Bytost? Co to je bytost?

20. listopadu 2016 v 13:29 | Misantrop

Jsme svazek a celek,
v němž tělo a duše se v bytost jedinou snoubí.
Duch a duše jsou spjaty navzájem těsně,
ba tvoří jedinou bytost.


Celá příroda mi názorně ukazuje, že čím vyšší je nějaký druh bytosti, tím odlišnější jsou od sebe jednotlivé jeho exempláře. Dva výhonky trávy jsou od sebe k nerozeznání, u zvířat už najdu určité rozdíly v rámci jednoho druhu, ale i rasy, a u člověka už se jen těžko hledají přesní dvojníci. Je to skoro div, protože život lidí určují kolektivistická, uniformistická a totalitární pravidla. Nejvyšší, zatím co znám, v přírodě jsem Já a ostatní misantropové. Poznají se už celkem snadno: když se na ně podíváš, je na nich něco nevysvětlitelně divného, celá jejich bytost vyhlíží tak nějak záhadně. Skoro jako by jim v žilách ani neproudila žádná krev a jako by ani neměli pohlavní žlázy, které by vylučovaly sperma.


Která bytost nepovažuje se za účel všehomíra a nejedná tak, jako by jím byla?


V jednom křesle seděla drobná, bledá a vrásčitá postava, znehybnělá v hlubokých stínech a vzbuzující dojem jakéhosi zašlého starodávného šerosvitného portrétu. Kdyby existovalo něco takového jako živoucí bytost vytržená z reality, pak to byla tato bytost.


Jako svobodná bytost by nejcennější člověk - nebo jakékoli jiné zvíře - nemohl vůbec existovat. Kdo se tedy chce osvobodit, musí se napřed osvobodit od lidstva - musí přestat mít pro ně cenu.


Z podřízené a závislé bytosti se může stát bytost suverénní, úplný člověk.


Dokonce čas od času vyjde z jeho středu tvor, jako jsem Já: tvor, který se narodí jako člověk, je vychováván jako člověk, ale přesto potom žije dál jako divoké bohozvíře - jako vznešená bytost, jejíž původ prozrazuje už jen nesmazatelná pupeční jizva. Tato nadpřirozená bytost, nazývaná "Misantrop", je tu předobrazem zkázy lidského rodu.


Nejsem člověk. Omyl by to byl, že bych byl něco tak bídného. Jsem božská, nade vše povznesená, nevyslovitelná bytost; nejvznešenější metafyzický "netvor"; jsem něco hrůzného, nejdokonalejšího, nejvyššího. Tedy nemohu nic jiného chtít, než stále sám sebe potvrzovat: být sebou, sebe milovat.


Když je lidská bytost osamocená - tedy svobodná - je vždycky poražena. Musí tomu tak být, protože každá lidská bytost je odsouzena zemřít, což je největší prohra.


Řeknu vám, když se tak podívám na tu naši kouli nebo lépe řečeno kuličku, myslím si kolikrát, že ji Bůh svěřil nějaké lotrovské bytosti.


Chcete znát tisící důkaz pro to, že nás nestvořila bytost dobrá? Tak tedy: rozkoš nepůsobí na nás snad ani z poloviny tak mocně jako bolest...


Což je potřebí něčeho jiného než prostého zdravého rozumu, abychom poznali, že bytost, o níž nemáme jasné představy, příčina, jež je stále v rozporu s následky, které se jí přisuzují, bytost, o níž nemůžeme říci ani slovo, aniž si odporujeme, bytost, která nedovede vysvětlit záhady vesmíru, nýbrž je činí jen ještě nesrozumitelnějšími, bytost, na niž se lidé po tolik staletí tak marně obracejí, aby jim dopřála štěstí a ukončila jejich trápení, opakuji, je potřebí něčeho jiného než prostého zdravého rozumu k tomu, abychom poznali, že představa takové bytosti nemá žádný skutečný podklad a že taková bytost je jen výtvorem naší fantazie? Nestačí nejobyčejnější zdravý rozum, abychom alespoň vycítili, že je nesmyslné a šílené nenávidět a trápit jeden druhého pro nesrozumitelné názory na bytost tohoto druhu?


Při pročítání Bible se bytost nezkažené mysli často neubrání vulgárním výkřikům typu: "Vo co tam, kurva, jde! Vo co jim, kurva, jde!" - dokud nepochopí, že má na jejích stránkách co do činění právě s idiotskou alogicitou, s psychotickým blábolením nevyléčitelných blbců, s pomatenou nesmyslností, s nedostatkem filosofického ducha, s nedostatkem smyslu pro pravdu a poctivost a především s šíleným nerozumem všech biblických magorů, kteří jsou na této zemi tou nejnebezpečnější odrůdou lidí, před níž je třeba mít se neustále na pozoru; neboť oni nesnesou, aby bylo něco, cokoli, svobodné. Ano, vskutku: jen "vo to jim, kurva, jde!"


Kde je ten bod, kdy můžeme s jistotou říct o nějaké bytosti "toto je člověk a toto je zvíře"?


Znovu jsem dnes vylezl na dub; tentokrát jsem na první záchytnou větev vyskočil na první pokus. Vítr s námi oběma kolébal jako bychom byli bratři. Tehdy nejlépe cítím, že můj posvátný dub je také živá bytost.


Viděl jsem pod jedním stromem, že se tam slétají na něco mouchy. Byla to míza z břízy, která skapávala dolů z jedné její nalomené větve. Vzal jsem svůj samurajský nožík a zkusil jsem navrtat do kmene otvor. Překvapilo mě, že se odtud ihned po prvním vrýpnutí vyřinul silný proud březové mízy. Přiložil jsem k té ráně ústa a sál tu tekutinu jako robě z matčina prsu. Bylo to dobré, ale myslil jsem, že to bude sladší. Chutná to spíš jako obyčejná voda, jíž je všude jinde záplava. Zbytečně jsem zranil živou bytost. Promiň, sestřičko břízko.


"Dříví", když roste, není žádným "dřívím", nýbrž živým stromem, živou bytostí a teprve až po smrti se stává "dřevem", podobně jako člověk není od narození kostlivcem a zvíře není od narození masem.


Snadno přece podléháme tomu všeobecně rozšířenému klamu, že co se nehýbá, to není živá bytost.


Tím, že takový mamlas rybářský nedokáže ve svých rybích obětech rozpoznat živou a citlivou bytost, prozrazuje velmi nefilosofického ducha a vůbec duševní omezenost.


Zřejmě jim chybí ten důvěrně známý pocit, s nímž se misantrop podívá na živou bytost a poznává v ní sám sebe, přesně podle mahávákji, velké věty, která zní: "tat tvam asi", toto jsi ty.


Stupeň vyspělosti té které bytosti se pozná podle toho, jak moc se rozmnožuje a čím míň zabíjí, tím je ta bytost na vyšším stupni vývoje.


Nejslabší bytost vzbuzuje úctu v nejsilnější, jen když má odvahu chladnokrevně každou chvíli vyhrožovat pistolí.


Což existuje zde dole bytost, počatá v radostech smilstva a vyšlá z bolestí dělohy, jejíž vzor, jejíž typ by byl oslnivější a nádhernější než typ oněch dvou lokomotiv, užívaných na trati Severní dráhy?


Člověk je bytost, která se vymkla, vymkla se ze všech měr a vah, a gustuje si v tom.


Lidé, kteří si plánují mít dítě, často zapomínají na to, že tím vytvoří zcela novou lidskou bytost, která se za několik let stane dospělou.


Pravá evropská "dáma" je bytost, která by vůbec neměla býti.


Což!... Ženská krása? To nic není,
to zhusta ztuhlý obraz je;
jen pak se krásná bytost cení,
když jarý květ v ní koluje.


Každá bytost, která není po určité stránce trochu pošetilá, nebude nikdy, nikdy, nikdy mít literární talent.
(Edmond de Goncourt)


Dobrá lidská bytost je mrtvá lidská bytost!


Jednou musela vyšší bytost vystřídat rozumného člověka, který se vyčerpal. Hodně lidí u nás také hovořilo o vyšší bytosti, která je jednou nahradí, ale nikdo z nich, ani vědec, ani filosof, ani básník, si nikdy nepředstavovali tohoto nadčlověka jako opici. Nemám však velkou chuť o tom diskutovat. Konečně - není snad důležitější, že se duch vyvine v jakémkoli organismu? Na jeho podobě pramálo záleží.


Pomyšlení, že tu je bytost, která žije, chodí, běhá... Bytost? Co to je bytost? Ta oživená věc, která má v sobě princip pohybu a vůli, řídící ten pohyb! Ta věc s ničím nesouvisí. Její nohy ani nerostou ze země. Je to zrníčko života, které se pohybuje po zemi; a to zrníčko, přišlé neznámo odkud, to lze zničit podle libosti. A pak není nic, už vůbec nic. Shnije to a konec.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm