Máš ustláno na hnilobě

10. listopadu 2016 v 14:01 | Misantrop

Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.


Co dlouho stojí, podléhá zkáze a hnilobě. A nic se mi tak nehnusí, jako zápach hniloby. Nemám rád všechno staré a přežilé, co patří do hrobu, a ne, aby to svým mrtvolným zápachem otravovalo vzduch a kazilo tak hnilobou všechno nové a mladé v rozpuku.


PROTOŽE MYSL JE ČLOVĚKA ČÁST a ta v místě
určitém kotví a tkví jako oči a uši
i všecka ostatní čidla, jež spravují život,
a jako když ruka či chřípí či oko se octne
samo a bez nás, už nemůže být ani vnímat,
naopak podlehne hnilobě v kratičké době:
tak bez člověka být sám ani duch není schopen
a bez těla, které ho chrání jak nějaká schrána
či jiná věc, s ním ještě úžeji spjatá,
jelikož tělo je srostlé a propletlé s duchem.


Edgar Poe rád rozhýbává své postavy na nafialovělých nebo nazelenalých pozadích, odkud se line fosforeskování hniloby.
(Charles Baudelaire)


Všechny mozky všech lidí hnijí a všechny myšlenky lidské kultury jsou jen produkty nejsmrdutější hniloby.
(Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha)


Zapínám rádio
Vysoký hlásek a něžná melodie se ospale linou z reproduktorů
Píseň, jejíž růžový obsah už dopředu znám, by dokázala jednoho umrtvit
Hudba jako umíráček je cítit hnilobou
Po minutě už toho mám dost
Cítím, jak mi hnije mozek


Klamavé pozlátko na jednom místě odskočilo - a objevilo se okénko, jímž je rázem viditelná celá ta bezmezná hniloba obyčejných lidí, stokrát hnusnější proto, že je obalena tou, v obrovskosti své hnusnou přetvářkou obyčejného člověka!


Přešla-li mladost, odprýskalo-li pozlátko, objeví se, co pod ním jest - hniloba.
(Klíma: Bílá svině)


Cože vězí za tím pozlátkem a nalíčeným vnějškem, jímž se společnost holedbá? Nicota a hniloba, abych tak řekl.


Nezavinil snad ve Francii vliv žen od Ludvíka XIII. stále rostoucí ponenáhlou hnilobu dvora a vlády, což připravilo cestu první revoluci, jejímž následkem byly všecky další převraty?


Všechno v armádě smrdí hnilobou.


Vegetarián praví, že stolice maso jedících silně páchne a stejně tak i jejich krev se rychleji kazí. Je pravdou, že při požívání masa se tlusté střevo stává líhní hnilobných bakterií, jejichž toxické a páchnoucí produkty nejen že odcházejí s výkaly a střevními plyny, ale vstupují i do krve a některé z nich mohou v letní době vycházet s potem a dýcháním. Masité pokrmy vytvářejí procesy hniloby v tlustém střevě, odkud hniloba přechází do krve a otravuje celý organismus. Eskymáci jsou zvyklí jíst i shnilé maso ryb a Číňané shnilá vejce. Není na tom nic divného. Vždyť i v našem evropském způsobu vysokobílkovinné potravy se procesy hniloby projevují v mase a lidé je požívají. Chuť a pach shnilého pokrmu, to je otázka návyku - vytvoření si patřičného chuťového a stravovacího stereotypu.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Proces lidského organismu je jen procesem hnilobným.
(Klíma: Naprostost)


Hnilobnými procesy nafouklá mrtvola krysy zmizela. Asi ji někdo vytáhnul podběrákem, nebo ji někdo sežral. V jedné bažině povraždí stádo hrochů, "protože to jsou obludy"; černoši, s pro ně nezvyklou vervou, tahají jejich zdechliny na břeh, v příslibu přídělu masa, ládují se hroším tukem a za ukrutného hnilobného zápachu rozvěšují zbytky naporcovaného masa po okolních stromech, aby se vyudily na slunci.


Živíme se hokynařením s nečistotou a hnilobou!


Hniloba žere trávu, rez železo a lež duši.
(Čechov: Můj život)


Řeč - hnilobný jen výpar ze zdechliny.
(Klíma: Naprostost)


A vás, dobří lidé, zapřísahám a prosím, smilujte se nade mnou! Zbavte mě mých útrap a mé věčné bídy. Poslyšte, co mě sužuje: Kdykoli chci jíst, snesou se odněkud strašné Harpyje a vyrvou mi z úst i z rukou poslední zbytky jídla. A jestliže mi přece něco ponechají, páchne to hnilobou a výkaly tak nesnesitelně, že to nemohu ani cítit, natož pozřít.


Ale cožpak necítíš, jak je z nich cítit hnilobu, copak tvá schopnost vyznat se v lidech se do té míry otupila, že nemůžeš pochopit, že tito lidé ani nejsou zárukou života?


Vůně, v níž chybí převažující hrobový zápach tlejícího vlhka, houbovité hniloby, plísně a mazlavého jílu, je vůně života. A především je to vůně nepřítomnosti člověka.


Vy moderní léčitelé společnosti, kterak ji chcete vyléčiti, když z daleka se vyhýbáte vyšetřiti a pravým jménem pojmenovati ony šeredné a ohavné nemoci, jimiž lidstvo trpí, když, ač celý organismus churaví a nalézá se v rozkladu hnilobném - stále tvrdíte, že trpí jen - ten žaludek? Mne, - osobně, - ani ve snu nenapadá, vystupovati jako mravokárce! Byl by to, - vzhledem k všeobecné, - pokročilé hnilobě společnosti, - úkol nevděčný a - marný! Ať jen shnije, co hnije!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm