TYGR v literatuře a filosofii

10. května 2016 v 15:45 | Misantrop

Prvotní slon Thá ustanovil pánem a soudcem nad džunglí Prvotního tygra: jemu ať obyvatelé džungle přednášejí své spory.
Jako každý jiný i Prvotní tygr se tehdy živil ovocem a trávou. Bez bázně před něho obyvatelé džungle předstupovali a jeho slovo bylo džungli zákonem. Byli jsme tehdy, pamatujte, jediný lid.
A tu jednou večer vzplála mezi dvěma srnci hádka - byla to hádka o pastvu, jaká se teď vyřizuje hlavou a předníma nohama - a jak tak před Prvotním tygrem, uvelebeným v kvítí, oba hájili svou věc, jeden prý do něho rýpl parohy. Prvotní tygr zapomněl, že je pánem a soudcem nad džunglí, skočil po srnci a zlámal mu vaz.
Až do toho večera nikdo z nás nezahynul. Prvotní tygr pochopil, co provedl, a pachem krve zmámen utekl do severních bažin.


Zajímavý byl pohled na tygra, když tento uslyšel a uviděl ponejprv gramofon. Zprvu se velký bengálský tygr díval nejistě na cizí předmět a s vrčením ustupoval dozadu, pak ale počal přátelsky vrtět ocasem a při příjemných zvucích gramofonu počal se válet po zemi, přičemž předl jako kotě. Když přestala hudba, přestal se také tygr válet po zemi, když pak znovu spustili gramofon, opakoval tygr svou hru.


V dáli kopce, lesy, kanci, šneci
Vidíte, jak tu nervně pobíhám?
Tak přešlapuje tygr v kleci!


Země se bude točit dál, ať už zahyne tygr, který zaútočil na člověka, nebo ať člověk podlehne tygrovi.


Povídka, nebo spíš bajka, Zákon cti, vypráví o lovci, jenž uniká před tygrem, vyšplhá po lianě na strom, jenže tam sedí medvěd. Dole se tygr rozesmál: "Ach, bratříčku medvěde, ten člověk chce ulovit tebe i mne, je náš společný nepřítel. Shoď ho a já ho sežeru." Medvěd ho však neshodil, protože zákon cti mu nedovolil vyhnat svého hosta. Tygr ulehl do stínu velkého stromu. Podřimoval. Věděl, že zralé plody ze stromu vždycky spadnou. Muž tři noci nespal, nejedl, nepil a pak celý vyčerpaný spadl jako plod vlastních činů přímo do chřtánu svého osudu. Karmický zákon v podobenství.


Buďsi tygr nebo lev, jenom nebuď psem.


Mudrce a krásu nové tygří srsti omezenci těžko rozpoznají
Po léta se mnozí z moudrých prostým lidem podobají.
Bílý tygr nezlomí výhonek rašící trávy.


Krásu nové tygří srsti - nová tygří srst, ještě nevybarvená v jasné pruhy. Jiný výklad vychází ze staré pověsti o tom, že barva tygří srsti se co chvíli mění. Metafora básně vyjadřuje ztajené, ještě plně neprojevené schopnosti výjimečného člověka.
Bílý tygr - podle starých bájí má tělo bílé, na něm černou kresbu, ocas delší než tělo a je mírný povahou, nepojídá živé tvory, nešlápne ani na zelenou trávu (viz obrázek níže).
(Pozn. k předešlému)


Dole pod kopcem se plíží podél potoka kocour. Za chvíli odtud odchází vítězoslavným krokem panské šelmy a v zubech si jako kořist odnáší uloveného hraboše. Jako nějaký tygr v džungli.


Tygr je mocné zvíře a i on se člověku raději obloukem vyhne, ba ani nechodí do míst, kde lze potkat člověka - pokud ovšem takové požehnané místo existuje v dnešním přelidněném světě. I tygr se lidem raději vyhýbá. Přitom by mu v přímém souboji s člověkem stačilo jen se ohnat svou vražednou tlapou a bylo by rázem po boji - a po člověku. Ale i ta lítá šelma moc dobře ví, že by na sebe strhla nežádoucí pozornost a pomstu toho nebezpečného lidského hnusu.


Nebo ten tygr: Asi devítiletý byl jsem ve zvěřinci, odporný menažerista rýpal železnou tyčí do tygra, jenž strašně zuřil; ten orangutan v hadrech se chechtal; a já, když jsem strašně pobouřen a vzteku pln odcházel, opakoval jsem si vícekrát vášnivým šeptem: "Nic si z toho nedělej, můj andílku zlatý, však přijde doba, kdy ti toho prašivce hodím na pospas!"


Zatímco tygr se spokojí s poměrně malým honebním revírem, člověk zvrhle požaduje celý svět.


Chce-li člověk zabít tygra, říká tomu sport, chce-li tygr zabít jeho, nazývá to zvířeckou krutostí.


Koloušek v horách,
stranou všech cest, zbytečně polekán
hlasy vánku i lesa,
hledá zděšenou matku laň.
Což jsem gaetulský lev anebo tygr zloch,
což bych tebe já chtěl stíhat a zardousit?
(Horatius: Ódy)


Neumím nic opravovat. Jsem jako tygr. Když neuspěji při prvním skoku, stáhnu se s mručením do své džungle.


Orfeus, prostředník bohů, muž vznešený, dovedl zdržet
od vražd a od hnusné stravy lid žijící divoce v lesích.
Říká se proto, že krotil lvy i tygry.


Tygr a jelen je mým sousedem
Po blaženství samoty jsem vždycky toužil
Navždy chci být jiným nepodobným člověkem
(Chan Šan: Blaženství samoty)


Oba poskakovali kolem něho a křičeli: "Zrádce!" a "Ideozločinec!" Děvčátko napodobovalo bratra každým pohybem. Bylo to trochu děsivé, jako když dovádějí tygří mláďata, z nichž co nevidět vyrostou lidožrouti.


Každý, kdo je statečný, kdo má svou vůli, je zlý: my jsme zlé, Cesare je zlý, tigr je zlý, lev je zlý, orel je zlý, - ale hodné je hloupé jehně, holub, každý dobrácký idiot!
(Klíma: Soud Boží)


Cituji: "Tvoje já je dosud silné a vzpurné jako divoký jačí býk, a proto nutně potřebuje tygra ještě silnějšího než je samo a ještě divočejšího, aby je zkrotil a navždy umlčel!" - Tak takhle tedy ne!


Thajské přísloví:
Utéci od tygra ke krokodýlovi.


Ke každému člověku, ke každému zvířeti plíží se Vznešeno, které je mu někdy příjemným lechtáním, nejvyšší slastí jindy, obyčejně nejvyšší hrůzou, tichým tygřím krokem plíží se blíž a blíž...; aby z dnešního člověka, který je veskrze zvířetem, stal se jednou - Bůh.
(Klíma: Slavná Nemesis)


Jaká nenávist může být větší, než nenávist tygra ke krotitelům?


Lidé zaměňují příliš často spánek a bdění, božské odpočívání a lenost, pomalu se ploužícího tygra a prase.
(Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha)


Lidé by měli žít jako tygři: - jeden na 100 km².


Zde přemáhat - tam přemáhat jest jen líc a rub téže věci: tak tomu chce paradoxní ekvivocita rozkošného hravého tygra Světa.
(Klíma: Vznešená síla)


Kdyby to záviselo na mé vůli, chtěl bych být radši syn tygra, jehož krutost je známa: nebyl bych tak zlý.


Sliboval jsem si od Indie Poslední vítězství; a právem. Usadil jsem se v pralese pod Himálají, v jeskyni... Tam uplynuly dva nejkrásnější, nebeské roky mého života. Dravci chovali se ke mně přátelsky... Vícekráte jsem se probudil, maje hlavu spočívající na břichu spícího tygra nebo pantera.
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Až půjdeš kolem tygřího doupěte, jeho obyvatel co nejrychleji prchne, aby neviděl jako v zrcadle svou povahu vyvýšenou na podstavec ideální perverzity.


Pro srovnání se podívejme na bengálského tygra - ten ideál půvabu, krásy, fyzické dokonalosti a vznešenosti. A pak se podívejme na člověka - na toho ubožáka.
(Twain: Nejnižší živočich)


- Tygři nejsou ani zdaleka tak zákeřní a krvelační jako lidské šelmy...
- A co to tam nahoře?
- To víte, bestie se najdou i mezi zvířaty.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm