Všem živým a po životě toužícím

7. dubna 2016 v 15:30 | Misantrop
"Láska ke všem živým bytostem je nejšlechetnější vlastností člověka."
(Charles Darwin)


Vědomá bytost kráčí osaměle světem jako živoucí neživý svědek a příklad všem živým a po životě toužícím. Ale život je silný, velmi silný - a chytrý. V tomto kosmickém eónu nám život dává ještě možnost volby, protože si je jistý, jak se většina z živých rozhodne: totiž vždycky špatně, to jest pro život, to jest pro utrpení.


Ponenáhlé zjevování se vrcholných zjevů přírody - misantropů. Už už se připravoval jejich zrod, ale buď byli tak silní, že se dokázali nenarodit živí, nebo tak slabí, že se narodili živí, a ještě slabší, že se narodili živí s předurčením, aby se z nich stali misantropové, ale vzdali se své vznešenosti a splynuli s okolím. Já patřím mezi ty slabé, kdo se narodili živí.


Jsou dva typy živých bytostí: buďto geniální, nebo genitální.


Kde je místo rozumnosti?
Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.


Buňka, která se závažným způsobem odchýlí od normálu, jednoduše obdrží signál, po kterém spáchá sebevraždu. Tak to funguje u všech živých organismů, kromě člověka. Ten sice vidí, že svým životem škodí celkovému organismu Země, avšak sebevraždu ani jako jednotlivec, ani jako živočišný druh přesto nepáchá; to, co dělá, je spíš společná sebevražda, do níž zatahuje i ostatní tvorstvo, jež by rád vzal do hrobu s sebou.


I když je pravda, že dnešní živoucí druhy představují pouze 0,1% z celkové biologické minulosti Země, je jejich vyhynutí mnohem tragičtější. Poté, co se dnešní živoucí druhy vyvinuly na úkor miriád jiných druhů a po miliardy let předávaly svůj genetický kód, zaslouží si každý dnešní živoucí druh, včetně našeho, hlubokou úctu a vážnost. V tomto smyslu jsou všichni živí tvorové na vrcholu evoluce.


Bůh Indra začal sbírat na břehu Gangy jedno zrnko písku za druhým a házel je do vody. Když to Tapódatta viděl, přerušil své asketické mlčení a zeptal se ho zvědavě: "Co to děláš, bráhmane?" Indra v bráhmanském přestrojení odvětil: "Stavím přes Gangu most, aby po něm mohli přecházet živí tvorové."


Staří Egypťané pokládali mozek za přebytečnou a neužitečnou hmotu, již po smrti člověka odstraňovali z těla nosními dírkami, podobně jako my živí smrkáme.


Existuje krmě, která neposkvrněna jest krví,
krmě, jež čistá je a živoci dál jsou po ní živí.


Sejdou-li se mezi sebou, zpijí se a porvou jako divoši! Což jsou to živí lidé, a ne spáči?


Lítice, Kerber a o světlo nouze,
hrozivý dým skrz hrdlo chrlící Tartar,
to není nikde a být ani nemůže nikde;
zato veliký strach mají z pokuty živí
za velké viny a trest je za zločin čeká,
strašlivé svržení ze skály, vězení, důtky,
pochodně, smola, cejch a kláda a kati.


Myslel jsem na tu nezbytnost, jíž nikdo z nás nemůže uniknout. Slunce zapadlo. Otevřel jsem okno, díval se, jak se zažehují první hvězdy, a s hrůzou jsem myslel na to, že úděl tohoto světa nejen není jedinečný svou krutostí, nýbrž je možná údělem nesčetných světů a že v nekonečných prostorách, všude, kde jsou živí tvorové, jsou možná podrobeni témuž zákonu, který je přisouzen nám. Kéž ty sestry naší Země zplodí život a bytosti méně nešťastné, než jsme my.
(France: Blouznivá snění)


V hroudě, když deštěm jakoby zpuchří,
přivede na svět červy; to tělíska hmoty,
kterými ze starých kolejí pohnula novost,
se přeskupí tak, že se zrodí tvorové živí.


Běžní pomocníci boháčů, příručí, úředníci, dohazovači, cesťáci, zachovali svým chlebodárcům neochvějnou věrnost. Doposud živí zřízenci katastrofou postižené banky se v den splatnosti ubírali rozbořenými ulicemi, aby ve stále ještě doutnajících budovách předložili směnky a mnozí se při inkasu propadli do plamenů.
(France: Ostrov Tučňáků)


A když se dosyta najedli živého masa, s rozkoší si olizují krví zbarvené rty. Jim není nic do toho, že v nekonečném řetěze živých bytostí jedinec, kterého právě ohlodali, tvoří možná nejbližší článek k nim samým.


Žil na Zemi On
Byl chytřejší
A silnější
A protože nad slabostí vítězí síla
A rozum hlupákům hlavu v němém úžasu zvedá
Stal se vládcem všech živých a neživých


Je sladký pocit moci nad živým tvorem a ještě sladší je moc nad velkým počtem živých tvorů.


Industriálně-technologický systém může přežít, nebo se může zhroutit. Pokud přežije, možná bude nakonec dosaženo nízkého stupně fyzického a psychického utrpení, ale to je podmíněno absolvováním dlouhého a bolestného období úprav a stane se tak pouze za cenu permanentního snižování lidí a mnoha dalších živých bytostí na úroveň produktů techniky a pouhých ozubených kol společenského stroje.


Ze živých tvorů mě tentokrát zaujali ti nejmenší, jimž se říká živočichové. Broučci různých barev a tvarů.
Za Sádkem leží na cestě přejetý slepýš. Za život jsem snad viděl víc slepýšů přejetých než živých! Je to hrůza. Ta auta jsou ryzí zlo. Kolik jen životů vzala!


Název tohoto díla (Metamorphoses, Proměny) pochází od jeho ústředního motivu. Z bohaté mythologické tradice řecké a částečně i římské vybral básník Ovidius takové báje, pověsti a legendy, ve kterých se vypráví o proměně člověka ve zvíře, rostlinu, kámen, vodu, hvězdu apod., anebo vůbec o přerůzných - ponejvíce ovšem nadpřirozených - změnách bytostí živých i věcí takzvaně neživých. Tímto motivem spojil Ovidius bezmála půl třetího sta řeckých a římských bájí v souvislý celek (perpetuum carmen, nepřetržitý zpěv) a uspořádal je i chronologicky, začav změnami, za kterých vznikl z pradávného chaosu svět, a skončiv Pýthagorovou obhajobou vegetariánství.
(Doslov k: Ovidius: Proměny)


Tak dlouho, jak bude člověk necitelným vrahem milých živých stvoření, nepozná zdraví a klidu. Tak dlouho, jak budou lidé zabíjet ubohá zvířata, budou se zabíjet navzájem. Ten, kdo zasévá sémě vražd a bolesti, nemůže sklidit radost a lásku.


Byla to říše věčné mrákotné tmy, mlhy a smutku. Království běd, pláče a nářku. Vládl tam přísný bůh Hádés se svou manželkou Persefonou. Byl to temný, věčně mlčící a zamračený bůh, nejstrašnější ze všech ostatních bohů, který neznal slitování. Kdo se jednou dostal pod jeho moc, za kým se jednou uzavřela pevná kovová brána, ten už nikdy nespatřil sluneční světlo. Živí i mrtví se báli vyslovit i pouhé jméno tohoto boha.


Copak, nešťastníku, žes přišel do těchto truchlivých míst, kam živí nevcházejí? Toužíš po návratu do sladké otčiny? Mnoho, mnoho ještě zkusíš.


Přátelé, máme to nade všechny pochyby zázračnou loď. Jen jí děkujeme, že jsme v této chvíli živí a můžeme se těšit ze slunečních paprsků.


Mrak zármutku se snesl na Élektřinu tvář. Propukla v bolestný pláč a kvílela:
"Je to tedy pravda, můj drahý bratr Orestés je mrtev! A já mu ani oči nemohla zatlačit! Skonal někde v daleké cizině a já ho už nikdy neuvidím. Kéž bych byla bývala s tebou a zahynula i já, drahý Oreste!"
Dál a dál prolévala slzy a objímala zlatou nádobu. Orestovi se zamžily oči a už se nedovedl déle přemáhat. Přiskočil k sestře, sevřel ji do náruče a konejšil ji:
"Neplač, neplač nad tou zlatou urnou! Není v ní popel Orestův!"
"A kde tedy je? Což nemá ani hrob?"
"Nemá! Živí přece nemají hroby."


Jsem snad povahou víc hinduista než dědic antické kultury. Staří Řekové a Římané, jakkoli si vážím jejich filosofie a umění, byli na mne ještě příliš barbarští s těmi svými krvavými zvířecími oběťmi. Jedině bych schvaloval obětiny pro bohyni Hekatu; jí se totiž obětovali psi, jakožto démonická zvířata. Dospět k pravému opaku duchovního směřování, tedy k uctívání zvířat živých a svobodných, namísto mrtvých a zotročených, vyžaduje zřejmě mnohem vyššího ducha, ačkoli je to tak prosté a přirozené. Alespoň pro mne.


Proč by živí tvorové měli být nepřáteli? Proč by se měli navzájem zabíjet, ničit život?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm