Kameny mluví

3. června 2016 v 14:39 | Misantrop

SAXA LOQUUNTUR
Kameny mluví
Tj. i neživé věci, např. kamenné sochy, stavby či monumenty, mohou podat svědectví o době svého vzniku.


Kameny hozené mužem tvář mužů na sebe vzaly,
z kamenů vržených ženou zas ženské povstalo plémě.
Odtud je tvrdý náš rod a zkušený v práci a trudu:
dáváme tak jen bezpečné důkazy, z čeho jsme vznikli.


Kostmi v tom nesmírném těle velké matky Země jsou kameny.


Základními kameny, pilíři a vůbec převažujícím materiálem každé lidské společnosti i každé lidské spravedlnosti jsou vždy lidé špatní, nespravedliví, zlomyslní, otravní a nadpočetní.


Studené skalní kameny se výborně hodí za mé vyvýšené bidýlko, neboť jsou měkkounké a hebké díky mechům, trávám a jehličí. Sedím, nohy mám spuštěné dolů do propasti pode mnou a rozhlížím se kolem dokola. Nemohu se nabažit a snad bych se již odsud ani nikdy nezvednul a zkameněl bych tu též jako misantropomorfní skalní útvar, o němž by se jednou vyprávěly legendy.


Voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.


Stožáry stoletých borovic přísně shlížejí na svobodného člověka a zarputile vrčí; kořeny, ohromné kameny a pichlavá křoviska mu zahrazují cestu, ale on je silný na těle a statečný na duchu a nemá strach ani z borovic, ani z kamenů.
(Čechov: Sny)


Nejstarší zbraň byly ruce, zuby a nehty, kameny.


Moudřejší stáří bere kameny, otesává je a provádí stavbu.


Blázen, kdo klopýtá přes kameny nebo lidi!


Po městě je veta. Pohleď. Hle, kořeny stromů páčí kameny od sebe. Stromy a lidé na jednom místě nerostou.


Kameny - neživé. Neživé? Být tak kamenem! Žít miliony let! Jak by šel kolem mne nějaký člověk, vyprostil bych se rázem ze svého skalního útulku a mrštil bych sebou po jeho pitomé kebuli. Pak bych se bavil pohledem na to, jak mrchožrouti hodují na jeho vnitřnostech a jak za můj poťouchlý čin odsuzují k mnohaletému žaláři prvního nevinného človíčka, jenž šel zrovna náhodou okolo.


Srovnávat užitečné lidi s geniálními je jako srovnávat stavební kameny s diamanty.


Udělal jsem svým sportem rozbíjet v noci okna na pokraji Domažlic, klást kameny na železniční koleje.


I to, co vytryskne z hloubi umělcova mistrovství,
může se nadít výsměchu tupých očí,
jimž drahé kameny a nefrity platí
tolik, co boby, jež leží na Střední planině.


Amfíón král, jenž Thébanům zbudoval město,
lichotným zpěvem a zvukem své lyry i kameny hýbal,
vábil je, kamkoli chtěl.


Nové je však za všech okolností zlé, neboť chce dobývat, porážet staré hraniční kameny a staré předměty úcty; a pouze staré je dobré!


Pokud jde o mne, učil bych třeba i kameny
bouřit se proti tyranům kdekoli na zemi.


Já jsem blázen a vrah a nenávidím celé lidské pokolení. Proto také házím hroudy a kameny po těch, kteří mi šlápnou na pole. Perseaze staré báje považuji za šťastného člověka. Moc mu závidím, že mohl proměnit v kámen každého, s kým se setkal. Kdyby mi nějaký šťastný osud dal takovou moc, nebylo by na světě ničeho tolik jako kamenných soch, a ty bys byl první, z kterého bych jednu udělal.
(Antická žeň: Claudius Aelianus: Dopisy vesničanů)


Školní mládež rozdělena byla na dva tábory: tábor "bělochů" a tábor "černochů", k "černochům" patřil on - "bělochů" přezdívali panským dětem. Obě ty strany týraly se navzájem kameny i slovem, a to byl také jediný důvod, proč i později, kdy otec jeho nabyl jmění a Ríša sám avanžoval na panské dítě, do smrti už věrně stál při praporu demokracie a radikalismu.


Cato doporučoval dláždit náměstí ostrými a hrbolatými kameny, aby se na nejmenší míru omezilo bezúčelné poflakování různých floutků, nemajících nic jiného na práci, než svádět počestné ženy.


Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!


Kde Orfeus hrál, při té čarovné písni i kameny se samy uhýbaly z cesty a skály putovaly za Orfeem. Ne, neuměl nikdo na světě krásněji hrát než Orfeus.
"Podívejte se, to je on, co námi pohrdá! Tamhle sedí!" Bakchantky popadly kamení a házely jím po Orfeovi. Ale déšť kamenů na svůj cíl nedopadl. Ještě ve vzduchu byl přemožen zvukem Orfeových strun a jeho hlasem. Jednotlivé kameny se snášely k nohám božského pěvce, jako by prosily o milost.


SUB OMNI LAPIDE SCORPIUS DORMIT
Pod každým kamenem spí štír
Tj. nebezpečí číhá všude.


Oni se mýlí a on má pravdu. Co je zřejmé, prosté a pravdivé, to je třeba bránit. Samozřejmosti jsou pravdivé, na tom trvej! Hmotný svět existuje, jeho zákony se nemění. Kameny jsou tvrdé, voda je mokrá, volné předměty padají směrem ke středu Země. S pocitem, že razí významnou zásadu, napsal:
Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Jestliže toto je dáno, všechno ostatní z toho vyplyne.


Pěkný velký kámen, vodou nedávno odhalený, ležel na vyvýšenině u půvabného lesíka nad kamenitou cestou ve společnosti trávy, vyzdobené různými květy nejrozmanitějších barev, a viděl spoustu kamenů na cestě pod ním ležící. Zatoužil skutálet se dolů a sám k sobě pravil: "Co já dělám tady s tou trávou? Chci pobývat ve společnosti svých bratří!" Spustil se dolů a zakončil svůj vrtkavý běh mezi vytouženými druhy. Zanedlouho ho začala sužovat kola vozů, podkovaná kopyta koní a poutníci: jeden ho obrátí, druhý po něm šlape, občas se z něho kousek odlomí, jindy je pokryt blátem a trusem zvířat a marně se dívá zpět na místo, odkud přišel, na místo samotářského a klidného míru.
A tak to dopadne s každým, kdo ze samotářského a rozjímavého života odejde do města mezi lidi a jejich nesčetné svízele.


Lože z kamenů mám u Nefritové tůně
Tygr a jelen je mým sousedem
Po blaženství samoty jsem vždycky toužil
Navždy chci být jiným nepodobným člověkem
(Chan Šan: Blaženství samoty)


A to se stalo všem živoucím léčkou: zotročeni neštěstím nebo krutovládou přiřkli lidé nesdělitelné jméno kamenům a dřevům.


Na chvíli se vyhýbám jejich šípům a kamenům. Z lidí je mi smutno a stýská se mi po samotě.


Lidé nestrpí, aby se někdo zmocnil jejich hospodářství, a dojde-li k sebemenšímu sporu o mezníky, hned sahají po kamenech a zbraních, avšak dovolují druhým, aby zasahovali do jejich života, dokonce sami přivádějí ty, kteří se pak stanou jeho pány.
(Seneca: O krátkosti života)


Nastane čas, kdy mi odpykáš vše!
Chci bez hanby sama vyprávět o tvých činech.
Řečí svou naplním les a svědky v kamenech vzbudím!
Divého tyrana vztek byl probuzen těmito slovy,
spolu i veliký strach.


V textech ve starodávné angličtině se Tristania drží víc při zemi (tím nutně neříkám, že v realitě), zatímco pod zem nebo do nebe se dostávají málo. Jejich pohanské sepětí se zemí je snad znázorněno i tím, že jsou všichni, kromě Vibeke, pomalováni hlinkou a i sám obal s obrázkem tří nahých nordických dívek, ležících na pustých lávových kamenech, jako by tam jako rostliny vypučely, a jedné stojící, zahalené průhledným závojem (beyond the veil), vypovídá o mnohém z toho, co jsem právě řekl. Na zadní straně obalu pak již novou zemi nepokrývají nahé ženy, nýbrž antické sochy. Myslím, že rozumím.


Má divoká moudrost otěhotněla v osamělých horách; na drsných kamenech porodila mládě, své nejmladší mládě.


Ropuchy všech hnědých odstínů po milkování vyskakují na břehy nebo se vyhřívají na kamenech. Ach, ti báječní obojživelní tvorové! Co my, pouzí jednoživelní omezenci, můžeme vědět!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm