Chceš si číst?

20. října 2016 v 12:14 | Misantrop

Hle
už se ti poštěstilo
číst ono vytoužené dílo
Je z péra Marka Valeria Martiala


Lidstvo zatím ještě nečte díla velkých básníků; ta mohou číst zase jen velcí básníci. Jsou čtenáři tak, jako obecný lid čte ve hvězdách: nanejvýš zrakem astrologů, nikoli astronomů. Většina lidí se naučila číst jen pro potřeby zcela nicotné, tak jako se naučili počítat, aby si vedli účty a v obchodování je nikdo neošidil; avšak o čtení, jako o ušlechtilé duševní činnosti, vědí pramálo nebo vůbec nic. A přece jen toto je v hlubším smyslu četba. Když už jsme se naučili znát písmenka, měli bychom, myslím si, číst to nejlepší, co se v literatuře najde, a ne jen donekonečna odříkávat abecedu a slabikovat slova a celý život jako žáčci jednotřídky vysedávat v těch nejpřednějších škamnách.


Velké množství špatných spisovatelů žije jedině z pošetilosti publika, které nechce číst nic jiného, než co se tiskne dnes - tedy žurnalisty.


Člověk by měl číst jen to, co obdivuje.


Krásné dámy by měly číst účty svých kuchařek a módní moralisty, aby o nich mohly mluvit s váženými ženami, které rozhodují o tom, komu patří uznání.


"Ranní červánky?" říká Marika. "To je nějaká romantika?"
"Ne. Filosofie. Chceš si v ní číst?"
"Ach, ty tvoje složité knížky..."


A to, co bývalo klubíčkem rosolu v jejím těle, bude číst básně.


Když jedu v noci vlakem, dokážu obyčejně číst i nějakou tu slabomyslnou povídku z časopisu a ani se z toho nepozvracím. V noci ve vlaku obyčejně dokážu takovouhle volovinku i dočíst.


Zoufale přemýšlím o knize, kterou bych mohl číst, proti každé však něco mám; jako bych už nikam nesměl.


Naštěstí jsem toho za život napsal už tolik, že si vystačím s mým vlastním dílem, jež je nejlepší a jež mohu číst pořád dokola jako nové.


Je dobré si po sobě pořád číst své myšlenky. Poznáte, že držíte kontinuitu a že jste po všech těch letech pořád stejný bouřlivák.


Jednou nastane zlá a temná doba, kdy si lidé - nebo ti, co přijdou po nich - budou číst mezi mými řádky jako v Knize Života, neboť chtě nechtě shledají, že jsem měl nakonec pravdu.


Muži, tvá tvář je jako kniha, z níž kdokoli může číst. Musíš jim dát číst jen, co ty chceš.


Bible neboli Písmo svaté, tento soubor různých židovských starověkých textů, je mimořádně odporná kniha. Je přímo k zblití ji číst. Bibli můžete číst jenom jednou, ošívaje se při tom hnusem a nenávistí ke všem jejím aktérům a vychvalovačům, a pak už ne.


Tato evangelia nelze ani dost obezřele číst; mají své obtíže za každým slovem.


Život je příšerně ošklivý a lidé tak propastně zlí, že kdyby nějaký spisovatel měl popsat všechno, co viděl a slyšel, nikdo by to nevydržel číst.


S lidáky je vlastně docela sranda. Je totiž legrační číst ty směšné nelogičnosti a infantilní naivnosti; směšné číst o jejich bujné fantazii a tak sprostých ideálech, a přitom sledovat v jakém moři sebeklamu se utápějí, slabí a omylní a hříšní ve své nejvlastnější podstatě.


Skoro celý den jsem věnoval četbě Lucretia. Čtu pomalu, vychutnávám si každé slovo. Je to požitek číst něco takového. Tohle kdybych se býval učil ve škole, namísto těch suchopárných, nezajímavých faktů, nicneříkajících vzorečků a nerozluštitelných rovnic, možná bych byl získal větší chuť do učení a silnější náklonnost k vědění.


Říkají, že škola je určená na to, aby naučila děti číst, ale hlavním cílem školy je vygumovat mozek.


Škola produkuje spousty lidí, kteří umějí číst, ale neumějí rozlišit, co za přečtení stojí a co ne.
(G. M. Trevelyan)


Nejkrutější trest zatraceného záleží v tom, že musí číst Večerní noviny a Svobodné listy a nesmí si přitom odplivnout.
(Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam)


Ti, kdo umějí číst, vidí dvakrát.
(Menandros: Sententiae)


Říkat lidem, co by měli číst, je obvykle stejně tak zbytečné jako škodlivé, neboť skutečné pochopení literatury je otázkou temperamentu, nikoliv učení.


Kohout nevybočuje ze své přirozenosti - ne že by to nedovedl, spíš z pýchy. Učte jej číst, vzbouří se.


Nestačí k správnému pochopení autora číst jeho citáty vytržené z kontextu (mnohdy ve zcela opačném vyznění), ale musíte přečíst celou jeho některou knihu, abyste si mohli o něm udělat ten správný úsudek.


Písmem zachytím alespoň ty kontemplace, které mě ještě mohou napadnout, a pokaždé, když si je budu číst, přinesou mi znovu požitek.


Když někdo neumí číst anebo drží péro v ruce neobratně, budí to domněnku, že si nemohl osvojit dobré mravy a základy vzdělání pro svoji tupost a darebáctví.


Kdo je s to číst a poslouchat při tom zároveň hudbu, k tomu hudba zřejmě dost zřetelně nemluví. Kdyby mluvila, nepřenechala by slovo jinému slovu, slovu čtenému. Bylo by to jako potichu si číst knihu a poslouchat u toho zároveň zcela jinou rozhlasovou povídku. Jen v jediném případě je možno zároveň číst a poslouchat hudbu: když hudba nemluví vůbec nebo když kniha nic neříká.


Učenci musejí číst, jako se neživá tělesa pohybují jen z vnějšího popudu; zatímco samostatný myslitel se podobá živé bytosti, která se pohybuje sama od sebe. Je dokonce nebezpečné číst o nějakém předmětu dříve, než jsem o něm sám přemýšlel.


To budiž řečeno těm posměvačům - snad je znáte? - těm záludným spisovatelům, které dlužno číst několikrát, chceme-li vniknout v pravý smysl jejich slov.


Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co jest přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčilením vrhají se na jednotlivá slova.
(Hašek: Doslov ke Švejkovi)


V podstatě si myslím, že bychom měli číst jen knihy, které nás koušou a štípají. Jestliže námi knihy, které čteme, neotřesou jako rána pěstí do hlavy, k čemu je číst?


Větší zábava je bavit se mediálními pořady než číst střízlivý esej. Žádný zákon nám nepřikazuje číst časopisy. Ale masová zábava je prostředek úniku a redukce stresu, na kterém se většina z nás stala závislými.


Dnes mají mladí zájem spíše o debilní mobilní telefony, počítačové hry a kouření marihuany, než o knihy. Jako by číst byla nezměrná dřina, i kdyby to bylo pár titulků k filmu v původním znění. Text musí být pro ně, pro ty "mobilisty", stručný a nedlouhý jako esemeska, jinak zívají nudou.


A obávám se také, že zmizí ze světa umění dobře a správně číst, dokonce schopnost porozumět čtenému textu, a to nejen v doslovném smyslu slov, ale i tomu, co se píše mezi řádky. Všechno, co nyní vidím a čtu kolem sebe nového, tomu rozhodně nasvědčuje.


Už dávno jsem přestal číst. Kdysi jsem měl doma plno knih, ale přečetl jsem je jen zpoloviny. A to je nechutné, asi jako když si někteří lidé uloupnou kousek paštiky a zbytek vyhodí.


Tělo je smutné, žel, již nechci víc knihy číst.
Pryč odsud! Utéct! Tam, kde ptáky, jsem si tím jist,
kouř pěn a nebes žár až k závrati zpíjí!
(Stéphane Mallarmé)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm