Toto je doba bez hrdinů

22. října 2016 v 12:27 | Misantrop

Toto je doba bez hrdinů. Toto je smutný čas, na který budou hledět příští generace s nechutí, protože je bez myšlenky, bez velkého ducha a bez elánu.


Velikáni jsou maratónskými běžci dějin; vavřínový věnec současnosti spíš spočívá na spáncích smrtelných hrdinů.


Hrdinové minulosti byli směšní a pošetilí. Dnes už se jim přestáváme dokonce i smát, a máme pro ně jen slova opovržení a slinu nenávisti. Byli to většinou ti, kdo lidstvu nějak pomáhali, byli mu prospěšní, podporovali jeho růst - a přáli si být takoví. Jejich obětavost a nesobeckost budou mít hrdinové zítřka také, ale s tím rozdílem, že oni budou podstupovat svá dobrovolná martýria v neprospěch lidstva! Oni to budou, tito nesobečtí hrdinové temných zítřků, kteří se budou sebeobětovat proto, aby lidstvo bylo zdecimováno, aby jejich vlastní pyšná civilizace zanikla; ano, ti to budou, kdo si budou přát a umírat za to, aby lidstvo přivedli nebo pomohli přivést až na sám okraj vyhlazení. Leč - i tito příští hrdinové budou také neodvolatelně směšní a notní pošetilci!


Hele, Rockfest! Zóno A, Hrdinové Mladé Fronty, pojďte rychle sem!
Má smysl tohle hraní si na anarchii pod záštitou SSM?


Hrdinové nové fronty jsou dnes vozíčkáři, buzeranti, transsexuálové, narkomani, kreténi, svíčkové báby a plytké celebrity.


Hrdinové příběhů nemají nic lepšího na práci než se bavit sháněním žen a válčením. Hrdinové a hrdinky jsou ochotni lehce zemřít, to ano - ovšem nejčastěji jen ze zcela nízkých, ba vůbec nejnižších pohnutek, jaké mohou existovat, jako je nenaplněná láska a podobně - téměř nikdy z pohnutek vznešených a ušlechtilých, jako je třeba vlastní svoboda, nebo z nenávisti k lidem, z pohrdání lidským světem, z odporu k lidským nehodnotám, či pro nespokojenost se svou lidskou podstatou.


Hodil bych se tam. Hodil bych se za jednoho z Poeových zasněných, anemických hrdinů, jichž se smrtelně dotkne každá urážka, každý letmý kontakt s hrubým vnějším světem lidí tam kdesi daleko v hříšných velkoměstech jejich ubohosti a zkaženosti. Zničí je to. A mne to také ničí.


Jeho hrdinové jsou půvabní a milí. Stendhalovi hrdinové a hrdinky oplývají nadlidskými charaktery, jež později ani Nietzsche nedovedl tak dobře vylíčit ve svém konceptu nadčlověka. Jsou krásní, bledí, černovlasí a oblékají se také nejraději do černého. Jsou mimořádně hrdí, třebaže často pocházejí z chudých poměrů, a na malé lidi s jejich malými všedními citečky a cíli, s jejich malými špatnými povahami a jejich malými zlými dušemi pohlížejí s opovržením. Jsou-li tito hrdinové muži, jsou to většinou příslušníci nejvyšší vojenské kasty nebo alespoň zbojníci. Vynikají statečností a udatností v boji, jsou nelítostní k nepřátelům; ale k přátelům, k milenkám a k těm, jichž si váží, chovají nejupřímnější city, jež se rozplývají v pravých neskrývaných slzách. Jsou mimořádně vášniví, téměř až k čirému nerozumu. Ženy je zbožňují a padají jim k nohám. Často myslí na sebevraždu, když jsou jejich vznešené plány zhaceny či jejich neposkvrněná čest pošpiněna. Jednají vždy zpříma a neznají umění přetvářky a intrik. Často přemítají o sobě a často jsou sami. Jsou to přirození páni země, avšak vládnutí a panovačnost se jim z duše protiví. Praví nadlidé jsou tito hrdinové a hrdinky vyšlí z pera Stendhalova!


Největší hrdinové naší pesimistické doby nejsou zachránci lidských životů, ale sebevrazi. Neboť nic už nemá smysl. Zabít se - k tomu je zapotřebí mít nejvíc odvahy. "Hrdinství" zachránců a ochranitelů lidských životů bledne v porovnání s heroismem sebevrahů.


Ubývá hrdinů... Vše se otupuje, zachází do rámců všednosti, vše se krystalizuje v nudnou nutnost a zmírá.


Nic na světě není tak zlé jako fyzické utrpení. Tváří v tvář takové trýzni není hrdinů, není hrdinů, opakoval si v duchu, když se svíjel na zemi, bezmocně svíraje zchromlou levou paži.


Hrdinové, mučedníci, géniové a nadšenci nám nejsou dost tiší, trpěliví, jemní, chladní a pomalí.


Hrdinové: mnozí z nich trpěli příliš - : i chtěli jiným působiti utrpení.
A snadno se potřísní, kdo ruku na ně vztáhne.


Hrdinové zrovna nevoní!


Jakmile dojde na city, i největší hrdinové počínají si jako hlupáci.


Všichni do jednoho to jsou bídáci a lumpové, včetně tzv. "nesobeckých" hrdinů!


Škodolibě se pitvořím, když vidím, jak se hrdinové dramatického příběhu trápí a souží. Proč ne, proč bych se nesmál? Za všechno si můžou sami. Většinou se utápějí v slzách z nevydařených partnerských vztahů, z nezdarů v kariéře, z nevyplněných ješitných malicherností nebo z pádu do jámy, která byla jimi přichystána pro někoho jiného.


Shakespearova tragédie Koriolanus je také hrou o rozkolné společnosti, která si neváží svých hrdinů, kteří za ni bojují a kteří chtějí jen, aby je vlast milovala jako oni milují svou vlast, ale naopak jim ještě tato rozvrácená společnost za zády zrádně osnuje bolševické spiknutí.


A tak zatímco starořecký návštěvník amfiteátru odcházel odtud zpět k posvátnému rodinnému krbu uprostřed svého tichého domu v hloubi zahrad s vodotrysky obklopených peristylem duševně povznesen z toho, že světový řád zůstává navzdory pošetilostem osudů, bojů a vášní tragických hrdinů nezměněn a spravedlivý i ve své krutosti, moderní účastník světové všelidské tragédie má naopak pocit, že řád se hroutí, spravedlnost neexistuje a vše vyšší v člověku stává se nejnižším v celé přírodě.


Kdykoli dostane nějaký národ novou formu vlády, z minulých hrdinů se stanou zlosynové.


Mysl hrdinů je drahokam tvrdší než diamant.


Osudy velkých hrdinů se často podobají antické tragédii; hrdina však bojuje se zlou sudbou, bojuje proti všem.


Jabloň oslavovali Hebrejci, Řekové, Římané i Skandinávci. Někteří se domnívali, že její ovoce uvedlo v pokušení první lidský pár. Podle pověstí o ně bojovaly bohyně, draci měli za úkol ho hlídat a hrdinové byli posíláni, aby je utrhli.
(Thoreau: Historie jabloní)


Staří Řekové měli několik hrdinů, kteří nosili dlouhé vlasy, včetně nejvyššího boha Dia, Achillea, Hectora a mořského boha Poseidona. Jak řečtí, tak i trójští vojáci šli prý do boje s dlouhými vlasy. Takoví bojovníci to považovali za známku svého šlechtického původu, a proto si je prý také neskrývaně česali, aby se jimi pochlubili. Aby je za ně nemohl nepřítel v boji uchopit, stříhali si vlasy vpředu na krátko, ale vzadu je nechávali dlouhé.


Neplač, i když prožíváš velikou bolest. A uvážíš-li, jací hrdinové se mnou jedou, pak se nemusíš vůbec bát. Kdykoli i v budoucnu si vzpomeneš na mé statečné, odvážné průvodce, na ten výkvět celého Řecka, ach, do tance ti musí být, ne do pláče!


Běda, pro nedostatek hrdinů zaujímají u nás jejich místo kapouni.


Hrdinům rostou břicha a stali se konservativními.


Neexistují hrdinové, ale jatečný dobytek a řezníci v jenerálních štábech.


Vy "hrdinové" - zbabělci!
K čertu! Vy "přímí" pokrytci -


Copak u všech čertů přírodě může vadit, když bude na světě o jednoho, dva, dvacet nebo pět set lidí míň? Podrobují se snad dobyvatelé, hrdinové a tyrani takovým nesmyslným zákonům, které se nám snaží společnost vnutit?


Marně se pokouším pochopit, proč spisovatel přivádí na svět lidi, když už jich je ve skutečnosti víc než dost. Existence příběhů mi připadá komická. Hrdinové mi jdou na nervy.


"Pobavil jsem se," smál se don Kleofáš. "To si autoři tragédií skutečně myslí, že jsou víc než skladatelé komedií?"
"Zajisté," přisvědčil Asmodej. "Vynášejí se nad komiky asi tak, jako jsou tragičtí hrdinové povýšeni nad sluhy z veseloher."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm