Nejvzácnější dar na světě

1. září 2016 v 5:13 | Misantrop

Žít, to je nejvzácnější dar na světě, neboť většina lidí jenom existuje.


Zrak melancholie je strašný dar!
Čím byl by, ne-li teleskopem pravdy,
jenž samu dálku zbaví oparu
a zjeví život v jeho nahotě,
skutečnost chladnou, skutečnou až příliš.
(Byron: Sen)


Ó, však Já vím, že jeden máš přec pro mne dar:
dík tobě vidím chyby lidí, jimž popřávám pak zmar.


Labutě, které jsou ne bez důvodu zasvěceny Apollónovi, to proto, že od něho, jak se zdá, mají věštecký dar a s jeho pomocí předvídají, co dobrého má v sobě smrt, umírají s radostným zpěvem.


Ty dvě nerozlučné rybniční labutě, kolem nichž procházívám, jsou dojemně věrné druh druhu. Neopustí jedna druhou, aniž by k té věrnosti potřebovaly slova. Však kdyby měly ten vzácný i prokletý dar řeči, jako lidé, jistě vypukaly by mezi nimi hádky a rozvinul se u nich vzájemný nepřekonatelný odpor. Labutě však slova nepotřebují, a proto jsou si věrné.


Ptáci musí být obdařeni velmi silnou a živou představivostí. Ne onou hlubokou, žhoucí a bouřlivou představivostí, jakou měl Dante či Tasso, to je osudný dar, pramen těžkého a věčného znepokojení a úzkosti; jejich bohatá, proměnlivá, lehká a dětská představivost je tryskajícím zdrojem půvabných a radostných myšlenek, sladkých omylů, různých potěšení a nadějí, je největším a nejužitečnějším darem, jaký příroda poskytla živým duším.
(Leopardi: Chvála ptáků)


Řeč zvířat!, dar, který býval v nejskutečnější skutečnosti, v pohádkách, zjevován jen nejmladším synům, a k tomu čistého srdce, a tedy jediným možným následníkům trůnu.


Jako příroda vyzbrojila lva pazoury a zuby, slona kly, kance trháky, býka rohy a sepii barvivem kalícím vodu, tak vyzbrojila také ženu uměním přetvářky, na ochranu i na obranu; a všecku tu mohutnost, kterou muži propůjčila v tělesné síle a rozumu, přeměnila u ženy v onen dar lstivosti.


A kdyby čas naši hmotu po smrti sebral
a zas by ji sestavil tak, jak je složena nyní,
a života světlo a dar by nám udělil znovu:
ani to by se nás už nemohlo týkat,
když našeho bytí nit se přetrhla jednou.


A budete mít - a to je vůbec nejcennější - Čas, ten vzácný a skvostný dar, o který se vaše západní země připravují tím víc, čím usilovněji se za ním honí.


Ztráta přítele je největší dar. Ztráta sebe sama je největší škoda.


Jen lump a hlupák vidí v dobrodiní dar.


Jen člověk a domácí zvíře vidí v dobrodiní dar.


Je mylné za dar pokládat věc jiným vyrvanou.


Hraboš undír můj nabídnutý dar objevil a přijal. Po syté snídani a po stejně sytém následném dopoledním spánku už jsem se mohl bavit pozorováním věčně hladového hraboše, který si cpal bříško starým rohlíkem, tak velkým oproti jeho maličkému tělíčku. Není to pro mne nic nového, neboť před třemi lety v Reinlebensbornu jsem měl tento obrázek denně na očích, přesto je ten pohled na krmícího se hraboše stále neodolatelný.


Rohlíky, coby votivní můj dar zvířectvu, však náhle ze dne na den zmizely! Jsou pryč. Jen kuní trus po nich zbyl. Určitě je snědla kuna, vždyť se neživí jen masem, ale i ovocem, tak proč by pohrdla rohlíkem, že? Možná, že dokonce snědla i tu myš, která je ohryzávala celý týden, protože jsem tentokrát po ní nenalezl žádná hovínka na svém prahu, jak bylo poslední dobou obvyklé. Zajímavé. Zítra musím můj malý lesní oltář doplnit novými obětinami. Je to dobrodružné.


Topící se mušky z louží tahá, ten, jenž pln jest soucítění,
i stromům živým, rostlinám dá svůj citu dar, nad nějž není.


Člověk zabíjí v oběť býka i ubíjí člověka, obětuje jehňátko i láme vaz psu, přináší obětní dar i krev z vepřů dává, pálí kadidlo i dobrořečí ničemné modle. Jejich duše si libuje v ohyzdných modlách. Já zase vyvolím jejich zvůli a uvedu na ně, čeho se lekají.


Nemělo by smysl tvrdit, že by majitel psa třeba i jen pomyslel na nešťastné spoluobčany vyrušené z nočního klidu. Nedocenitelný dar posvátného nočního spánku, který je pro nejednoho člověka darem nebes, tito lidé nerespektují.


Bláznivý svět chce být klamán; tím se nesmíš trápit; byl-li ti ještě uchován zdravý rozum, užívej ho k svému prospěchu, neboť takový dar není dán každému.


Pokud jde o bezpečnost, my, divoká zvěř, nebereme život tak vážně jako ledi. Oni si myslí, že život jim byl dán shůry jako cosi nedotknutelného, jako posvátný dar od neznámého dobrodince, a že je to vždy hrozná nespravedlnost a světoborné neštěstí, když někdo z ledů předčasně zcepení. Tento vlezlý pobožnůstkářský omyl přetrvává ještě i u naprostých neznabohů.


Život je vydáván za dar, zatímco je nad slunce jasné, že každý, kdyby si předem mohl tento dar obhlédnout a vyzkoušet, musel by se za něj poděkovat.


Příroda není dar nám od bohů daný
ani dost málo; tak veliká lpí na ní kletba.


Zvíře obdrželo dar citu, paměti a jistého počtu myšlenek. Kdo dal ty dary? Kdo stvořil ty schopnosti? Ten, jenž dává růst polní trávě a jenž káže zemi obíhat kolem slunce.


Jsme na místech, kde spatříš teskný dav,
dar rozumu zmařil houf nedouků,
je žalostný ten zástup prázdných hlav.


Chce-li být don Juan donem Juanem, musí být statečný a mít onen dar ducha bystrého a rovného, jaký umožňuje jasně vidět do pohnutek lidských činů.
(Stendhal: Italské kroniky)


Každý, kdo chce být svobodný, se musí osvobodit sám, svoboda nikomu nepadne do klína jako zázračný dar.


Tehdy byl zajat i gramatik Tyrannión. Murena si ho vyžádal, a když ho dostal, propustil ho na svobodu; nebyl to zrovna hezký způsob, jak použít daru! Vždyť Lucullus nechtěl, aby člověk vážený pro svou učenost se nejprve stal otrokem a pak propuštěncem. Darovat mu domnělou svobodu znamenalo přece připravit ho o svobodu, kterou měl od přírody.


V křesťanství se pokládá nejvyšší za nedosažitelné, za dar, za "milost".


Ten šťastný tvor vždy vzlétat bude k výším,
jenž duši tichou a dar tento má:
V něm slunce zář a ranní vůně žije;
zde, z rukou Pravdy, závoj Poesie!
(Goethe: Věnování)


Dar sdělovat s lidmi krásné city a nádherné obrazy v sladkých slovech a melodiích, každému předmětu se přizpůsobujících, okouzloval odedávna svět a byl nadaným lidem hojným dědictvím.


Po božské hudbě dychtím - srdce mé
je zprahlé jako květ, jenž uvadá.
Nalij mi tónů víno kouzelné,
ať stříbrem zvoní zvuků kaskáda!
Jak na deště dar vždy čeká suchopár,
tak bez nich zmírám, hynu - mdlý a stár.
(Shelley: Hudba)


Urozenost je dar, jímž člověk vyniká,
obdivuhodná věc, však ještě lepší je,
když k urozenosti se druží šlechetnost.
(Eurípidés: Hekaba)


Ve svém lůně jsem Ti poskytla dar vášně a nyní jsem Tě zavedla do hlubokých kolejí, v nichž jsme oba uvázli. Můžeme být oba hrdí na to, že jsme se otočili zády k ostatním - cítíš to?


Matka s oblibou říká, že víra je dar, jako kdyby hloupost byla něčím blahoslaveným. Nemívá snad záchvaty zoufalství, při nichž hystericky volá mezi štkaním: "Pryč z tohoto světa!"? Víra je dar, ale danajský!


dar nestydatosti.


Nebyl Perseus či jak mu říkali,
šťastnější nežli kdokoliv jiný?
Tak předně lítal, takže nemohl se setkat s nikým,
kdo běhá po zemi. Měl přitom dar
proměnit v kámen každého, kdo se mu připlet.
Ten dar bych chtěl! Potom by ovšem
něčeho bylo v kraji habaděj - kamenných figur!
(Menandros: Dědek)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm