Byl jeden mnich

8. října 2016 v 13:19 | Misantrop
Eduard von Grützner: Pivní mnich


Mnich - neřád povedený,
příživník, v kterém žilky dobré není,
ať poslouží vám dneska k vyražení!


Byl jeden mnich, měl mnoho knih, a nic nevěděl z nich.


Poustevníkovi Nikitovi se zjevil ďábel v podobě anděla. Mnich před ním padl na kolena a klaněl se mu jako andělovi. Ďábel ho oslovil: "Nemodli se, nýbrž zabývej se čtením knih, tak budeš besedovat s Bohem, neboť z nich budeš čerpat užitečná slova, jež budeš podávat těm, kteří přijdou k tobě." Mnich podlehl nástrahám, přestal se modlit a jen se pilně zabýval čtením knih. S příchozími pak rozmlouval o užitku duše a počal dokonce pronášet proroctví, takže se o něm šířila veliká sláva; všichni se podivovali, jak se vyplňovalo to, co předpověděl.


Je to tak, třeba je to k nevíře,
že mnicha dělá kutna, krunýř rytíře.


HABITUS NON FACIT MONACHUM
Kutna mnicha nedělá


Janošík chodíval často v přestrojení. Tu jako žebrák se od dědiny k dědině potloukal, tam jako mnich přišel do města.


Optimum askety je potulný sádhu, indický světec. Prostředností askety je mnich, hubený a vážný, ne obžera z Rabelaise. Pessimum askety je Kalvín a Hitler. Sádhu a mnich jsou asketi bez moci, jakože asketi nadaní mocí jsou bič lidí.


"Ten zatracený chlap!"
"Jakže," pravil Ponokrates, "vy klejete, bratře Jene?"
"To jen," pravil mnich, "abych vyšňořil svou řeč. To jsou květy ciceronské rétoriky."


Louskám Milarepu z knihovničky soukromé. - Je to celkem dobrý román z prostředí tibetského lámaismu, konkrétně ze života slavného a legendami opředeného buddhistického mnicha a básníka Milarepy. Milarepa umírá otráven jakýmsi závistivým lámou; pozná sice svými "nadpřirozenými schopnostmi", že jím podané mléko je otrávené, ale přesto nápoj pokorně po sókratovsku přijme, neboť mu je líto hříšného člověka, jemuž kyne záchrana jedině v tom, že až dokoná zločin zabití mnicha, obrátí jej jistě výčitky svědomí na správnou cestu. - Opravdu povedená taškařice.


Žiju v jakémsi nedobrovolně dobrovolném celibátu jako mnich; což mi nevadí, neboť tak žiju většinu života, i když i Já jsem měl svá bouřlivá období říje a zrovna tento les a konkrétně tento háj by mohl vyprávět! Ale lepší je být sám.


V povídce Mnich a novic jsem se dozvěděl, že mniši, aby zabránili jakémukoli probuzení touhy po ženě-vábničce, obracejí se ke každé ženě s oslovením "matko"; což je chytré, neboť žena je skutečně vábnička života, z něhož pak moudří hledají různě po lesích cestu ven. V povídce novic přenesl ženu přes řeku a víc na ni nemyslel, na rozdíl od mnicha. V životě jsem Já ten novic: Já jsem se přes lidstvo přenesl, kdežto hlupáci nesou lidstvo stále v sobě.


Hanba ti, neřádný mnichu,
s psem se chlubit bez ostychu!


Co se stalo? Německý mnich Luther přišel do Říma. Tento mnich, v těle všechny mstivé instinkty ztroskotaného kněze, vzbouřil se v Římě proti renesanci... Místo aby chápal s nejhlubší vděčností to nesmírné, co se bylo stalo, zdolání křesťanství v jeho sídle - jeho nenávist se dovedla tímto divadlem jen živit.


Vátsjájana Mnich stanovil, že "dobrá manželka vyniká nad průměrné ženy zručností, půvabem, vařením, rozumem a chováním." A to platí v Indii mutatis mutandis dodnes.


Ta levá posvátná noha odvedla mě od nich,
a Já teď svobodný a sám žiji si co mnich.


Protože setrvání v rodině a výdělečném životě je projevem lpění na majetku a světské existenci, je život mnicha či mnišky považován za vyšší formu, vedoucí k cíli přímější cestou.


Mnich mohl být beztrestně hluchý k volání po smilování, k slzám bídy a k vzdechům bolesti, nešetřil ani ctnosti, ani schopnosti. Konfiskací jmění, mučením a hranicemi dosáhl konečně nad národy větší moc než soudci, ba často větší než králové. Tupost národů a panovníků mu ponechala volnost. Proč jsou sluhové oltáře nejobávanější z lidí? Proč máme podle španělského přísloví "vyhýbat se předku žen, zadku muly, hlavě býka - ale mnichu ze všech stran"? Skoro všechna přísloví se zakládají na zkušenosti a bývají skoro vždy pravdivá. Čemu máme tedy přičítat zlovolnost mnichovu? Mnich je o to nebezpečnější, že je více zvyklý přetvářce, neboť od raného mládí uvykl pokrytectví ve svém chování a smýšlení.
*
Nemohli bychom si jako jistý mnich několikrát opakovat: "Co je kapucín proti planetě?"

A. G. Decamps: Kapucínský mnich (1840)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm