Všude samý bloud

11. května 2016 v 12:11 | Misantrop
Antoine Watteau: Serenáda bloudova (1719)


Dvůr naveskrz se hemží hvězdopravci
a ve všem rozhoduje jejich soud.
Ti kořist loví si tu jako dravci
a všude samý lump je, samý bloud.


Je ztracen, kdo by chtěl ženám věřit, bloud!
(Molière: Škola pro muže)


Pokavad živ je na zemi,
tvor lidský bloudí, pokud za čím spěje.


Jak člověk neklesne, když, bloud, má slepě rád!
(Molière: Škola pro ženy)


Lžou frašku - otřepaných slov -
Bloud šeptem - Nahlas filosof.


Je bloud, jenž zvyk si na Venuši:
ta spoutala mu tělo, duši,
šalbou, klamem zle ho kruší.


Kdo nebloudí, ten bez rozumu jest.


Kdo sebedůvěry má příliš ve své hlavě,
to vskutku blázen je, bloud nejhloupější právě.


Bloud, kdo tam zírá mžouravými zraky,
o lidech blouzně kdesi nad oblaky!


Leckdo se vydá na dalekou pouť,
aby takto mohl ženám uniknout -
vědět má, že pokoj nedají mu, bloud!


Já a dub jsme spřízněni podobným osudem, jenž vyplývá z našich povah. Vysoko nad zemí v jeho koruně mě lehce ovívá teplý větřík a hřeje jarní sluníčko. Nechce se mi sestoupit zpátky na zem a znovu se po ní jako bloud plahočit.


Bloud je, kdo mní, že kdy zmoudří, kdo blázní!
(Goethe: Píseň Velkého Kofty)


Ladislav Klíma se vyjádřil, že Arabové jsou nevzdělaní, zbabělí, smrdutí, nábožní velbloudi (viz Soud Boží). Trefná charakteristika. Ale domnívám se, že neměl na mysli ta zázračná býložravá zvířata, která jsou sympatická tím, že se brání pliváním do obličeje; zdá se, že měl na mysli spíše to, že Arabi jsou prostě velcí bloudi, to jest lidé, kteří velice bloudí. Myslím, že od té doby zabloudili ještě víc.


Já však chci být nezávislý
na všech mudrcích i bloudech;
na těch, stoické kdo mysli,
na těch, rtuť kdo mají v oudech.
(Goethe: Kniha rozladění)


Často si říkávám: co jsi to za blouda, že nezůstáváš pořád u sebe, nežiješ jedinečným slastem a místo toho se dereš ven před tu hrůznou masu, které se říká obecenstvo, abys jeho zcela bezvýznamným souhlasem získal absurdní svolení, abys mohl dále svůj skladatelský talent prakticky uplatňovat!
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Stále se nepřestávám dívat před sebe, kam šlapu; chci-li se rozhlédnout, zastavím se raději, než abych kráčel jako bloud s hlavou v oblacích.


Před kým, bloude, to prcháš? - i bohové bydlili v lesích,
dlel tam i trojský Paris - nechť Pallas ve městech bydlí,
kterým základy dala - my nade vše milujme lesy.
(Vergilius: Zpěvy pastýřské)


Bez vychloubání smím říct, že mnohem dál a směleji jsem vnikl než ti všichni pánové, co u prvního milníku se obrátí, už plni divů svého putování, a pyšní se jak samolibí bloudi, k nimž větší bloudi s úctou vzhlížejí!
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Poznání prázdna ti prospěje po mnoha stránkách:
už nebudeš bloudit a váhat a napořád bádat
o stavbě světa, ni ztrácet víru v má slova.
KTEŘÍ VŠAK MĚLI ZA TO, že pralátkou věcí
je oheň a svět že je ustrojen jedině z ohně,
takoví zbloudili daleko od pravé cesty.
Hérakleitos se první bil v jejich čele;
oslnil po řeckých vlastech svou nejasnou mluvou
spíš jalové hlavy než vážné hledače pravdy;
vždyť bloudi ctí a milují spíše to všecko,
co vidí v kroucený sloh a slova se halit,
a za pravdu mají, co lahodně pohladí uši
a líčidlem lepého zvuku se nabarvit může.
Vidím, že nejenom bloudí, ale i blouzní.
KDO TEDY VYŘKL, že pralátkou věcí je oheň,
že z pouhého ohně lze vyložit veškerý vesmír,
nebo kdo zrod všech věcí přičítal vzduchu
nebo měl za to, že věci vytváří voda
z vlastních zdrojů či všecko že vydává země,
podobu všemožných bytostí na sebe berouc:
zbloudil patrně daleko od pravé cesty.
Nicméně nepřipouští, že v světě je prázdno,
a mimoto nezná mez ani v dělení látky;
proto si myslím, že v obojí příčině bloudí
o nic méně než ti, jež jsem uvedl výše.


On vládnout chtěl, já také, vždyť jsem stejná práva měl - já však byl upřímný - on pokrytec - okovy nazval "láskou", a tu hle, všude se našli bloudi, kterým sluch přecházel z toho slova, řetězy však řinčet neslyšeli.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Hrnčíři závidí hrnčíř a nepřeje tesaři tesař,
na žebráka zas žárlí žebrák a na pěvce pěvec.
Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko,
ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije.
(Hésiodos: Práce a dni)


Hříchů si vědomá mysl
v předtuše bodci a biči se spaluje sama,
a nevidouc zatím, jak mohla by vzít její muka
konec a kde je konečně mez její trýzně,
z téhož má ve smrti strach, že to pak bude horší.
Tak z života bloudů se konečně Acherón stane.
Mimoto dlíme a bloudíme v zavřeném kruhu
a z života novou je nemožno vykovat rozkoš.


Po liduprázdných večerech v tom sále s filmy Buñuela a Juráčka konečně tedy erotický snímek "9 a půl týdne" přilákal hojné množství pouličních bloudů a osazenstva kaváren a hospod.


Měl pocit, jako by bloudil houštinami na dně moře, ztracený v obludném světě, kde on sám byl obludou. Byl sám. Minulost byla mrtvá, budoucnost nepředstavitelná. Jakou měl jistotu, že třeba jen jediná živoucí lidská bytost je na jeho straně? A jak mohl vědět, že panství Strany nepotrvá navždy? Jako odpověď se mu vybavila tři hesla na bílém průčelí Ministerstva pravdy:
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm