Jediné mé jmění

21. října 2016 v 11:46 | Misantrop

Později vynašli jmění a nalezli zlato,
jež vážnost k síle a kráse zlehčilo lehko.


Římané v té době neužívali ještě mnoho peněz, nýbrž jejich bohatství bylo ve stádech bravu a skotu. Proto se jmění dodnes nazývá peculium od slova pecus (dobytek) a na nejstarší mince razili podobu býka, ovce nebo vepře.


Sní tu boháč při svém jmění,
pokladů jenž hojně střádá,
sní tu chuďas, který strádá
svojí bídou v opuštění.


Kdo lakotí a shání jmění
a jen v tom má zalíbení,
zda doopravdy blázen není?


Čtenáři, ty jsi jediné mé jmění
dal mi tě Řím - a lepšího nic není


Své vlastní jmění se snažil rozmnožovat zemědělstvím jakožto nejspravedlivějším způsobem výdělku, aniž pokládal tuto práci za nějakou vedlejší činnost, nýbrž byl zcela přesvědčen, že se sluší, aby ten, kdo se má zdržet cizího majetku, musí si získat svůj vlastní.


Svým jměním mohu nakládat svobodně, poněvadž je mé, a sebou, poněvadž jsem svůj.


Nepostradatelný volný čas, svobodu a nezávislost, které jsou kapitálem v povolání potulného chodce, si nekoupíte za žádné jmění.
(Thoreau: Chůze)


Žije-li člověk svobodně, nemůže získat velké jmění, poněvadž se to stěží podaří bez otročení davu nebo vladařům, přitom má ovšem všeho hojnost.


Právě tak je v mžiku rozházeno velké, třeba i královské bohatství, když přejde do rukou špatného pána, kdežto když je jmění třeba skrovné odevzdáno moudrému správci, používáním roste, a právě tak je život doširoka otevřen pro toho, kdo s ním dobře hospodaří.
(Seneca: O krátkosti života)


Kdo fabrikuje z nicoty k nicotě konzumní šmorn jak lejna na běžícím pásu, dosáhne zaručeně úspěchu a nadělá jmění; koupí si zámek a oddělí jeho zpupně soukromnické zdi od veřejných pozemků vodním příkopem, na kterém se lesknou labutě; kdo však ne z nicoty k nicotě fabrikuje, ale z něcoty k něcotě přináší hodnotu, a to ne na běžícím pásu, ale z jedinečnosti bytosti k jiným jedinečným bytostem jakožto dar, jak by mohl co mít?


Po jmění touha když jednou zachvátí duši,
zda básně lze tvořit, jež byly by hodny,
aby je cedrový olej dál chránil a z cypřiše pouzdro?


Lidé snadněji zapomenou na smrt vlastního otce než na ztrátu jmění.


MISERA EST MAGNI CUSTODIA CENSUS
Je to bídná služba střežit veliké jmění


Ze stanoviště ctnosti ten uprch, štít ztratil, kdo stále
ve spěchu množí své jmění a pod tím břemenem klesá.


"Doufejme v Boha, že nás neopustí! Ale mám strach! On nás nikdy neměl příliš rád a k stáří se z něj stal podivín. Můj Bože, nebylo by to nic nemožného, kdyby se svým jměním naložil v závěti nějakým ničemným způsobem, kdyby je třeba odkázal chudým."


Tenčí se jmění a v drahé masti se mění,
střevíce ze Sikyónu se na nohou lesknou,
veliké smaragdy vrhají zelené světlo
ze zlatých obrub, je šatem pro všecko šarlat,
už ošumělý a prosáklý milostným potem.
Poctivý majetek předků se obrací v zboží.


Majetek vydělávají muži, nikoli ženy; nemají tedy práva na neomezené držení majetku. Rovněž nejsou způsobilé jej spravovat. Ženy by nikdy neměly volně rozhodovat o zděděném vlastním jmění, tedy kapitálu, pozemcích a domech.


Konfiskací jmění, mučením a hranicemi dosáhl mnich konečně nad národy větší moc než soudci, ba často větší než králové.


Kněžské nachování (jmění, úspory. - Pozn. Mis.), židovská duše: to obé do pekla kluše.


Každý úspěšný podnikatel, majitel firmy, jakmile zbohatne a zvětší své jmění, chce hned také zvětšit svůj politický vliv a moc.


Z občanských válek si shrabují jmění, své statky
na vraždu vršíce vraždu si zdvojují chtivě.


Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.


Vždyť o svobodě slyšíme jen tehdy, když jedna strana chce ujařmit druhou a nemyslí na nic jiného, než aby moc, vliv a jmění přešly z ruky do ruky.
(Goethe: Poznámky a pojednání)


Kdo ze žádosti panování a jmění stojí o vladařství, ten pykat může jen smrtí a ničím jiným.


Ač smíš se vychloubat svým jměním,
štěstěna tvůj původ změnit nemůže.
(Horatius: Epódy)


Jako dodatek k fenoménu takzvaných "Potěmkinových vesnic" jsem nalezl tuto pikantní historku:
V osmnáctém století v Rusku za vlády Kateřiny Veliké vydělal jistý pan Klostermann (ne ten náš šumavský bard, jiný) velké jmění tím, že prodával dlouhé řady vazeb naplněných odpadovým papírem, které umožnily dvořanům vytvořit iluzi knihovny, a tím získat přízeň své knihomilné carevny.


Z hlediska pracně nabytých měšťáckých jměníček jsou zpravidla lidé píšící pro něco jiného považováni za šílence patřící do svěrací kazajky od té doby, co se náboženství slávy, nesmrtelnosti atd. atd. stalo oblíbeným námětem, o němž se každého rána káže v novinách, když není čím vyplnit jejich stránky.


Jsem bez statku, jsem bez jmění
a svět mě nezná, necení.


Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
(Bible: Přísloví)


Netrap se, že nemáš jmění. Moudrý nezarmucuje se, že má jen malé jmění, neboť jeho jměním je rozum.


Kéž mám jen skrovné jmění, v klidu však.
(Eurípidés: Ión)


Ztratíš-li své jmění, máš se smát na celé kolo.
(Hašek: Rady pro život)


Jehňata, telata, dravčata
nepotřebují zbraní a vysokých hradeb
k ochraně jmění; jim všecko v hojnosti rodí
země sama a příroda, tvůrkyně všeho.


Tak nač sahat po jmění, nač tituly chtít,
když je líp zastavit vůz a vystoupit:
v čem se nám zlíbí, za tím dále jít!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm