poznat lidi ducha a prchat před nimi"; a dr. Johnson nás ujišťuje, že "ničím tolik člověk nerozhořčí většinu lidí než tím, že se blýskne svou nadřazeností v konverzaci. Na okamžik se zdají být potěšeni, ale ve svém srdci ho závistivě proklínají." - Tím se tedy velká duchovní převaha izoluje více než všechno jiné a vyvolává, alespoň tichou, nenávist. Opakem je to, co činí tak obecnou oblibu hlupáků.


HUMANUM PAUCIS VIVIT GENUS
(Lucanus, Farsalské pole 5,343)
Pro málo velkých žije lidský rod
Tato slova pronáší Caesar v řeči, kterou potlačuje vzpouru svých legií. V mistrné zkratce Lucanově nachází výraz nadřazenost diktátorů (nebo géniů), pro něž ostatní lidé jsou jen nástrojem k dosažení cílů.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm