Karel Čapek a jeho Válka s Mloky

30. května 2016 v 13:16 | Misantrop |  Četba
(doslov)

Čapek drží ve Válce s Mloky linii všeho, čím se člověk pokouší vyjít nad svou přírodnost; je to pro něho jen gigantomanie, která vede ke zkáze; charakteristicky všechno velké, co si lidstvo naplánovalo, se obrací ve svůj pravý opak, v katastrofu. Skutečnost dala a dává Čapkovi za pravdu. Válka s Mloky podržuje si platnost a velikost svého útoku proti -- proti čemu vlastně? Lehčí by bylo vypočítat, proti čemu Čapek neútočí, než proti čemu útočí. Žertovně a rozmarně v podání, ale tím vážněji ve smyslu a v zacílení dostává tu svůj díl všechno to, co se změnilo ze symptomů v strašidelnou skutečnost: hloupé a ohlupující umění, prodejná věda, senzační a posluhující tisk, výchova, školství, neplodné kongresy a zasedání, zvláště Společnosti národů (dnes OSN), kde se jen farizejsky řeční, uzavírají se smlouvy a dohody jen proto, aby se přesně vědělo, co je třeba porušovat, koncerny a monopoly, zisky a dividendy, politika vlád, svět, v němž se všechno dá prodat a koupit, svět, který zešílel. Naléhavost a úděsnost útoků se alegoricky fantastickým podáním neztratila, naopak získala, neboť se monumentalizovala.
Válka s Mloky se nemíjí účinkem ani dnes, je to kniha, která trvá.
Alexander Matuška (1963) & Misantrop (2016)

Válka s Mloky je vtipnou a ironickou revuí Čapkova světa, spojená řadou výjevů mločí historie. Tento utopický román (ačkoliv Čapek v předmluvě jasně a správně říká, že to není utopie, nýbrž dnešek - pozn. Mis.) vře nejen rozmarem a vynalézavostí vypravěče, ale i prudkou trýzní skeptika, který zkrachovalému lidstvu řečí svého příběhu nakonec říká, že už je vtipu dost, že už je čas přestat vtipkovat se svým osudem. Salamandří námět rozvíjí Čapek jako ovládnutí světa i člověka zvířetem: Člověk je objeví, člověk si je oblíbí, člověk je vezme do učení; zvíře se u člověka vyučí, rozmnoží a zastane lidskou práci; člověk se spolehne, zlenoší, zahálkou zeslábne, a protože ani v nebezpečí není schopen potlačit své lidské neřesti, hamižnosti a nenávisti, rozdělen a zhanoben podléhá. Strůjce mločích dějin je však třeba hledat v žurnalismu, který žije z humbuku, v pedantické pseudovědě, v egoistické mezinárodní politice a v imperialistickém kapitalismu. Tato čtverá lež je tak výborně zachycena ve svých projevech, že ani nerozeznáme, kde přestává pozorování a začíná karikatura.
Nakladatelství Čs. spisovatel, edice KLÍČ (Knihovna Lidové Četby), 1963

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm