Povídka o mládenci a Hoři Neštěstí

6. září 2016 v 1:09 | Misantrop |  Četba


Když už mládenec odložil chlapecký šat,
s láskou ho otec a matka počali nabádat:
"Ty naše dítko milené,
vyslechni rady dobře míněné,
pomni vždy rodičů poučení,
nad která v životě moudřejších není,
ujdeš tak bědám v svém žití,
nic ti nebude chyběti:
Nechoď, synu, tam, kde se pije a opile skáče,
nechlub se, nevydávej za boháče,
nespěchej, synu, pohlédnout číši na dno,
také se nedej obloudit ženskou vnadou,
nespočívej zrakem na dobrých krásných ženách,
na krásných otcovských dcerách.
Neboj se moudrého,
boj se hloupého,
hloupí, ti jen hloupé pikle kují,
o majetek lidi olupují,
špatní tě strhnou v ostudu
a navíc na tebe uvrhnou pomluvu.
Varuj se, synu, falešných hráčů,
střez se též povalečů a rváčů,
nedruž se s hlupáky, nechtěj s nimi pít,
střez se okrádat, někoho oloupit,
oklamat, zla se dopustit.
Moudrý, synu, po zlatu, po stříbru nebaží,
chce jen to, co vskutku mu náleží,
aniž pak křivému svědectví mlčky přihlíží.
S moudrými, synu, neměj vády,
jejich vždy poslouchej dobré rady,
s rozšafnými jenom se domlouvej,
aby ti nebylo v životě ouvej."

Hodokvas už kypí, šumí,
hosté pijí rozjásaní,
chlubí se a vychvalují.
Jen mládenec málo mluví,
smutek jeho radost tlumí.
Nepije a nejí, netěší se,
jen tak sedí, nechlubí se.
Až si toho lidé všimli:
"Co ti chybí, chlapče milý?
Jen tak sedíš, nebavíš se,
smutně hledíš, kormoutíš se,
při přípitcích nechlubíš se."

"Cožpak ti, mládenče, nadevše není
nahé a bosé oproštění,
být lehký jako ten pták?
Drahý šat koupíš, brzy prodřeš však,
bez toho všeho dá se žít.
Nahé a bosé každý nechá být,
nevyhání je nikdo z ráje,
na onom světě není zloby na ně,
nikdo na ně s holí nerukuje.
Nahý však vražedné pikle své kuje!"

Kde se vzalo, tu se vzalo,
vedle něho Hoře stálo,
bosé, nahé, nezná studu,
jenom kousek lýka zpředu,
bohatýrsky hlaholilo:
"Nech řeku dál spěchat k moři,
neztrácej odvahu, mládenče, v hoři.
Kdo v hoři musí žít,
ten nesmí smuten být,
kdo v hoři smutný je,
ten jistě zahyne!
Pro toho štěstí už nekvete,
kdo se s dareby zaplete."
Hoře Neštěstí dál povykuje,
na mládence pokřikuje:
"Podrob se mi, pokloň k samé zemi,
nad Hoře Neštěstí moudřejší není."

Své Hoře Neštěstí utišil,
pro sebe říkanku si složil:
"Kdo nic nemá, ten nic nedbá,
nestará se, kam co schová."

Domů se navrací, Hoře však mládenci nadběhlo,
uprostřed pole pak k mládenci přiběhlo,
a jeho krákání nese se polem,
jako když zlá vrána skřehotá nad sokolem.
Promlouvá Hoře takovou řeč:
"Přede mnou, mládenče, úkrytu nenajdeš,
já, Hoře Neštěstí, nejsem jen prozatím,
já nejsem samo, mám ještě bratříčky,
jeden jak druhý je, všichni jsme hlaďoučcí,
všude se umíme vetřít a protáhnout.
Kdo jednou nám patří, nesmí se od nás hnout,
je s námi do smrti na jedné lodi,
tak už to v naší rodině chodí.
Leť s ptákem k obloze, s rybou pluj do moře,
jsem s tebou jako stín,
v tebe se zavěsím."
Vznesl se mládenec sokolem v nebe,
Hoře co luňák za ním se žene,
mládenec uniká co holub bílý,
Hoře však jestřábem už za ním pílí,
coby vlk šedivý mládenec uhání polem,
Hoře však s hončími psisky je vzápětí kolem,
změnil se mládenec v stepní trávu prostou,
Hoře už přichází - v ruce kosu ostrou.
Ještě se Neštěstí mládenci vysměje:
"Pěkně tě, travičko, posečem,
budeš ty, travičko, posečená,
bujnými větry roznesená."
Rybou se mládenec do moře vrhá hbitě,
Hoře však kolem něj napíná husté sítě.
Ještě se Neštěstí mládenci vysměje:
"Zbytečná, rybičko, smrt tvá je,
vždyť já tě, rybičko, ulovím,
dobře se tebou pak nasytím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm