Má ústa se otevřela

11. srpna 2016 v 16:07 | Misantrop

ústa se otevřela proti nepřátelům.


Stát ti dal klapky na oči
Ale máš ještě volná ústa
Sedí ti na hřbetě parazit
A chtěl by tam zůstat


Je to zatrolená věc a kdopak ji má klidně snášet, být častován jenom kopanci, a při tom všem má mít člověk ještě ústa na zámek a nesmí se odvážit komukoli povědět, co má na srdci, jako by byl němý.


Svá ústa si brousí
o ocel hněvu.
Je rozlícen jazyk
a nabroušen vtip.
Čím víc, tím líp,
čím víc, tím líp!


Křeč vzdoru drží ústa v napětí, jež se nikdy nemůže uvolnit úsměvem, nýbrž jen nehorázným smíchem.
(Wagner: Beethoven)


Vzal jsem nožík s nabroušenou čepelí a nařízl si oba koutky úst. Chvíli jsem myslel, že jsem dosáhl cíle. Díval jsem se do zrcadla na ta ústa, zraněná z mé vlastní vůle. Byl to omyl! Obě rány ostatně hojně krvácely, takže se pro krev nedalo rozeznat, je-li to opravdu smích těch druhých.


Nesměje se hloupě jako blb, jenž smíchy hýká,
úsměv nekřiví a nehyzdí mu ústa, jimiž moudra říká.


Stromy - neživé. Neživé? Samotnému se mi někdy zdá, jako bych zapouštěl z nohou do země kořeny, ve vlasech mi pučely listy a oněmělá ústa se mi zacelovala kůrou, jako vílám, bohům i obyčejným smrtelníkům ze starověkých bájí a pověstí.


Moje představa pekla: duše tam naříkají, ale jejich bolestí zkřivená ústa se otvírají naprázdno v němých výkřicích, podobny laboratorním zvířatům, jimž vivisektoři vyřízli hlasivky, aby je v jejich "vědecké práci" neobtěžoval "hluk".


Když mudrc otevře ústa, vyjdou samy najevo krásy jeho duše, tak jako krásy chrámových soch.


Neznám knihy, v níž by se říkalo ženě tolik něžných a dobrotivých věcí jako v zákoníku Manuově; tito staří šedivci a světci mají způsob zdvořilosti k ženám, jenž snad není předstižen. "Ústa ženy" - praví se tu jednou, - "ňadra dívky, modlitba dítěte, kouř oběti jsou vždy čisté."


Ať jsou ústa jakkoliv čistá, milenec, který je líbá, se už samotným líbáním dopouští určité špinavosti.


Starodávní Litvíni svlažovali ústa nemluvňatům, jakmile přišla na svět, krůpějí šťávy, vytlačené z pelyňku. Účelem obyčeje toho bylo navykati děti země od prvního úsvitu života hořkostem pozemským.


Ale slyšel jsem také zkazku o mravním vývoji člověka. Slyšel jsem ji z úst neposkvrněných masem a viděl jsem ji také napsánu velikým písmem rukou, jež nezabíjí a jež rozdává soucit marnotratně na obě strany. Ta čistotná ústa, jež neznají pachuť krve, i ty prsty, jež si zachovávají čistotu ve výběru, jsou však pošpiněny lží nejzákeřnější, jež se zove sebeklam.


Maso zvířat neztřísnilo nikdy jeho ústa, mléko nikdy nevypil,
orlu za holoubě by se třeba nabíd, by dravec pařáty je neschvátil.


Pro mé city ústa i jazyk můj bdí.


Ježto pak bůh mi nadšením plní má ústa,
zjevím ta proroctví vznešené mysli!


Když přijde noc, zpívám jasné luně
Za svítání bílým oblakům rád tančívám
Což mohu ztišit svá ústa a paže
Tiše sedět, když vlas ještě rozevlátý mám?


"Kdyby tak Myrna Minkoffová viděla, jak hluboce jsem upadl."
"Copak dělá ta maličká? Jestli má peníze, jaks mi tvrdil, měl by sis ji možná vzít. Pěkně byste se usadili a měli hezký malý děťátko nebo tak prostě."
"Mám uvěřit, že ústa mé vlastní matky vypustila něco tak oplzlého a sprostého?" zařval Ignácius.


Dokonce i samotná ústa patří mezi nástroje zhýralosti.
(Seneca: O hněvu)


Prst si na ústa přilož.


Mlč, ó, mlč jen!
Jde zkáza z tvých rtů!
Cože tvá ústa,
cože vydechnout může
ten tvůj příšerný chřtán!


Chrličový symbol demagogie. Otevřená ústa, než se rozeřvou. Hrůza!


Lidská smečka se zlobí. Hází po mně kamením a žvaní hlouposti. Mám zkrvavená ústa. Pryč odtud. Od kamení z vesnice mám ústa pohmožděná a poraněná, ale u srdce je mi lehko, protože jsem se vrátil do džungle.
(Kipling: Mauglího píseň)


Zde nezbývá nic než odplivnout si, vypláchnout si ústa a jít dál, co nejdál od nich, pryč, do lesů, do samoty. U potoka, jenž se mělce přelévá přes cestu, se shýbám, piji a vyplachuji si ústa na znamení duševní očisty.


A moje ústa zlořečí jim
a namilionkrát potichu klnou jim.
(Molière: Amfitryon)


Péron viděl jednoho námořníka, jak se vrhnul na jednu tulení samici; ta naříkala jako žena, sténala, a pokaždé, když otevřela zakrvácená ústa, námořník jí do nich vrážel veslo a lámal jí s ním zuby.


Ta láska a mír, o níž mluví pořád dokola náboženští vůdci, zní směšně a nepatřičně z úst člověka, této kruté, necitelné, zabijácké, masožravé a otrokářské opice. Tato vraždící, násilnická opice si vytkla za ideál cosi, čeho nemůže nikdy dosáhnout, a proto toho má plnou hubu. Opravdu mírná zvířata o lásce a míru nikdy nehovoří, protože nemají proč klamat sebe i svět. Za němá ústa promlouvají nejlépe činy.


Když se nejdál srdce nebe vzdálí,
ústa nejvíc pámbíčka si chválí.


Každá věc má svá ústa ke zjevení. - A to je řeč přírody, kterou každá věc mluví o své vlastnosti a vždy se sama zjevuje a podává.
(Böhme: O vlastnostech věcí)


Pokrytectví je neřest výsadní, která vlastnoručně zacpává všem ústa a v klidu se těší svrchované bezpečnosti.
(Molière: Don Juan)


Příslušník či příznivec autorit musel být Voltairovou otevřeností dotčen. Nikdo ovšem nevolal: "Proč Voltaire říká vše na plná ústa!" - nýbrž: "Proč Voltaire špiní to, co je nám nejdražší!"
(Krátký: Doslov k Panně)


Nedovedu všedně lhát; ústa by se mi zkřivila pohrdáním a hnusem.


Ach, teď se rozhostilo ticho a mé srdce se vzedmulo: ani ono nemůže mluvit, samo se vysmívá, když ústa do té krásy něco zvolají, samo vychutnává sladkou zlomyslnost mlčení.


Oněměl teď nepochopitelným něčím, sám neví, co to je... Tiše, tiše, říká v nitru, prst by si na ústa chtěl položit a pokynout všemu, aby se nepohnulo a zůstalo tak, jak je...


Bezzubá ústa již nemají práva na každou pravdu.


Nevkládejte nikomu nestoudná slova do úst; stačí, že se nestoudná ústa vkládají do slov.


Máš jedna ústa, dvě uši. Užívej v daném poměru.
(Čínské přísloví)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm