V kraji lidožroutů

15. října 2016 v 13:34 | Misantrop

Hlupákov je kraj lidožroutů, v Hlupákově nelze žít, v Hlupákově není vzdělané společnosti atd.


A tak se nemylme v posuzování toho, ke komu jdeme, když v záři ohňových slavností první, co uvidíme, je opékaná a porcovaná mrtvola nějakého nebožáka, staženého z kůže. Třeba to bylo malé kůzlátko, které ještě před chvílí volalo mámu. Slyšeli jste někdy, jak křičí ztracené kůzle? Je to jako když pláče dítě. To dnešní vykořeněný člověk nezná. Neb on opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější, kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí.


Je to pokrok, používá-li kanibal vidličky a nože?


Nikde nevidím kulturního člověka. Vše, co vidím, jsou jen rozšklebené tlamy bodrých kanibalů z Papuje-Nové Guineje. A dozví-li se člověk o sobě občas drsnou pravdu - třebas to, že mezi jeho masem a masem zvířat není zvláštního rozdílu, což z každého masožrouta dělá v podstatě kanibala - nemusí mu být ten šok a duševní újma z tohoto poznání hned na škodu. Hlupák nad tím sice kvičí jako zařezávané podsvinče, ale jen trochu rozumný člověk se nad tím alespoň zamyslí, poučí se nebo i pobaví. Takto potrefený normální člověk však hned začne kejhat a rozčilovat se: "Já že jsem hrubý, nekulturní a neotesaný surovec s morálkou kanibala? Zakázat! Zrušit! Smazat! To uráží mou důstojnost!"


Toto místo mi často připomíná nějaký opuštěný ostrov. Iluze je téměř dokonalá, až na to, že k jeho pobřeží tu a tam připlují bukanýři nebo kanibalové a Já se musím před nimi schovat.


Aby toho nebylo málo, přirazili ke břehům mého ostrova kanibalové a řezali tu stromy.


Každý přírodní tvor potvrdí, že to "dlouhé prase", jak výstižně říkají člověku kanibalové z ostrova Fidži, zkrátka smrdí.


Domorodci na Fidži starce nejen zabíjeli, ale jako notoričtí kanibalové je dokonce i žrali (dodnes tak prý činí, sice už jen tajně), přezdívajíce lidské maso "dlouhým vepřovým". Naši civilizovaní žrouti skutečného vepřového nejsou nicméně o nic kulturnější.


Tělesnou sílu by nemělo ubírat žádné těžké jídlo. Doporučuji, z vlastní zkušenosti, volit syrovou stravu rostlinného původu s větším obsahem vody, to znamená čerstvé ovoce a zeleninu. Ostatně vegetariáni nacházejí v přírodě potravu snáze než kanibalové (masožravci).


Mezi zlověkem a jiným zlověkem jsou často větší rozdíly než mezi kojotem a vlkem, kteřížto dva rozdílní psovití tvorové se mohou zkřížit snáz než dejme tomu árijec s negrem nebo vegetarián s kanibalem.


Z hlediska definice živočišného druhu existuje dokonce přirozená psychologická bariéra, která zabraňuje křížit vegetariána s kanibalem. Vegan se nikdy nespáří s kanibalem. Tyto dva různé druhy lidí mohou mít různé tělesné, povahové nebo duševní odlišnosti; nesmějí se však týkat stravovacích návyků. Odluka od lože může být jakkoli dlouhá, nakonec je jen dočasná; ale odluka od stolu je zásadní propast mezi dvěma lidmi, a proto se nebudou spolu stýkat a jeden druhého vyhledávat ani mimo stůl. Po spáření vegana s kanibalem by následoval neřešitelný spor o to, jakou stravou krmit jejich společné dítě a jakou mu dát výchovu a jaké mu vštípit kulturní návyky, včetně návyků stravovacích. To a mnohé jiné překážky pomalu rozštěpuje dosud násilně homogenní lidstvo v minimálně dva hlavní nesmiřitelné živočišné druhy. Už dnes se mnozí vegetariáni dívají na své kanibalské spoluobčany s opovržením a neskrývaným hnusem jako na primitivní sprostou pakáž, již by patřilo vyhladit.


Že lidé, to posud jsou divoši,
leč kulturou pyšně se honosí;
trýzní zvířata a žerou maso,
jak v úrovni s kanibalskou chasou.


Je libo šunku nebo bůček?
Kolik se platí za smrt?
Kolik stojí zmařený život?
Zaplatíš vysokou cenu, ty upíre!
Nemáš právo si brát, co ti nepatří, ty kanibale!


O Kristově nezřízené lidskosti hovoří dále skutečnost, že onen začal při té kanibalské žranici a pitce nehorázně vtipkovat, řka: "Toto jest mé tělo a toto jest má krev."


Antifysia porodila kanibaly a jiné zrůdy, zpotvořené navzdory přírodě.


Je až příliš pravda, že lidojedi existovali; našli jsme je v Americe; možná, že tam jsou ještě, a kyklopové nebyli ve starověku jediní, již se někdy živili lidským masem. Pravdou jest, že za časů Ezechielových Židé asi měli v obyčeji požívati lidského masa, neboť tento prorok jim ve XXXIX. kapitole předpovídá, že Bůh dá jim pojísti nejen koní jejich nepřátel, ale i jezdců a jiných válečníků. To je zcela jisto. A skutečně, proč by Židé nebyli bývali lidožrouty? Bylo by to to jediné, co by vyvolenému národu chybělo, aby byl nejohavnějším lidem pod sluncem.


Lidožroutské Laistrýgony a strašlivé zrůdy toho druhu mohl bys nalézt téměř všude, kdežto občany se zdravými a moudrými zřízeními nenajdeš jen tak kdekoliv.


Je snazší plavit se tisíce mil mrazem a bouřemi a mezi lidojedy na vládní lodi za asistence pěti set mužů a plavčíků, než prozkoumávat soukromé moře, Atlantik i Pacifik jenom své vlastní bytosti.


Kanibalové-lidožrouti považují příslušníky jiného kmene za zvířata, za potravu. Lidská zvířata z našich zeměpisných šířek opovrhují kanibaly, ale považují členy jiných živočišných druhů za potravu.


Příslušníky jiných živočišných druhů vykořisťují, zotročují, honí po lesích a zabíjejí jako vojáci cizí vojsko, kanibalové cizí kmen a rasisté jinou rasu. Nic nepomáhá, když se to lidem vytýká; takový pokus se dá srovnat s úmyslem misionářů odnaučit kanibaly žrát lidské maso. Spíš se ti misionáři stali sami obětí kanibalských hodů.


Kdyby politik zjistil, že jeho voliči jsou kanibalové, slíbil by jim k večeři misionáře.


Všichni milovníci lidského masa pochutnávali si vlivem křesťanství na misionářích. Ovšem způsob úpravy misionářů byl velice různý. Chyba ovšem je, že všechny skupiny lidožroutů nevydávají časopisy, ve kterých by byla zavedena pravidelná rubrika "Jídelní lístek na týden pro pořádnou rodinu".
(Hašek: Lidožroutská historie)


Cožpak časopisy jsou svobodné? Jsme snad my svobodní? Když si pomyslím, že je zapotřebí snad osmadvaceti formalit, aby se mohla spustit loďka na řeku, dostávám chuť odstěhovat se mezi lidožrouty!


K smíchu ty knihy, k pohrdání ti spisovatelé, spálit všechen ten potištěný papír a vyhnat všechny ty spisovatele mezi lidojedy, kde by měli alespoň nějakou praktickou cenu!
(Jan Neruda)


Lidožrouti ostrovů Guinejských i Polynésie, než sežerou slavnostně své zajatce či lidi nepotřebné, jako misionáře, cestovatele a jednatele různých obchodních firem či prosté zvědavce, obětují předtím svým bohům, vykonávajíce nejrozmanitější náboženské výkony. Poněvadž k nim nepronikla ještě kultura ornátů, ozdobují své hyždě věnci z pestrého péří lesního ptactva.


Jen lidožrout nepohrdá člověkem.


Lidožrouti si libují v pojídání lidského masa, které by bylo pro člověka ze západu něčím obludným. Tento západní člověk však s chutí pojídá skopové nebo vepřové maso, což u pravověrného hinduisty - důsledného vegetariána - mohlo by vést až k vrhnutí z ošklivosti.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Důstojníci batalionu uspořádali si slavnostní večeři, složili se a koupili prase a kuchař Jurajda dělal prasečí hody pro důstojníky, obklopen různými příživníky z řad důstojnických sluhů.
Nejvíc vyvalené oči ze všech měl nedožera Baloun.
Tak se asi dívají lidožrouti s laskominami a chtivostí, jak z misionáře, pečeného na rožni, teče tuk, vydávaje příjemnou vůni při škvaření.


Když nedávno kdesi vykopali ze starého zdiva sto let starou kořalku, mohli se radostí pominout nad tím nálezem, "pokladem", jak říkali. Ještě týden se o tom všude psalo! Ale že archeologové na Moravě odkryli zbytky pradávného osídlení, kde se našly důkazy o tom, že naši předkové byli kanibalové, na to jim už stačila jen kratičká noticka. Takový objev už u nich nevyvolává takové potřeštěné nadšení! To není nic, co by si dali za rámeček! Nevím přitom proč. Proč najednou taková upejpavá zdrženlivost. Mrtvoly oni přece žerou naprosto běžně, tak o co jde? V přírodě je to normální, že zabíjím, abych se nažral. Nenormální je spíš to, co vidíme v jejich válkách a genocidách. Tolik enormního zabíjení, leč mrtvoly nikdo nepožírá! Takové plýtvání!


Jestli kdy někdo každý den neustále zachraňuje lidstvo - tu věčně krvežíznivou kanibalskou chasu - před "hříchem" upadnutí do zločinu proti lidskosti, pak to není Ježíš ani Milarepa, nýbrž jsou to zvířata - nevinné oběti na oltáři lidské zvrácenosti. Nebýt možnosti denně ukájet své vražedné sadistické sklony na nebohých zvířatech, vrhli by se lidáci sami proti sobě - známe přece z archeologických nálezů, že minulost lidského plemene prošla bohatou a dlouhou lidožravou fází.


Poskakovali kolem něho a křičeli: "Zrádce!" a "Ideozločinec!" Děvčátko napodobovalo bratra každým pohybem. Bylo to trochu děsivé, jako když dovádějí tygří mláďata, z nichž co nevidět vyrostou lidožrouti.


S malou změnou klassiků.
Budem-li tak druh druha "žrát" -
pak činím tento dotaz:
"Nebude v brzku zas tu stát
kanibal ante portas?"...!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm