Běda, osmatřicetkrát běda!

24. října 2016 v 12:06 | Misantrop

Běda! Listí už začíná žloutnout a částečně i opadávat.


Oj, běda mi!
Proč jsem musela i rodit
- otroka! - k břemeni jen další břímě zas?
(Eurípidés: Andromaché)


Však běda zemi té, jíž v čele blázen vládne,
jenž nevědomý je a zkušenosti žádné.
Ach, běda rozumným, ach tisíckrát jim běda,
kde blázen za bláznem se vzhůru k moci zvedá!


Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
(Bible: Přísloví)


Ale běda! Ve vzduchu se již vznášejí zlověstné příznaky, věstící brzký konec prvobytných forem života: atmosféra je již nakažena zkázonosnými miasmy příštích akciových společností, těchto cizopasných rostlin bohatých na šejdířství a nevzdělanou drzost, které si zotročí domorodého člověka, aby se jeho potem vykrmovali zbohatlí hospodští a jejich nemravné milenky.


Běda, tomuto velkému městu! - A rád bych již viděl ohnivý sloup, v němž bude spáleno!


Není nikomu radno, aby se mně stavěl v cestu... - Jsem vůbec nebezpečný člověk. "Nešťastné město," praví má Argestea, "ke zkáze určené, nevinné - leda jen mystickou vinou, že přihlíželo ponížení Vznešeného (heroa Fabia, jenž tam byl profesorem filosofie). Běda tomu, kdo byl jen svědkem potupení velkého, dvakrát běda tomu, kdo nečinně přihlížel - třikrát tomu, kdo napomáhal. Lépe by mu bylo, kdyby se nebyl narodil."


Věřící obcují při mši, povznášející pohled, běda však, jaký se naskytne, shluknou-li se pod zástavou náboženství jakožto fantazmatu. Nic není ničivější než fantazma, které se stane reálnou kolektivní silou. Třeštivý fašismus fikce.


Buddhismus jako církev, jako banda modlářů a modloslužebníků, vychovávající někoho, školící své poslušné žáčky a pasoucí svůj věřící dobytek, duchovní nauka jako chlívek pro stádo těch, kdož nedovedou myslet sami - takový buddhismus je mi z duše protivný. Cituji: "Běda tobě, nešťastníče!" zvolal opat. "Což nevíš, že bez laskavého souhlasu guruova není žádný duchovní pokrok možný? Tvoje já je dosud silné a vzpurné jako divoký jačí býk, a proto nutně potřebuje tygra ještě silnějšího než je samo a ještě divočejšího, aby je zkrotil a navždy umlčel!" - Tak takhle tedy ne!


běda je taky výstižná ta náboženská terminologie: kněz = pastýř; věřící = ovečky. Kdyby lidé nebyli stádní ovce, nebyla by vznikla takováhle terminologie, která musí zahanbovat každého misantropa se špetkou sebeúcty v těle!


Aby naplnili svatostánky a zaplatili hypotéky na chrámy, hrají jejich duchovní nenápadnou, ale chabou hru s Ďáblem. Běda, příliš dlouho se obírali "spravedlností", takže ďáblové v jejich podání jsou ubozí a neschopní.


Och, běda! Zle je, má-li mínění
tak klamné člověk, jenž si umínil!
(Sofoklés: Antigoné)


Naši oři nesmějí poslouchat, co mluvíme. Stálou pozorností by rostla jejich chápavost a mohli by nám snad rozumět. Běda jim, protože by víc trpěli!


Člověka mučí, když vidí, že k tomu se vzhlíží
a ten že má moc, kdo se honosí hodností slavnou -
kdežto on, běda, se válí v temnu a v blátě.


Běda, ach, jaký to zločin, když maso se do masa noří,
dravé a lačné tělo když tuční polknutým tělem,
když jest živočich živ zas jiného živoka smrtí!


Hlad nemají, leč nenasytní jsou až běda.


Starost o potomstvo, o zachovávání pokolení, svěřila příroda mladým, silným a krásným mužům. To proto, aby se pokolení nezvrhlo. Je v tom projev pevné vůle přírody, jehož vyjádřením jsou ženské vášně. Onen zákon je starší a silnější než vše ostatní. Proto běda tomu, kdo si své zájmy a svá práva upravuje tak, že se onomu zákonu příčí; ať dělá a říká cokoli, bude při prvním významném podnětu bez milosti rozdrcen.


"Jsem aspoň ráda, že už je na pravdě boží!" pravila dcera. "Teď ať to už dopadne jak chce, jen když budu vědět na čem jsem. Ale běda ti, nebudu-li dědit, ty dědku plesnivý, špinavý!"


Běda, ženské popichování zasáhne věru i mysl nevášnivých mužů jako vítr jezero, jež nemůže zašpinit prach.


Tam, kde se obchoduje s neřestí, dostává zaplaceno jen ona, muž nedostane nic, a běda mu, kdyby něco vymáhal.


Běda, každý z nás vidí v sobě střed všehomíra.


Každý den toho milovníka svého červeného autíčka vidím, nemohu, ach běda, nemohu ho nevidět, jak se s ním úchylně mazlí, jak je stále přelešťuje, omývá, jak je pohladí vždy na odchodu kamsi, kam musí chtě nechtě dojít pěšky a kam se nedá dojet tím jeho milovaným hlučným červeným autíčkem, z něhož se line uširvoucí dunění rozhlasových sraček bez pointy, bez konce a beze smyslu, ale zato se stále stejným rytmem, jenž jakoby napodobuje rytmus spalovacího motoru: "duc ... duc ... duc ... duc ... duc ... duc ...". K zešílení to vidět, k zbláznění to navíc i slyšet!


Běda nám, kdyby se měl člověk ještě jednou vrátit na tento svět!


- Ne, já se k velkým věcem necítím.
- Ó běda! Pročpak by ses necítil?
Toť skoro, jak by něco dobrého
ti duši tížilo!
(Aristofanés: Jezdci)


Běda však té ubohé duši, která ti, světe, sloužila.


Poté co ztratil víru v lidstvo, usídlil se mu v srdci pocit prázdnoty a změnil se v misantropa. "Ó běda!" zvolal. "Ty zlomyslné člověčí plemeno!"
(Čechov: Román s basou)


Samozřejmě, že můj stan přírodě nijak neškodí, alespoň ne víc než sezónní nájezdy houbařů, běžné lesnické práce nebo rajtování na motorkách po lesích. To však nikomu nevadí. Běda ale, když si postavíte někde stan.


Historie je k němu nespravedlivá, neboť dějiny píšou vítězové. Běda poraženým!
(Misantrop: Předmluva k: Hitler: Mein Kampf)


Slavný válečník, slavný žhář, slavný řezník žije v památce všech profesorů dějepisu. Běda žákům, kteří nevědí, kde a kdy pobíjel lidi.
(Hašek: Fejetony)


Všichni lumpové jsou družní až běda.


Když po těch blbcích něco chcete, tak jsou blbí jako tágo, ale běda, když nezaplatíte: to jsou najednou chytří a vynalézaví až hrůza!


Vznešenost duše dává křídla tělu; běda dnešnímu aeroplánnímu, berličkovému lidstvu, které to nechápe.
(Klíma: Slavná Nemesis)


Vždy dělá větší čest rozmlouvat s učenci a básníky, než se probírat špinavou, základní matérií veškerého života, který ze špíny vznikl, ale běda, jestli se kdy očistí. Tou samou špínou se totiž také udržuje.


Běda! Sebezarmoucenější tvář, sebehojnější potoky slz nevzkřísily ještě nikoho k životu.


Běda, je druhé peklo ten náš svět.
Zřím všude nevinnost spět do záhuby,
pokrytci si tu na ni brousí zuby
a umění a vkus a ctnost a vlohy
před nimi na ramena vzaly nohy.
Zbabělost s podlostí se všude žádá
a politika, která hrbí záda.
Zlý modlil s děsnou horlivostí žene
na moudré lidi blázny pomatené
a Zisk, ten vladař bídný, nepokojný,
pro který dělává se mír i vojny,
zachmuřen prodává tu z kapsy svojí
čin nejkrutější těm, kdo nejvíce se bojí.
Ach, bědní smrtelníci, když jste samý hřích,
proč ve vás další hrůzy vyvolával bych?

F. W. Schadow: Panny moudré a pošetilé (1842)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm