Když táhne mlha

8. září 2016 v 5:10 | Misantrop

LISTOPAD - měsíc zmrzlých mlh
(Nevrlý: Kniha o Jizerských horách)


Z údolí v údolí mha rozlévá se,
leč blankyt už se do propasti dere
a větve, poroseny, kvetou zase
tam nad hloubkou, kde v noci spaly šeré.


Na srázy Chan-šanu nikdo nepřichází
Bílá oblaka jej hustě halí mhou
Jemná tráva je má rohož, na níž spávám
Modré nebe je mi věčnou pokrývkou


Znáš onen vrch? kde mosty z mraků jsou?
Mhou kráčí soumar cestou necestou.
(Goethe: Mignonina píseň)


Děs je krása, krása děs.
Štiplavou mhou se nechme nést.


Mlha v tmavých lesích, každá paseka, každý bzučící hmyz je v myšlenkách a zkušenostech mého lidu svatý. Rudý muž vždy ustupoval před pronikajícím bílým mužem, tak jako jitřní mlha ustupuje do hor před ranním sluncem.


Mlhy jsou zelení lem
Mlha se sráží v kapky na mé čapce, sotva se jí dotkne


I z nebetyčných hor a temen se někdy,
a to tím více, čím výše se pnou, může kouřit
plynule hustá mlha a oblaky plavé.
Mimoto ze všech řek, ba i ze samé země
před naším zrakem se vznášejí mlhy a páry,
které se odtud vinou a stoupají vzhůru
jak dech, svým závojem oblohu cloní a zvolna
se seskupují, až vytvoří vysoká mračna.


V révoví a v slujích pod mlhou
Přirozeně cítím, volně dýchám
Společností oblaka mi jsou


Chan Šan a Š'-te
S všedními hlupáky zdaž by se znali?
Když je kdo spatřit chce, k spatření nejsou
Když je kdo najít chce - v mlhu se rozplynou jak dým


Zima teď nabyla té nejhnusnější podoby: mrzne, sněží, sníh se pod nohama rozbředává do odporné břečky, věčná sychravá mlha svírá zemi i nebe.


Stříbrná mlha se stele pod nohama a v mlze zní hudba, z jedné strany je moře, z druhé strany Itálie a teď už je vidět ruské chaloupky!
(Gogol: Bláznovy zápisky)


Je krásně jasno, ale viditelnost na velké vzdálenosti je doslova mlhavá. Je to však pěkná mlha, taková ta šerá mlha, či spíše jen mlhavý opar, z počátečního dávnověku, z dob jarého rozpuku Země, z časů jejího vzrůstu, mladosti a štěstí, kdy lidé ještě nesužovali naši/moji planetu nelidských zvířat. Úplně to vidím - a ani při tom nemusím zavírat oči, protože dnes opravdu nepotkám človíčka. Večer a v noci padla na širý kraj nádherná předpotopní mlha. Les je pohroužen do mlhy. Je ticho jako na počátku světa, kdy lidé ještě nesužovali planetu Zemi. Avšak zaposlouchá-li se misantrop opravdu pozorně, nějaký slabý lidský zvuk přece zaslechne. Dospělo to tak daleko, že nazýváme tichem už jen to, že nám neřve člověk, pes nebo motor přímo do ucha. V tomto smyslu je tedy ticho. A mlha ve vlhkém lese. Ještě ten dinosaurus tomu chybí, aby to bylo jaksepatří stylové. Luna se cudně halí do závoje z cárů mlh, jakoby z nejjemnějších pavučin upředených. Padá mlha na pláň u lesa. To je ten "měsíc mlh", brumaire, jak jej přezval francouzský revoluční kalendář.


Po ránu se za městem válí mlha jako v šerém dávnověku. Něžné jedno Kopýtko jsem v té "mlze na blatech" viděl zase u pláně, blízko lavičky, kde mám zastávku číslo 2. Byl na ni pěkný pohled, jak se nezřetelně rýsovala její srnčí postava v tom diluviálním oparu a zkoumavě si mě prohlíží.


Zahleděl se co nejupřeněji k oknu, bohužel však pohled na ranní mlhu, zahalující i protější stranu úzké ulice, skýtal málo důvěry a svěžesti.
"Už sedm hodin," řekl si, když budík znovu odbíjel, "už sedm hodin a pořád ještě taková mlha."


V podzimním tichu, když se chladná, syrá mlha plíží ze země do duše, když jako žalářní stěna stojí před očima a přesvědčuje člověka o omezenosti jeho vůle, člověk rád sladce sní o širokých, prudkých řekách se svobodnými sráznými břehy, o neprostupných lesích a širokých stepích.
(Čechov: Sny)


Dnes večer byla odporná mlha. Zahalovala bulvár, kde ztlumená plynová světla vypadala jako čadící svíce. Na ramenou mi ležela těžší váha než obvykle.


Po ránu svět opět patří zvířatům - a mně. Nad lukami se ještě válí mlha, než ji první žhavé paprsky slunce zaženou. Nikde nikdo. Rudá žhavá koule se zanedlouho prodírá mlžnými mračny a pomalu je rozpouští. Za zahrádkami "pod kopcem" jsem myslel, že jsem se snad přes noc změnil v srnu. S tou si mě totiž zřejmě spletlo jedno zatoulané srnčí mládě, které se ztratilo mámě. Blížilo se ke mně z husté mlhy a Já nevěřil svým očím. Několik minut mě zkoumavě obcházelo, zíralo na mne, až jsem si začal myslet, že snad chce jít se mnou, než konečně zblízka poznalo a pochopilo svůj omyl: ten záhadný tvor není jeho matkou. Načež rychle uteklo kamsi do mlhy směrem k lesu. To jsou zážitky! Musel jsem si to zapsat, jinak bych možná za pár dní podlehl dojmu, že se mi to celé jen zdálo. Snad srnčátko svou mámu v pořádku najde.


Všechny dusila mlha závisti, všichni blouznili o pitkách, hazardních hrách a přepychových ženách.


Že v cestě je noční mlha, to nepocítíme,
či jemnou pavoučí nit, když nás omotá v chůzi.


A nad skálou Luna bledá
šedými oblaky plyne,
a co truchlorouška, šedá
kolem ní se mlha vine.


Především ježto jsem řekl, jak jemná je duše,
z jak drobounkých prvků se skládá, jak z tělísek vznikla
o mnoho menších než průzračná tekutost vody,
mlha a kouř - vždyť vyniká pohyblivostí
značně, už pramalý náraz ji uvede v pohyb,
pouhá představa dýmu a mlhy jí pohne,
jako když spícímu v snách se ukáže pára,
jak z oltářů dýmá vzhůru, s ní kotouče kouře
(jistěže odtud do nás ta představa přešla):
nyní tedy, když vidíš, jak z rozbité láhve
na střepy vytéká mok a uniká vláha
a podobně mlha a dým se rozejde vzduchem,
věř, že duše se rozplyne také.


Chión: "Klid je světlo filosofického uvažování, avšak veřejná činnost a obchodování je naopak jako nějaká mlha, která filosofii zahaluje a činí nedostupnou těm, kdo po ní pátrají."


Lidé sestrojili letadlo, kterému se říká čmelák. Létá pomalu a rozprašuje nad krajinou jedovatou mlhu. Když tato mlha padne na mého čmeláka u růžové hluchavky, najednou už nelétá. Padne z květu do trávy, položí se na záda, chvilku bzukavě pláče a potom všecky tenounké nožky sepne nad tělem. Je dolétáno. Nad krajinou létá jenom žlutý lidský čmelák.
(Vodička: Čmelák)


Nepomohly mu hromy ani blesky,
ani mlha roztroušená, ba ani kroupy.
Když spolu zápasili Indra a had,
Milostivý zvítězil, jako vždy vítězí.
(Rgvéd: Hymnus na Indru)


Když táhne mlha, sháním v lese pařízky, abych si v civilizovaném brlohu mohl udělat oheň a nemusel v medvědovitém podřimování spalovat své hřbetní sádlo.
(Vodička: Pařízky)


Je pravda, že všechny ty akcionářské výmysly nejsou ničím jiným než chaotickým pohybováním se v neproniknutelné mlze, v níž se jedny věci bez jakéhokoli zákonitého důvodu přemisťují na místo druhých, aniž se tímto přemisťováním dosáhne nějakého pořádku.


Stokrát tě, řeko, lidé mohou otrávit a stokrát se do tebe vrátí život. Jsi věčná v kapičkách mlhy, v májových deštích a ve svých nitkovitých praméncích.
(Vodička: Tajemství vody)


Věže Vídně již zmizely za mnou v ranní mlze, vysoko nade mnou jásali skřivani a já jsem putoval mezi zelenými vrchy a podél veselých měst a vesniček dolů k Itálii.


Křesťané... Tito skrytí červi se připlížili v noci, mlze a dvojznačnosti ke všem jednotlivcům a vysáli každému jednotlivci vážnost pro skutečné věci, vůbec instinkt pro reality.


Kmitá se mi před očima cosi jako rozepjatá křídla, jež se vzpínají k letu v šeré mlze, hledajíce vysvobození… I vzniká ve mně touha dopomoci těm ubohým křídlům k světlu, přispěti jim v úsilí, jímž se osvobozují ze staré, šedé pavučiny, jež je oplétá.


Všechno se rozplývalo v mlze. Někdy však člověk mohl na jasnou lež ukázat prstem. Všechno se rozplývalo v mlze. Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.


ALEXANDR BEZYMENSKIJ
Praha v mlze
Trousí se lidé. Kol nich plápolá
řev kšeftu a hltounství dál a dále.
Ať dětský vlk se vrtí dokola,
na jednom místě přec trčí stále.


Žij svobodně, dítě mlhy - a s ohledem na vědění jsme všichni dětmi mlhy.
(Thoreau: Chůze)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm