Každá žalost, jež se namane

9. června 2016 v 16:53 | Misantrop

Žalost je trojí: práce a nevolnictví, společenský život, k tomu manželství a mít nedostatek.


Žalost a rmut ponechme lásce, jíž náleží; nám, nenávistníkům, však sluší tvrdost srdce.


Musí, ať už chce osud k naší existenci připojit žalost či výsměch, náš život obsahovat všechny boly truchlohry.


Mimoto vidíš, že tak, jako sužují tělo
neduhy nemilosrdné a surová bolest,
tak ducha starosti strašné a žalost a bázeň.


Spí v sladkosti hořkost perná,
a v radosti žalost černá.


Může být, že žalost zkrocené přírody přeměnila se ve mně v chladnou povýšenost, v onu pýchu, již časem nosím na čele i na rtech, stažených mlčením.


Růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí.


Člověk je tvor psovsky vděčný; tuny žalosti jsou podemlety a svaleny pár okamžiky štěstí; zlo je zapomenuto!


Kde milost, tam žalost.


Či snad bohové v tmách a v žalosti žili,
dokud rodný den všemu nesvitl tvorstvu?


TAEDIA SUNT TRIA: LIS ET INERTIA, FRAUS MULIERUM
Trojí je žalost: lenost a váda, k nim ženská zrada


Stáří stráví člověk v ubohosti a žalosti, duch zeslábne, dech začne zapáchat, tvář zvráskovatí, tělo se shrbí, oči zatemní, údy se chvějí, nos odkapává, hlava je lysá, sluch ochabuje, čich se ztrácí, chuť mizí; člověk vzdychá a je slabý, nemá in summa nic než soužení až do smrti.


Já jsem příbuzný Palaméda. Byl jsem už od svého mládí jeho průvodcem. Dokud byl mocným králem, byl jsem všude ve vážnosti i já. Ale když ho Odysseus sprovodil ze světa, byl jsem zdrcen žalostí a žil jsem pak v ústraní.


Sova na střeše kvílí, umříti komus po chvíli.
(Polské přísloví. Z ptactva je Slovanům kukačka znakem bolesti a žalu, sokol věrnosti a sova nebo sýc žalosti a smrti.)


Místo naříkajícího Kyparissa se tyčil k nebi nový, dosud neznámý strom se štíhlou korunou, útlý cypřiš.
Bůh slunce se díval na ten ztepilý strom, pak si zakryl v zármutku tvář a pravil: "Budeš navždy svědkem mého žalu i žalosti všech lidí a navždy poneseš jméno toho nebohého chlapce!"
Od té doby se stal cypřiš stromem smutku a ozdobou zahrad mrtvých.


Vždycky, když procházím kolem kravského koncentráku, zdravím šeptem ty ubohé zajatce:
"Nazdar, krávy!"
Nato se pokaždé některá z nich zvedne, pokud leží, nebo se přimkne k hrazení, jež nás dělí, a smutně kouká a dlouho s žalostí v srdci pozoruje toho divného tvora, jenž si vykračuje zcela sám a svobodně, kam se mu zlíbí.


Hned za podsvětní branou měly své sídlo Žalost, Starost, Nemoc, Strach, Hlad a jiné bytosti, které odtud vycházely na svět, aby trápily smrtelné lidi.


Pro toho, kdo se bez otroků neobejde, je přece výhodnější nazývat je svobodnými lidmi. Jednak z principu, a pak také proto, aby si nezoufali. Takovým odškodněním jsme jim povinni, nemám pravdu? Tak se aspoň budou usmívat dál a my si uchováme čisté svědomí. Jinak bychom sami museli své přesvědčení odvolat, zešíleli bychom žalostí nebo bychom se dokonce stali skromnými, všeho je třeba se obávat.


Nedávná radost se mu proměnila v žalost. Jak si nyní přál zbavit se toho zlatého bohatství, o které tak prosil.


středa, 28. května 42
Tropické počasí trvá. Ve fabrice jsem úpěl žalostí nad marnotratně ztraceným časem.


Bůžek lásky Erós zamířil do paláce. Ač zářil jako hvězda, nikdo ho nezpozoroval. Hned za sloupem v předsíni napjal luk a vytáhl z toulce šíp, jímž způsobuje radost i žalost v srdcích lidí i bohů. Rychle přeběhl práh a bystře se rozhlížel, aby nepropásl Médeiu, svou oběť.


GONZALO: Když každá žalost, jež se namane, se živí, živitele očekává...
SEBASTIAN: Výplata.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm