Nevyvolávej hádky

29. listopadu 2016 v 14:22 | Misantrop

SI NON SCIS QUARE, NOLI LITES AGITARE
Nevíš-li proč, nevyvolávej hádky


Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám.


Hloupým sporům, rozbrojům a hádkám se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu.


Vidíme, že ses dožil krajní hranice lidského věku, tíží tě sto nebo ještě víc let. Nuže, vydej počet ze svého věku. Pověz, kolik ti z toho času odňaly manželské hádky, a uvidíš, že máš méně roků, než si počítáš.
(Seneca: O krátkosti života)


"Bezproblémové rodinné poměry" mohou znamenat také to, že domácí zázemí je plné každodenních stresů a hádek, kdežto ve skutečnosti mohou znamenat také rozvrácenou rodinu, a pro mne zase třeba rodinu žádnou.


Rodinu jsem zavrhl naštěstí poměrně brzo, v tom mi byli krotitelé vzorným příkladem, byť proti jejich vůli. Pokud se pamatuji, vždycky jsem jim radil při různých vhodných příležitostech (manželské hádky apod.) rozvod.


Jedno z prvních mých dětských setkání s touto všudypřítomnou vražednou hrůzou byly hádky a "zabíjení" našich rodičů, při nichž jen náhodou nedošlo i k zabití skutečnému. K témuž docházelo i mezi mnou a sestrou, jakož mezi ostatními dětmi, což přešlo s věkem až do dospělosti, kde už ve velkém pokračuje celé to nevraživé vraždění lidí navzájem neustále, ať v té či oné podobě, ale je tu stále.


Absurdita a sprostota manželských hádek. Nikdy tu není nic meritorního, o nic se nejedná, meritorní je to, oč se jedná a straší za hádkou. Idioti, impotenti a kurvy lítají vzduchem jak šutry. Není tomu snad tak, že by ti dva hádající se takoví byli; ale segmentárně a co do vztahu muže a ženy takoví jsou.


Dokladem toho je sám Zeus. Omámen Bludem míval často se svou manželkou Hérou hádky a různice. Nejednou jí hrozil i citelnými tresty.


Händel byl vznětlivější, což mu vyneslo přezdívku Medvěd. Vypráví se o něm například historka, jak při jedné z hádek se vzpurnou zpěvačkou vystrčil tuto z okna a držel ji tam chvilku, leč neupustil. Typická scéna, již zažili i jiní skladatelé se svými primadonami. Hlásek to má jako andělíček, ale povahu jako čert!


Lidé jsou zrozeni ke vzájemným hádkám.


Skutky lidské zlovůle jsou zřejmé: rozbroje, hádky, žárlivost, rozpory, rozkoly, závist a podobné věci.


Rozumný člověk se o takové hádky prostě nemůže zajímat.


A hádky takových lidí nutí zacpat si uši.


Spolčovat se s někým? Co je to za humanistický nesmysl? Z toho jsou jen nepříjemnosti a křiky. Každý má žít a umírat sám, nikomu nic nedávat, od nikoho nic nebrat, po nikom nic nechtít, nikomu nepomáhat, nevšímat si nikoho, každému se raději už zdálky vyhnout - a hlavně nemá mít nikdo děti. Ubylo by zbytečných hádek a rozbrojů a nakažlivých nemocí a na světě by byl větší klid, mír a svoboda.


Lidé se nenávidí a pronásledují beze studu pro slovní hádky, často pro výběr omylů. Dokazují to spory theologické, jež lze vždy redukovat na hádky o slova. Kolik krve bylo pro ně prolito!


Lze si byť jen představit nějaké lidi, kteří by stále nevyvolávali nějaké zbytečné křiky, hádky a rozbroje? To bychom tedy po nich chtěli mnoho! Představit si nějakého klidného člověka, hledícího si tiše sama sebe a nestarajícího se o ostatní lidi, je téměř nemožné a vyžaduje to opravdu velkou fantazii. A nedejme se zmýlit ani jejich náboženstvími, pomocí nichž ze sebe tak rádi dělávají dobráky: vždyť modlitba je jen přípravou k zabíjení.


Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli zlovolně udeřit pěstí.


Předem se dívali do strouhané cibule, věčně mluvili pohřebním hlasem a neustále naříkali: "Ó Tučňáci, přestaňte s bratrovražednými rvačkami!" - avšak mohou lidé vůbec žít ve společnosti bez hádek a rvaček, mohou žít bez svých lidských sporů, které jsou bezpodmínečnou podmínkou jejich národního života a mravního vývoje?
(France: Ostrov Tučňáků)


Všeobecné zoufalství rozpadlo se na izolované hádky.


"Okamžitě opusťte můj byt!" řekl pan Samsa a ukázal na dveře.
"Jak to myslíte?" zeptal se prostřední pán trochu zaraženě a nasládle se usmál. Druzí dva drželi ruce za zády a neustále si je mnuli jako v očekávání velké hádky.


Už jen těsný a přeplněný prostor nevede k příznivým vztahům. Hádky vznikají často už jen z tohoto důvodu. Neboť lidé tu nežijí spolu, nýbrž namačkáni na sobě. Každý i ten nejmenší konflikt, který se v prostorném bytě srovná sám o sobě možností vzájemného odstupu, vede zde k neustálým odporným hádkám. U dětí je to ještě snesitelné, hádají se přece v takových situacích neustále a rychle a důkladně to zase mezi sebou zapomenou. Probíhá-li ovšem tento boj mezi rodiči a to téměř každý den a nevybíravou formou, pak se musí, i když pomalu, dostavit posléze výsledky takové názorné výuky dětí.


Lidé se nesnesou ani sami mezi sebou, a neustálé hádky, rozmíšky a rozbroje se táhnou beze změny celou jejich krvavou historií.


Když síla ostrého vína
člověka protkne a žár se mu rozlije do žil,
on křičí a škytá a začíná hádky
a ostatní podobné kousky, co k tomu už patří.


Ó přírodo, jež plodíš rozkoš všecku,
Epikúros tě vzýval v starém Řecku.
Přijď zavolat sem to své mocné Vari!
Ať Nedůvěra, Hádky, Spory, Sváry
a černá Nuda, sprostá, šilhající
se octne někde v pekle pod petlicí!
Ať ten je spoután, kdo se věčně durdí,
a zákony spalme jako haraburdí.


Mezi lidi chodím jen s největším sebezapřením a odporem, a jen na nezbytně nutnou dobu. Nevím proč bych je měl dobrovolně vyhledávat. Leda kvůli zlosti a hádkám.


Když jsem mu připomínal, že by se měl přece jen vrátit zase k lidem, aby neumřel opuštěn jako zvíře, odpověděl: "Proč mě tak lákáte? Zde je mír, tam boj. Zde je tichá samota bez hněvu, hádek a sporů."


Ty dvě nerozlučné rybniční labutě, kolem nichž procházívám, jsou dojemně věrné druh druhu. Neopustí jedna druhou, aniž by k té věrnosti potřebovaly slova. Však kdyby měly ten vzácný i prokletý dar řeči, jako lidé, jistě vypukaly by mezi nimi hádky a rozvinul se u nich vzájemný nepřekonatelný odpor.


Přišel lev jara s rozkvetlými lotosy v hřívě, drtě slona ženské plachosti, a vyzdobil zahrady rozkvetlými mangovníky, jako by to byly zbraně boha lásky s řadami včel místo tětivy a květy místo šípů; vítr, který vanul z hor Malaja, rozechvíval sady právě tak jako roztoužená srdce žen, jejichž muži odcestovali, a kókilové sladce zpívali, jako by říkali mužům: "Záplava v řekách, květy na stromech a svit měsíce se ztrácejí, aby se opět vrátily, nikoli však lidské mládí - zanechte proto svárů a hádek a milujte se s krasavicemi!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm