Rovnováha musí být zachována

20. dubna 2016 v 13:20 | Misantrop

Všechno na tomto světě má a musí mít svůj opak, svého nepřítele, aby byla zachována přírodní rovnováha.


Vesmírné dění je bez počátku, věčné a nebude mít nikdy konec - jen po proběhnutí určitého období se prakrti vrací do rovnovážného stavu, což znamená, že svět se stáhne, a pak po dalším období je rovnováha opět otřesena a nový svět je tvořen.


Neběduj nad tragickými událostmi! Nějak se musí udržovat rovnováha v přírodě. A co nejde po dobrém, musí jít po zlém.


Pochopte, každý den padnou tisíce mých nejskvělejších mužů... ti nejlepší. Je porušena rovnováha v Evropě, protože ti druzí neumírají. Žijí, žijí ti v táborech a žijí ti méněcenní, a jak to pak bude v Evropě vypadat za sto let? Za tisíc?...


Protože je světlo a svoboda na jedné straně, napomáháme na druhé straně temnosti, aby byla rovnováha a nenastal mračný zmatek.


Počkat! Rovnováha! Zásadní porušení rovnováhy má za následek duševní poruchu nebo přesněji řečeno poruchu v projevech člověka.


Na světě je rovnováha citů, a nejen citů. Je však také porušování této rovnováhy.
(Vodička: Ptačí cit)


Neobnoví rovnováhu sama Matka Příroda, až se ještě víc přemnožíme?


Postrádám jedno základní naučení, jež by se mělo vštěpovat všem a všude:
CHRAŇTE PŘÍRODU - NEMĚJTE DĚTI!
Protože jinak jsou jakékoli snahy o zachování rovnováhy v přírodě naprosto bezúčelné, s těmi miliardami lidí, co tu jsou.
Jednou se to stane. Jednou lidé zdegenerují, vymřou a svět se zase vrátí zpátky k původní rovnováze a harmonii. Já tomu věřím.


Pořádně můžeš dělat jen jedno, anebo druhé; nikdy obé zároveň, neboť pak neděláš nic z toho správně, přesně, přísně, tvrdě, hrdě, silně - svobodně. Pak nejsi nic, jen ubohý člověk-obojetník bez ukotvení a bez rovnováhy.


Odměňováni a podporováni by měli být bezdětní samotáři. Pak by se snad svět zbavil lidské Rakoviny a uzdravil se a uvedl opět do rovnováhy.
Šelmy, jež by se živily tou údajně "přemnoženou" zvěří a jež by udržovaly jejich početní stavy v rovnováze, ty také odmítají reintrodukovat do naší krajiny. Ty jim také vadí. Proč? Protože lidé sami si chtějí podržet kontrolu, sami chtějí mít monopol na zabíjení; tady je každá konkurence nevítaná, dokonce i tehdy (a to vždy), když to lidé dělají špatně, zbytečně a ve velkém. S lidmi se nikdy neobnoví dřívější harmonie světa. Bez lidí téměř okamžitě. Není to divné? Říkám vám jedno: člověk musí být zničen!


Chtělo by to, aby nejmíň tisíc let umíralo víc lidí než se jich rodilo, aby se vše uvedlo do rovnováhy.
Pokud se lidstvo samo systematicky nezačne obracet k primitivismu a k misantropii, bude k tomu, po překročení kritického bodu, bolestně a strastiplně donuceno a příroda se bude moci konečně začít vylízávat z ran, způsobených člověkem, a vrátí se ke své původní rovnováze.
Zákon džungle mi úží dech, ale takový je zákon rovnováhy, síly, mládí a krásy.
Nic ve vesmíru není totální nebo stálé. Vzájemné působení sil vytváří zdravou rovnováhu. Život nemá rád totalitu. Jak nedostatek, tak i nadbytek mu škodí. Čím víc se kyvadlo vychýlí do jedné strany, tím víc se vychýlí při zpětném pohybu do druhé strany. Čím víc tedy člověk drancuje přírodu, tím víc bude on sám drancován.
Co je všechno to násilnictví a zločinnost? Je to jen rovnovážný prvek vesmíru.


Jako by tu luzu židovskou, kramářskou, praktickou, prosaickou, střízlivou něco mohlo z rovnováhy přivésti! Luzu lazzaronskou, cikánskou, zbrklou, potrhlou, opilou taky z ní nic nedovede přivésti, protože v ní nikdy není!
(Klíma: Ženy Cesareovy)


Posměch bláznů a spodiny nevyvede lidského ducha z rovnováhy ani ho nezmýlí v jeho vlastním hodnocení. - Rovněž by se nikdo nerozhořčoval nad nehodou, nepříjemností a nevyvádělo by ho to z rovnováhy, kdyby mu vždy rozum řekl, co je vlastně člověk: bytost nejvíce potřebující pomoc, dávající každý den a hodinu cenu velkým a malým nehodám, το δειλοτατον ζωον, která proto žije ve stálé starosti a obavě.
Kdybychom mohli všechnu bídu světa položit na jednu misku vah a všechnu vinu světa na druhou, zajisté by byl jazýček v rovnováze.


Při posuzování různých vládních forem nebývá dosti bráno v úvahu to, že ve všech, ať se jmenují jakkoliv, existují svoboda a otroctví zároveň jakožto polární protiklady. Má-li moc jeden, je podroben dav, má-li moc dav, doplácí na to jednotlivec; to platí na všech stupních, ač snad někde lze dosáhnout rovnováhy, avšak jen na krátkou dobu.
(Goethe: Poznámky a pojednání)


Kdo dovedl číst v Goethově nitru? Tento člověk, který prchal před vzrušením, před podívanou na nemocné, před podobou smrti, před každým otřesem budovy světa i vlastního já, před každým porušením rovnováhy - před démonem - činil tak proto, že to všechno měl v sobě; a jen jeho moudrost stmelila hráze, bez nichž by se byl pohroužil do vln.


Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.


Pokoušel jsem se milovat, ale jen mě to vyvedlo z rovnováhy.


Zákon o povinné sterilizaci prvorodiček by za pár století přinesl první labužnické ovoce v podobě opětné rovnováhy v přírodě, která by nastala poté, co by se vyrovnal počet ledské populace vůči ostatním zvířecím druhům.


Dokud se člověku líbí pleskání štiky ve vodě, je básník; jakmile ví, že tohle pleskání není nic jiného než štvanice silnějšího na slabšího, stává se myslitelem; a když pak už nechápe, jaký smysl má ta štvanice a k čemu je zapotřebí oné rovnováhy, jíž se dosahuje zabíjením, začíná být znovu hloupý a tupý, jako byl v dětství.
(Čechov: Zápisník)


Každé narušení rovnováhy vede k chorobám, které vyžadují zásah lékaře.


Soudržnost lidí a jejich vzájemná snášenlivost je vždy umělá, nepřirozená a stojí na vratkých nohách. Stačí málo, aby byla vychýlena z rovnováhy, a položí se.


Ekonomové a historici (například A. J. Toynbee a jiní) hledají, kde se stala chyba, a dospívají k tomu, že lidé jsou prostě špatní, neschopní jako živočišný druh žít jako ostatní zvířata v rovnováze a harmonii se svým životním prostorem. Konečně na to kápli! To je objev na Nobelovku!


Oni nejsou jako ostatní pozemští tvorové, kteří dokážou žít v rovnováze, aniž by se o to museli jakkoli snažit.


Starý myslel v geologických pojmech a nebál se logických závěrů. "Jediným výsledkem vašeho pokroku bude to, že po několika málo generacích přijde skutečná revoluce - přírodní, kosmická revoluce. Vyvracíte rovnováhu. Ale nakonec si ji opět zjedná příroda. A ten proces bude pro vás velmi nepříjemný. Váš pád bude tak rychlý jako váš vzestup. Rychlejší."


Nehodlám se zbavovat utrpení, jež neodmyslitelně vyplývá ze samé podstaty života, tím, že bych si ukládal další nesmyslná pokání a stranil se slastí, jež život přináší. Ne, obojí musí být v rovnováze! To ostatně zjistil i sám pozdější Buddha, když se probudil ze sna, v němž málem zemřel hlady a podvýživou.


Opodál vyvedla srnčí máma srnčátko na pastvu. Bedlivě se rozhlíží, zdali je všechno v přírodě v pořádku a v rovnováze. Srnčátko může si běhat svobodně kolem ní. Svět je totiž právě teď dokonalý a bezpečný. To jen člověk skáče jako kašpar střídavě na obě misky váhy, chtěje sám ustálit svět, ale vše co se mu při tomto nejapném vyvažování podaří, je vychýlit vždy jen jednu misku vah na úkor té druhé.


Satanista nechápe "Boha" - ať už je nazýván jakýmkoli jménem, či ať je bezejmenný - jako bytost, která má podíl na utrpení, ale jako rovnovážný faktor v přírodě. Tato mocná síla, která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli, plnou podlosti a špíny.


Zdá se, že lidstvu je souzeno, aby zničilo rovnováhu života na Zemi - a tak se stalo nástrojem vlastní zkázy.
Jestliže lidská rasa poruší rovnováhu Země, bude pošlapána a odhozena.
Technologicky vyspělá zelená utopie, v níž malé množství lidí žije šťastně v rovnováze s ostatním životem na Zemi, je sice vědecky proveditelná, je však lidsky nepředstavitelná. Jestliže se někdy něco takového vyskytne, nebude to z vůle homo rapiens.


Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství.


"Co s ním udělám?" mihlo se hlavou nadporučíkovi, "má, prokristapána, takový pitomý výraz."
A dobrosrdečné, nevinné oči Švejkovy dál zářily měkkostí a něhou, kombinovanými výrazem naprosté duševní rovnováhy, že všechno je v pořádku a nic se nestalo, a jestli se něco stalo, že je to také v pořádku, že se vůbec něco děje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm