ROSTLINY v literatuře a filosofii

7. listopadu 2016 v 14:55 | Misantrop

Rostliny, vysávající svými kořeny zemské šťávy, se jimi živily; rostliny byly jediní nevinní tvorové na této zemi a vytvářely svou živou substanci, destilujíce s úžasným pudem látky neživé nebo aspoň neorganické, neboť o ničem na světě nelze říct: toto je neživé. Rostliny se zrodily.


Ó ano, rostliny jsou těmi nesčetnými bohy, obývající a proteplující náš božský svět.


Od vynálezu mikroskopu se můžeme přesvědčit na vlastní oči, jak žijí rostliny, jak proudí míza v listech, kolik mikroorganismů pouhým okem ani nevidíme a že žijí bytosti, u nichž se nemůžeme rozhodnout, jestli to jsou živočichové, nebo rostliny.


Džinismus přisuzuje živou duši všemu na světě, tedy nejen lidem, zvířatům a rostlinám, ale i horám, vodám a jiným neživým objektům.


I tvorové s vůbec žádným mozkem (třeba rostliny!) mají obdivuhodné schopnosti, ba dokážou i myslet!


Anaxagorás a Empedoklés zcela správně učili, že rostliny mají pohyb růstu díky žádostivosti (επιθύμια), která v nich sídlí; dokonce jim přičítali i radost a bolest spolu s pociťováním; Platón jim přiznává jedině žádostivost, a to kvůli jejich silnému pudu výživy (srv. dialog Timáios). Empedoklés přiznával rostlinám dokonce sexualitu.


Jednoho dne byli spolu v lese. Helenka pobíhala sem, pobíhala tam, ptala se, co je to, co ono, a uhodila tak na jedinou zvučící strunu v jeho srdci - na živou kdysi a nyní utuchlou už jeho zálibu k bylinám. Velice dojemně jí vymaloval život rostlin za dne i v noci a v opravdový úžas ji přivedl tím, když jí řekl, že kořínek u rostlin je vlastně živý, že se vevrtává do země jako červ a cítí všecko jako člověk, jenom hýbat se nemůže. Na doklad citoval i Darwina (velice učený jeden pán, který si získal o vědu nesmírné zásluhy) a poznamenal, že právě Darwin to byl, který na špičce kořínku našel dokonce i mozek rostliny! A Ríša byl by snad mluvil i o myšlénkách rostlin, kdyby nebyl pozoroval, jaké napětí se jeví v Helenčině tváři - a že svého účelu dosáhl vlastně již mozkem.
Jak před ní vzrostl! Jak se jí zdál moudrý!
"To - to není tedy jen trhat všecko kolem sebe, šlapat po květech a tak..." pravil tónem nadšeného moralisty - "květiny mají také cit!"


Zdá se, že rostliny byly po Zemi rozesety stejně hojně jako hvězdy po obloze, aby člověka přitahovaly a radostí a zvědavostí jej podnítily ke zkoumání přírody; hvězdy jsou však od nás příliš vzdáleny - k tomu, abychom si je přiblížili na dosah, potřebujeme předběžné znalosti, různé stroje a nástroje a hodně dlouhé žebříky. Rostliny máme na dosah přirozeně.


Vyženou tě pryč od lidí a budeš bydlet s polní zvěří. Za pokrm ti dají rostliny jako dobytku.


Lidé, hříšným jídlem se varujte poskvrňovati
těla! Obilí máte a ovoce, které svou tíhou
sklání haluze k zemi, a na révě nalité hrozny;
máte i rostliny sladké a takové, které se mohou
zjemnit a změkčit v ohni; a nikdo vám mléčného moku
nebere, nebere med, jenž voní mateřídouškou.
Hýřivě dává země jak bohatství, tak také pokrm
lahodný, dává co jísti, a bez vraždy, prolití krve.
Ale ten dávný věk, jejž sami jsme nazvali zlatým,
toliko stromů plody a rostlinstvem ze země vzešlým
docela šťastným se cítil a ústa si neztřísnil krví.


Juda, zvaný též Makabejský, ještě asi s devíti dalšími, uchýlil se na poušť a se svými druhy žil v horách jako zvěř; živili se rostlinnou potravou, aby se neposkvrnili.
(Bible: 2. Makabejská)


I my, býložravci, musíme zabíjet rostliny, abychom mohli žít. Stranou zabíjení stojí jen plodožravci, ale jíst jen plody rostlin je vyhrazeno jen někomu, všechna zvířata by se takto neuživila.


Nikdo nemá důvod, proč si stěžovat, jestliže mu někdo ublíží. Vždyť my všichni, všechny živé bytosti, taky ubližujeme jiným bytostem, přičemž je úplně jedno, zda to jsou lidé, zvířata nebo rostliny.


Existuje něco odpornějšího než sentimentalita vůči rostlinám, ze strany tvora, který si mezi nimi od samého počátku vedl jako nejlítější nepřítel! Před tímto druhem "přírody" sluší člověku především vážnost, je-li jinak člověkem myslícím.


Až budeme tak pokročilí, že budeme moci jíst něco jiného než živé věci, pak si budeme moci dovolit mít soucit i s rajčaty, fazolemi a jablky; ale přece už pocit zhnusení nad záběry z jatek a z kožešinových farem nás sdostatek poučuje, v čem je rozdíl mezi životem celého zvířete a "životem" pouhé nahraditelné části rostliny. Zatím jsme se ještě nezbavili ohavného a zaostalého kanibalismu čili masožroutství. Ano, jistě, jiné rostliny hynou pod ostřími kombajnů či vytaženy i s kořenem ze země, ale přece je to lepší než proříznout hrdlo jehňátku či stáhnout zaživa kůži z lišky.


Je druh jedovatých rostlin, jejichž jed, užit v určité dávce, projevuje se veselým třeštěním. Byl čas, že lidé obecně užívali toho jedu, poctívajíce rostliny jej vydávající názvem: consolantes (utěšující). Bohužel, že po vše časy, aby kdo u lidí vzbudil nejstálejší a nejvšeobecnější tklivost, třeba mu býti vskutku jedovatým, ale veselé třeštění rozněcujícím rulíkem.


Tak jako rostlinstvo vydechuje přirozeně kyslík, tak jako člověčenstvo šíří po světě nepřestajný rámus a smrdutý nervový jed, tak Já vylučuji zcela přirozeně, jako protijed a pomstu, hutně psané stránky mých názorů a nálad.


A stále častěji si myslím, že život je dobrý jen pro nízké duše a nejlepší jen pro úplně nejnižší formy, jako jsou rostliny, ale ne už pro vědoucího člověka, který pronikl až k samému jádru věcí a je zbavený všech iluzí, jež jediné jsou garanty štěstí, toho štěstí, které je u skeptika, jako jsem Já, možné jen v heroickém vzepětí cynismu.


Kdyby na světě byla jen řípa a brambory, možná že by si někdo řekl: Škoda, že rostliny stojí obráceně.


Vanaprastha na duchovní cestě všude se zastaví, spočine, usedne tu i onde, kde je klidný kout, rozkošný výhled do krajiny, šelestění listů na stromech, ševel větru v korunách stromů; přičichne ke každé květině, ohmatá kůru stromů, pohladí každou rostlinu.


Vlahý letní déšť zalévá mne jako suchou rostlinku,
od hlavy v paty mokrý jsem, leč zas suchý za chvilku.


Člověk dokáže v rychlosti minout a pošlapat rostliny, které mu sahají až po hlavu, a přece se nedá říct, že by věděl o jejich existenci, i když jich už tuny posekal, podestýlá s nimi ve stájích a léta jimi krmí dobytek. Pokud si jich však někdy začne hledět, podlehne možná jejich kráse. Každá nejprostší rostlina - nebo plevel, jak říkáme - tu vyrůstá, aby vyjádřila nějakou naši myšlenku nebo náladu - a přece, jak dlouho vyrůstá zbytečně! Tolikrát jsem v srpnu prošel přes Velká pole, a nikdy jsem si pořádně neuvědomil, jaké tam mám nachové společníky. Otíral jsem se o ně nohama a věru po nich i šlapal, a oni teď konečně jako by povstali a požehnali mi. Krása a skutečné bohatství jsou vždycky takto prosté a opovrhované. Ráj by se dal definovat jako místo, jemuž se lidé vyhýbají.
(Thoreau: Nachové trávy)


Zase se dřevaři zakusují hloub do mé dříve nedobytné pevnosti Misantropa. Na přilehlé louce jezdí zemědělské sekačky na trávu. Kousek od kříže jakýsi dědula v bundě škube cosi v trávě. Ale v přírodě by se správně nemělo trhat nic. Šintoističtí mniši na japonském posvátném ostrově Okinošima by neutrhli jedinou rostlinku. Byl by to hřích proti přírodě. Souhlasím.


Kvetou jívy. Před pár lety bych ještě nedovedl mnohé z rostlin rozeznat a pojmenovat, aniž poznat po vůni; neměl jsem pro ně ani oči. Tím víc mě to mrzí, protože jsem si nikdy předtím pořádně nevšímal těchto věcí ani v cizině při mých průzkumných cestách po tropech. Ale nakonec to dopadne tak, že se začnete zajímat o věci, které tvoří ten menšící se svět, kde jedině je vám dobře a k němuž chcete přináležet.


Bohům milý král Ašóka dal dovézt a zasadit léčivé rostliny prospěšné lidem i zvířatům všude tam, kde se nedostávají. U cest dal zasadit stromy pro užitek zvířat i lidí.


Staroindické léčivé rostliny - materia medica - jsou nevyčerpatelným zdrojem. Všechny rostliny měly podle starých názorů léčivé síly a zřejmě byly také všechny dosažitelné byliny vyzkoušeny.


Není přece důkazem proti pravdě nějaké rostliny, zjistí-li se, že ničím nepřispívá k uzdravení nemocných. Avšak dříve byli lidé skálopevně přesvědčeni, že jsou účelem přírody, takže se bez dalšího domnívali, že ani poznání neodhalí nic, co by člověku nebylo prospěšné a užitečné, ba že vůbec nemohou, nesmějí být žádné jiné věci.


"Protože rostliny získávají ze vzduchu a vody víc své výživy nežli ze země, vracejí zemi při svém hnití víc, než z ní přijaly. Ostatně les usměrňuje deště tím, že zastavuje páry. Tedy v lese, který by se zachoval hodně dlouho netknutý, by se vrstva země, jež prospívá rostlinám, značně zvětšila. Protože však zvířata vracejí zemi méně, než z ní přijala, a lidé spotřebují množství dřeva a rostlin na oheň a jiné účely, vrstva úrodné země se v obývaných krajích jistě zmenšuje a dopadne to tak jako ve vnitřní Arábii a v tolika jiných provinciích Orientu, jež jsou skutečně nejdéle obývanými končinami. Zde najdeme jen sůl a písek, protože pevná sůl rostlin zůstává, zatímco ostatní složky se vypaří." (Plinius: Hist. nat., čl. 7.)
Ničení země, tj. ztráta podstaty vhodné ke vzrůstu rostlin, se zrychluje tím více, čím více země je obděláváno a čím více jejích plodů všeho druhu spotřebují stále pracovitější obyvatelé. Mou nejdůležitější poznámkou je ta, že plody stromů poskytují živočichu hojnější potravu než ostatní rostliny. Tento pokus jsem udělal sám, když jsem pozoroval výnos dvou území stejné rozlohy i stejných vlastností, z nichž jedno bylo porostlé kaštany a druhé oseté obilím.


Hrůza pomyslet, kam až nás všemocný Pokrok zavede. Jednou nebude rozdílu mezi nocí a dnem, neboť noc i den budou stejně matné, šedivé a špinavé - octneme se jakoby ve stálém zatmění, kde přestanou růst rostliny.


Bude-li současná míra mýcení pokračovat, vyhyne na Zemi během padesáti let čtvrtina všech živých organismů - a to je ještě umírněný odhad. A co víc, poprvé v geologických dějinách vymírají ve velkém počtu také rostliny.


Rostliny vymírají, ano, a to hromadně a globálně, ale na jejich místa se dostává tím víc lidáků. Druhy tedy masově neubývají, třebaže mnohé rostlinné druhy mizí zadupány lidskou botou. Během posledních 22 let se obsah oxidu uhličitého ve vzduchu zvýšil o 12%. To znamená, že přibližně o půl procenta ročně jeho obsah v atmosféře roste. Za dvě staletí bude tedy statisticky vyplňovat atmosféru celou, ze sta procent, a dýchat budou moci zase jenom rostliny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm