Naše říše

21. července 2016 v 12:20 | Misantrop
Caspar David Friedrich: Poutník nad mořem mlh (1818)


Housle, na které jsem už skoro zapomněl, visely zaprášeny na stěně. Jitřní paprsek z protějšího okna osvěcoval jejich struny. Tento pohled rozezvučel i struny mého srdce. Ano, řekl jsem si, pojď sem, ty věrný nástroji! Naše říše není z tohoto světa!


Zdědil ten trůn po předcích, kteří tu velkou říši zvětšovali od rodu rod
Rád dokazoval svoji moc a sílu, svůj původ
On a jeho potomci velkou říši vybudovali
Rod od rodu ji zvětšovali
Však neviditelná síla se probudila
A bodala a bodala a bodala
Život vládce byl nesnesitelný tím neustálým bojem, ale říše se zvětšovala


V průběhu svého kulturního vývoje nabyl člověk dominantního postavení nad sobě blízkými tvory ze zvířecí říše. Nespokojil se však s touto nadvládou a začal vytvářet mezi svou a zvířecí přirozeností propast. Upřel zvířatům schopnost myšlení a sobě přisoudil nesmrtelnou duši a božský původ, které ho opravňovaly k přetrhání spojení mezi ním a zvířecí říší.
(Sigmund Freud)


Mírné zacházení se zvířaty vidíme na příklad u starých Indů: Když filosofové hlásali, že pravou ctností člověka jest nikomu neubližovati, tu ve všech těch případech vidíme, že u dotyčných národů neprojevovalo se tolik zhovadilosti jako ve starém Římě před pádem hrdé říše. Každý tedy jistě chápe onu souvislost mezi trýzněním lidí a trýzněním zvířat. Slavný psychiatr a kriminalista Lombroso dokazuje, že mezi osmdesáti zločinci přes padesát jich bylo v mládí dokázanými trýzniteli a mučiteli zvířat. Lombroso taktéž mluví o oněch ukrutných scénách z cirků a arén římských před úpadkem říše a praví, že již sám dějinný vývoj lidské kultury markantně dokazuje, že trýznění zvířat jest patologickým zjevem, který později vyvinuje se, ať u jednotlivců, či celých národů, ve zločinnost.


Bože! - Já bych chtěl zavřen býti v skořepině ořechu, a myslil bych, že jsem králem nekonečných říší - jen kdybych neměl ty ošklivé sny.
(Shakespeare: Hamlet)


V knihovně jsem si půjčil Takových tisíc let, další Pludkův antimýtus, v němž se snaží si představit, jak by svět vypadal po vítězství Velkoněmecké říše. Nepochybuji o tom, že v té sci-fi zřetelně rozeznám prvky žhavé současnosti roku 2009 po Kristu.


Ó ty zmámené plémě, jež mrazivé smrti se děsíš!
Proč vy se bojíte Stygu a Tartaru, planých to názvů,
látky to pro pěvce jen, a hrůz té smyšlené říše?


Každý je vládcem říše, proti které pozemské carovo impérium je jen malým státečkem, vršíčkem, z něhož sešel led.


Jupiter k takovým slovům svá hněvná otevřel ústa:
"Dnes na celém světě, kde moře kol dokola šumí,
zahladit musím to plémě smrtelné! Přísahám slavně
při vodách podsvětní říše, jež plynou styžskými háji:
vše jsem vyzkoušel dřív! Leč úd, jejž nemožno zhojit,
nutno je odříznout, zdravá by část se nenakazila."


Když si dnes koupíš strunné nástroje a lyru,
myslíš, že do zítřka bude říše hudby tvá?
(Ausonius: Spisky)


Jedna věc přispívá k tomu, že se pozornost lidí ze společnosti oddaluje od rostlinné říše: je to zvyk hledat v rostlinách jen koření a léky. Nerostná říše v sobě nic příjemného a přitažlivého neskrývá, její bohatství je zavřené v nitru země, jako by bylo ukryto před zrakem člověka, aby nepokoušelo jeho chamtivost. Říše živočišná je nám dostupnější a jistě si zaslouží býti lépe prozkoumána.


K smíchu to neutuchající úsilí o zalidnění, vedoucí k dobytí a rozšíření veliké říše lidí na Zemi i ve vesmíru, a nakonec i všechny ty následné omyly, katastrofální krachy a ztracené naděje, jež z nich vyplývají!


Říše zkázy a smrt říkají: "Pouze jsme zaslechly pověst o ní."


Jdu dál a dál, opět kilometry daleko, než konečně docházím rajským lesem na konec. Tady všechno dobré končí a zlé se počíná - silnice. Říše člověka.


Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
(Bible: Přísloví)


Však dobře víme, jak končívají ty jejich slavné neskonalosti. "Boží království věčné" nikdy ještě ani nezačalo. "Věčné město" Řím málem srovnali se zemí Vandalové. Říš rakouská, "jež nepomine", trvala po rakousko-uherském vyrovnání padesát let. "Tisíciletá" třetí říše padla za dvanáct let. "Věčné časy se Sovětským svazem" trvaly čtyři desetiletí. OSN je na prd a Evropská Unie se ještě ani pořádně neustavila a už krokem klopýtavým spěje ke svému neúprosnému zániku. Tzv. "vláda" člověka na Zemi je také jen otázkou času.


Řekl to už Luther, a lépe než já, ve verších: "Ať nám vezmou tělo, statek, čest, syna a ženu: budiž, - ale říše nám zůstat musí!" Ano! Ano! "Říše"!


Pohleď, jak všude
balvany tarasí vodstva, že z polí povstává moře,
ačkoli proti těm změnám se bouří příroda sama.
Ejhle, i do mé říše se derou!


Musíme vytvořit podmínky, které by našemu lidu umožnily rozmnožování, kdežto u Rusů útlum. Kdyby nepřišla tato válka, tak by Říše ani za deset let neměla o mnoho víc obyvatel než dnes, počet Rusů by však mocně vzrostl.


Ne, říši duchů člověk neobsáhne,
pro člověka je člověk ideálem
a pro psa pes, když za druha ho přijme
a když ho uctí jako přítele.
Ale tak jako ty psem pyšně pohrdáš
a stojíš nad ním jako jeho osud,
sypaje naň kletbu nebo požehnání,
stejně tak pyšně hledíme my na vás
z nesmírné výšky velké říše duchů.


Nezpívám snad pro cizí říše,
nač pro ctižádost ztrácet klid?
Odvážné kousky jsou to spíše.
Překládán také nechci být.
(Lessing: Pro koho zpívám)


Musí být větší čest být jako pouliční metař občanem této Říše, než králem v nějakém jiném státě.


Láska je mizerný produkt jen animality, lejnově měkká vždy a mazlavá, slzy urinující; vnášet ji do říše Boží - kydat hnůj na oltář.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Z šerých končin za kopci v horním cípu naší odloučené říše vyvěral úzký, hluboký potok, jehož čirost předčily jen oči Eleonory.


Tento vladař života ví, na jak křehkých základech spočívá jeho říše a co ho stálo, aby je zbudoval!


Tchien Ken se toulal na sluneční straně hory Jin, a když došel ke břehům řeky Liao, potkal tam bezejmenného člověka a zeptal se ho: "Řekněte, prosím, jak řídit říši?"
Bezejmenný řekl: "Odejdi, jsi nízký člověk. Jaká to odporná otázka? Chystám se právě dělat společníka Stvořiteli věcí. Až mne to omrzí, nasednu na ptáka nespoutanosti a dálav a na něm vyletím mimo všech šest směrů, co jich je, zabloudím do kraje, kde není ničeho nic, a usadím se v širé bezhraničné pustině. A ty - k čemu teď přicházíš vnést do mé duše starost o vládu říše?"


To, co vy nazýváte vraždou a krádeží, je ve skutečnosti válka a kořist, posvátné základy každé říše.
(France: Ostrov Tučňáků)


Cožkoli z říše duhových legend a horoucích milostí vypraveno by bylo do pole proti ukázněné myšlence, a nechť by ji zasypali milionem nejnádhernějších a nejzářivějších zjevů, jež může zroditi rozechvělá obraznost, byť by zkusili oslniti ji milionem ohnivých raket, spálených z chvilkových pravd a plemenných zájmů všech národů a časů - ona se nezachvěje, neboť kalené šupiny jejího pancéře spojila ocelová nutnost těch matematických pravidel, jež jediné určují existenci světa a vládnou světem bez ohledu na jeho miniaturní záležitosti, city a nadšení.


Říše nebeská jest u krav.


Filosof pozvedá do říše krásna svou mysl, jež nepotřebuje žádných nástrojů a vnějších statků.


Bůh "velikého počtu", demokrat mezi bohy, se přesto nestal hrdým bohem pohanským: zůstal Židem, zůstal bohem skrýší, bohem všech temných koutů a míst, všech nezdravých kvartýrů celého světa! Jeho světová říše zůstala nadále říší podsvětí, špitálem, říší suterénu, říší ghetta...


Despotismus je stáří, je to poslední choroba říše.


Centralizovaná správa Velkoněmecké říše se nám teď vrací jako bumerang v podobě superstátu EU!


Svatá říše římská je mrtva, ať žije Evropská Unie, že jo, hovada!


Dnes prostě nemůžeme čekat několik set let, aby se se světem stalo něco dobrého nebo zlého. Například stěhování národů, které se kdysi vleklo po několik věků, by se při dnešní organizaci transportu dalo se vším všudy pořídit za tři léta; jinak se na něm nemůže vydělat. Podobně je tomu s likvidací Římské říše, s kolonizováním pevnin, vyvražděním indiánů a tak dále. To vše by se dalo dnes absolvovat nesrovnatelně rychleji, kdyby to bylo svěřeno kapitálově silným podnikatelům. V tomto směru obrovský úspěch Mločího Syndikátu a jeho mohutný vliv na světové dějiny nepochybně ukazuje cestu budoucím.


Přišel poslední věk, jak kumská hlásala věštba;
velké pořadí věků, jak bývalo, počíná znova,
již se zas vrací Panna a vrací se saturnská říše.
(Vergilius: Zpěvy pastýřské)


Poustevník: Umíš-li otčenáš? - Simplex: Náš milý otče, dej nám vinu, jako my dáváme svým viníkům, neuveď nás ve zlé pokušení, ale zbav nás říše, amen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm