Co mi hýbe žlučí

19. listopadu 2016 v 14:23 | Misantrop

Je toho přespříliš, co moje zraky mučí.
Nevidím kolem nic, než co mi hýbe žlučí.
(Molière: Misantrop)


Jednou napsal: "Konečně vyjádřím můj způsob myšlení, vydechnu svou zášť, vychrlím nenávist, vyplivnu žluč, vyčistím se ze svého pohoršení."
(Maupassant: Studie o Gustavu Flaubertovi)


Teď si proti nim nabrousím pero, až bude jako šídlo; budu je namáčet do jedu a žluči; hodím jim kalamář přímo na hlavu!


Starý oceáne, tvé vody jsou hořké. Je to přesně chuť žluči, kterou kritika vylívá na krásná umění, na vědy, na všechno.


Nelíbí-li se něco křesťanům, je to vždy dobré doporučení pro dané dílo a dokonce i svým způsobem vyznamenání; nicméně v tomto případě se dosti podivuji výronu žluči křesťanské: ZE ŽIVOTA HMYZU má zcela smířlivý, optimistický a humanistický závěr - zde bych měl mít potom právo ke stížnostem zase naopak Já, Misantrop!


Všem se pohnula žluč, když slyšeli, že císař Lotar zpupnou řečí pohnal knížete Soběslava na soud, aby se zodpověděl, jakým právem přijal knížecí důstojnost v Čechách, tu že jenom on, císař má právo udíleti; ať tedy přijde a zodpoví se před německým soudem, sice že ucítí moc a meč císaře svaté římské říše.


Žluč ve mně vřela, když jsem si pomyslil, že se má Helena vrátit domů, do své Sparty, shledat se se svým domovem, smanželem, s rodiči, s dítkami, že si má vykračovat jako královna, zatímco král Priamos byl probodnut mečem, Trója spálena a trójský břeh tolikrát zvlhl naší krví!


U studánky někdo pohodil krabici s jakýmsi úchylným odpadem; vidím tam zdálky pár bot a časopisy. Ten bordel u studánky mi zvednul žluč.


Zřejmě se naši ekologičtí technokrati zhlédli v homeopatických metodách léčení stejného stejným. Budou tedy pít žluč a moč a navrch postaví nebezpečnou jadernou elektrárnu, která svým radioaktivním odpadem zamoří planetu na další stovky tisíc let.


A pijte také pelyněk a žluč
krvavých, nespravedlivých, mstných dějů hrůzy,
zrad, slibů zmařených, z nichž vnuku, uč
se výstrahám, kdo zadržel tvou chůzi.
(Sova: Kořeny)


Ani bych nevěděl, covlastně jím, jestli chutný, voňavý, barevný a lehký zeleninový pokrm, nebo prasečí pomeje a lidskou žluč. K dobrému jídlu patří ticho nebo nanejvýš komorní koncert, a ne hulákání lidského pahnusu či skřehotání a duc-ducání SuperStar.


Starý lékař Háríta praví toto:
"Palčivé pokrmy dráždí krev a žluč, ale povzbuzují trávení."


Chtivá hltavost, závistivá žluč, utrápená mstivost, pýcha luzy: to vše mi vskočilo do tváře. Již není pravda, že chudí jsou blahoslaveni. Říše nebeská však jest u krav.


Deprese: proti ní Buddha postupuje hygienicky. Používá proti ní života pod širým nebem, putování; střídmosti a výběru stravy; opatrnosti vůči všem lihovinám; opatrnosti taktéž vůči všem afektům, které dělají žluč. Nepochybuji, že bohatá míra žluči překypěla teprve ze vzrušeného stavu křesťanské propagandy.


Láska! Ovidius ji chápal jako nemoc. Jeho "Buď zdráv!" má význam "Osvoboď se od lásky!" Nikdo s rozumným mozkem v hlavě a se ctí v těle by na ni nevěřil, kdyby si nebyl hluboko ve svém žlučovitém srdci jist tím, že ji jednou, až přijde jeho čas, náležitě využije a zneužije proti svému nejbližšímu nepříteli.


V tom, jak se vraždí nenávistí,
v tom, jak má chuďas žluč její jísti,
karabáč slyšet, jak hvízdá a svistí.
(Sova: Vidění)


Vy, sluhové vražedných myšlenek, ať kdekoli teď proti přírodě pácháte zlo, vstupte mi do prsou a změňte mléko v žluč!


Knémón Kallipidovi:
Odpovídám na tvůj dopis jen proto, abych ti vynadal a abych si trochu vylil žluč.
(Claudius Aelianus: Dopisy vesničanů)


Jenom co nejdál od těch jeho dveří!
Podsvětí zplodilo ho blázna, vždyť je samá žluč!
(Menandros: Dědek)


WERNER
Pane majore! (nakvašeně) Jsem člověk...
TELLHEIM
To jsi tedy něco pěkného!
WERNER
Který taky má žluč...
TELLHEIM
Dobrá, dobrá! Žluč je to nejlepší, co máme.
(Lessing: Minna von Barnhelm)


Králova žluč vřela hněvem. Uvažoval, má-li se na ně vyřítit hned a naráz je skolit či se dříve přesvědčit o jejich síle.


Zdá se, že to nebyl jen Antigonos, který prohlásil, že miluje zrazující, ale nenávidí zradivší, ani jen Augustus, jenž řekl o thráckém králi Rhóimétalkovi, že sice miluje zradu, ale nenávidí zrádce. Tento vztah k ničemným lidem je jaksi společný všem těm, kdo je potřebují, jako potřebují jedu a žluči některých zvířat, neboť si pochvalují jejich prospěšnost, pokud jich užívají, po použití se jim však protiví.


Celé tělo měla vyzáblé, dívala se úkosem, nikdy zpříma, zuby měla sinalé hnisem, hruď zelenou od žluči a jazyk podlitý jedem.


IN ORE MEL, IN CORDE FEL
V ústech med, v srdci žluč
Srov.: Boca de miel, manos de hiel. - Ústa od medu, ruce od žluči (španělské úsloví); En la bouche le miel, et au coeur le fiel. - V ústech med, a v srdci (v duši) žluč (francouzské).


Když z přebytku žluči si zimnici užene člověk
či upadne pro něco jiného v nějakou nemoc,
jeho tělo se octne v úplném zmatku
a ze svých ložisek jinam se vyšinou prvky.


melancholie (česky doslova: "černá žluč") - Cicero vyjadřuje tento stav výrazem "furor" a vykládá o něm v Tuskulských hovorech (III 5): "Čemu my říkáme furor, tomu Řekové říkají melancholie -těžkomyslnost, jako by mysl jen černou žlučí se uváděla v pohyb."
(pozn. k: Epiktétos: Rozpravy)


Černá žluči, tvé druhé jméno jest melancholie,
jež přicházívá někdy urputně a jindy zas tklivě,
však vždy s tou až jakous krajní smutnou nouzí,
jež proti naší radosti a veselosti se tak vzpouzí;
poznal tě už chuďas i kralevic vznešený a sličný,
v spánku i bdění tlačíš, jak bez matrací pryčny,
a nic nerozveselí tvoji oběť nebohou a týranou;
což vážně nemáš, co dala bys jí na usmířenou?
Ó, však Já vím, že jeden máš přec pro mne dar:
dík tobě vidím chyby lidí, jimž popřávám pak zmar.


Nevzkypí v tobě žluč snad přece nakonec?
Ach, vzal tě ďas! Jsi starý pitomec!
(Molière: Škola pro muže)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm