O Cařihradu, o jeho založení a dobytí Turky v r. 1453

6. září 2016 v 0:52 | Misantrop |  Četba


V roce 310 byl císařem v Římě veliký Konstantin Flavius uctívající Boha. S velkým úsilím odevšad shromažďoval rozptýlené křesťany, všemožně posiloval a upevňoval křesťanskou víru, zdobil boží kostely a nové slavné chrámy zakládal; současně pohanské idoly rozbíjel a jejich stánky přeměňoval v domy božích služeb. Mnoha zákony pečoval o to, aby pohanská obětiště připadla služebníkům Kristovým a jen křesťané aby je spravovali. Nařídil ve středu a v pátek držet půst na paměť Kristova umučení a neděli světit na paměť Kristova vzkříšení. Židům zakázal nadále obětovat a odsuzovat kohokoliv k ukřižování, aby nebyl zneuctěn Kristův kříž, stejně tak ani otroky nesměli kupovat a na zlaťácích měli dát vyrazit obraz Krista. Nastala veliká radost po celém křesťanstvu.
Když tak panoval třinácté léto, vnuknutím božím veden rozhodl se založit město svého jména.
Protože lidský tvor je nestálého srdce a je nevděčný, přikláněje se ke zlu a bezpráví, jak stojí psáno: Zlo a bezpráví vyvracejí trůny mocných. (Luk. 1:51), tak i toto město nesčetnými hříchy a bezprávími stalo se nehodným přízně a dobrodiní, a proto po mnohá léta trpělo nesčetnými útrapami a mnohým neštěstím. Je tomu tak i nyní v poslední době, pro naše hříchy: jednou nás postihne vpád nevěřících, jindy hlad nebo zlé povětří, podruhé zase vzájemná nesvornost. Tím vším zeslábli mocní a zchudl lid, město upadlo a velice ochablo, že je jako příkrov na vinici a ohrada na ovoce v sadu.
To když poznal vládnoucí tehdy v Turecku bezbožný Mahmed, syn Amuratův, žijící dosud v míru a pokoji s císařem Konstantinem, hned se jal shromažďovat velké vojsko na moři i na souši a pak znenadání přitáhl k městu a obklíčil je velkým množstvím vojska. Císař se svými věrnými velmoži a také lidé ve městě nevěděli, co činit, poněvadž ve městě žádného vojska nebylo. Proto poslali k sultánu Mahmedovi vyslance, aby vyzvěděli, co se děje, a aby jednali o míru. Bezbožný Mahmed byl proradný. Vyjednavače poslal nazpět a přikázal ostřelovat město z děl a píšťal, zhotovovat stroje na rozbíjení hradeb a chystat se k útoku na město.

Dvacátý prvý den měsíce máje se - za naše hříchy - ve městě ukázalo strašné znamení: v noci na pátek se ozářilo celé město, a když to strážní uviděli, běželi podívat se, co se děje, neb se domnívali, že Turci město zapálili, a proto volali na poplach silným hlasem. Množství lidí, kteří se shlukli, vidělo na chrámu Boží moudrosti, jak nahoře z oken vyšlehl veliký ohnivý plamen, ovinul chrámovou kopuli na dlouhý čas, pak se soustředil v jediný plamen, zazářil nevýslovným světlem a vznesl se k nebesům. Ti, kdož to viděli, jali se hořce plakat a naříkat: "Hospodine, smiluj se!" Když ono světlo dospělo k nebesům, otevřela se nebeská brána a poté, co přijala světlo, opět se zavřela.
Příštího dne ráno to šli říci patriarchovi. Ten spolu s bojary a členy rady se odebral k císaři a přemlouval ho, aby odešel z města i s císařovnou. Ale protože ho císař neposlechl, řekl mu: "Znáš, císaři, všechna proroctví, týkající se tohoto města; a nyní se ukázalo ono strašné znamení: oslnivé světlo, jež přebývalo ve velkém chrámu Boží moudrosti, odešlo spolu s dávnými jasnými světci a církevními otci, a také anděl boží, jejž Bůh učinil za císaře Justiniána ochráncem svatého velkého chrámu a tohoto města, odešel v tuto noc do nebe; to znamená, že milost boží a jeho přízeň nás opustily, neboť Bůh chce naše město dát našim nepřátelům." Pak patriarcha představil císaři muže, kteří viděli zázrak. A když císař uslyšel jejich svědectví, klesl k zemi jako mrtvý a ležel bez hlesu dlouhou dobu, sotva ho vzkřísili vonnými vodami. Probrav se, řekl patriarchovi a všem bojarům, aby oněm lidem zakázali mluvit o tom před ostatními, neboť lidé by mohli upadnout v zoufalství a ochabnout v odporu vůči nepříteli.
Na druhý den, když se lidé dověděli, že město opustil Duch svatý, byli otřeseni a padl na ně strach.
Patriarcha takto se s nářkem modlil: "Ustrň se, Bože, a pomoz nám, blížícím se ke své záhubě, nezavrhuj nás zcela, nevydávej své na potupu těm divochům, aby neřekli, kde máte toho svého Boha."
Avšak měla se stát vůle boží. Už o sedmé hodině noční se nad městem rozprostřela veliká tma, vzduch v povětří zhoustl. Jako plášť spouštěl se na město déšť a kapky podobné slzám zvíci buvolího oka a rudé dlouho ležely na zemi, čemuž se všichni podivovali a co jim také nahánělo hrůzu. Patriarcha Anastasios se odebral spolu s duchovními a s císařskou radou k císaři s těmito slovy: "Nejjasnější císaři, znáš dobře proroctví týkající se tohoto města, víš, že nás opustil Duch svatý, a nyní i příroda předurčuje záhubu tohoto města."
Když proklatý Mahmed viděl velkou tmu nad městem, pozval své učence a mully1), aby se jich zeptal, co ta tma nad městem znamená. Řekli mu, že je to znamení o zkáze města.
A tak se naplnila předpověď: Konstantinem se město začalo a Konstantinem se také skončilo.
Běda ti, město na sedmi pahorcích, už tě mají pohané ve své moci. Blahobytem jsi život těšilo a všestranně rozkvétalo. Avšak ty jako nepříčetné uchylovalo ses k nepravostem a hříchu. A nyní jsi vydáno do rukou svých nepřátel. Kdo by nad tím nezaplakal a nezalkal?
Sultán, když přišel na prostranství před velikým chrámem, slezl s koně a padl tváří k zemi. Vzal prsť a posypal si jí hlavu, děkuje svému bohu a podivuje se oné velké budově: "Vskutku lidé tito byli velicí, avšak zanikli, a ti, co přijdou po nich, nebudou jim podobní." Splnilo se, co bylo řečeno: A vloží ruku svou na hlavu oběti své (3.M 3:8), svaté požere a odevzdá synům zkázy.
Tak bylo a tak se to stalo pro naše hříchy. Nevěřící Mahmed usedl na trůn císařství nejvznešenějšího ze všech pod sluncem, ovládl ty, kdož si podmanili hrdého Artaxerxe, pána rozsáhlých mořských hlubin a široširých zemí; zničil ty, kdož vyvrátili překrásnou Tróju, bráněnou sedmdesáti čtyřmi králi. Ale abys věděl, proklatče, jestliže se splnily všechny předpovědi Metoděje Patarského i Lva Moudrého, jakož i všechna znamení o tomto městě, pak ani ty poslední předpovědi nevyjdou naprázdno, nýbrž také se vyplní. Stojí totiž psáno: Rusý rod s původními tvůrci porazí všechny Izmaelity a získá město na sedmi pahorcích spolu s jeho dřívějšími zákonnými pány a nabude nad ním vlády; město sedmi pahorků ovládnou Rusi, národ šestý a pátý, nasadí v něm jedovaté býlí, jehož okusí mnozí v odplatu za znesvěcení svatých.

VYSVĚTLIVKA:
1) mullové = islámští duchovní. - Vysv. Mis.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm