Svět rovná se zrada

10. října 2016 v 14:02 | Misantrop
John Pettie: Velezrada (1867)


Dokud se lže, dobře; jak se začne mluvit pravda, zle; že to ničí základ věcí, je vedlejší; svět rovná se zrada. Jenže právě tak tomu svět chce.


Svobodný jedinec nakonec podlehne, protože se příliš váže na hloupé, potrhlé a bezcharakterní magory, kteří jej tak akorát zradí. Soused tě udá, příbuzní tě zapřou, přátelé zradí, nikdo ti nepomůže.


Zrada! Hřál jsem si člověka na prsou!


Lidé Zemi zradili a upsali se nereálným žádostem; stali se z nich praví kosmičtí parchanti, se všemi významy, jež toto zhrdlé slovo nese. Tito perverzní chudáci, "věřící" všech mimozemských věr, by měli být všichni do jednoho pověšeni za velezradu. Za velezradu Země! Tyto odporné typy nejnižšího lidství mají společnou také zradu, jíž se dopouštějí na své vlasti. Spolčí se kdykoliv, jakkoliv s jakýmkoliv vnějším nepřítelem, a to jen proto, aby zruinoval moc svého domácího hostitele, na jehož troskách pak tím veseleji prospívá.


TAEDIA SUNT TRIA: LIS ET INERTIA, FRAUS MULIERUM
Trojí je žalost: lenost a váda, k nim ženská zrada


Opravdová žena bez přetvářky je snad zhola nemožná. Ale proto též ženy prohlédnou každou cizí přetvářku tak snadno, že se nedoporučuje zkoušet s nimi v té věci své umění. Z vytčené základní vady a jejích přídavků vyvěrá však faleš, věrolomnost, zrada, nevděk atd.


Žena je prchavá jako noční bílá luna, nestálá jako přecházející míjivé mraky, proto je v ní nebezpečenství, lest a zrada; proto jí nelze věřit.
(Joséphin Péladan)


Dítě nezradí, neboť ještě nezná zlo, kdežto ta, jež nejvíc miluje, dřív či později zradí.


Neumíráme pro zrady žen. Když začnou být příliš odporné, odejdeme; trestat je by znamenalo snižovat se!


Vysvoboď se z řetězů závislosti a zrady. Přestaň se stylizovat do pozice patetickýho trouby.


Často láskou když plýtvá jazýček,
v srdci zrady líhne se hádíček.


Dokud Hitler vítězil, byl kdekomu dobrý, ale jak začal prohrávat, nenáviděli ho. Jó, jó, tak už to holt chodí na tom světě, kde vládne jen nevděk a zrada.


Jednotlivec musí občas, aby mohl žít déle, zcela a bez vytáček akceptovat pokořující situaci, okleštění, zradu.
(Armand Lanoux)


Co mě nesmírně děsí je podlá cynická bezcitnost, která jako by ani nebyla z tohoto světa, ale spíš ze záhrobí; ta úděsná, hrůzu nahánějící vypočítavá cynická zrada, jíž se dopouští lidský vrah na svém důvěřivém zvířecím chovanci.


Když někdo zradí mě a chce mě poškodit,
mám k tomu přihlížet a nechat, lotra, být?
(Molière: Misantrop)


Jaká zrada na vlastním Já, když jediná správná odpověď na každou morální otázku, jediná morální poučka zní: "Já nenávidím člověka!"


Kočkorové jsou zvířata velmi hrozná a děsná. Vždyť u nich zrada má název věrnosti.


Dva darebáci se poznají tak rychle, jako by nosili rozlišovací znaky, a hned se dají dohromady, aby kuli podvod či zradu.


Když hovořil o zradě, trochu to zlehčoval. "Je to nevyhnutelné," jako by říkal jeho hlas. Přiznání není zrada. Nezáleží na tom, co řekneš nebo uděláš; záleží jen na tom, co cítíš. Kdyby mě dokázali přinutit, abych tě přestal milovat, to by byla skutečná zrada.


"Mužové trójští, v tom bude nějaká zrada, nějaká lest!" volal hlasitě a varoval před tím danajským darem.


zrada ho zmohla. Jeho gajdošík udal pánům, kde se skrývá a jak by ho mohli lapiti. V tom byl tomu zrádci jakýsi gazda nápomocen za jidášský groš. Ten gazda se s Janošíkem dobře znal. I pozval "horního chlapce" jednou v zimě do svého statku; a pro hostě si zrovna zajel. Janošík gazdovi důvěřoval, vsedl s ním do vozu, netuše zrady. Když slézali, vzal gazda Janošíkovi mocnou valašku. A ve stavení číhají již hajduši a vojáci.


Navzdory horečnému a nákladnému úsilí FBI nebyl Unabomber chycen na základě policejního vyšetřování, nýbrž zrady; a to zrady o to podlejší, že ho udal jeho vlastní mladší bratr.


I ta nejdivočejší samota je mi milejší než společnost zlých lidí, jež se živí jen zradami.


Od té doby, co jsem podal výpověď, mám v tom analfabetovi Zezulovi dalšího zavilého nepřítele. Chtěl by mě nějak ztrestat za moji "zradu" a za moje vysvobození, ale zžírá se svou zmenšující se bezmocí nade mnou. Vidím mu to na očích i na jeho chování ke mně. Nenávistně po mně čumí a už se mnou nežertuje jako dřív a neptá se, jak se mi daří. A už také vím, že to on na mne svádí co může i co nemůže! Musím si dát na něj pozor.


Co ztratil jsem? Jen hrůzu zrady,
jen dav, nesmysl jeho vády.


PROTI sebedokonaleji organisovanému skautingu.
PROČ? Protože dobré vztahy k vedoucím, učitelům a nadřízeným se nakonec vždycky rovnají zradě přinejmenším na sobě samém.


Jevit lásku tam, kde pášou na nás zradu,
je zbabělost a slabost bez příkladu.
(Molière: Tartuffe)


Zdá se, že to nebyl jen Antigonos, který prohlásil, že miluje zrazující, ale nenávidí zradivší, ani jen Augustus, jenž řekl o thráckém králi Rhóimétalkovi, že sice miluje zradu, ale nenávidí zrádce. Tento vztah k ničemným lidem je jaksi společný všem těm, kdo je potřebují, jako potřebují jedu a žluči některých zvířat, neboť si pochvalují jejich prospěšnost, pokud jich užívají, po použití se jim však protiví.
*
Gaius poklekl, vztáhl ruce k bohyni Dianě a proklel římský lid, aby za nevděk a zradu nikdy už nepřestal otročit.
*
Králové si nemohou stěžovat na dav, že mění své názory podle toho, co je prospěšné; vždyť při takovém počínání dav napodobuje je samé jako své učitele v nevěrnosti a zradě, přesvědčené o tom, že nejvíce získá ten, kdo se nejméně řídí právem.


Jde o to získat kombinací boje, vyjednávání a správně načasované zrady prstence základen, které obklíčí jeden nebo druhý soupeřící stát, a potom se soupeřem podepsat pakt o přátelství a setrvat s ním v mírových podmínkách tak dlouho, až se podezření dostatečně ukolébá.


Komu se tak škodolibě posmíváte? Komu že se pošklebujete? Na koho vyplazujete jazyk? Což nejste děti zrady?


Říkal jsem si: "Existují přece lidé rozumní, kteří se toho běsnění neúčastní, existují spravedlivé duše, jež nenávidí prohnanost a zradu. Budu hledat, možná že nakonec přece naleznu člověka, a jestli ho najdu, zhatí to jejich plány." Hledal jsem marně, člověka jsem nenalezl. Spiknutí je všeobecné, bez výjimky, bez návratu, a jsem si jist, že své dny dožiji v tomhle strašném zavržení, aniž bych kdy rozluštil jeho tajemství.


Začínáš chápat, jaký svět vytváříme? Přesný opak hloupých hédonistických Utopií, o kterých snili staří reformátoři. Svět strachu, zrady a útrap, svět, v němž týrá jeden druhého, svět, který, až se zlepší, nebude méně nemilosrdný, ale ještě nemilosrdnější. zrada, zatýkání, mučení, popravy, likvidace - to všechno nikdy nezmizí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm