Předurčen k živoření

13. dubna 2016 v 13:51 | Misantrop

Přes chudobu duševního světa, která dává člověku možnost snadno se smířit s nejvšednější a pranic záviděníhodnou formou života, přes to, že patrně už povahou byl spíše předurčen k živoření než k životu - Jášenka se nudil.


Lidé jsou zrozeni k pouhému živoření, Misantrop k Velkému Životu.


Maximálně bych se možná spokojil s tím, že by lidstvo bylo jednou uvrženo do nějaké kruté existenční bídy, odkud by se už nikdy nevyhrabalo a kde by v malých roztroušených skupinkách živořilo až do skonání věků.


My dovedeme život pochopit a vysvětlit. Kdo to dokáže? Ne ten, kdo živoří.


Oni se narodili v podstatě do zničeného a okleštěného světa, v podstatě jako otroci a přírodní zrůdy, ale dál zřejmě zastávají názor, že je normální v tomhle a takhle živořit.


Jen si vemte, jak dlouho musí "boží hovádko" - člověk - pracovat, aby s bídou mohl jakž takž živořit ve tmě a zimě, ve spořílkovství a v otroctví zrůdě, jménem "civilizace"!


Je mi špatně, když vidím, jak se baví a smějí v té své tzv. "civilizaci zábavy". A čemu se smějí? Nechápu. Jsou to samé banální píčoviny, přisprostlé fórečky pro bandu primitivů s explozivním smíchem. Tak se řehotá trestanec, propuštěný náhle na svobodu. U nich je to stejné. Konečně se mohou po nekonečném pracovním týdnu odvázat a zařvat si ve svém uťápnutém živoření ve svěrací kazajce povinností.


Chci pomstu! A pak tu zbědovanou, všemožným mučením, týráním a ponižováním, dobytku podobnou bytost, živořící ve vlastních výkalech, nemilosrdně, ale pomalu zabiju.


Už dosti toho živoření a skuhrání a pitvoření!


Také my, my filozofové, my milci moudrosti a umění, my, kteří jsme příliš rozumní pro tento svět, také my chceme mít jednou podíl na tom všeobecném šílenství, také my bychom se rádi slepě oddali nějakému nesmyslnému ignorantství, nějaké lásce, nějakému vegetativnímu živoření, nějakému extatickému trápení, okolo něhož se točí svět.


Umět žít - k tomu je zapotřebí talent. A kdo ho nemá, buďto zahyne, anebo si zničí život tím, že ho promění v ubohé živoření bez světla a bez radosti.
(Arcybašev: Sanin)


Jedině nepřetržitá snaha o pozvednutí své bytosti nad pouhé živoření živých organismů, zvířat a lidí, řízená neúprosnou vůlí - to je dokonalost, jež nezná předem určených hranic. Já, Misantrop, přerušuji veškerá spojení, od živoření všech živočichů, včetně lidí, až po spojení s Bohem.


Kdysi jsem se rozhodl: než živořit, to radši zemřít, ale nejdřív zkusím změnit živoření na Život. No a dosáhl jsem, subjektivně vzato, takové kvality života, že kdybych musel měnit s kýmkoli, koho znám, nevydržel bych tak živořit ani týden!


Vždy nejlepší knihy byly zakazovány, na ty nejlepší filmy se sejde sotva hrstka zainteresovaných nadšenců, nejlepší hudební žánry doslova živoří po okrajích hlavních proudů, a tak je to i s nejlepšími lidmi.


Skoncovat jednou provždy se strastiplným živořením je vrcholný čin nejvyšší bytosti.


Lidé jsou svým celým způsobem života předurčeni buď k vyhynutí, nebo k živoření. Jsou příliš slabí, aby to dokázali změnit.


Život má velikost, když se pohybuješ na hraně; vlevo smrtelná propast, vpravo bezedná bažina živoření.


Život v odříkání nemá smysl. Žít je třeba teď a naplno a pak třeba chcípnout, ale je úplně vedlejší živořit pro nějakou pomyslnou budoucnost, která ani nemusí přijít.


Aby mohli vyhrát, cpou se anaboliky, které jim sice pomáhají držet krok, vůbec přežít, ale na druhou stranu působí ničivě. Slabí tak mají iluzi, že jsou životu rovnocennými soupeři, ale ve skutečnosti buď už umírají, nebo živoří.


Mám hnusné tělo, které nedovede spát a jíst. Umřu. Bezpochyby umřu, protože to, co teď žiju, nevede k životu, ale k živoření, k chátrání, ke konci.


Výkřiky umírajících a steny obětí násilí nepřestávají burcovat z klidného spánku všechny ty, kdo touží po něčem lepším, než je tenhle utrápený život. Ti chtějí s tímhle anti-hédonistickým živořením skoncovat.


Začal jsem nenávidět. A to je všechno, co mi zbývá. Ta hořká nenávist k vlastnímu osudu, k životu, který tu živoříme bez vlastní viny. Pochopil jsem, že se s touto zemí, v níž jsem se narodil, děje něco obludného, něco strašně absurdního, něco, co nemá obdobu. Pochopil jsem, co je to velikost chátrání, vznešenost rozkladu, patos degenerace. Pochopil jsem, že tato země pomalu a jistě zaniká, že se její dějiny pohybují stále zpět.


Tolerancí všechno špatné začíná. Nejdřív tě totiž naučí tolerovat všechny lidi i s jejich chybami, až nakonec budeš snášet i živoření v bídě, v otroctví a v přelidnění.


Anarchisté budou celý život živořit a "bojovat" proti systému a nakonec chcípnou ve stejných okovech, s jakými přišli na svět, aniž by se cokoli změnilo.


Atentáty anarchistů bez přestání opakovaly se po celý týden. Bylo mnoho obětí; téměř všechny pocházely z nejchudších vrstev. Tyto zločiny vyvolaly všeobecné rozhořčení. Nejostřeji je odsuzovali hoteliéři, služebnictvo, drobní úředníčci a maloobchodníčci, které trusty dosud nechaly živořit.
(France: Ostrov Tučňáků)


Človjek je si svým životem relativně jist, ale je to život umělý a nepřirozený, který je vykupován celoživotním trápením a živořením v cyvylyzaci.


Každý na světě si zaslouží soucit, jen lidé ne. Ti by měli naopak pykat za to, kolik utrpení vynášejí na svět; měli by živořit ve strachu, bídě a ponížení, dokud by je někdo nebo něco nevymazalo z povrchu zemského.


Ještě nejsi otrávený tímhle človječím živořením? Jak dlouho chceš v cyvylyzaci krotit divoké zvíře v sobě?


Jak se mohl rozvíjet lidský duch, znepokojovaný děsivými přízraky a vedený lidmi, kteří měli zájem ho udržovat v jeho nevědomosti a v jeho obavách? Člověk byl nucen živořit v primitivní hlouposti (vykládalo se mu pouze o neviditelných mocnostech, na kterých prý závisel jeho osud).


Lépe zemřít svobodný, než živořit v porobě.


Je lepší strůjcem vlastní zkázy být
než v pochybné radosti živořit.


Země se stále víc a víc začíná podobat židovskému ghettu, v němž natěsnána na sebe živoří podlidská chátra.


Ty nejchytřejší mozky zůstávají navždy nepochopeny, nebo maximálně živoří na okraji zájmu. Svět patří blbcům. Tvorové, jako jsem Já, živoří věčně kdesi na okraji.


Žalostně živoří tu duše tvorů,
co žili bez hanby i bez chvály.
Jsou přimíšeni k nehodnému sboru.
Nebe je svrhlo, peklo se jich štítí.


ADAM
Mnoho vás tu ještě takto živoří?
ESKYMÁK
Inu, vskutku mnoho. Víc než myslíš, pane.
Na prstech všecky ani nespočítám.
Sousedy své jsem už pobil,
však zdá se, marně, přišli zas noví.
A tuleňů je málo. Jsi-li bůh,
tak zařiď, prosím, ať je lidí méně,
však tuleňů víc.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm