Zrádce musí viset

30. listopadu 2016 v 13:07 | Misantrop

Zrádce přísahá a lže a musí viset.


Oidipův syn Polyneikés padl jako zrádce vlasti, a proto ho nikdo nesmí pohřbít a nikdo nad ním nesmí plakat. Ať je ponechán za kořist dravé zvěři. Kdo se proti tomuto zákazu prohřeší, bude přísně potrestán.


Zdá se, že to nebyl jen Antigonos, který prohlásil, že miluje zrazující, ale nenávidí zradivší, ani jen Augustus, jenž řekl o thráckém králi Rhóimétalkovi, že sice miluje zradu, ale nenávidí zrádce. Tento vztah k ničemným lidem je jaksi společný všem těm, kdo je potřebují, jako potřebují jedu a žluči některých zvířat, neboť si pochvalují jejich prospěšnost, pokud jich užívají, po použití se jim však protiví.


Není zrádce zapotřebí, když je zrada dokonána.


V roce 380 uznal římský císař Theodosius I. křesťanstvo za státní církev. Roku 383 bylo dekretem císaře Theodosia I. nařízeno uzavření všech pohanských chrámů. Tentýž zrádce zakázal r. 392 pohanské kulty a zničil mnoho pohanských chrámů. Zakázal i olympijské hry!


Doba je zlá, když člověk může být zrádcem, aniž ví proč, a bojí se, aniž ví čeho, když je odkázán na milost krutých, rozbouřených vod, které s ním hází sem a tam.


Až ho zrada zmohla. Jeho gajdošík udal pánům, kde se skrývá a jak by ho mohli lapiti. V tom byl tomu zrádci jakýsi gazda nápomocen za jidášský groš. Ten gazda se s Janošíkem dobře znal. I pozval "horního chlapce" jednou v zimě do svého statku; a pro hostě si zrovna zajel. Janošík gazdovi důvěřoval, vsedl s ním do vozu, netuše zrady. Když slézali, vzal gazda Janošíkovi mocnou valašku. A ve stavení číhají již hajduši a vojáci.


ADITUM NOCENDI PERFIDO PRAESTAT FIDES
(Seneca Mladší, Oidipús 699)
Možnost škodit dává zrádci důvěra
Oidipús podezírá Kreónta, že chce uchvátit královskou moc. Kreón se brání: Což mě snad málo hájí moje dlouhá věrnost? A Oidipús odpovídá uvedenými slovy.


I TEN, KDO TI JE NEJBLIŽŠÍ, MŮŽE BÝT ZRÁDCE!


Mezi přáteli najdete právě ty největší zrádce.
(Hašek: Historie tří korun)


Goldstein byl prvotní zrádce, ten, kdo nejdříve poskvrnil čistou Stranu. Všechny další zločiny proti Straně, všechny zrady, sabotáže, kacířství a úchylky vznikaly přímo z jeho učení.


"Soudruzi," řekl potichu, "víte, kdo za tohle všechno může? Víte, kdo v noci přišel a strhl větrný mlýn? KULIŠ!" zařval náhle hlasem tura. "Kuliš to provedl! Jen tak ze zlomyslnosti, aby rozvrátil naše plány a pomstil se za své potupné vyhnání. Pod pláštíkem noci se ten zrádce připlížil a zničil nám téměř celoroční práci. Soudruzi, tady na místě teď vynáším nad Kulišem trest smrti. Komu se podaří přivést ho před soud, dostane pytel jablek, a kdo se ho zmocní živého, dostane řád Zvíře-hrdina II. třídy a dva pytle jablek! Ukážeme tomu hnusnému zrádci, že naše práce se jen tak lehko zničit nedá. Pamatujme, soudruzi, že nemáme na vybranou: naše plány je třeba naprosto přesně plnit. Kupředu soudruzi! Ať žije větrný mlýn! Ať žije Farma zvířat!"


Honoré de Mirabeau (1749-1791) - politik, spisovatel a novinář, vůdčí osobnost rané fáze Velké francouzské revoluce. Patřil k nejdůležitějším osobám první fáze revoluce, byl skvělým řečníkem. Později svůj radikalismus zmírnil, v některých případech krále hájil a stal se příznivcem konstituční monarchie. Po jeho smrti ho jakobíni prohlásili za zrádce revoluce a nechali jeho ostatky odstranit z Pantheonu. Jeho památka měla být vyhlazena.


"Jsi zrádce!" řval chlapec. "Jsi ideozločinec! Jsi eurasijský špión! Zastřelím tě, dám tě vaporizovat, pošlu tě do solných dolů!"
Najednou oba poskakovali kolem něho a křičeli: "Zrádce!"


Vít Nezval, jedinečný básník a zrádce všeho, nejen svého talentu, zemřel na rozkaz. Nezval podléhal odjakživa obskurantismu. Našla se bába, která mu vyvěštila smrt na ten a ten den; jistě tu byla prediagnóza, ale všechno působí dojmem, že si Vítězslav Nezval na její rozkaz lehl na pohovku, aby podle jejího příkazu zemřel. Františka přišla domů, Vít mrtev. Na den, jak věštila - a přikázala - obskurantní bába.


Zrádný pastýř Melantheus unikl do zbrojní síně a přinesl odtamtud ženichům dvanáct štítů a spoustu zbraní. Když to Odysseus uviděl, zachvěl se hrůzou i hněvem. Hned rozhodl, že je nutné nejdřív potrestat zrádce Melanthea a znemožnit mu, aby dál nosil dovnitř zbraně. To se hned stalo. Pastýři si na něho počíhali a přepadli ho, když byl znova ve zbrojní komoře. Pevně ho spoutali a vytáhli ho na provaze až ke stropu. Tam potom visel až do rána a čekal na svůj konečný osud.


Zrádce Efialtés si získal za svou hanebnost věčnou hanbu. Símě jeho zrady nevzklíčilo. Stateční obránci Thermopyl padli, ale boj za svobodu proti perským útočníkům pokračoval. Konečné slavné vítězství nad Peršany patřilo Řekům.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm