Nač ten posměch?

2. října 2016 v 10:43 | Misantrop

Nač ten posměch? Což nevidíte,
že stačí jiskra, aby vznikl život?


Lidé si z nás dělají posměch, užívajíce v praxi všech údajů přírody, ale v theorii je popírajíce.
(Epiktétos: Rozpravy)


Dostane se jednou ušlechtilé hrudi
odměny za to, že ač krví platí,
žne jen posměch malověrných davů?


QUI SE IPSUM LAUDAT, CITO DERISOREM INVENIET
Kdo sám se chválí, rychle posměch utrží


Ó - ze všech nejodpornější všem, lidské plémě, ty proradný sbore zrad a lsti, ty mistře lží, strůjče všech špatností, na duši pokřivený, v němž nic zdravé není a na vše myslící v kličkách, na posměch všemu živému i neživému se ti daří na Zemi!


Budeš předmětem úděsu, pořekadel a posměchu.


S posměchem se budu dívat na bolesti
i ctnosti jiných, v rozkoši se topě.
A tobě, ženo, pravím:
pokud bys chtěla jako ctnostná matka
vychovat z mého syna občana,
posměchu bys došla před děvkami.


Ze zoufalství nevinných si činí posměch.


Pozvolna železný meč ovládl pole,
měděný srp svou podobou vzbuzoval posměch.


Bylo to od počátku plémě prokleté. Proto jako na nerozvážné děti jsi na ně poslal soud, kterým jsi je uvedl v posměch.


Timón - Athéňan, jenž zemřel krátce před r. 414, nabyl působením komických básníků, kteří si z něho tropili posměch, pověsti prvního misantropa.


Když uslyšíte lavinu řítící se z ledových hor, lvici naříkající ve vyprahlé poušti nad ztrátou mláďat, bouři plnící své určení, odsouzence řvoucího v žaláři v předvečer popravy a dravou chobotnici vyprávějící mořským vlnám o svých vítězstvích nad plavci a trosečníky, ach, vyslovte to: nejsou ty velebné hlasy krásnější než lidský posměch?


Já kdybych se naplácal make-upem a vzal si sukni místo kalhot a na nohy červené lodičky na vysokém podpatku - a ne že bych po tom toužil, i když taková sukně by v opravdu parném dni byla rozhodně pohodlnější než jakékoli sebekratší kalhoty -, tak vzbudím vzbouření na vsi, posměch a vykoleduji si možná i předběžné zadržení se závěrečnou pokutou za obscénní výtržnictví. Ale ženy si mohou dovolit všechno.


Hanba nám! Kde jinde v kterém plemeni, kde jinde vládne mužům žena? Jen nám, jenom nám, a proto jsme na posměch.


Střežení dívek stanovené Numou mělo větší zřetel k ženskému pohlaví a slušnosti; zato Lykúrgovo opatření v této věci, jež bylo veskrze nevázané a neodpovídalo ženské povaze, zavdávalo básníkům příčinu k posměchu. Někteří, jako Ibykos, nazývají ženy "ukazatelkami stehen" nebo jim hanlivě přezdívají běhny.


Muži opodál, od Vyšehradu nečinně je pozorovali a měli z toho veselí a posměch, jak se dívky cvičí ve zbrani a jezdí na koních. I staří a zkušení hleděli na ně pohrdavě, a když před knížetem Přemyslem byla o ženách ve zbrani řeč, mluvili o nich potupně a chystali se s posměchem zkusit ženského udatenství. Všichni kolem knížete se smáli, toť že bude honba.


Lidský duch ukazuje svou hodnotu a velikost tehdy, když posměch bláznů a spodiny ho nevyvede z rovnováhy ani nezmýlí v jeho vlastním hodnocení.


Když mu kdosi řekl: "Tihle se ti smějí," odpověděl: "Jejich smích je mi lhostejný," čímž mínil, že posměch se může dotknout jen lidí slabých, kteří se jím dají přivést z míry.


BARBARUS HIC EGO SUM, QUI NON INTELLEGOR ULLI
Tady jsem barbarem já, mou řeč tu nechápe nikdo
Ovidius v touze po Římu si ve vyhnanství v Tomách (dnešní Konstanta v Rumunsku) stěžuje na svou izolaci v barbarském světě: místní Gétové se vysmívají latině, tropí si posměch i z něho.


Milovat, kde posměch za nářek se trží: toť věru bezhlavost za všechny zdravé smysly koupená.


A tu přikoval mocný Protheus onu vzpřímenou bestii v zahradě ke stromu a děti si z ní tropily posměch.


Kambýsés při pohledu na býčka div nezešílel. Obrátil na kněze a zle se zasmál:
"Ó vy hlavy hříšné! Takové bohy vy uctíváte. A věru tito bohové jsou hodni Egypťanů. Ale ze mne si nebudete beztrestně tropit posměch."
Ihned zavolal své biřice a všechny kněze dal zmrskat.


Kdo ví, jestli takoví blbci dokážou vůbec číst! Pochybuji o tom. Psát tedy neumějí naprosto jistě. Ve starém Řecku by za tohle sklidili ještě posměch: "Neumí číst, psát ani plavat!"


Nic neznáte - ani vaši předkové, ani vy sami - a právem proto trpíte, že jste vystaveni na posměch své vlastní neznalosti a hlouposti.


Dívali se na Odyssea, který měl luk v ruce, obracel ho a ze všech stran si ho pozorně prohlížel. Ženiši si z něho tropili posměch, jaký je to asi znalec luků a že si chce snad podobný zhotovit, když ho tak dlouho okukuje.
Najednou strnuli hrůzou, div jim oči nevylezly. Odysseus hravě luk napjal a zkoušel tětivu. Rozechvěla se a vydala jasný zvuk. Ženiši zbledli zlostí a strachem, neboť náhle z čista jasna silně zahřmělo. Zlé znamení!


Není pravda, jak někteří tvrdí, že si Sparťané, když Argejští si po veliké porážce na znamení smutku stříhali vlasy, nechávali naopak jim na posměch z chlouby nad vítězstvím vlasy narůstat, ani si nezačali zakládat na dlouhých vlasech, když Bakchiovci, vypuzení z Korintha, uprchli do Sparty a ostříhanou hlavou poskytovali ubohý a odporný pohled, ale i to je zařízení Lykúrgovo. Ten prý také řekl, že dlouhé vlasy dodávají ušlechtilým lidem krásnější vzhled, nehezké však že činí ještě hroznějšími.


K tomu, aby vychladl a kroužil vesmírem, vůbec není třeba vyvolávat z nebytí člověka s jeho vznešenou, téměř božskou inteligencí, a pak ho jako na posměch proměňovat v hlínu.
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Ty, kteří žádali, aby potomci Hérakleovi neužívali ve válce úskoků, uváděl v posměch slovy: "Tam, kde nestačí kůže lví, je třeba nastavit liščí."


Příroda, věrna svému mystickému úkolu zachovávat tvůrčí mohoucnost, zapouští vždycky do dítěte osten proti otcovu sklonu a posměch.
(Zweig: Zmatení citů)


Vyšší ideál, nejlepší stav ženy - být čistou, vestálkou, pannou - znamená postrach a posměch v naší společnosti.


Hlupák, který si dělá, co se mu zlíbí, není hoden rady, neboť zaslouží leda posměch jako ten, kdo přizdobuje hnůj.


Dokonce i přesvědčený ateista se nevědomě chová podle jemu skrytých starodávných náboženských atavismů! Nadešel čas založit je do muzea na posměch všem budoucím šťastným generacím!


Když doplaval na břeh, opice už si jenom hladila plné břicho a labužnicky pomlaskávala jazykem, jakoby na posměch pozdě příchozímu. Jaguárovi vyšlehly z očí blesky zuřivosti. Zařval na opici: "Ty jsi snědla moje ovoce a já teď sežeru tebe místo něj!" Od té doby se stal jaguár zabijákem, šelmou. Šelmy - potomci pozdě příchozích.


Dáma si z lékařovy rady tropila posměch. Lékař, starý mrzout, nerozuměl žertu a řekl jí vážně po doktorsku:
"Milostivá paní, Hippokratés si nezaslouží, abyste se mu smála!"
"Ale, pane doktore," odpověděla komtesa vážně, "mně ten slavný a učený doktor vůbec není k smíchu. Vážím si ho velice a jsem přesvědčena, že má nespavost pomine, jakmile vezmu do ruky jeho spisy."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm